Únor 22, 2017 10:58

Časně z rána mu byl doručen dopis. Lépe řečeno byl poslán na jméno jeho kamaráda Michaela. Seděl v křesle v malém obývacím pokoji bytu Dearwitchových. Michael obléhal své křeslo uprostřed místnosti a nesouhlasně se na něj díval. Jeho žena Brigit seděla na pohovce a tiskla si k břichu jeden z modrých polštářů. I ona dávala jasně najevo svůj nesouhlas se čtením toho proklatého dopisu. Na klínu boha ohně seděla jeho manželka a koukala mu přes rameno na dopis, který četl nahlas.

„Pane Pattersone, hrozí vám veliké nebezpečí. Za žádných okolností nezůstávejte ve svém přechodném bydlišti 22. února. Pokud se nebudete řídit mými radami mohlo by se vám stát něco nemilého. Stejně jako přátelům, kteří vás a vaši manželku ubytovali u sebe doma. Abyste pochopil, že tohle není jen planá výhružka, tak vaši přátelé bydlí na Oxford Street. Číslo domu, ve kterém bydlí je 352 a je to byt B. Okno do jejich obývacího pokoje směřuje do ulice a je ve třetím patře budovy.

Pokud se nebudete řídit mými pokyny, tak tímto oknem přesně ve dvanáct hodin proletí první kulka. Jistojistě zasáhne Brigit, která ponese na stůl oběd. Další zasáhne jejího manžela, který se bude pokoušet zjistit, co se stalo. Třetí kulka bude pro vaši ženu a ta poslední pro vás.

Jestli uposlechnete mé pokyny, tak je velice důležité abyste zamířil na předem určené místo a netoulal se po okolí. V druhém případě bude osud vašich milovaných stejný jako ten předešlí. Po opuštění bytu zamíříte přímo na druhý konec této ulice. Na rohu ulice bude čekat jistá osoba, která vám poví zbytek. Odchylte se jen nepatrně od plánu a všichni natáhnou brka. Jejich život je jen ve vašich rukách. S přáním všeho dobrého Tina Moris." dokončil čtení dopisu a bez dalšího komentáře jej podal detektivovi.

„Proč by riskovala něco tak nápadného?" zeptala se Lea a úzkostlivě pohlédla na svého manžela, který jen zavrtěl hlavou. Neznal odpověď, ale věděl, co bude muset udělat. Nebyl z toho nadšený, ale byla to jediná naděje na záchranu jeho blízkých.

„Už se nemusí bát policie, protože dosáhla svého. Podívejte se na včerejší noviny." Michael hodil na stůl noviny z předešlého dne. Na titulní straně se vyjímala fotografie Johnsona před jednou z nových nemocnic. Po jeho boku samozřejmě stála Tina a vedle ní muž se světlými vlasy a tváří bez výrazu. „Spolupracuje s Johnsonem a v tento okamžik mají všechny esa v rukávu oni. Nemůžeme jim odporovat. Johnson zná Londýn lépe než svoje boty. Vyčenichal by nás kdekoliv během hodiny. Nemáme na výběr..." zamumlal. Nesnášel porážky. Za svoji kariéru jich utrpěl jen málo, ale i ty ho dokázaly vždy dostat na dno.

„Musím se jí vydat do rukou, abych vás zachránil." řekl James a pohlédl na svou ženu. Pohladil její břicho a políbil ji na tvář. „Pokud je to jediná možnost, jak vás zachránit, tak ho budu muset udělat. Okamžitě zamířím na druhý konec ulice." počkal až se Lea zvedne a vstal. Rázným krokem zamířil ke dveřím, z věšáku vzal svoji bundu, kterou odcizil Michaelovi a vyrazil ven na ulici. Za sebou nechával členy jeho skromné rodiny, kteří byli strachy bez sebe.

Sotva vylezl na ulici, tak na pár vteřin zahlédl na střeše budovy přes ulici odstřelovače, který mířil objektivem přímo do oken bytu Dearwitchových. Zavrčel pár nadávek a vyrazil ulicí na smluvené místo. Celá Oxford Street byla skoro liduprázdná. Jen pár opozdilců spěchalo ještě do svých domovů na obědy nebo do restaurací. James kráčel ulicí velice rychle, takže se brzy ocitl na jejím konci. Na rohu ulice u pouliční lampy stála osoba v dlouhých černých šatech, přes které měla přehozenou lehkou koženou bundu. Černé vlasy měla rozpuštěné, takže jí dosahovaly do poloviny zad. Nebyl to nikdo jiný než samotná Smrt.

