Srpen 16, 2018 8:24

Probudila jej příšerná rána. Škubl sebou a bleskově se zvedl. Slunce, které mu svítilo přímo do očí mu div nevypálilo sítnice, ale i přes to našel své brýle. Vyskočil na nohy. Schody dolů do přízemí seběhl po třech. Ve dveřích do malého obchůdku se skoro srazil s malou Link, která nesla v ruce koště a lopatku. Rychle si nasadil brýle na nos a procpal se kolem ní do obchodu, který byl živností jeho kamarádky. Ostražitě se podíval vlevo a poté i vpravo. Za pultem z dubového dřeva se krčila drobná stařenka s taškou přes pravé předloktí. Dívala se na ohnivého boha s výrazem plným úleku. Staré, kostnaté ruce se jí začaly třást a taška jí sklouzla ze zápěstí na zem.

James pocítil, jak hladina adrenalinu v jeho těle klesla a on se musel zachytit pultu, aby neupadl. Pravým stehnem mu projela ostrá bolest, která mu do očí vehnala slzy. Pořádně se zapřel o dřevěnou desku pultu snažíc se nekřičet bolestí se pomalu posadil na zem. Link jej z jedné strany obešla i s koštětem.

„Nemáte se čeho bát, babičko, to je jen jeden můj známý. Udělalo se mi trochu zle, protože to včera trochu přehnal s alkoholem." vysvětlila rychle Link stařence a přitom se podívala na Jamese, který se skutečně držel za hlavu. Nebylo to ale kvůli tomu, že by měl kocovinu, ale kvůli krvi, která se mu spustila z nosu. Natáhl před sebe zraněnou nohu nechávajíc vyjít z jeho zkřivených úst slabý sten. Měl pocit jakoby se mu měla lebka rozskočit na dvě půlky. Ve spáncích mu rychle tepala krev a ruce se mu začaly třást. Odkašlal si. Dlaň, kterou si dal před ústa byla plná krve, jež pomalu stékala mezi jeho prsty na zem.

Link nevěděla, že se Jamesem něco děje a tak dále zametala rozbitou misku, kterou omylem upustila stařenka. Když byla hotova, tak se natáhla přes pult, aby mohla opřít koště na druhé straně. Vytáhla další misku s polévkou, tentokrát už misku plastovou a podala ji stařence. Drobná číňanka obešla pult, protože už jí začalo dělat starost, proč se James stále ještě nezvedl. Naskytl se jí pohled na ohnivého boha ležícího na podlaze a škubajícího sebou při dalším z jeho záchvatů. Po dřevěné podlaze se rozlévala krev. Z ruky jí vyklouzla lopatka se střepy. Než ale mohla dopadnout na zem, tak se zastavila pár centimetrů nad zemí a ze dveřích, které vedli do jejího bytu vyklouzl přikrčený John.

Výraz v jeho obličeji byl spíš starostlivý. Jemně svého otce chytl za hlavu a nechal do něj proudit svou moc. Místnost se naplnila jemnou vůní mandlí a planoucího dřeva. James sebou přestal házet, ale začal hlasitěji oddechovat. Krev z nosu pomalu ustávala až se zastavila úplně. Bůh ohně pomalu otevřel oči. Malátně se podíval do očí svého syna a poté jej silně chytl pod krkem. Přirazil jej zády k pultu takovou silou až se nad jejich hlavami roztřásly solničky a pepřenky. Jedna s nádobek na sůl se zakymácela natolik, že spadla na zem a roztříštila se na tisíc třpytivých kousků.

„Proč jsi to udělal?!" sykl James na svého syna, který se tvářil netečně jako socha. „Prozradil si nás, hlupáku!" zavrčel. Tlak z jeho strany ještě zesílil, ale John v obličeji nezačal rudnou jen se na něj smutně podíval.

