Červenec 22, 2018 10:58

Světlo, které mu proniklo skrz víčka, jej oslepilo. Dlouhou dobu nebyl schopný zbavit se mžitků před očima. Zakrýval si oči dlaněmi snažíc se uniknout zhoubným paprskům zářivek. Když už byl konečně schopen normálně se rozhlédnout, tak jej někdo praštil do hlavy. Zavyl jako raněný pes a zase se odporoučel do říše snů.

Slyšel hlasy. Ženský křičel bolestí a mužský se smál. Všechno mu přišlo jako kdyby někdo otočil tlačítkem a zvýšil hlasitost celého světa. Přitiskl si na bolavé uši ruce snažíc se alespoň trochu ztlumit ženský řev.

„Nechtěla si po dobrým, tak teď trp, děvko!" zařval muž a zaryl nehty do ruky křičící ženy. Následoval další řev, který trhal Jamese na kusy. Konečně poznal, že žena, co křičí je jeho dcera Lily.

Okamžitě otevřel oči a pokusil se zvednout. To se mu ale nepodařilo protože byl připoután k lůžku. Na zápěstí zářily modré náramky, které mu znemožňovaly užívat svou moc. Mohl jen bezmocně koukat na Lily, která trpěla a na muže se světlými vlasy, který se nad ní skláněl. Rty měl zkřivené do potěšeného úšklebku. Pustil Lilyinu ruku a pohlédl na někoho na vedlejším lůžku.

„Stále si budeme hrát na hrdinu?" zeptal se a praštil Johna do tváře. Bůh ovládající čas na něj vrhl nevraživý pohled a odmítal mu cokoliv říci. „Dal jsem ti možnost, aby to šlo ještě po dobrém, ale teď už to půjde po zlém..." muž udělal efektivní pomlku. „Takže to bude bolet." ušklíbl se. Vzal z kovového stolku injekční stříkačku. Zabodl jehlu do předloktí boha a odebral mu krev pro zkoumání. Když měl, co potřeboval, tak odložil zkumavky na stolek a s jinou jehlou se vydal za Jamesem.

„Doufám, že jste si všichni uvědomili, že jste namočeni v pořádném problému." řekl muž tiše a bez milosti vrazil jehlu do předloktí boha ohně. „Pokud jste si mysleli, že vám pomůže nějaká vaše magická sračka, tak se šeredně mýlíte!"

„Pro koho pracuješ?" zašeptal sotva slyšitelně James a škubl zápěstím. Rukou mu projela bodavá bolest.

„Sám pro sebe." zašklebil se. Vytrhl stříkačku z předloktí a odhodil ji na stolek. Otřel si ruce do připraveného papírového ubrousku hledíc na Jamese jako na obrovské lejno uprostřed chodníku, které bude muset obejít. „Rayi! Ty jedno neschopné hovado! Už ti je předávám do rukou. Opovaž se jim zkřivit jen jediný vlásek, jinak poletíš ze dveří dřív než děvka z tvé postele!" zařval na hubeného muže v bílém plášti stojícího u dveří jako solný sloup.

„Ano, pane. Smím se jen zeptat-" když spatřil pohled svého nadřízeného, tak okamžitě zmlkl. Na sucho polkl a sklopil zrak k zemi.

„Všechny podklady si dostal! Jestli budeš chtít zkoumat něco jiného tak si půjdeš pro MOJE povolení!" s tímto muž opustil místnost. Dvojkřídlé dveře za ním hlasitě práskly až chudák Ray nadskočil.

Když v dáli utichly šéfovy kroky, tak se hubený doktor vydal ke svým pacientům. Zastavil se u Lily otírajíc si orosené čelo kapesníkem. Položil dlaň na čelo mladé bohyně a druhou rukou jí nahmatal puls na předloktí. Lily se na něj překvapeně koukala snažíc se nedat najevo, že je ošklivě zraněná. Pod okem jí natékala modřina, která již dostávala fialový

 odstín. U nosu měla škraloup zaschlé krve, který stekl až ke rtům, které byly také rozbité.

„Proč jste nás unesli?" zeptala se s obtížemi Lily snažíc se doktorovi pohlédnout do vážné tváře. Muž ji ignoroval a dále zkoumal její zranění. Tu a tam otřel pokožku navlhčeným kapesníkem a něco si zabručel pod vousy. Když zjistil dostatek o stavu své pacientky, tak přešel ke stolu v rohu místnosti a z rozložených složek vybral jednu s Lilyiným jménem. Zapsal do ní nějaké poznámky odkládajíc propisku pohlédl na Jamese s Johnem. Dělalo mu starosti, že je v jediné místnosti s osobou, která se dokáže během pár vteřin proměnit v lidskou pochodeň a někým, kdo dokáže vidět skrz spirály času.