„Dlouho jsme se neviděli." řekla a vykročila k bohovi ohně. „Jsem velice potěšena tvým výběrem. Natáhni ke mně ruku, půjdeme se projít." vzala Jamese za ruku a společně vykročili po ulici.

„Proč jste chtěli, abych opustil své přátele?" zeptal se po nějaké době James.

Bohyně se usmála a odvětila. „Jak prosté." vytáhla z kapsy bundy injekční stříkačku. „Potřebuji tě samotného." vrazila jehlu do bohova krku a zmáčkla píst. Okamžitě se do jeho těla dostala látka, která jej během pár vteřin ukolébala ke spánku. Dlouhému a tvrdému spánku beze snů.

*

Únor 23, 2017 18:45

Tvář mu ošlehl studený poryv větru, vlasy ho zašimraly na obličeji. Zhluboka se nadechl a otevřel oči. Hleděl do bílého stropu, na kterém zářilo světlo. Rozhlédl se kolem sebe. Skoro okamžitě padl jeho zrak na ležící manželku a pomalu zvedajícího se Michaela.

Jemně zatřásl svou manželkou, která se jako na povel vrátila k sobě. „Kde to jsme?" zeptala se Lea šokovaně a stejně jako prve její manžel se rozhlédla po malé místnosti. Uprostřed čtyř stěn stál obyčejný dřevěný stůl a na něm ležel papír s tužkou.

Michael se postavil na nohy a pomalu se vydal ke stolu. Zvedl papír a pozorně si jej prohlédl.

„Vypadá to, že si s námi někdo hraje." poznamenal tiše.

„Omyl! Někdo si s vámi doopravdy hraje." ženský hlas se ozval za jednou ze stěn, která se v ten okamžik proměnila na sklo. „Dlouho jsme se neviděli, že Jamesi?" roztomile se usmála.

„Proč s námi hraješ tuhle hru?" James rozhodil rukama a upřel svůj pohled na bohyni smrti.

„Je to tak jednoduché, Jamesi." úsměv na její tváři se rozšířil. „Ale ty to přes svoji chytrost nedokážeš odhalit?"

Michaelovi vypadl papír z ruky. „Brigit..." řekl sotva slyšitelně a obrátil se na Smrt.

„Tvůj smrtelný kamarádíček na to přišel, Jamesi, skutečně v tom jsou vaše rodiny." úsměv zmizel jako duha po dešti a vystřídal jej vážný výraz i tón. „Máte přesně deset minut na uhádnutí mé hádanky. Pokud do deseti minut nenajdete cestu ven, tak jednoho po druhém zabiju." na malý stolek po své levici položila přesýpací hodiny a nechala zrníčko po zrníčku odpočítávat jejich čas na útěk. Nudilo jí s nimi hrát nějaké hry, ale pokud měla získat čas pro další část plánu, tak s tím nemohla nic udělat.

„Co budeme jen dělat?" zašeptala Lea v Jamesovo náruči a s očima vlhnoucíma slzami se na něj podívala. Hledala oporu. Tu ji ale její manžel nedokázal poskytnout. Jemně se vymanil z jejího sevření a společně s Michaelem se dali do prozkoumání místnosti. Chodili kolem stěn a rukama přejížděli po jejich hladkém povrchu, ale nemohli najít ani náznak dveří nebo nějaké šachty.

Lea zůstala stát u stolu a zkoumala papír s tužkou. Odpočet nemilosrdně běžel. Písek se sypal a nenechal jim nic víc než dostali jako lhůtu. Minuty nemilosrdně běžely a oni nenacházeli cestu ven.

„Poslední dvě minuty." oznámila Smrt a ukazováčkem cvrnkla do hodin.

James začal panikařit. Vřela v něm krev a on nedokázal normálně myslet. S nedostatkem nápadů přišel ke stolu a ze všech sil do něj kopl. Stůl se zatřásl a posunul se o kus po podlaze. Na zemodpadl klíč, který byl celou dobu přilepený zespodu stolu. Lea objala svého manžela a snažila se jej uklidit.