„A co jsem měl jako dělat? Nechat tě zemřít, protože nemáš dostatek sil na to, abys přežil ten svůj záchvat?!" odvětil ostřeji než chtěl. Všechno, co řekl bohužel pravda byla. James by tento záchvat v jedné z možných budoucností neměl přežít. Měl zemřít v kaluži vlastní krve a poslední, co měl na ve svém životě spatřit byl Jerry Williams, který právě vstoupil do obchodu.

Nad dveřmi zacinkal zvoneček. Po dřevěné podlaze se ozvaly klapání těžkých bot, ten někdo se ale v půli cesty zastavil. Rozhlédl se po obchůdku a přiložil si k nosu kapesník. Link to brala jako urážku její dobré pověsti, ale její zásady jí bránily v tom, aby nezvaného návštěvníka vyrazila ze dveří.

„Uhněte vy jeden holomku," zašvitořil stařík s holí, který právě vstoupil do obchodu. Když se Jerry nehnul ani o centimetr, tak jej obešel a zabručel si pod vousy něco o té dnešní mládeži. Dědeček se zastavil u pultu a ukázal na jednu z misek ve své látkové tašce. Link mu pomohla vytáhnout misku, aby do mohla nalít horkou polévku ze velikého hrnce na plotně. Opatrně obešla Jamese s Johnem, kteří se stále krčili za pultem, aby si jich Jerry nemohl všimnout. Bůh času se opřel o dřevo přepážky a podíval se svému otci do očí. 'Musíme se ho nějak zbavit.' říkali jeho oči, ale jeho tělo se napnulo jako luk. Svaly na obnažených předloktí se napnuly v nadcházejícím očekávání. James naproti němu zatnul třesoucí se ruce v pěst a pokývl přes pult k nezvanému hostovi z OPO.

Než ale mohli vyskočit ze svého úkrytu, tak přes pult přeskočil Jerry. S lehkostí dravé šelmy se přikrčil při dopadu v kolenou a zastavil se na místě. Opřel se o stěnu vytahujíc ze saka nabitou zbraň a namířil její hlaveň na oba bohy. Na tváři mu hrál škodolibý úšklebek, který odhaloval jeho bílé zuby jež oba z bohů měli sto chutí už několikrát rozbít.

*

Srpen 16, 2018 8:39

Jerry Williams pískl. Tento pronikavý zvuk naplnil na pár vteřin celou místnost předzvěstí něčeho velice špatného. Nejdříve uslyšeli tříštění rozbitého skla, poté následoval ženský výkřik. Byl velice krátký a později se proměnil v hrdelní sténání, které muselo být způsobené jedině bolestí. John s Jamesem při tom zvuku ztuhli. Oba seděli jako přikovaní na zemi a moc dobře věděli, že kdyby se Jerry rozhodl podívat se na nějakou jejich tepnu v práci, tak by se krve nedořezal. Ani jeden z nich nemohl vědět, zda to byla Oxana nebo nebohá Martina, což je plnilo ještě větším strachem a odporem vůči šéfovi OPO.

„Ty zrůdo!" vykřikl James a plivl muži k nohám. V očích mu plál jasný plamen, který kdyby toho byl schopný, tak již dávno spálil Williamse na uhel. Ruce se mu klepaly vztekem a ve spáncích mu bušila krev. Ne teď nejsme doma, pomyslel si James v duchu, protože bušící krev mu připomněla klepání jedné ze sousedek z doby, kdy ještě žil s Leou. Cítil, že pokud bude mít příležitost tak Jerryho zabije i přes svůj dávný slib. Tahle stvůra se před ničím a nikým nezastavila. Páchala obrovské zločiny proti lidskosti a stále nebyla ve speciálním oddělení v ústavu pro duševně choré.

