Únor 27, 2017 19:21

Celé dva dny je nechali žít v pokoji a nosili jim jídlo. Ale dnes jim přinesli jen snídani. V poledne se nikdo neobjevil a v čas večeře také. Sedli si na zem do kroužku a probírali své možnosti, ale moc jich nebylo.

Až po sedmé hodině se otevřeli dveře do pokoje a v nich stanula Tina s Smrtí. Tina měla na tváři široký úšklebek, ale bohyně její radost nesdílela. Tvář měla velice vážnou a jedinou známkou emoce byla osamocená slza stékající po levé líci.

„Půjdete s námi. Jestliže se pokusíte o nějaký podraz, tak vás nemilosrdně pošlu do říše snů a náš smrtelný páreček zabiju." řekla Tina a pohlédla na Michaela, který pomalu vstával, a Brigit. „Ale věřím, že taková hloupost vás už jistě napadla. Proto tady zanechám malou Lily a tu pozemskou ženskou. Jestli budou vaši příbuzní plnit naše rozkazy, tak se jistě ještě někdy v budoucnu shledáte."

James zatnul ruce v pěsti snažíc se udržet a nevrazit Tině jednu do zubů, aby jí konečně z tváře zmizel ten samolibý úšklebek. Lea vedle boha ohně zbledla jako stěna a vzala svého manžela za ruku. Pevně ji stiskla ve snaze získat trochu podpory. James ji letmo objal a políbil na tvář. Michael o kus dál měl na tváři masku bezcitnosti. Brigit po jeho boku byla stejně bledá jako Lea , ale snažila se to skrývat.

„Budeš tak ochotná, drahá?" zeptala se Tina bohyně smrti podávajíc jí modře svítící náramky, které pohlcovaly každičké kouzlo. „Pokud budete odporovat, tak se nikdo z nás neštítí vám zranit a to i smrtelně."

Smrt vzala od své přítelkyně náramky a vydala se k Jamesovi. Bůh ohně s velikou neochotou natáhl před sebe ruce a vytáhl si rukávy košile, aby odhalil předloktí.

„Promiň." řekla bohyně a natáhla mu jeden z náramků na pravé zápěstí. Během mrknutí oka nakopla Jamese do stehna, které se stále ještě plně nezahojilo. Následoval bolestní výkřik a podlomení nohy, poté se bůh svalil na podlahu. „Odporoval." oznámila Smrt k Tině a sehnula se k Jamesovi. „Už dávno jsem prokoukla jaký je to netvor. A již dávno jsem s ní odmítla být v nějakém vztahu." zašeptala a jemně nakopla jeho levou nohu.

Poté se od něj odvrátila a dokončila svou práci. Navrátila se k Tině a spokojeně se opřela o rám dveří. Žena zavolala na někoho, kdo musel celou dobu stát za dveřmi, aby je odvedl na předem smluvené místo. Do místnosti vešel Gethys.

Probudil jej šplíchanec vody do obličeje. Rychle otevřel oči a snažil se pohlédnout tomu, kdo mu vodu nalil na hlavu, ale přes prameny mokrých vlasů spadajících mu do obličeje nemohl pohlédnout svému vězniteli do obličeje. Vyprskl zbytek vody z úst a trhl hlavou doleva. Ramenem projela ostrá bolest, ale o moc se nepohnulo. Byl přivázaný k židli.

„Kam jsi poslal svůj meč, plášť a kufr?!" vyštěkl na něj někdo před ním. Když dlouhou dobu neodpovídal, tak se rozmáchl a uštědřil mu ránu plochou stranou ruky do tváře. Jenže s bohem to ani nehnulo a i nadále zarytě mlčel. „Chci odpověď! Okamžitě!" žena vzala za jeho bradu a prudce s ní škubla vzhůru. James jí pohlédl do tváře slabě se ušklíbajíc.

„Proč bych ti něco takového měl říkat, Tino?" zašklebil se. Z pod pramenů mokrých vlasů se zaleskly jeho hnědé oči. „Vždycky jsem byl já ten hloupý a teď si ode mě necháváš radit?"

