Srpen 7, 2018 12:58

Už jsem strávil po přísným pohledem OPO celé dva dny. Za tu dobu se můj vztah s Oxanou nevídaně zlepšil a i mé záchvaty nebyly tak časté. Čas mezi jednotlivými záchvaty se prodloužil na hodinu a půl, což mi dávalo větší část dne na promýšlení útěku. Celé hodiny, kdy jsem nemusel být u Raye, který měl za úkol zkoumat mé tělo, jsem trávil v křesle v místnosti, která se stala mým druhým domovem. Četl jsem jednu z knih, která se po prvním doslova hozením do tohoto prostoru objevila na polici. Po celou dobu čtení jsem ale podvědomě přemýšlel nad tím, jak by se dalo z této budovy dostat pryč.

Dnešní dopoledne jsem strávil v ložnici vedle Oxany. Nikdo nás ráno nevzbudil, dokonce ani naše milá Holy a proto jsme zaspali skoro polovinu dne. Oba jsme byli po včerejší noci dostatečně unaveni. Ležel jsem na posteli a byl zahloubaný do loupání pomeranče z opožděné snídaně. Po mé pravici seděla Oxana, která si rozčesávala dlouhé vlasy. Nenapadlo mě nic lepšího než odložit pomeranč na noční stolek vedle postele a pohladit mou přítelkyni po tváři. Oplatila mi to vřelým úsměvem za kterým se skrýval další chtíč. Nechal jsem jí ať mě políbí a povalí do postele. Když mi vytahovala tričko nahoru, pomáhal jsem jí a líbal jí na rty. Velice opatrně a něžně jsem jí od sebe na pár vteřin odstrčil, abych mohl odložit brýle na noční stolek a přehodit přes nás přikrývku. Nečekal jsem až se po mě opět vrhne. Namísto toho jsem jí k sobě přivinul, tak těsně, že měla ucho jen nepatrný kousek od mých rtů.

„Spoj se v myšlenkách se zbytkem rodiny." zašeptal jsem a zvolna přejel dlaní po jejím břiše. Nechtěl jsem nic nechat náhodě a proto jsem dál pokračoval v hlazení jejího těla. Svlékal jsem jí z letních šatů, které jsem odhodil za sebe.

„Hotovo." vydechla když jsem jí políbil na vnitřní straně stehna. Přikývl jsem zatímco moje ruce stahovaly krajkové kalhotky. „Teď, Jamesi!" vykřikla Oxana nahlas. Byl to zároveň rozkaz k tomu, abych se připojil k rozhovoru s mojí rodinou, ale také pobídnutí ke spojení našich těl. V okamžiku kdy jsem přirazil k Oxaně jsem zároveň vpadl do myslí členů své rodiny. Slyšel jsem jak pode mnou Oxana vzdychla, ale také jsem slyšel Johnův hlas.

„Pokud budeme chtít utéct, tak je zde veliká šance, že se nám to podaří."na pár vteřin se odmlčel, poté jeho klidný hlas zazněl v našich myslích. „Ale jak všichni víme, Osud je vášnivý hráč, který nikdy neprohrává. Proto bych si nebyl tak úplně jistý touto částí spirály času."

Pocítil jsem úbytek sil, protože tohle spojení bylo opravdu energeticky náročné. Zároveň ale bylo i velice nebezpečné, neboť organizace nás velice pečlivě pozorovala pomocí kamer v rozích místností. Celých dvacet čtyři hodin jsme byli pod přísným dohledem někoho jiného. S Oxanou jsme si rychle zvykli na to, že pokud budu chtít, aby křičela slastí moje jméno, tak jsme museli být, pro naše pohodlí, pod peřinou.

„Navrhuji, abychom alespoň nějaký plán útěku vymysleli. A musí to být rychle, protože začnete odpadávat." upozornil jsem je na stav věcí. Z opravdového světa se k mým uším dostal Oxanin výkřik plný slasti. Podvědomě jsem se usmál, ale kvůli spojení s mojí rodinou ten úsměv všichni zaregistrovali. Cítil jsem jak mi rudnou uši. To ale nikdo vidět nemohl. Jediné, co mohli zjistit byly mé rozpaky.