„Minuta." oznámila bohyně smrti s úsměvem od ucha k uchu. „Tak koho z nich zabiju jako prvního? Milou Brigit nebo malou Lily?"

„Ani jednu z nich!" vykřikla Lea a pustila manžela. Vlezla pod stůl a po chvilce z pod něj vylezla i s klíčem v ruce. „Kde jsou dveře?!"

Michael s Jamesem okamžitě prozkoumávali stěnu. V jednom z rohů místnosti nalezli dveře. Lea jim hodila klíč a oni v posledních vteřinách otevřeli dveře a proklouzli do další místnosti.

Všichni tři se ocitli v místnosti, která vypadala jako třída. Naproti nim byla tabule na níž bylo křídou napsáno: 17. Červen 1958. Po pravé straně tabule stála katedra, na které byly položené učebnice a penál s červenými propiskami. Stěnu vedle katedry zaujímalo okno s vysypaným sklem. U tabule ležela mrtvola kluka s prostřelenou hlavou a v ruce svíral zbraň. Ve čtvrté lavici, blíže k levé stěně, byl další zastřelený kluk.

„Vaším úkolem je zjistit, co se stalo. Časomíra je opět deset minut." oznámila Smrt. James se bez dechu vydal k tabuli, jemně přejel prsty po napsaném datu a trpce se usmál.

„To je příšerné." vydechla vedle něj Lea. „Kdo mohl něco takového udělat."

„Ten samý kdo zabil jeho." oznámil Michael poté, co se zvedl od kluka ležícího před tabulí.

„Vypadá to jako sebevražda." řekl James a sám se dal do prohlídky mrtvoly. Z pravého spánku vytekla kdysi dávno krev. V levé ruce, která byla rozhozená v prapodivném úhlu, držel zbraň.

„Vražda." opravil jej detektiv, který mezitím zkoumal tělo druhého kluka.

„Ale zbraň drží ještě v ruce." namítl James a sebral z bezvládných prstů mrtvoly zbraň.

„Je to levák. To by musel slušně zkroutit ruku. To si říkáš chirurg?" Michael to řekl tónem, kterým naznačoval, že tento případ už má dávno vyřešený a že by to dokázalo i desetileté dítě.

„Na rozdíl od tebe jsem nevyšetřoval vraždy, ale zachraňoval životy." zabručel James. „Co s tou zbraní?"

„Přines mi jí. A snaž se jí, co nejméně dotýkat." řekl Michael s nastavenou dlaní. Během rozmluvy stále prohledával tělo druhé mrtvoly. Mačkal, rozpínal, prohmatával, vše prohledal během minutky. Tak rychle, že nikdo nevěřil jak byla prohlídka důkladná.

„Co jsi zjistil?" zeptala se Lea, když si všimla, že se detektiv nemá k odpovědi, tak dodala. „Všichni moc dobře víme, že tě to baví."

Michael se nadechl a spustil: „Chlapec mezi čtrnácti a patnácti, pravděpodobně byl obětí šikany, stejně jako ten u tabule." kývne k mrtvole u tabule. James se trpce usmál při vzpomínce na tento nemilý den na základní škole.

„On toho kluka u tabule šikanoval... Chris šikanoval Toma..." řekl polohlasně James.

„Tom tedy zastřelil Chrise.... a potom ho někdo zabil skrz okno?" zeptala se Lea s děsem ve tváři.

„Ne..." zamumlal James. Rozhlédl se okolo a hledal Smrt. „Kolik ještě zbývá času?"

„Brzy to poznáš, drahý." usmála se.

James se kousl do spodního rtu. Dolů po rtu stékaly kapky jasně rudé krve a schovávaly se mezi rašícími zrzavými vousy. Vedl vnitřní boj. Věděl, že jedině on zná odpověď, protože ten den byl ve stejné třídě jako ti dva kluci. Policie tento případ řešila tři měsíce, a nedokázala na něj najít odpověď. Jim zbývala sotva minuta. Pokud odpoví špatně zabije tím svou rodinu, a pokud správně, tak se dostanou dál a budou mít ještě možnost jim pomoci.

„Vražda!" křikl na bohyni smrti. „Ti kluci nebyli dva ale tři. Jejich vrah nebyl nikdo jiný než-"

„Tvá sestra Lily!"