„Okamžitě to vyklop nebo tě opět praštím!" zavrčela se nenávistivě se podívala do jednoho z ok, které bylo vidět, protože přes něj nebyly vlasy.

Na tváři mu stále zářil úsměv. „Víš, že mě můžeš mlátit jak chceš, ale stejně ti to neřeknu." Je to blázen, řekla si pro sebe Tina. Bez milosti zmáčkla jeho zraněné rameno. Viděla jak se mu do očí hrnou slzy, ale i přes to nevydal ani hlásku

„Stále nemáš co říct?" zeptala se jej se škodolibou radostí. Zavrtěl hlavou a plivl jí k nohám. „Snad tě k řeči přivede alespoň tvá žena." luskla prsty a světlo v místnosti se rozsvítilo. Necelé dva metry od něj seděla na židli Lea. Levou stráň měla zborcenou krví, která zaschla ve vlasech a tvořila krvavou říčku po jejím krku. Horní ret měla rozražený a spodní rozkousaný od zubů. I přes všechno, co prožila se tvářila odhodlaně.

Stačil mu jen jediný pohled na to, aby zjistil, že jejich dítě je v pořádku. Našel oči své ženy a nepatrně se usmál. Budeme v pořádku, jakoby řekl a poté sklonil hlavu. Lea cítila, že tohle nemůže být v pořádku nikdy, ale nechtěla si zbytečně podkopávat sebedůvěru. Zaryla nehty do opěrek židle a skousla dolní ret.

„Stále nic neřekneš?" zeptala se Tina. On na ni pohlédl a opět si odplivl. „Nechtěla jsem útočit přímo na tvé city, ale asi nemám na výběr... drahá, vezmi nůž a ukaž nám toho spratka, kterého čeká jeho manželka!" křikla žena na bohyni, která se vynořila se stínů jedné z polic, kterých bylo v místnosti požehnaně. V ruce držela dlouhý nůž, ale její výraz nesvědčil o tom, že by hodlala příkaz vyplnit bez protestů.

„Tohle neudělám." řekla klidně a pustila nůž s ochablých prstů. Kov zarachotil o dlaždičky, které pokrývaly celou podlahu a do poloviny stěny. „Nebudu zabíjet nenarozené dítě, které nám nic neudělalo."

„Okamžitě to uděláš nebo tě s radostí přivážu k těmhle troskám!" mávla rukou k Jamesovi a omylem mu dala facku. „A věř mi, že si tvoje mučení hodně užiju. Takže okamžitě splň můj rozkaz!"

Smrt nehnula ani brvou. Dlouho serozhodovala, zda to má udělat a v moment, kdy Tina chtěla, aby zabilanenarozené dítě, byla poslední kapka k jejímu konečnému rozhodnutí. Tvář se jí z jedné poloviny zahalila do černé kápě, která se na ní objevila. V rukách přehmátla kosu a nechala spadnout k zemi lem hávu. Všude kolem ní se najednou ochladilo, černý stín se zhmotňoval kolem jejího těla doprovázen hnilobným smradem.

„Stále si neuvědomuješ před kým stojíš, ty prostá smrtelnice." zahřměla mocným hlasem. „Konečně nastal čas, aby lidstvo poznalo, že byla chyba na nás zapomenout! Již nadále nebudeme trpět přehlížení, které se rozmáhá po celé planetě. Uvědom si, že stačí, abych mávla kosou a celý jeden druh vymře!" pohlédla temným pohledem na Jamese. „Chceš, aby ti někdo z bohů řekl, co potřebuješ, ale v tom se mýlíš! Raději zemře než aby prozradil něco, tak důležitého pro celé božstvo!" mávla kosou proti Jamesovi a během mrknutí oka jej zbavila života.

Bezvládné tělo boha ohně se zhroutilo v sevření Tiny. Mokré vlasy ztrácely svoji ohnivě zrzavou barvu, oči ztratily svůj lesk a necitlivé prsty na rukách se přestaly třást. Lea se z pohledu na svého mrtvého manžela rozbrečela, křičela jeho jméno a trhala pouty na zápěstích. Ale její manžel neodpovídal. Byl mrtvý...