„Je zde něco k smíchu?" zeptala se Lily velice klidně jakoby tušila, co za mým úsměvem stojí. Z toho jsem byl právě ještě víc nesvůj.

„Není čas zabývat se tím, proč se James směje." ozvala se Oxana. Moje záchrana! „Johne, na tebe tyto zdi nepůsobí tak jako na nás. Mohl bys nás všechny dostat pryč."

Můj syn mlčel. Pravděpodobně uvažoval nad nějakou důležitou částí plánu a nebo se v jeho pokoji někdo objevil. Když se k nám opět připojil, tak jsme měli načrtnutý plán, kde figuroval jako hlavní aktér John.

„Možná by něco takového šlo, ale nemám na to dostatek sil. Stejně jako vás i mě podrobují testům. Vaši doktoři ví kde přestat, ale Jerry Williams to stále nezjistil." vysvětlil odměřeně. Poprvé za celou dobu spojení jsem pocítil, že v jeho mysli je veliká bolest.

„Co se sta-" nedořekl jsem, protože mě John okamžitě zastavil.

„Dokážu to vyřešit sám." odsekl dotčeně. Pochopil jsem, že ho něco trápí. Nemohl jsem ale vědět zda ta událost již přišla a nebo je to něco z daleké budoucnosti.

„Gratuluji." řekla radostně Oxana. Celá zářila štěstím, které pro mě bylo prvních třicet vteřin nepochopitelné. Poté mi skutečnost došla velice rychle. John neměl strach o sebe nebo o nás, ale o Martinu. Nečekal jsem to tak rychle po narození Evelie. Proto mě to tolik zaskočilo.

„Také ti gratuluji." přidal jsem se ke své Oxaně.

„Měli bychom doplánovat ten útěk." ozvala se unaveně Eleanora. Přikývl jsem, ale pak jsem si uvědomil, že to nikdo nemohl vidět. Teda kromě Oxany po mém boku. Než jsem se mohl ujmout slova, tak jsem ztratil spojení s Eleanorou a Lily. Okamžitě mi došlo, že únavou usnuly. Byl to jeden z vedlejších efektů tohohle použití božské síly.

„Co se jim stalo?" zeptala se Oxana vyděšeně. Netrvalo dlouho než jsem jí pár slovy vysvětlil, že po skončení rozhovoru můžeme prospat klidně i dny. Během té doby nás opustil Benedikt.

Než ale usnul, tak nám řekl: „Po cestě pryč nás vyzvedněte." hlesl znaveně a zmizel jako mlha když se do ní opře raní slunce jehož paprsky dokážou pronikat mlhou jako srdcem bohů i lidí. Už jsem zbyl jen já, John a Oxana, která také nebyla se silami na vysokém žebříčku. Už dávno jsem se od ní odtáhl v reálném světě. Nyní jsme leželi vedle sebe v objetí. Cítil jsem jak Oxana položila hlavu na moji hruď.

„John se tedy dostane s Martinou a Evelií z pokoje a poté, co je pošle do bezpečí se pokusí osvobodit, co nejvíce členů rodiny. Pokud to nebude možné, tak ti budeme držet palce ať alespoň ty a Martina uniknete ze spárů OPO." uzavřel jsem shrnutí plánu. Oxana klesla na mě, prsty, které mi ještě před pár vteřinami projížděly vlasy, spadly na polštář. Usnula. Přikryl jsem jí pořádně přikrývkou a zívl. Už jsem byl také dost unavený, ale nehodlal jsem se vzdát tak snadno.

„Už to také dlouho nevydržíš." konstatoval John situaci klidným hlasem. „Osvobodím Benedikta a Eleanoru, o zbytek se musíte postarat společně. Přemístíme se rovnou do-"

Hlava mi klesla na prsa. Oči se mi samovolně zavřely a já odplul do říše snů. Náruč krále snů s korunou nadýchanou jako cukrová vata mě k sobě lákala. Jeho dlouhý šat utkaný ze snů, které byly jako pohlazení po duši se vlnil v prostoru bez vánku. Klín jeho choti, královny nočních můr mě k sobě vábil jako komára za světlem. Šedé šaty spadaly až na fialovou trávu rostoucí před jejich palácem. Usnul jsem. A nemohl jsem tušit na jak dlouho.

