Květen 7, 2017 16:31

Časně z rána se z nemocnice vrátila Lea v doprovodu Jamese. V náruči držela malinkého Johna, který na své rodiče upíral hnědé oči a máchal pěstičkami ve vzduchu. Její manžel měl ruku kolem jejího pasu a spokojeně se usmíval. Oba se posadili na malou pohovku a Johna posadili doprostřed, jakmile tento bůh seděl, tak opět vyrostl do své dospělé podoby. S úšklebkem pohlédl na svého bratra s jeho přítelkyní.

„Rád tě poznávám, Jamesi. A tebe samozřejmě také, milá Anno." řekl mile John a usmál se. Stále s úsměvem nastavil dlaň, do které chtěl podat své brýle, aby se mohl lépe rozhlédnout po místnosti a svých příbuzných.

„Jak je něco takového možné?" zeptala se vyděšeně Anna a přitiskla se víc k Jamesovi. Jemně zabořila hlavu do jeho hrudi a propletla prsty s jeho.

„John ovládá čas a také všechny ostatní síly, kterými se pyšní bohové zasedající na radách." vysvětlil starší James. Tvář měl bez výrazu a usilovně přemýšlel.

Jmenovaný trochu přikývl a vzal do náruče malou Lily. Dívenka se začala smát a cuchat svému staršímu bratrovi světle hnědé vlasy. Oba vypadali šťastně, ale jen do té doby, než se John zarazil v polovině pohybu. Úsměv mu ztvrdl na tváři a z očí vyprchal všechen život. Hnědé oči mu ztmavly na ten nejtmavší odstín, takže vypadaly spíš černé než hnědé.

„Již brzy tě znásilní Gethys." řekl hlasem, který mu rozhodně nepatřil a pohled upřel daleko za vnímání obyčejné reality. Pohlédl na svou matku, jeho ústa se zkřivila do němého výkřiku. Po tváři mu stekla osamocená slza. „Zemřeš. Už velice brzy odpluješ do nekonečných hlubin vesmíru... a já s tím nebudu moc nic udělat!"

Jediný, kdo překonal počáteční šok byl James, který přiskočil ke svému synovi a pevně jej chytl za předloktí. Bez jediného slova se oba přemístili pryč. V místnosti nechávali rodinu, která byla strachy přišpendlená na místě a nikdo z nich se nezmohl na žádnou konejšivou větu. Malá Lily brečela strachem ze svého milého bratříčka. Lea nemohla prolévat slzy, a tak jen hleděla před sebe na koberec a nebyla schopná slova.

Nejvyšší vrcholek samotných Himálajích se táhl do krajiny nad mraky. Byl oproštěn od všeho utrpení živého světa. Dennodenně byl ošleháván studeným vichrem a sněhovými přeháňkami. Obrovské sněhové laviny se proháněly po jeho úbočích a brali sebou všechno živé, ale i mrtvé.

Ale monotónní mrtvost přerušili nezvaní hosté, kteří se jako mávnutím kouzelného proutku zjevili na samotné špici nejvyšší hory světa. Zrzavovlasí bůh ohně s trhnutím pustil svého syna, který byl stále mimo realitu. Lehce Johna propleskl a čekal, co to s ní udělá. Trocha násilí boha vytrhla z transu, do kterého se dostal, protože nedokázal ovládnout své schopnosti. Nepřirozeně sebou trhl a pohlédl na svého otce s výrazem, který prosil, ať jej toho údělu zprostí. Ale ani jeho otec nemohl zlomit jeho schopnosti, a tak jej jen pevně objal.

„Já mám strach..." zašeptal John a zabořil tvář do otcovi červené mikiny. „Mám strach z vědění, které mi mé síly poskytují."

„Také jsem měl strach, když jsem se dozvěděl, že jsem bůh ohně." pohladil Johnovi hnědé vlasy a usmál se. „Ale strach nás dokáže posouvat dál. Jen hlupák nemá strach. Snad nejsi hlupák..."