„Ujišťuji tě, mladá dámo, že já jsem vás neunesl. Jsem zde držen stejně jako vy. Jen s tím rozdílem, že vy zůstanete po celý svůj pobyt v této místnosti a já mohu chodit po celém areálu." řekl Ray upravujíc cedulku přišpendlenou na svém plášti. Tento malý kousek papíru hlásal, že majitelem tohoto pláště je Dr. Samuel Ray.

„Chtějí nás zkoumat, Lily." ozval se tiše John s odevzdaným výrazem ve tváři. On tuhle skutečnost spatřil už mnoho nocí předtím. „Zprvu budou chtít jen zjistit jak naše síly fungují. Poté jim to nebude stačit a přinutí nás k názorné ukázce..." odmlčel se jakoby hledat vhodná slova, ale ti, co jej znali věděli, že se jen snaží oddálit skutečnost. „Ani to jim nebude stačit. Budou až natolik ctižádostiví, že z nás naši sílu dostanou a vytvoří z ní zbraně..."

„Jsem doktor ne vědec, pane." odvětil ostře Ray s výrazem nesouhlasu. Hrozně nerad potkával lidi, kteří v tomhle neviděli rozdíl.

„Jsem John, jen John. Žádný pán jsem nikdy nebyl a nikdy jím ani nebudu." opravil muže bůh. Při této větě by se dal očekávat úsměv, ale John si zachoval kamennou tvář. Myslel to zcela vážně a nehodlal dát někomu prostor pro vtípek.

Ray prohrábl pár složek nalézajíc jednu, která byla nadepsána dvěma slovy: John Patterson. Pod jménem boha byl tučný nápis rudé barvy hlásající, že tato osoba je velice nebezpečná. Otevřel složku a pohlédl na pár papírů s ještě méně informacemi.

„Podle tady těch papírů ovládáte čas... Jak můžete ovládat něco, co nemá hmatatelnou podobu?" zeptal se Samuel s obočím zvednutým do závratných výšin. Pokaždé když těchto pár složek otevřel mu vrtalo hlavou, jak mohou existovat takové osoby aniž by o nich nikdo nevěděl.

John se zašklebil, po celé dlouhé době. „Jak to, že vy máte praxi ve svém oboru když si na ní nemůžete sáhnout?"

„Tohle není totéž." namítl doktor. Přelétl zběžně pohledem zbývající řádky a mohl jen konstatovat, že pokud si nedá dobrý pozor, tak by mohl přijít k úrazu. Zvedl oči od papírů a zahleděl se na ryšavého muže, který po celou dobu jejich rozhovoru mlčel hledíc do bílého stropu. Podle papírů to měl být bůh ohně. Ray se na něj zkoumavě koukal a mohl konstatovat, že tohle opravdu sedí.

Budu je muset všechny prohlédnout, pomyslel si. Nahánělo mu to neidentifikovatelnou hrůzu. Byl to strach zakořeněný v hlubinách lidské mysli celá staletí. Už od dávného pravěku, kdy se tento strach objevil poprvé se nezměnil stále byl stejně živý a přetrvával jako zhoubná nákaza. Ray potřásl hlavou pomalu se zvedajíc ze židle se vydal k lůžku na kterém ležel James Patterson, bůh ohně.

*

Červenec 22, 2018 19:38

Do místnosti vtrhl muž o kterém se Ray vyjadřoval jako o šéfovi. Rozrazil dvoukřídlé dveře mocným kopancem a div do místnosti nevběhl. Světlé vlasy měl rozcuchané snad na všechny světové strany. V jeho obličeji byl výraz vysokého triumfu na který čekal dlouhá léta.

„RAY! Ty darmošlape! Okamžitě připrav kapačku!" zařval mezi dveřmi a hned se hrnul k lůžku boha ohně. Vztyčil se nad Jamesem jako hora a zle se usmíval. „Co by si řekl na to, že jako první vyzkoušíš prototyp této nové látky?" zeptal se dost mile na to, aby bůh okamžitě prokoukl, že je to trik.

Bylo mu jasné, že by ho mohl bez trestně otrávit, ale jak mohl poznat, tak to nebyl jeho styl. Když mu bylo vyhověno v rozkazu, tak s nehraným potěšením vytáhl z kapsy saka průhledný sáček s nějakou tekutinou. Připevnil sáček k držátku a do předloktí boha ohně zapíchl jehlu. Přelepil ji pruhem náplasti, naposledy zkontroloval sáček a poté se vydal na opačný konec místnosti společně s Rayem.

