Srpen 4, 2018 18:44

„Musíme zavolat šéfíkovi, že jsme je chytli." ozval se Philip posouvajíc si kytaru tak, aby mu nevadila v pohybu. Jeho kumpáni souhlasně zabručeli, ale nikdo z nich se neměl k zavolání. Jejich šéf na ně nepůsobil zrovna dobrým dojem a oni, stejně jako všichni podřízení, z něj měli strach.

„Tak mu brnkni ty." navrhl Tony a hodil Philipovi mobil, který vyštrachal z kapsy saka. Když se zbavil přístroje, tak vytáhl ještě kapesník a otřel si s ním tvář. Muž obdarovaný telefonem se netvářil dvakrát nadšeně, ale přece jen je čím se pochlubit! Chytli dva bohy a ani nepotřebovali ty zázračný náramky, které jim chtěl vnutit šéf. Philip se ušklíbl vytáčejíc číslo na svého šéfa se opřel o nedalekou stěnu budovy.

Z přístroje se dlouhou dobu ozývalo jen vyzvánění. Poté šéf hovor zamítl a nechal skupinku mužů v beznaději. Philip sprostě zanadával a odhodil mobil do první popelnice, které se mu naskytla. Tony se za svojí chloubou moderní technologie vrhl jako hladový tygr. Bez váhání skočil po hlavě do otevřeného kontejneru. Robert si klidně otřel klouby do sepraného trička černé barvy chodidlo ve vysoké botě položil na záda ryšavému bohovi. Měl toho akorát dost. Nejenže musel toho zkurvysyna zmlátit sám, ale ještě by ho někdo chtěl připravit o zásluhy! Než mu někdo mohl zabránit v jeho činu, tak silně kopl ležícího Jamese do žeber. Bůh se stočil do klubíčka jako hromádka neštěstí chráníc si hlavu rukama.

Robert se zle zasmál. „Stále mám navrch, že?" zeptal se vychloubačně ležícího boha, který úzkostlivě za svou hradbou z rukou hleděl na hodinky. Krev z nosu mu už přestala téct, ale ta z rozseklého čela stále barvila asfalt na rudo.

„Chci abys mi odpověděl!" opětovně kopl do boha ohně neuvědomujíc, že se jeho tělo otřásá kašlem. Po zemi se rozlila další krev, která prýštila z Jamesova nosu a přidávala se k ní ta vykuckaná. Když si tohoto stavu všiml Robert, tak bezhlesně vyjekl. Z jeho hrdla nevyšel žádný zvuk jen pouhé zasýpání. Hlavou mu běželo, co všechno by s ním mohl šéf udělat kdyby zjistil, že může za to, že je zboží zraněné.

Okamžitě vzal do zaječích. Utekl dlouhou uličkou pryč od svých kumpánů. Jediné, co po něm zůstalo byl červený šátek s bílými fleky, který zvolna dopadl na asfalt vedle bohovi hlavy. Vysportovaný Jack nadzvedl obočí, takže jeho tvář vypadala ještě tupěji než bylo obvyklé. Roger v uniformě rychlého občerstvení si všiml, že sebou bůh hází na zemi v něčem, co se podobalo záchvatu.

„Hej! Chlapi jeden z nich má nějakej záchvat či co!" zavolal na Tonyho s Philipem, kteří se hádali o vynahrazení mobilu. Když uslyšeli Rogerův křik, tak svých hádek zanechali a okamžitě se vrhli ke svému zajatci. James sebou házel ze strany na stranu. Všude byla spousta krve, která díky pernému počasí usychala na asfaltu a obrovských kalužích.

Jediný z nich, kdo si zachoval chladný rozum byl Benedikt, který se vymanil z Jackova sevření a bez váhání se vrhl ke svému otci. Pevně chytl hlavu ohnivého boha, aby se nemohl ještě víc zranit. Muži na něj koukali nechápavě, ale brzy jim došlo, že tohle určitě není bohův první ani poslední záchvat. Jakmile jim tato skutečnost došla, tak přisedli na zem k Benediktovi a popadli Jamese každý za jednu končetinu, protože i v jejich zájmu bylo doručit zboží, co nejmíň porušené.