„Ty jsi se snad úplně zbláznila!" zařvala mocně Tina a ohnala se nožem po bohyni smrti. Ta její ráně uhnula a s kamennou tváří hladila spálené předloktí. „Okamžitě ho vrať zpět!"

„Přece víš, že rozhodnutí bohyně smrti je konečné. Nemohu měnit zákonitosti vesmíru podle nálady." odvětila klidně a stáhla si lem hábitu přes dávné zranění. „Božstvo není holubník. Kde si každý pitomý holub dělá, co si zamane."

Tina se podívala na rukáv oděvu své bývalé přítelkyně a prohlásila: „Ty ho stále miluješ! Miluješ ho stejně jako si milovala jeho otce!" tvář se jí zkřivila odporem. „Zahazuješ se s mrtvými bohy ohně!"

„Možná, že jej miluji a proto chápu, že musel jít dál." řekla a pohladila Jamesovi ryšavé vlasy, které zdobil proužek jasně bílých. Již brzy bude mít celou hlavu bílou. „A je mi to líto, ale s osudem se měřit nemohu."

„Seru na nějaký osud! Okamžitě ho zase oživ, ať ho můžu už do prdele vyslechnout!" zařvala žena dychtíc po vybití si vzteku. Smrt zavrtěla hlavou a jemně přejela prsty po tváři boha ohně. Tina k ní přiskočila a chytla její ruku uprostřed pohybu. „Ještě jednou se ho dotkneš a končím s tebou! A teď veř ty mě, že se postarám o to, aby ti Williams udělal ze života peklo!"

„Nebojím se ani tebe ani tvého šéfa." odvětila a pohladila jeho tvář. Je tak chytrý, jak jsem si myslela, pomyslela si bohyně smrti a po očku pohlédla za regál, kde byl připoután k židli Michael. Ze záhybu hábitu vytáhla ostrou dýku a rozmáchla se s ní proti Tině.

Žena padla na kolena a držela si prsty, skrz které tekla na zem krev, na levé tváři. Smrt položila dlaň na její čelo a řekla jediné slovo. Tina padla v bezvědomí k zemi, slabě oddechovala a rána na tváři přestala téct.

„Můžeš opustit Michaelovu mysl, Jamesi." řekla nahlas bohyně a počkala až se vedle ní zhmotní stín boha ohně. „Jsem ráda, že jsi to tak rychle pochopil."

„Pochopil, ale dvakrát nadšený jsem z toho nebyl." ohlédl se na svou manželku, která se na něj dívala jako na ducha. „Způsobila si veliký šok mé manželce."

„Teď vše záleží na tvé rychlosti. Jakmile tvé tělo přivedu zpět k životu, tak musíš okamžitě zpátky." řekla prostě a udělala krok k jeho tělu. On se zatvářil velice neklidně, ale také připlul ke svému tělu.

„Na tři?" zeptal se.

„Na tři. Jedna. Dvě tři!" ruce jí zářily jasným světlem a do vzduchu se uvolňoval hnilobný smrad. James vklouzl do svého těla práce v čas.

Zalapal po dechu a otevřel oči. Do tváře mu spadl pramen bílých vlasů. První pohled daroval své manželce, která se na něj dívala a ve tváři neskrývala nadšení. Smrt stáhla z jeho zápěstí náramky a nechala jej, ať si sám přepálí provazy, kterými byl přivázán. Sama se vydala pomoci jeho manželce, ale to se jí nikdy nepodařilo.

Jakmile se James postavil na nohy, tak se vydal za ní. Chvilku před tím, než se mohla Smrt dotknout jeho ženy, tak ji objal a letmo políbil na tvář. „Za tohle se omlouvám." zašeptal jí do ucha. Celé jeho tělo vzplálo jasně oranžovým plamenem. Pálil kůži bohyně smrti stejně snadno jako papír a její oděv. „Nedala si mi na výběr." zašeptal znovu a uhasil žár svého těla. Tělo ochromené bohyně smrti se zlehka svezlo do jeho náruče. Položil svou bývalou manželku na chladnou podlahu a na spálenou tvář jí položil mokrý hadr, který nalezl v jednom z kýblů s vodou.