Jeho syn zvedl hlavu a podíval se Jamesovi do očí. „Vidím do budoucnosti... vidím, co se s tebou a s celou naší rodinou stane za pár měsíců. Vím, co bude za deset let... a bojím se." řekl a opět sklopil zrak k zemi. „Bojím se, že nic z toho nebudu schopen udělat. Čeká nás jeden z nejhorších osudů, ale to jen jestli se události pár měsíců uskuteční, tak jak jsem to viděl."

„Budu tě muset naučit používat své schopnosti. Čím dříve tím lépe." řekl James a pustil svého syna. „Ostatní bohové ti dali po douškách své síly, ale nikdo z nich tě nedokázal naučit, jak se ovládat."

Bůh ohně si sedl na sněhovou přikrývku. Nohy stáhl pod sebe a usmál se na svého syna, který měl ve tváři nejistý výraz. Jamesovi velice rychle došlo, co musí udělat, a tak luskl prsty. V ruce se mu během vteřiny objevil jeho plášť s ohnivým vzorem. Hodil jej svému synovi, aby si něj mohl sednout.

Sedli si naproti sobě a ohnivý bůh začal učit mladého boha. Naučil jej ovládat svou silu ohně a pomáhal mu zvládnout základy zbylých sil. Dokázal mu pomoci s vizemi budoucnosti. Vysvětlil mu, že bude muset používat své síly jen, když to bude nezbytně nutné, protože nechce, aby se tyhle návaly předpovídání ukázaly před jeho rodinou. Ani jeden z nich je nechtěl děsit, a tak si nějaké části, které mu John musel ukázat, nechali pro sebe.

„Trochu zvedni ruku a pokus se zapálit si konečky prstů." řekl klidně James a díval se na Johna, který se maximálně soustředil, aby se stalo to, co chtěl. Ale jako už po páté se místo vzplanutí ruky vytvořila z okolního sněhu vysoká vlna.

„Já se na to můžu-!" zařval John a všechen sníh, který zvedl pomocí své síly spadl na úbočí hory. Z obrovských vrcholů se dolů do nížin řítila lavina, která by smetla vše živé, ale na úbočí Himálajích nic živého nebylo.

„Musíš se uklidnit." odvětil bez výrazu bůh ohně a během vteřiny si zapálil konečky prstů.

Jeho syn se na něj naštvaně podíval. „Tobě se to řekne! Jsi přece bůh ohně!" utrhl se na svého otce a chtěl ho tím naštvat. Ale James si buď křiku nevšiml nebo jej účinně ignoroval.

„Ale jako všichni bohové jsem se musel naučit svou sílu ovládat. Nikdo neumí všechno hned po narození. Ani ty nejsi výjimkou."

„Kdybych nevěděl z budoucnosti, že se to někdy naučím, tak ti řeknu, že je to nemožné." zabručel si pro sebe mladý bůh a vzdorovitě zvedl ruku vzhůru a opět se pokusil zapálit konečky prstů.

„Nic není nemožné, když to už někdo před tebou udělal." řekl si pro sebe James a hleděl na syna, kterému se konečně podařilo zapálit si jediný prst. „Na začátečníka to není špatné."

„Co jsi dokázal zapálit jako první ty?" zeptal se John a uhasil prst, poté se pokusil zapálit víc prstů najednou.

„Bohužel jednu ze svých oblíbených knih o anatomii." odpověděl s úsměvem bůh. Pomalu se zvedl ze sněhu a vydal se na okraj římsy. Pohlédl dolů do hlubin, kde se hemžil všechen život světa. Zhluboka se nadechl a cítil jak jej do nosu praštila pronikavá vůně mandlí. Sám pro sebe se usmál. Tak konečně se jeho synovi podařilo alespoň v základu ovládnout své síly.

„Proč tu jsou všude cítit mandle?" zeptal se vyděšeně John a celou hořící rukou. Objevil se vedle svého otce a podíval se na něj s výrazem krajního znepokojení. Na jeho dospělé tváři to působilo opravdu komicky, ale James se ani trochu neusmíval.

„Gratuluji." řekl nahlas a poté tišeji dodal. „Ovládl si základ svých sil. Proto jsou tady cítit mandle. Co cítíš, když si zapálím ruku?" zeptal se a nechal ruku vzplát až po samý loket. Vzduch kolem nich se okamžitě naplnil jemnější vůní hořícího dřeva.