Prvních pět minut byl opravdu horor. James sebou házel natolik, že měli každý co dělat, aby jej udrželi. Další dvě minuty se záchvat zklidňoval a oni mohli konstatovat, že je po všem. Všichni si s oddechem posedali všude kam se v úzké uličce dalo a snažili se získat tolik potřebný kyslík. Benedikt se ani nehnul od svého otce, který už klidně ležel na zemi a chraplavě si s ním povídal. Mladý bůh vytáhl z batohu, který muži nechali ležet nedaleko čisté tričko, které posloužilo k smytí, co nejvíce krve z obličeje boha ohně.

Než se Tony s Philipem mohli zase pohádat, tak se na začátku slepé uličky zjevili dva muži v černých oblecích. Rázným krokem dorazili ke skupince mužů. Vyšší z nově příchozích si sundal z očí sluneční brýle a změřil si pohledem dva bohy sedící na zemi. Jeho kolega sáhl do kapsy saka a vytáhl novou fotografii Jamese s Benediktem v Londýně. Podal ji vyššímu z mužů, kterému stačil jen jediný pohled, aby mohl jasně říci, že tohle jsou muži, které jejich šéf hledá. Každý z nich vytáhl na nohy jednoho z bohů.

„Vy čtyři půjdete s námi. Šéf si vás chce vyslechnout." řekl ten,co držel za mikinu Jamese, který nejevil známky toho, že by se chtěl vysmeknout ze sevření. V obličeji byl bledý jako čerstvě napadaný sníh a ruce se mu třásly ještě víc než bylo normální.

„A nezapomeňte vzít jejich věci!" zahromoval ten druhý hlubokým hlasem. Pevněji chytl Benedikta za ruce na které mu nasadil modře svítící náramky. To samé udělal i ten druhý Jamesovi. Už nebylo kam utéct. A i kdyby, tak náramků se nezbaví, protože ani jeden z nich na to nemá dostatek síly. Takhle přece příběhy nekončí, pomyslel si James nechávajíc se poslušně odvléct ulicí pryč.

*

Srpen 5, 2018 7:37

James seděl na lůžku v místnosti, která zapáchala dezinfekcí. Pod nedalekým stolem byl přikrčený doktor Ray, který ve svém stole hledal nový obvaz. Po celou dobu hledání si něco bručel pod nosem a naštvaně odhazoval na stůl nepotřebné papíry. Právě proto se stalo, že jedna ze složek spadla s plesknutím na čistě vytřenou podlahu. Do stran se rozletěly papíry popsané strojovým písmem, které obsahovaly lékařské zprávy a výsledky testů. Na světle hnědých deskách, které ve skutečnosti tvořil jen nejlacinější přehnutý papír byl štítek se jménem. Obyčejným písmem, které se dá nalézt v každém textovém programu velikosti jedenáct, se skrývala bolest. Bylo to všechno, co James potřeboval k tomu, aby jej to srazilo na kolena.

Nedokázal zabránit sesunutí z lůžka a spadnutí na podlahu, která by mu mohla rozrazit hlavu jako meloun. Mohl jen bezmocně koukat z veliké blízkosti na spáry mezi dlaždicemi a utápět se v nekončícím oceánu žalu. Jako ve snu natáhl ruku pro nejblíže ležící papír. Neposlušné prsty papír třikrát pustily stejně jako se třikrát pokusil na druhé ruce zvednout. Nechtěl zanechat snahy tak rychle. Zatnul ruce v pěst a opět se pokusil sebrat papír z podlahy a posadit se. Prsty konečně zvedly papír do výšky. Světlo zářivek prosvítilo papír a nechalo vyniknout černé písmo. Bůh se konečně posadil. Hlava ho neskutečně bolela. Měl pocit, že mu někdo zatlouká do spánků hřebíky. Obrovské, do ruda rozžhavené hřeby, které pronikaly do jeho mozku. Měl pocit, že cítí vůni čerstvě posekané trávy. Po jeho boku se objevila Oxana v nádherných šatech stejné barvy jako noční obloha plná hvězd. Cítil její vůni, kterou vdechoval plnými doušky každý večer, který trávil po jejím boku. Chtěl se jí dotknout, ale ona jej zastavila zvednutím ruky. Usmála se na něj. Z jeho rukou vyklouzl papír sebraný ze země. Zlehka dopadl opět na zem. Oxana po jeho boku se naposledy usmála a zmizela ve vůni čerstvě posekané trávy.