Poté osvobodil svou manželku a Michaela. Společně se přemístili pryč.

*

Únor 28, 2017 15:49

Anna vešla do svého pokoje s nákupní taškou v ruce. Na zádech měla batoh, který byl stejně jako taška plný nákupu. Ztěžka si dosedla na židli u stolu a položila tašku s batohem na stůl. Podívala se na rodinu Pattersonových sedící na malé pohovce.

„Už víckrát nejdu takhle pro nákup." řekla a nechala Leu, která se k ní vydala, ať vezme tašku.

„Taky už vícekrát nebudeš muset jít." řekl James, který se vedle své ženy objevil a pomohl jí s nákupem. Jasně bílý pramen vlasů si odfoukl z čela a ušklíbl se na Annu. Ani jeden z nich ještě nezapomněl na telefonát. James se o tom ani slůvkem nezmínil a dlouhé hodiny se věnoval zraněnému stehnu, které potřebovalo nutně sešít, ale on se nedal přesvědčit k návštěvě doktora.

„Pokud se tu zdržíte pár dní, tak nebudu mít na výběr." odvětila Anna a pohlédla mu do očí. Bůh pokrčil rameny a sebral ze země batoh. Otevřel jej a nakoukl dovnitř. Sebral jeden z obvazů, které přinesla a zbytek odnesl do malé kuchyňky.

„Myslím, že můj syn ti určitě s radostí pomůže." ozval se jeho hlas z vedlejší místnosti. Anna se podívala na mladšího Jamese a slabě se usmála. Líbil se jí. Hrozně ráda by ho oslovila a klidně s ním šla i nakupovat, ale on byl vůči ní plachý. Nikdy s ní nezůstával o samotě déle než pár minut, poté vždy odešel za někým ze své rodiny. Bylo jí to líto.

„Nevypadá z toho zrovna nadšený..." zamumlala si pro sebe.

Ve dveřích z kuchyně se objevila jeho zrzavá hlava s úsměvem. „Stačí se na něj podívat pokaždé, když si myslí, že jej nevidíš. Zírá na tebe tak moc, že se divím, že tě ještě nevykoukal." pohlédl na svého syna, který se nesměle zvedl z pohovky a prohrábl si rukou bílé vlasy. Hnědé oči se upřely na Annu, která se na něj mile usmála.

„Necháme vás o samotě. Až si to vyříkáte, tak přijďte na oběd." pokračoval starší bůh a zavřel za sebou dřevěné dveře.

Anna se otočila na nesmělého boha, který se opřel o desku stolu a pokusil se o úsměv. Bohužel mu ztuhl na rtech. Poškrábal se na zátylku a chtěl něco říct. K tomu se ale nedostal, protože jej Anna pevně objala a přitiskla mu hlavu na hruď.

„Nemusíš říkat vůbec nic." zašeptala. 

Chabě se usmál a opatrně jí položil ruku kolem pasu. „Chtěl jsem říct, jak jsi krásná..." řekl stejně tiše jako prve ona. Pohladil ji po vlasech, místnost se provoněla jablkem. „Spatřil jsem spoustu bohyň, ale žádná z nich se nevyrovnala tvé kráse. Ani samotná bohyně lásky." přejel rukou po jejích zádech.

Jejím tělem projelo zachvění. „Nemusíš mi až tak lichotit." stydlivě se usmála a nechala dlaň sjet po jeho hrudi.

„Ale já ti nel-"

„Skloň se ke mně." zašeptala. Udělal, co po něm chtěla. Letmo jej políbila na čelist, protože to bylo jediné místo, kam dosáhla. 