„Dřevo, hořící dřevo." řekl John. „Každý z bohů má svoji typickou vůni?"

„Ano, každý z nich má typický pach. U některých je tak silný, že jde cítit jen z pouhého kontaktu z daným bohem, třeba s tvou matkou. Její síla voní po levanduli. Ale někteří bohové, jako třeba já, svou vůni dokážou do určité chvíle skrývat. Přijde mi to bezpečnější." vysvětlil. Ruka přestala žhnout rudým plamenem. S ohněm zmizel i zápach hořícího se dřeva.

„Obyčejní lidé by měli podezření." řekl tiše John.

James si povzdechl. „Někteří ano, ale většina z nich by to měla jen za parfém. Pravý význam je v tom, že když chceš jakéhokoliv boha sledovat, tak stačí narazit na jeho pachovou stopu a ta tě brzy dovede k jejímu majiteli. Skoro všechna zvířata vycítí náš pach ještě dříve než lidé. Některá si nás ani nepovšimnou, ale ta která se v naší blízkosti cítí ohroženě to okamžitě dají najevo."

„A některé z těch vůní jsou protivné i samotným lidem." ušklíbl se John a zahleděl se na dálný západ za kterým mizelo v rudých paprscích slunce. „Budeme mít přestávku ve výuce?"

James přikývl a pohlédl dolů z hor. „Vrať se k rodině. Řekni své matce, že se nejpozději ráno vrátím. Musím si jít něco zařídit." řekl a bez dalších slov se přemístil. John pokrčil rameny a navrátil se do bytu, kde zůstala celá jeho rodina.

Ohnivý bůh se objevil před domečkem v malé vesničce vklíněné mezi dva vysoké hřebeny skal zubatých jako zuby pravěké nestvůry. Přitáhl si k tělu mikinu a na hlavu si natáhl kapuci, aby mu nebylo vidět do obličeje. Přišel ke dveřím a třikrát zaklepal. Po ulici prošel nějaký mladý pár číňanů. James se přitiskl k rámu dveří, protože jedině tam byl příjemný stín. Nechal projít mladý pár a chtěl opět zaklepat.

Dveře se ještě před zaklepáním otevřeli. Na ulici zasvítil pruh tlumeného světla. Štěrbinou vykoukla číňanka. Tmavé vlasy jí spadaly do poloviny pasu. Po většinu času byly zapletené do dlouhého copu svázaného červenou stuhou. Teď ale byly rozpuštěné a zacuchané v pramenech.

„To jsi ty, Jamesi?" zeptala se plynně čínsky. Ohnivý bůh se ušklíbl a rozhlédl se po ulici, zda někdo nejde. Když se ujistil, že je vzduch čistý, tak zapálil pravou ruku. Dveře se osvítili rudými prsty ohnivých plamenů.

„Samozřejmě, že ano. Jak je to dlouho, co jsme se neviděli, Link?" zeptal se čínsky. Link se usmála a otevřela dveře. Nechala vejít svého kamaráda a rozhlédla se po ulici.

„Kde si tak dlouho byl?" vybafla na něj když zavřela dveře. James stál v malé předsíni a zouval si boty. Zvedl hlavu a pokusil se o úsměv. Když se ale usmál, tak začal skákat po jedné noze a jen tak tak se stačil chytit stěny, aby neupadl.

„Založil jsem rodinu. Po většinu času jsem byl v Sídle bohů a nebo v New Yorku, kde jsem potkal svou ženu." sundal si druhou botu a napřímil se do plné výšky jenže strop byl moc nízký, a tak se praštil do hlavy.

„Zapomněl si, že tu nemám vysoké pokoje." řekla s úsměvem, který skrývala za dlaň. Bůh ohně se na ní koukal a cítil, jak nedokáže zastavit zívnutí.

„Kudy je pokoj pro hosty?" zeptal se, ale vzápětí si vzpomněl kde pokoj je. „Tamtudy?" zeptal se a ukázal doleva. Než se ale mohl vydat pravděpodobným směrem, tak jej zastavila Link, která jej chytila za loket.