„Jediné zrůdy, které tady vidím, jsou dva zkurvení bohové, kteří si myslí, že se jen tak mohou procházet po naší planetě. Jako jediný jsem vás prokoukl. Vy se nesnažíte svými silami pomáhat, chcete svět uvést do chaosu a poté těžit z toho, že vás budou lidé bezmezně uctívat." ušklíbl se vytahujíc ze saka náramky. Jejich modrá zář dodávala jeho obličeji ještě strašidelnější zjev. „Ale co se stane, když na vás konečně vyhrabu nějakou špínu a celosvětově ji rozhlásím? Už nebude nikdo, kdo by se vám měl klanět, protože už budete jako my. Budete jen obyčejní lidé se svými hříchy za které půjdete pykat." ani na vteřinu z nich nespustil oči. Nechtěl nic nechat náhodě. Neutečou mu, protože se pojistil. Za jeho zády byly otevřené dveře, za kterými bylo schodiště, které vedlo do vyššího patra. Právě z těchto schodů scházel postarší muž. Šedivějící hnědé vlasy měl rozcuchaně na všechny strany a Jamesovi povědomé rysy ztvrdlé jako kamenný masiv. Na klopě svého saka měl vizitku, která jasně říkala jeho jméno. Stálo na ní, Ben Scott. Jamesem projelo zachvění, cítil jak se nemůže nadechnout, jak jej opouštějí zbytky sil. To jméno mu bylo velice povědomé. Znal jej a nebylo to tak dávno, co jeho majitele kvůli malé chybě zabil.

Vzpomínky mu nabídly přesný obrázek mladého agenta na jedné z obrovských ulic, který padá k zemi. Jeho lebka se brzy roztříští o chodník, ale to už nebude vnímat. Byl mrtvý a na jeho saku zářila jako čerstvě napadaný sníh bílá vizitka, na které bylo jen dvě slova, ale i ta dokázala Jamese připravit skoro o všechnu sílu se bránit organizaci. Jen dvě slova, která dokázala skoro nemožné. Chris Scott, syn Bena Scotta.

Ben za sebou za pouta vláčel Oxanu. Na zápěstích, které měla natažené před sebe zářily modré náramky, ale také i obyčejná pouta. Snoubenka boha ohně měla pod okem stále modřinu, ale k ní se přidala i další na tváři. Teprve dostávala fialovou barvu, ale i tak již byla obrovská. Letní šaty měla na jedné straně roztržené až po bok, takže odhalovaly její krajkové kalhotky. Ale i přes svůj vzhled se odhodlaně podívala Jerrymu do očí, když jí k němu Ben přivedl.

Williams věnoval bohyni plodnosti jen jediný pohled a poté ukázal na podlahu za pultem. „Je jasné, že naši milý bohové se nevzdají bez boje a proto jim to ulehčíme. Scotte, hoď tu děvku támhle na podlahu a strhni z ní šaty. Podíváme se zda je lepší píchat bohyni nebo obyčejnou šlapku."

Agent bez protestů obešel s Oxanou, kterou tlačil před sebou, pult a hodil ji doprostřed místnosti. Klekl si k ní a roztrhl šaty až nahoru, tím odhalil celé její tělo, které už bylo oblečené jen do spodního prádla a podprsenky. Oxana se bránila zuby nehty před tím, aby jí mohl Ben stáhnout kalhotky až ke kotníkům, ale boj to byl velice marný. Pouze docílila toho, že jí Ben vrazil takovou facku při které jí před očima začaly poskakovat barevné hvězdičky. Zasténala bolestí a ochable padla na podlahu.

„Tak milí pánové, půjdete teď dobrovolně nebo bude muset Ben strčit do té vaší kurvy ptáka. Protože až to udělá, tak nebude cesty zpět." Jerry se podíval významně na Jamese, který se tvářil jako by mu právě někdo silně nakopal do břicha a vyhrožoval mu, že jeho prdel pozná středověk.

Namísto Jamese se ale slova ujal John. „Myslíš si, že budeme bránit jednu z bohyň jen kvůli tomu, že je s ní můj otec zasnoubený? Nějakou lacinou děvku si najde na každém rohu. Přece to je jen žena i když bohyně, stále je to jen obyčejná žena jako každá jiná." odvětil a stočil pohled k Oxaně na podlaze, která na něj hleděla nejvíce nevraživým pohledem, na který se zmohla.