Nemohl si pomoci, ale musel se usmát. „Tak mě napadlo, že bychom mohli třeba zajít do parku..." nadhodil opatrně. „Teda pokud bys chtěla," dodal rychle, když na něj vrhla pohled, kterým si ho nezvykle prohlížela.

Usmála se. „Samozřejmě, že ano," odpověděla, čímž mu na tváři vykouzlila ještě širší úsměv. „A pak bychom se mohli stavit někde v kině. Myslím, že oběd počká," usmála se, když si všimla jeho pohledu, který upřel na dveře do kuchyně. 

                                                                                              ***

„Já ti říkal, že do oběda se tady neobjeví." prohlásil starší James když krájel mrkev do polévky. „A to je ještě budeme volatdomů." usmál se na svou ženu.

„Nemusel si jim to takhle kazit." namítla Lea a zamíchala obsah hrnce vařečkou. „Je vidět, že jsi nikdy nepoznal svého otce." řekla a máchla vařečkou ve vzduchu.

Její manžel se vedle ní během vteřiny objevil i přes zranění nohy a přirazil ji k plotně. Usmál se na ní a vytrhl jí z ruky vařečku, kterou odložil na linku.

„Cože jsi to řekla?" zeptal se s úsměvem a byl přichystaný svou ženu políbit.

„Otcové nejsou od toho, aby kazili svým synům první rande." řekla s úsměvem a pokusila ho odstrčit od sebe. James se ale tak snadno nedal a políbil jí na krk. Pomalu pokračoval nahoru k jejím rtům. Tam se ale nedostal, protože Lea vykřikla:

„Spálí se nám oběd!" a se zklamáním jej odstrčila, aby mohla zamíchat jídlo v hrnci.

Byla zklamaná. Chyběly jí ty večery, kdy jen s Jamesem chodili za ruce po městě. Po procházce někdy otevírali láhev vína a společně se napili i když se ani jeden nemohl opít. Většinou poté skončili v posteli, kde se dlouze a vášnivě milovali. Teď ale byly ty časy pryč. Narodil se jim James a poté přišla na svět Lily. Stále ještě mohli celých sedm let užívat života, ale teď byla těhotná.

„I mě trápí, že už se ti nemohu věnovat, tak jako předtím, ale jinak to nejde."

„Já vím." řekla smutně. Pohladila vypoulené břicho a usmála se. Doufala, že to bude holčička. Vždycky chtěla holčičku. Měla sice malou Lily, ale ta nebyla její. I přes původ své malé Lily ji milovala jako vlastní.

„Trápí tě, ale i něco dalšího." řekl klidně a zamíchal za ní oběd. Vyměnila si s ní pohled a usmála se. Zase v ní četl jako v otevřené knize.

„Chtěla jsem ti to říct už dávno, ale styděla jsem se za to." sklopila zrak k podlaze a čekala až se jí uklidní dech. James jí zvedl bradu ukazováčkem a pousmál se. „Dítě, které čekám není tvoje..."

„Jak to?" zeptal se celkem klidně. Čekala, že vybuchne vzteky, ale on se dokázal velice dobře ovládat. Ani v jeho hlavě nezaznamenala nějakou zlost.

„Pět měsíců před tvým návratem z roční nepřítomnosti ke mně večer přišli skoro všichni bohové. Samozřejmě až na tebe, ty jsi porušil slib pár dní před tím." začala a snažila se dívat se svému muži do očí.

„Už jsem to nemohl vydržet." řekl a také sklopil zrak k podlaze. „Věděla o tom jen Oxana a slíbila, že to nikomu neřekne."

Pohladila jej po vlasech a prsty jemně přejela po bílém pramenu. „Oxana za to nemohla... mezi všemi bohy přišel i Otec Čas. Řekl mi, že si mě vybrali k poslednímu zoufalému pokusu o záchranu božstva... Jamesi, oni mě všichni-" zlomil se jí hlas, po tvářích se jí řinuly slzy. „Všichni... do jednoho. Po tom všem jsem byla spíš mrtvá než živá. Celé noci jsem proplakala... nemohla jsem spát... proč museli udělat zrovna tohle?!"