„Jdi do druhého patra. Kde mám pokoj ještě přece víš." kývla ke stropu a vydala se do kuchyně, aby mohla připravit pro svého hosta čaj. „Za chvíli budu u tebe."

James se vydal do patra. Vyšel po úzkých schodech. Ocitl se na úzké chodbě, ze které vedli dvoje dveře. Jedny do ložnice a druhé do malé koupelny. Otevřel první dveře a vešel do malé ložnice. Pod nevelkým oknem stála prostorná postel se světlými přikrývkami. Vedle postele stál noční stolek na kterém stál budík a nějaká kniha. Byl tak velice unaven, že okamžitě padl obličejem do peřin a během pár minut usnul.

Ráno jej probudil hlas jeho manželky. Převalil se na druhý bok a zamumlal, že chce ještě spát. Jenže to už jej jeho žena táhla za nohu ven z postele.

„Jak si vůbec můžeš myslet, že ti skočím na takový starý trik?!" zařvala tak mocně, že to museli slyšet až u sousedů. Pořádně zabrala a stáhla Jamese z postele. Ohnivý bůh spadl přímo na dřevěnou podlahu a narazil si loket.

„Nikdy bych si nemyslel, že na něco takového skočíš..." řekl po chvilce, kdy se dokázal alespoň trochu vyškrábat na nohy.

„Jak si vůbec můžete, pane Pattersone, dovolit mě podvádět?!" zařvala o kopla svého manžela do holeně. James se na ní podíval s nechápavým výrazem ve tváři. Zašmátral rukou po nočním stolku, kde očekával, že budou jeho brýle.

„Ale já bych tě nikdy nepodvedl." namítl a nalezené brýle si nasadil na nos. Pohlédl na svou ženu. „Jen jsem se rozhodl navštívit svou kamarádku Link."

Lea si dala ruce v bok. „A pak s ní jen tak náhodou skončit v jedné posteli!" zvýšila hlas a dala Jamesovi pohlavek.

„Nevěděl jsem, že si ke mně lehla..." řekl klidně a podíval se do postele. Link, která po celou noc ležela vedle něj se krčila na opačném konci. „Usnul jsem skoro okamžitě, jak jsem sem přišel."

„Ještě mi začni tvrdit, že tenkrát se Smrtí to byl úplně stejný omyl!"

„Ale no tak, Leo, vždyť mám na sobě oblečení... nemohlo se nic stát." řekl a pokusil se jí vzít za ruku. Bohyně ucukla rukou, na tváři se jí objevil odmítavý výraz.

„Nechci tě už ani vidět..." řekla chladně. „Ale kvůli našim dětem tě budu trpět." chlad v jejím hlase byl tak drsný, že by dokázal během vteřiny pokrýt námrazou všechna okna na světě.

„Nemůžeš mě přeci nesnášet kvůli malému nedorozumění." namítl James zvedajíc se na nohy. „Nemohu za to, že to mohlo vypadat, tak jak to vypadlo. Ale mohu tě ujistit, že se nic nestalo. Právě kvůli našim dětem... Přece víš, že jsem tě vždycky miloval. Ani tuto noc to nebylo jinak." opatrně se pokusil bohyni obejmout. Zprvu se snažila uhnout, ale poté zjistila, že to nemá cenu. Nechala se obejmout a dokonce si nechala situaci i vysvětlit pomocí vzpomínek.

„Věříš mi?" zeptal se James a jemně jí pohladil po vlasech. Ona přikývla a pokusila se o úsměv, ale nebyla toho schopna. Bůh ji k sobě přitiskl a hladil ji po vlasech. Oba věděli, že tohle se přes jejich vztah nikdy nepřenese. Bude je to trápit v bezesných nocích a nedá jim to prostor pro spánek. Už nikdy to nebude jako dříve, ale s tím ani jeden nepočítal.

*

Květen 14, 2017 11:34

Časně z rána k do obývací pokoje, kde spali, vtrhla Tina s Gethysem. Netrvalo jim ani deset minut, aby všechny členy rodiny Pattersonových dostali bez odporu do Sídla bohů. Zavřeli je do jejich pokojů a drželi je tam až do časného poledne.