Po nekonečných vteřinách k jeho sluchu dolehl Rayův křik. Prudce sebou trhl až i v reálném světě pustil sebraný papír na dlažbu. Cítil, jak mu po krku stéká něco horkého. Přejel po krku prsty. Samozřejmě, že je to krev, pomyslel si a opět zvedl papír ze země. Přelétl pohledem stránku lékařského textu. V záhlaví papíru bylo jednoduché logo společnosti, která patřila muži se jménem Jerry Williams. V malé grafice byly čitelné tři písmena- OPO. Tři písmena, která dokázala změnit život všem bohům. Jako první se na papíře skvěl nápis Lékařská prohlídka, pod tímhle názvem bylo jediné jméno, které dokázalo podrazit pod bohem ohně stoličku. Cítil se jakoby mu někdo natáhl oprátku přes hlavu a nemilosrdně jí utáhl.

S ovázanou hlavou se navrátil do pokoje, který mu byl přidělen. Jakmile jej Ray strčil dovnitř, tak za ním zavřel těžké dveře vyrobené, stejně jako stěny pokoje, z materiálu, který pohlcoval jeho schopnosti. Byl zase v pasti. Nechtěl být bezmocný, ale díky organizaci, která jej zajala se jím stal. Ztěžka dosedl do křesla, které stálo v jedné ze čtyř místností, které tvořili jeho životní prostor v budově OPO. Z kuchyně po jeho pravici, když tedy seděl čelem ke dveřím, se ozývaly zvuky lomozu hrnců do něhož se mísilo pobrukování ženy, která byla k pokoji přidělena. Byla to postarší sympatická dáma s prošedivělými vlasy a obličejem stále zářícím veselím. Jmenovala se Holy Hefleyová a starala se o potřeby osob uvězněné v pokoji číslo deset.

James zaklonil hlavu, zahleděl se do stropu, který byl čistě bílý a svítily z něj zářivky. Nepohnul se po celou dobu než se z koupelny vynořila Oxana s tělem ovázaným ručníkem. Dlouhé vlasy měla vlhké od raní sprchy. Vlnily se jako hadi po jejích ramenech a spadaly až do poloviny zad. Bohyně plodnosti se usadila na klín svému příteli a zlehka jej políbila na tvář.

„Stalo se ti něco?" zeptala se cuchajíc Jamesovi ryšavé vlasy. On se na ní podíval neskrývajíc své pohnutí. Namotal si na prst její vlasy a vdechl jejich vůni.

„Ray mi převazoval ránu na hlavě." řekl s hlasem ztraceným v jiném světě. „Něco se stalo. Uviděl jsem tě vedle sebe a poté si zmizela..."

„Byl to jen sen." usmála se a pohladila jej po tváři. „Na rozdíl od toho, co tě čeká." obkročmo si sedla na jeho klín a začala jej líbat. Ručník, který měla okolo sebe se sesunul až k bokům. Navzájem si rukama vjížděli do vlasů. James líbal Oxanu po šíji zatímco rukama sjížděl po jejích nahých zádech až k osušce. Než ale mohl tento nepotřebný kus látky odhodit stranou, tak se dveře do kuchyně otevřely. V nich stanula Holy s tácem na kterém nesla snídani. Leknutím div neupustila tác na zem. Rychle vykoktala omluvu a tác postavila s třísknutím na stolek u křesla. Bez dalšího pohledu, který by věnovala božskému páru, zmizela zpátky do kuchyně.