„Smím se, pane, zeptat, co je to za látku? Podle vašich dokumentů musím zapsat každé podání nějaké látky a to i přesný popis, co daná látka dělá s obyčejným člověkem..." řekl nesměle Ray hledíc do svých papírů s výrazem plným strachu.

Jeho šéf, vlastním jménem Jerry Williams, se na něj podíval s úšklebkem. „Co je látka zač je jen můj problém. Zapiš si pouze, jak bude látka fungovat. Proto ti doporučuji jít se podívat pěkně zblízka." sotva tato slova dořekl, tak James začal křičet bolestí.

Samuel se k němu i s papírem v ruce vrhl. Bůh sebou na lůžku házel v neovladatelných křečích. Z nosu mu tekla krev, která stékala na bradu, krk i hruď. Ray se bezmocně podíval na Williamse pokoušejíc se utáhnout řemeny, které držely zmítajícího se boha na lůžku.

„Co jste mu to podal za látku?!" vyjekl doktor zanechávajíc snažení. Odevzdaně se posadil na okraj Lilyina lůžka a skryl obličej v dlaních.

„Je to velice účinná droga, která by obyčejného člověka na místě zabila a-" všiml si doktorova výrazu. „Samý dobrovolníci, nemějte strach, doktore. Chci zjistit, co ta droga udělá s někým, kdo člověk v plném slova smyslu není."

„Bude to mít trvalé následky?" zeptal se Ray zapisujíc se nové poznatky do notesu. Ve tváři měl velice neochotný výraz, který se dal srovnat jen s uklízením nějaké opravdu nechutné věci, co někdo právě našel zapadlou hluboko v útrobách lednice.

Jerry se šibalsky usmál opírajíc se o doktorův stůl. „To právě potřebuji zjistit. Než ale namítnete, že jsem se měl pana Pattersona zeptat, tak mějte na paměti, že on je jeden z nejvíce nebezpečných osob na naší planetě. Při běžném postupu se s těmito lidmi nevyjednává. V tomhle případě tomu nemohlo být jinak."

Dlouhou dobu naprosté ticho narušovalo jen škrábání propisky o papír a bohovo občasné vykřiknutí. Jerry se beze zájmu opíral o stůl a nezaujatě hleděl na boha, který sebou stále házel na lůžku. Proud krve, vytékající z Jamesova nosu, nepřestával slábnout. Právě to dělalo Rayovi starosti. Odložil na stolek u postele mladé bohyně notes a vylovil z lavoru čistý hadr, který trochu vyždímal a následně jím začal otírat bohovu tvář.

„Pomyslel jste na to, že by mohl vykrvácet?!" obořil se na svého šéfa. Věděl, že mu to nebude nic platné, ale nechtěl, aby mu někdo zemřel před očima. Nechtěl, aby kvůli Williamsovi prohrál. Proto se sám pokoušel zastavit krvácení.

„Věř mi, kdyby se nám rozhodl vykrvácet, tak mu to nepomůže. Je to přece bůh, který si prostřelil palici jen aby unikl Johnsonovi. Jak vidíš, tak ti sem přišel plně zdráv i když si na začátku měsíce udělal do hlavy díru." usmál se, čímž už po několikáté odhalil dokonalé zuby, které ale v jeho tváři působily spíše hrozivě než pěkně.

Ray se na něj ohlédl a pustil další pruh látky na podlahu. Zakrvácený kus látky dopadl s plesknutím na dlažbu a roztřískl krev ředěnou vodou do všech stran. Když si později Ray tento moment přehrával v hlavě, tak ke svému potěšení zjistil, že obrázek, který vytvořila krev a voda se nápadně podobal roztodivné chobotnici. Vždy, když tuto vzpomínku ulovil mezi vířícími články jeho života, tak mu vykouzlila na tváři samolibý úšklebek.

Opírající se šéf měl ve tváři zcela jiný výraz. Byl spíš šokován než překvapen. Z tváří se mu ztratila všechna barva. Z modrých očí mu vyprchala jiskra. Němě hleděl na ohnivého boha a prsty pevně svíral stůl, jakoby měl tento kus nábytku každou chvíli uletět někam do neznáma a on byl jediný, kdo jej mohl zachránit.

James se skutečně přestal třást a krev z nosu přestala téct. Zubožený bůh ohně se schoulil do klubíčka plně ignorujíc to, že ještě před chvilkou jeho tělo plálo jasným plamenem, který jej osvobodil od řemenů. Třesoucí se ruce přitáhly k vychrtlému hrudníku, stejně jako kolena, na která si položil hlavu. Cítil, jak mu po tvářích stékají slzy, ale nechtěl dát najevo, že jej v jednom ohledu porazili. Zabořil hlavu ještě více do kolen a snažil se skrýt před celým světem plný lidí, kteří mu chtěli ublížit.