„Okamžitě se zvedejte! Jestli se někdo z vás pokusí o nějaký podraz, tak dostane kulku mezi oči!" řekla rázně Tina a namířila zbraní střídavě z jednoho člena rodiny na druhého.

„Nikam nepůjdou." zavrčel vedle ní bůh moří a popadl Jamese ze svázané předloktí. Vytáhl ho z místnosti. Za ním vyvedli i zbytek jeho rodiny. James Junior měl pod levým okem monokl, který se ještě za pár hodin vybarví do fialových odstínů.

Dovedli je do poradní síně, která byla úplně prázdná až na bohyni smrti připoutanou ke svému trůnu. I přes ústa zavázaná pruhem látky se tvářila velice neústupně. Jamese posadili na trůn vedle ní a pevně jej přivázaly tlustými provazy k jeho opěrkám. Před něj dovlekli členy jeho rodiny. S rukami spoutanými za zády je postavili do řady obličejem k hlavě jejich rodiny. Na každé z tvářích zářilo nezlomné odhodlání nevzdat se tak snadno, jak si jen může Tina myslet.

„Stále nechceš promluvit?" zeptala se Tina Jamese a přešla k Johnovi. Stoupla si na špičky a vzala jeho syna za bradu, kterou nemilosrdně zkroutila na stranu, aby odhalila nechráněný krk.

„Proč si myslíš, že jsem změnil svůj postoj?" odvětil klidně a odfoukl pramen bílých vlasů. „Musel jsem kvůli tomu rozhodnutí zemřít. Nehodlám poslat ke dnu význam svého slova."

Tina se chladně usmála. Oči vypadaly tak divoce, jako by nepatřili člověku, ale nějaké poblázněné bytosti, která se žije zkroucená v samotném jádru všeho živého. „Když nechceš pošpinit svou pýchu, tak alespoň mysli na svou rodinu. Ani jeden z nich za nic z toho nemůže. Nebylo by čestné jim kvůli své pýše ublížit."

James nasadil odmítavý výraz bez nějaké další emoce odvracejíc pohled pronesl: „Všichni jsme se s tím smířili. A všichni souhlasili."

„Blázni..." utrousil tiše Gethys a vzal Johna drsně za vlasy. V druhé ruce se mu bleskl nůž, který přiložil na krk boha. John se namáhavě nadechl, ale i přes to mu z obličeje nezmizel výraz plný odhodlání.

„Blázen je jen ten, co nic nového nezkusil." zavrčel a oči mu plály hnědým plamenem, tak jasným, že nikomu nemohlo být víc jasné, že je opravdu i synem boha ohně.

„Potom jsi blázen." řekl bůh moří a pohlédl na Tinu, která skoro neznatelně pokývla hlavou. „Okamžitě zruš všechna kouzla, která jsi za tu dobu, co chodíš na světě vyvolal."

„Co když odmítnu?" zeptal se klidně John, na tváři se mu objevil chabý úsměv. Moc dobře věděl, co bude následovat a byl s tím již smířený. Pevně zaťal zuby a čekal na vyplnění nevyhnutelného a nechybujícího osudu.

Gethys počkal na Tinino svolení a zkroutil mladičkému bohovi ruku do nepěkného úhlu. Do Johnových očí se vehnaly slzy bolesti, zuby stále zatínal a snažil se nedat najevo svou slabost. Síní se rozneslo lámání kostí. Tento zvuk se zatínal do srdce boha ohně jako nůž, který odhaluje již zahojenou ránu až úplně na kost. Lea vykřikla a pokusila se vrhnout ke svému synovi. V tom jí ale zabránila Tina, která jí umravnila ránou do obličeje takovou silou, že se bohyně skoro svalila na mramorovou dlažbu.

John nevydal ani hlásku stojíc dál bez jediného pohybu se snažil, aby se zlomená ruka neměla šanci víc pohnout. Pohlédl na jednoho ze svých otců, kterého měl ale nejraději, přes závoj slz. James sotva znatelně pokývl hlavou. Mladý bůh mu gesto oplatil a vyčkával na vhodnou příležitost ke svému plánu.