„Moje sestra Lily!" zopakoval odpověď James, přitom se sklíčeně podíval na Michaela.

Bohyně smrti ukončila odpočet. S pohrdáním mávla rukou a za nimi se otevřely další dveře.

„Tři kulky a tři žijící hráči... Jamesi vezmu tu zbraň a jdi!" přikázala.

„Proč? Nikdo už nezem-" nenechala jej domluvit a skočila mu do řeči.

„Pokud budeš muset někoho zabít, tak věř, že holýma rukama to půjde těžko." James si otřel krev stékající po bradě a bez dalších protestů sebral z lavice zbraň a vkročil ke dveřím, kde na něj už čekali Lea s Michaelem.

Vešli do místnosti po jejímž obvodu stály rakve. Přesněji řečeno pět rakví. Každá byla jinak veliká, ale všechny dávaly jasně najevo, že někdo brzy zemře. A to hodně brzy. Stáli uprostřed místnosti, obklíčení příbytky pro poslední pouť mrtvých. Neslyšně se zavřely dveře a odněkud se ozval Smrtin hlas.

„Jeden z vás tří musí opustit hru, Jamesi, jelikož máš zbraň ujmi se této pocty. Snižuji čas na úkol. Dvě minuty, nic víc ani nic míň."

„Tohle je vyhrožování!" zařval na ní Michael.

Lea si stoupla vedle detektiva a s vážnou tváří pohlédla na svého manžela držícího v rukách zbraň mířící mezi ně.

„Ať se rozhodneš jakkoliv, tak věz, že já za tebou budu stát." řekla Lea skoro bez emoce, ale přece jen s malým podtextem vcítění. James s povzdechem namířil na Michaelovu hlavu.

„Neber si to osobně..." konečně povolil křečovitý stisk zubů na dolní ret. „Byl jsi nejlepší člověk, jakého jsem měl tu čest poznat, a vždy jím budeš. Sice ne mezi námi, ale v mém srdci... a v srdci těch, kterým na tobě záleželo..." cítil jak nemůže polknout, po čele mu stékal pot. Ruce se mu třásly víc než bylo obvyklé a k nim se brzy na to přidaly i kolena.

„Leo, ty jsi mi byla vždy dobrou ženou a matkou mých dětí. Nedokázal bych si představit život bez tebe. Ale vím, že jednou budu muset... a až ten den nastane nebudu připraven. Nikdy nemůžu být připraven na svůj osud. Vždy jsme byli dva zamilovaní blázni. Blázni snící o malém domku, kde budou moc vychovávat své ratolesti. O jejich velké rodině, šťastné rodině, která bude ušetřena násilí, které bylo spácháno na nás obou."

Michael hleděl na svého kamaráda a nebyl schopný slova. James možná silně nevypadal, ale nebyla to síla, která hýbala vším, co udělal, bylo to čiré odhodlání pro záchranu všech na kterých mu kdy v životě záleželo. Byl to nějaký cit, který se objevil v srdci tohoto zatvrzelého detektiva? Nebo to byl jen pouhý sentiment, který se projevil a zase zmizel? Tak či onak věděl, co musí udělat.

„Jamesi, jsem moc rád, že jsi mě nazval svým kamarádem. Ale já si nezasloužím být jeden z nich. Věřím, že se na mě bude vzpomínat. Ale ne kvůli vyřešeným zločinům, ale kvůli tomu, že jsem udělal oběť pro vyšší dobro..."

Ohnivý bůh se na něj podíval se slzami v očích. Oba věděli, co nastane. A ani jeden z nich se s tím v duchu nesmířil. Zbraň byla nabita a namířena na detektivovu hlavu. Ozval se jediný výstřel. Všichni tři stáli nehybně v kruhu, ani jeden z nich se nepohnul. Z hlavně zbraně se kouřilo. Po tvářích ohnivého boha kanuly slzy, ruce se mu třásly, ale i tak si byl jistý svým rozhodnutím.

Michael zavrávoral a na čtyři padl k zemi. Něco neslyšně zaskučel. Z druhé strany padala k zemi Lea. Její manžel se jí pokusil zachytit, ale objevila se mezi nimi stěna. Mohl se jen bez mocně dívat, jak tělo jeho milované ženy spadlo na zem. Po hrudi rozkvetla temně rudá růže a vysála z Lei všechen život.