„V tom se shodneme, ale podívejme se jak budeš mluvit, když přivedeme tu tvojí krasotinku, kterou hobluješ za nocí? Také ji nazveš jen obyčejnou ženou, za kterou se nemusí bojovat, protože to je jen inkubátor na malé spratky? Myslím, že tyhle silácké řeči bychom si měli odpustit, protože na to jsme už dostatečně staří. Ty možná ne, ale tvůj otec a já určitě." zle se ušklíbl a podruhé za ten den pískl. Ze schodů sešel další agent, který tentokrát vedl pobledlou Martinu. Zastavil se vedle Williamse, který měl ve tváři triumfální výraz.

„Stále se nehodláte vzdát? Pokud ano, tak to řekněte nahlas, ne vždy dokážu určit vaše vnitřní spory s přesností. A hrozně moc by mě zajímalo, jak takové přemýšlení funguje u bohů." ušklíbl se tak, že opět odhalil všechny své zářivě bílé zuby. James se už neudržel a skočil po nejvyšším představiteli organizace, která jeho otci zničila život a jemu samému se o to už řadu let pokoušela. Jerry nemohl stihnout zmáčknout spoušť, takže se jen s úšklebkem na úzkých rtech nechal strhnout k zemi a chytit se pod krkem. James jej přirazil k dřevěným parketám, schválně více praštil hlavou šéfa OPO plně ignorujíc agenta, který na něj namířil zbraň hned poté, co pustil Martinu. Mladá matka se řítila k zemi. Snažila se rukama ochránit své těhotenské bříško, ale i přes to by byl pád pro dítě uvnitř s velkou pravděpodobností smrtelný. John vyskočil na nohy jako by do něj uhodil blesk a za letu chytil svou milou do náruče. Přitáhl ji co nejvíce k sobě a společně dopadli na parkety. John dopadl zády napřed, což mu skoro vyrazilo dech, ale naštěstí se to nestalo a on ke své hrudi pouze přivinul Martinu, aby byla v bezpečí. Všechny tyto události se stali během několika vteřin a to skoro všechny najednou.

Jako první se vzpamatoval Williams. Vyprostil se ze sevření a potřetí a naposledy pískl. Do obchodu vběhli agenti se zbraněmi v rukách, všichni připraveni při prvním náznaku nějakého podrazu vystřelit a zabíjet. James sprostě zaklel pouštějíc Jerryho se podíval na nebohou Oxanu ležící stále na podlaze. Vyměnili si poražený pohled, který ale stále neztrácel odhodlání. Bůh ohně se postavil na nohy a zvedl ruce nad hlavu. John s Martinou po jeho boku se také postavili a následovali jeho příkladu. James ale nehodlal jen tak nečině přehlížet tomu, jak skoro každý muž v místnosti jednou za pár vteřinek sklouzne pohledem ke klínu jeho snoubenky. Pomalu se vydal k ní, aby jí mohl pomoci, ale všichni agenti namířili zbraně jen na něj a i sám Jerry uznal, že možná přehmátl.

„To snad ani nemohu pomoci své snoubence se zakrýt?" zeptal se bůh ohně rozladěně. Všechny tyhle lidi nesnášel. Nechtěl s nimi být v jedné místnosti, ale také nechtěl, aby mohli nějak ublížit jeho milované Oxaně. Proto i když nikdo neodpovídal, tak se sehnul k bohyni stahujíc ze sebe tričko, které jí podal. Ona si tričko přetáhla přes hlavu a pokusila se o úsměv. Ten jí ale ztvrdl na rtech, neboť za zády jejího Jamese se vynořil Jerry se zbraní v ruce. Elegantně se otočil, namířil hlaveň na starého dědečka, který jej urazil. Lehce se usmál, ale jeho oči zůstaly chladné.

„Vyvlečte všechny ven a tohohle dědka tady nechte. Pak tenhle dům podpalte!" naposledy se rozhlédl po obchůdku, načeš se otočil na podpatku a vyšel na ulici, kde na něj čekal zbytek jeho agentů.