„Stále nemáš slov, Jamesi?" zeptala se Tina a popošla ke své někdejší přítelkyni. Zaryla dlouhé nehty do Smrtina popáleného předloktí. Bohyně smrti pevně zatínala zuby snažíc se neřvat bolestí, protože tři měsíce staré popáleniny byly stále ještě citlivé na dotek.

„Ani ty milá Smrti? Pokud neodpovíš, tak si buď jistá, že vím nejedno tvé tajemství, které by ti mohli zničit celý zbytek tvého nuzného života." Tina během řeči přejela nehty po spálené polovině tváře. Smrt oddalovala řev jak jen dovedla, ale to jí nebylo nic platné. Když se nehet zaryl do kůže nad okem, tak zařvala bolestí. Její křik se nesl Sídlem bohů, které bylo prázdné. Nikdo z ostatních bohů jim nemohl pomoci, protože všichni do jednoho museli urychleně odejít na Zemi.

„Jen si říkej hloupé lži, kterým nikdo z nich neuvěří!" vyprskla na Tinu. Oči jí zaplály plamenem nového odhodlání a po spálené kůži jí stékaly kapičky krve.

„Bylo to tvoje rozhodnutí..." řekla klidně žena. „Proto tedy všichni slyšte! To bohyně, které celý svět říká Smrt může za smrt posledního boha ohně! To ona zabila tvého otce!" její mocný hlas se odrážel od čtrnácti sloupů. Naplnil celý sál pomyslnými noži, které se zabodávaly jeden po druhém do srdce boha ohně a řezali jeho podstatu na kusy.

„To je lež!" vykřikla na obranu Smrt. „Nemohla jsem za to, že se rozhodl vzdát se své nesmrtelnosti!"

Tina se ošklivě ušklíbla. „Ne? Tak kdo jej vlastně odmítl vzít do své postele, aby mu porodila nástupce po kterém celé ty roky toužil? Jamesova pozemská matka to nebyla... ta mu ještě ochotně roztáhla nohy od sebe i přes to, že byla vdaná."

„Moji matku necháš na pokoji!" ozval se James a trhl pouty. „Ještě jediné slovo o mé matce a skončíš jako spálená hromada popela! Nebude z tebe nic, co by se dalo poslat tvé matce. Nebude nic nad čím si bude moci poplakat!"

„Drž hubu! Ty jsi nikdy nebyl v situaci kdyby si mi mohl vyhrožovat!" obořila se na něj Tina. „A pokud jde o moji matku, tak jí klidně pošli můj popel! Její hrob je hned vedle toho otcovo. Nešťastná náhoda nebo jen dobře promyšlený plán? Policie už tolik let nemá tušení."

Bůh ohně na ni vytřeštil oči, neschopen slova se díval na Smrt. Ta chabě přikývla, že to celé je holá pravda. Krvavá kapka stekla po tváři jako slza a nechala za sebou sotva znatelnou cestičku.

„Už mě to unavuje... Gethysi, je tvoje." řekla žena a usadila se na trůn, který patřil Áronovi. Rozvalila se na vysokém trůnu a s úsměvem hleděla na boha moří, který popadl hrubě Leu za předloktí.

Smýkl malinkou Leou na podlahu a strhl z ní šaty. Bohyně se snažila bránit, ale nebylo jí to co platné. Brzy se po síni rozléhal její křik, který nechával v srdcích její rodiny jen hmatatelný strach. Už jim nic nepomůže, hlodaly hlásky v jejich hlavách a podkopávaly poslední zbytky odporu. Jediný James Junior se zmohl na poslední odpor. Už se nemohl koukat na to, co provádějí jeho matce a tak mocně zakřičel. Pokoušel se rvát provazy na kusy a vrhnout se na Gethyse. Jako první se ale k němu dostala Tina, která jej pár ranami do obličeje velice rychle uzemnila.

Junior padl obličejem na mramorovou desku. Do kamenné mozaiky vedle desky zatékala rudá krev z rozbitého nosu a rozraženého rtu. Anně po tvářích tekly slzy, které prolévala za svého přítele. Trhalo jí na kusy, že krvácí. Nemohla mu nějak pomoci ani mu poskytnout podporu.

