Březen 31, 2018 0:01

James usnul v křesle, kam si k večeru sedl s hrnek čaje v ruce. Akorát když se hodlal napít z hrnečku, tak přišla Oxana s jejich synkem. Položila mu dítě do klína a unaveně políbila jeho otce na tvář.

„Půjdu si lehnout. Postarej se Benedikta a pokus se ho uspat. Eleanora s Tomem už dávno nahoře spí. Až si půjdeš lehnout, tak se je pokus nevzbudit." ještě jednou políbila svého přítele na tvář. Potlačila zívnutí a vyrazila do jejich pokoje.

James zůstal s malým Benediktem, který se na svého otce díval očima modrýma jako noční obloha. Chytl otcův palec zatahal za něj. Po tvářičce se mu rozlil blažený výraz a začal se smát. James mu úsměv prvních deset minut oplácel, ale poté i na něj padla únava posledních dnů. Hlava mu klesla na prsa a během pár vteřin i on následoval svou milou Oxanu do říše snů. Malinkatý Benedikt zatahal otce za ryšavé vlasy a prohrábl malými prstíky bílý pramínek vlasů. Poté si rozcuchal své tmavé, vlnité vlasy a začal se smát. Modrá očka mu zářila nepředstavitelným štěstím.

Nad půlnoční Prahou zářil jasný měsíc osvětlující svým jasným svitem pokoj, který patřil Johnovi a Martině. Jeden z stříbrných paprsků ozařoval spící Martinu, která se tiskla ke svému partnerovi. John upíral svůj pohled do tmavého stropu a nenuceně čekal. Slyšel klidné oddechování Martiny, ale věděl, že se velmi brzy změní. Pohladil jí po kaštanově hnědých vlasech a trpce se usmál. Nechtěl ji budit, protože věděl, že se brzy probudí sama. Ještě pár vteřin a probudí jí první náznak toho, že za několik hodin bude matkou. Pohladil vypoulené bříško, které se mu tisklo k boku a do tmy se usmál.

Těšil se na to být otcem i když věděl, že jím bude jen krátce. V tomhle se osud nikdy nemýlil. Zbývalo mu posledních pár vteřin klidné noci. Vyhlédl z okna na noční Prahu. Tmavě modré nebe, stejného odstínu jako Benediktovi oči, bylo ozářené stříbrným svitem měsíce vykonávajícím svoji noční pouť. Uviděl padat hvězdu. Mihla se přes daleký obzor nikým jiným než Johnem nepozorována. Dech jeho přítelkyně se zrychlil. Během vteřiny otevřela oči a prosebně se na něj podívala. Už to tady bylo. Usmál se na ní a opatrně vstal. Sebral z židle župan, který tam před ulehnutím do postele položil. Podal jej Martině a pomohl jí vstát. Společnými silami přes ní přehodili župan a oba se přemístili do nemocnice.

Ke zbytku rodiny se vrátil až časně z rána. Chtěl se tou novinou co nejdřív někomu pochlubit, ale všichni až na Lindu ještě spali. Jeho otec ležel s Benediktem v náruči v křesle, kde minulého večera usnul a hlasitě chrápal. Tak dobře se nevyspal už dobrý týden a proto ho John nechtěl budit. Oxana již byla na nohách, ale musela se starat o zbylé dva potomky a tak i přes to, že jí to John oznámil, nepůsobila tak šťastně, jak očekával. Když se jí podařilo Toma i Eleanoru nakrmit, tak se mu omluvila za svou reakci na šťastnou novinu. Neměl jí to za zlé měla sama tolik starostí, že jí svým způsobem chápal.

*

Květen 18, 2018 15:38

„Musíš tu ruku zvednout víš. Takhle bych tě mohl jednoduše zabít." řekl James a na důkaz svých slov praštil Johna naplocho mečem přes žebra. Když se jeho syn pokoušel mu úder vrátit tak o vlásek uhnul ostří meče a ušklíbl se. „Moc zbrklé." napomenul Johna s úsměvem. Pohled mu ze syna zabloudil k Oxaně, která se objevila ve dveřích na dvorek. V náruči nesla malého Benedikta, který zase utekl od svých sourozenců. James nepatrně spustil meč k zemi. John toho během vteřiny využil a vyrazil otci meč z ruky. Než mohl James nějak zareagovat, tak na něj skočil a povalil jej do trávy. Čepel svého meče mu dal pod krk a čekal, co utec hodlá udělat.

„Vyhrál jsem." řekl John klidně a nehodlal odtáhnout meč od krku Jamese dokud mu k tomu něco neřekne.

„Tím bych si nebyl tak jistý." procedil skrz zuby bůh ohně a chytil prsty čepel meče. Skoro okamžitě se mu po bříškách prstů rozletěly rudé plamínky, která tavily kov. Meč se čistě zlomil v půli. Bůh ohně se stačil odvalit stranou předtím než k němu do trávy spadl jeho syn. Natáhl se pro svůj meč ležící nedaleko něj a poplácal s ním Johna po zádech.

„Myslíš, že teď už jsi prohrál." řekl s úsměvem. Zvedl se na nohy a cvičný meč položil na stůl, který stál uprostřed dvorku.

„To nebylo fér." zaprotestoval John. „Řekli jsme žádné používání své božské síly!"

James se usmál a podal mu ruku. „Je rozdíl mezi používáním jí v boji a když ti jde o život." vytáhl nahoru svého syna. „Kdybychom skutečně bojovali, tak bych měl meč, který žhne rudým plamenem. A to by používání mých božských sil nebylo. Musíš pochopit, že i ty neustále používáš své síly. Není tak těžké předpokládat útok svého protivníka, když vidíš do budoucnosti, že?"