*

Srpen 14, 2018 20:58

Probudil jsem se. V tom mi muž se světlými vlasy přede mnou dost horlivě pomohl. Zatímco on si bolestně prohlížel své sedřené klouby, já jazykem přejížděl po zubech, abych zkontroloval zda po jeho ráně jsou všechny na svém místě. V ústech jsem měl nepříjemnou pachuť krve, která lenivě tekla z rozraženého rtu. Jerry spustil ruku podél těla a obdařil mě pohledem plným pohrdání. Již zmíněné světlé vlasy projel prsty zdravé ruky a ušklíbl se na mě. Modré oči plné neukojitelného hněvu upíral na mě.

„Jak jste pokročili v plánu útěku?"

Nepodíval jsem se na něj a v duchu uvažoval, jak se o tomhle dozvěděl. Williams mi dal opět pěstí. Ruku, kterou mě uhodil, otřel do bezvadně padnoucího saka.

„Nebo snad chceš promarnit šanci, kterou za tebe vybojovala tvá manželka?" z kalhot vytáhl skládací nožík. Otevřel jej a zabodl do mého pravého stehna. Můj výkřik se smísil s odhodláním, které ve mně hlavní představitel organizace vyvolával. Bílou látku kraťas zbarvila krev do ruda a lačně se rozpínala do všech stran neukojitelnou lačností po spatření světa.

„Není to moje manželka." pevně jsem odvětil. Pevněji než jak jsem si v tento okamžik připadal. Nedokázal jsem pochopit, kde se ve mně tahle poslední zásoba síly vzala, ale okamžitě jsem se jí chytil a nehodlal ji pustit. Alespoň do té doby než bude po všem.

„Zapomněl jsem..." šéf celé OPO chytil opětovně nůž a nechal jej odhalovat další kus masa až na kost. „Mě je ale u prdele zda je to tvoje přítelkyně nebo třeba tvá vlastní dcera. Jediné, co potřebuju vědět je, že ta děvka s tebou spí v jedné posteli a ty si jí bereš za měsíčních nocí!"

Krev tekla dolů po lýtku až k bosým prstům na nohách a topila je ve své rudé kráse. Smrtící kráse, která nám koluje v žilách.

„Jak můžeš vědět, co dělala a nedělala?" řekl posměšně, když si všiml, že váhám s přemýšlením. Nepochyboval jsem. Já své přítelkyni věřil.

„Oxana by se k tomuhle nikdy nesnížila!" daroval jsem jí do rukou svůj život. A ona. Ona mi darovala ten její. I když jsme nebyli manželé, vázalo nás něco většího než jen slib před lidmi i bohy. Nás k sobě poutala vášeň. Vášeň, kterou nemohl zastavit nikdo takový jako byl Jerry Williams a ani celá jeho organizace. Nikdo.

Jerry se uchechtl. „Co ty víš, co ta děvka udělala, aby tě uchránila?"

„NENÍ TO DĚVKA!"

„Bohyně plodnosti nebo ne. Stále je to děvka s kterou máš tři fracky." nůž opět sjel níž. Odhalil skoro celou stehenní kost až ke koleni a ani to ho nehodlalo zastavit. Krev vytryskla pod posledním tlakem, který v ní zůstal a potřísnila mojí tvář kapičkami rudé jako rubíny. Křičel jsem a ztrácel vědomí o sobě samém, o Jerrym. Nikdo ani nic mi nepřišlo podstatné. Všichni jsme jen zrnky písku v mohutném stroji, který zveme čas.

„Takže, jak jste pokročili v plánu útěku?" zeptal se opět. Z velké dálky, tak velké, že by nás mohl dělit celý známý i neznámý vesmír se vším co v něm bylo.

„Jen jsme ho naplánovali! Vždyť jsem se probudil až teď!" zakřičel jsem přes celý ten pomyslný vesmír. Byl plný hvězd. Žhnoucí plynové koule tisíce kilometrů daleko a já je měl téměř na dotek. Tak takové je umírání... Nic jen hluboký vesmír zahalující vše do němoty.... Nic jen utichající muka a běs...

Najednou se z nicoty nekonečného vesmíru ozvalo:

„Ty možná, ale zbytek tvé rodiny byl vzhůru už před týdnem!"