John na druhé straně dějiště beze slova zrušil všechno, co vinou svých schopností vytvořil. Změnil se v malé dítě, které poulelo hnědá očka na zbytek své rodiny. Dítě se dalo do křiku, máchalo pěstičkami ve vzduchu a po tvářičkách stékaly slzy. Byl to první pořádný projev emoce od boha, který získal všechny božské síly.

„Tak jednoduché?" zeptal se Gethys a odtáhl se od Lei, která jen polomrtvě ležela na podlaze a po tvářích jí stékaly slzy. Kanuly na narůžovělou dlažbu a rozlévaly se do všech stran. Byla zlomená. Už nic nezbylo z jejího odhodlání. Všechny síla, která Jamese jako jedna z mnoha na jí ohromila, byla pryč. Nebyla ničím jiným než jen zlomenou bytostí bez života, který ještě před pár hodinami proudil v jejích žilách.

Malý John kývl hlavičkou a upřel oči na Jamese. Bůh ohně cítil, jak se všechny stavby v mysli jeho manželky hroutí. Brány měst vědění padaly v troskách k zemi. Všechny hradby se rozpadaly na prach. Nebyla nic. Už nebyla ta, kterou jednoho pochmurného dne potkal. Nebyla to ta žena, která se jej pokoušela opít a poté s ním skončila v posteli. Už nebyla nikým. Vymanil se ze sevření její mysli a přikývl. Krátce, ale rázně přikývl a byl připraven nést zodpovědnost za své rozhodnutí.

Čas okolo Anny se rozběhl neuvěřitelnou rychlostí. Během pár vteřin uletěly všechny měsíce, které jí dělily od porodu. Břicho, které takovou rychlostí vyrostlo, vylézalo zpod příliš krátkého trička. Celá tahle rychlá proměna jí sebrala opravdu dost sil, ale i tak bylo jasné, že každou chvílí porodí.

Bůh ohně pohlédl na Tinu na jejímž obličeji byl výraz krajního překvapení. Naštvaně se podívala na malého Johna a poté na Jamese. Přešla k malému bohovi a podívala se na jeho zápěstí. Modře svítící náramky obepínaly těsně jeho ručičky.

„Proč ty náramky nepohlcují sílu toho malého usmrkance?!" zařvala na boha moří. Gethys pokrčil mohutnými rameny a prohrábl si ryšavý plnovous. „Pohlídej toho spratka."

Bůh moří bez protestů usedl vedle malého Johna a upíral na něj svůj modrý pohled. John mu pohled oplácel svým hnědým a malá tvářička se tvářila velice odhodlaně. Jedině on a James zůstali se stejným odhodláním bojovat s jakým sem byli dotaženi, možná i vyšším.

James využil nepozornosti Tiny, která kontrolovala náramky na zápěstí Lei a nashromáždil všechny zbývající síly, které vzal i od zbídačené Lei a přepálil provazy. Kouzlo náramků mu v tom ze začátku bránilo, ale tolik síly nemohly unést a tak se rozzářily jasným světlem. Bůh ohně vyskočil vrávoravě na nohy a hnal se k Anně, která již vypadala, že každou vteřinou bude rodit. Klekl si před ní a vzpomínal na všechno, co jej kdysi učili na škole. Bylo mu jasné, že když selže on, tak v těchto podmínkách selže už každý.

Do hrůzné doby, která rodinu Pattersonových potkala, přišla na svět malá holčička. Anně ještě z posledních sil přešlo přes rty jméno. Těsně před tím než usnula dlouhým nerušeným spánkem, který po těchto událostech potřebovala. Dívenka s napůl božským a napůl lidským genem dostala jméno Betty. Její děd ji uložil do náruče spící matky a bez dalších bojů se nechal dobrovolně zajmout.

Na jeho tělo padaly rány, ale on je nebyl schopný vnímat. Věděl, že se zatím do největších podrobností splnilo vše, co John před tím, než se naučil ovládat své schopnosti prozradil. Jeho žena a prvorozený syn byli zranitelní jako mouchy. Již je bylo možné zabít a ani on v tom nikomu nemůže zabránit. Už je pozdě. Nic už nezmůže se spirálou času a všech možných budoucností, které záleží na rozhodnutí jedinců.

Už bylo pozdě. Jako vždy...