„Nepodváděl jsem." zavrčel John a smetl si z ramene stéblo trávy. „Snažil jsem se nedívat do budoucnosti."

„Ale klidně jsi mohl." řekl James a sebral zničený meč. Chvíli chladný kov převaloval ve dlaních. „Je to pro tebe přirozené jako pro mě je zapálení meče, kterých bych správně měl nosit." konečky prstů vzplály rudým plamenem. Přejel po celé délce zlomeného meče a poté s ní máchl ve vzduchu. Prsty přestaly hořet a meč byl úplně bez nějaké památky po zlomení. „Dáme si přestávku. To nám oběma jen prospěje." usmál se a vydal se za svou milou Oxanou.

Bohyně plodnosti se usadila na lavičku vedle dveří. V náruči stále držela jejich malého synka a povzbudivě se usmívala na svého přítele. James usedl vedle ní. Dal jí ruku kolem pasu a přitáhl si jí blíž k sobě. Oxana se opřela o jeho rameno a potlačila úsměv.

„Co zase prováděl ten náš uličník?" zeptal se James a pocuchal Benediktovi tmavé vlasy.

„Stále by chtěl někam utíkat." řekl s úsměvem a políbila boha ohně na tvář. „Stejně jako ty, když jsi byl malý." za tuhle poznámku si vykoledovala pohlazení po vlasech. Jamesovi prsty zvolna pročesávaly temné moře a na tváři mu hrál úsměv. Jemně jí políbil na krk a chtěl se dostat dále, ale Oxana mu v tom zabránila.

„Tady ne. Vždyť nás někdo uvidí." řekla a dostrčila od sebe boha ohně. Ten tohle gesto nebral jako dostatečnou výmluvu a tak pokračoval. Když jí začal líbat na ústa přestala se bránit.

Slunce jim nad hlavami svítilo zlatými paprsky. Nebe bylo oděno do šatů té nejkrásnější modré, kterou si kdo dokáže představit. Na malém zeleném plácku u jejich nohou kvetly žluté pampelišky a dávaly světu na obdiv svoji přenádhernou barvu. James s Oxanou působící jako mladý zamilovaný pár se zvedli z lavičky. Rozběhli se přes dvorek. Po cestě se drželi za ruce a poté bok po boku ulehli do nesekané trávy. Bůh ohně namotával Oxaniny dlouhé vlasy na ukazováček a smál se s ní nějaké veselé historce.

Opět si vzali za ruce a tentokrát už nikam neběželi. Dlouho beze zájmu o okolní svět leželi mezi pampeliškami a ochutnávali jeden druhého. Zapomněli úplně na okolní svět. Byli pro sebe jen oni dva, zelená tráva a svítící slunce. Jamesova ruka jemně sjížděla po stehně bohyně plodnosti, která ležela na zádech. Jeden druhého líbal a hladil po vlasech, krku nebo po hrudi.

Za jejich zády se ozvalo zakašlání. Oxana strnula hrůzou. James se od ní neochotně odtáhl a otočil se na toho, kdo si je dovolil vyrušit. Za nimi stál Otec Čas v čele nepočetné skupinky zbylých bohů z jejich sídla. Než se mohl James postavit na nohy a uvítat je, tak mu něco těžkého přistálo na hlavě. Zamotala se mu hlava a on klesl zpět do trávy po hlavě. Bohyně plodnosti nevykřikla ani se nevydala pro pomoc. Jen tiše seděla vedle svého přítele a hladila jej po ryšavých vlasech.

Z domu vyběhl John a v závěsu za ním Martina s malou Evelií v náruči. Bohovi ruce plály jasným plamenem stejně jako jeho oči. Naznačil své přítelkyni, ať se drží stranou a sám se rozkročil do bojové pozice.

„Přišli jste, abyste mohli oddělit od sebe mého otce a Oxanu, že? To vám ale nevyjde, protože se budete muset vypořádat se mnou!" zařval mladý bůh a v ruce se objevil meč. Přeměřil si pohledem vysokého boha Árona a čekal až od jeho kolegy po pravici přijde první útok.

„Nechceme s tebou bojovat. I když to tak osud chce..." řekl klidně nejvyšší z bohů. „Jsem rád, že jsi zvládl ovládnout své schopnosti, ale stále se máš ještě co učit."

„Potom tedy nechte mého otce na pokoji." John nesklonil meč ani nehnul brvou. Martina za jeho zády vypadala vystrašeně, ale i tak nechtěla Johna opustit. K hrudi si tiskla malou Evelii, která se na svět dívala jasně fialovýma očima.

„Tvůj, jak říkáš otec, se dopustil opět prohřešku a jeho pravděpodobně přítelkyně také." pronesl velice klidně Áron a udělal krok v před. „Ale já nesouhlasím s jejich trestem. Bohužel, já nejsem nejvyšší z bohů, proto musím jen poslouchat."

„James je mi lepším otcem než vy všichni dohromady." zavrčel John na mužské příslušníky božstva.

Na tváři boha života se objevil úsměv. „Toho jsem si vědom. Ale tvůj otec se spustil s naší největší slabinou. Snad všichni znáte proroctví o bohyni plodnosti." řekl a přejel každého boha pohledem. Zrak mu padl na malého Benedikta spícího na lavičce. Pomalu k dítěti došel a vzal jej do náruče.

„Až bohyně plodnosti porodí mrtvé dítě bude konec božstva, tak jak jej známe." ozval se za jejich zády tichý hlásek Oxany. Stála na nohou a tmavé vlasy jí vlály v jemném vánku, který měl vůni čerstvě posekané trávy.