Rakve se kolem nich semknuly do těsného kruhu a na svých víkách odhalily své majitele. Lily, James Jun., Michael, Brigit.... poslední rakev. Ta úplně poslední v dalekém rohu... na ní zářily dvě slova, která se zabodávala do srdce ohnivého boha jako nůž. Lea Patterson.

Jamesovi prsty se pevně sevřely okolo zbraně. Okolo hrůzného vynálezu člověka na zabíjení lidí. Po tvářích mu stékaly slzy, ale i přes ně sebejistým krokem opustil místnost a vstoupil do dalšího úkolu, k němuž vykoupil cestu krví vlastní ženy.

Následující místnost byla obrovská s porovnáním těch ostatních. Uprostřed stál dřevěný stůl u něj se tísnilo pět mužů a jedna žena. Všichni byli svázaní a v ústech měli roubíky. V pravém rohu blíže vstupu do místnosti leželo na podlaze tělo. Patřilo tělnatému muži v nepadnoucím obleku s drahými hodinkami na zápěstí.

„Další úkol je rozhodně jednodušší než ten předchozí. Byl zavražděn šéf menší, ale úspěšné společnosti. Odhalte vraha a zabijte ho." poslední slova řekla bohyně smrti s nevídaným potěšením.

„Kolik máme času?" zeptal se Michael, který neztrácel čas a již prohlížel mrtvolu.

„Tolik, kolik uznám za vhodné."

James položil zbraň na stůl a začal obcházet zaměstnance. Muž sedící nejblíže k němu měl šedivé vlasy a mohutný knír pod nosem. Hrubé prsty prozrazovali, že většinu svého života pracoval manuálně. Další muž o židli vedle byl podstatně mladší než jeho kolega. Vlasy měl pečlivě učesané a na nose měl brýle. Oblečen byl v saku, které bylo na mnoha místech ušpiněné od bláta. Na další židli seděla jediná žena. Blond vlasy byly učesány do bezchybného drdolu. Modré oči měla plné děsu, ústa, která byla namalována rtěnkou, byla zkřivena kvůli roubíku. Dlouhé namalované nehty na jejích rukách nenesly ani jediný škrábaneček, což vylučovalo její podíl na vraždě. Muž vedle ní byl středního věku s ustupujícími vlasy. V obličeji byl vyhublý a jeho vousy, které už značně přerostly, dávaly jasně najevo jeho nezájem o svůj vzhled. Další dva muži si byli až nápadně podobní. Starší z nich měl už značně prošedivělé vlasy, to byl otec toho druhého. Jeho syn měl světlé vlasy, které mu spadaly až po ramena. Oba dva měli modré oči, které prosebně upírali na Jamese, jakožto na svou záchranu.

„Na co jsi přišel?" zeptal se bůh Michaela, který již skončil s prohlídkou mrtvoly. Teď k němu mířil s puškou v ruce a zkoušel s ní zamířit.

„Je to zbraň na lov kachen. Což nám odpovídá na to, proč je v tom muži tolik střelných ran. Jediná rána by jej nezabila, tak si to chtěl vrah pojistit." odvětil Michael a podal pušku Jamesovi. Poté se sám vydal na obchůzku kolem stolu. Každého ze zaměstnanců si pečlivě prohlédl a opět se vrátil ke svému kamarádovi. „Ale kdo z nich vystřelil?"

James pokývl k jediné ženě. „Ona určitě ne. Lak na jejích prstech je neporušený." potěžkal zbraň a prohlédl si jí na světle. „Mimo ni mohl vystřelit prakticky kdokoliv." zamumlal a namířil zbraní na zeď.

„Nejsou v ní náboje." oznámil Michael, pozorně si prohlížel otce se synem. Nakonec sebral ze stolu zbraň, kterou přinesli a stoupl si vedle boha ohně.

„Mohli bychom z ní jen na prázdno vystřelit." navrhl James a zamířil do stěny. Po přikývnutí od detektiva pušku nabil a vystřelil. Ozvala se tupá rána a bůh se div nesvalil na zem. Okamžitě upustil pušku na zem a prohlížel si do krve sedřenou dlaň. Procedil skrz zuby pár nadávek a otřel dlaň do látky kalhot.

Michael se slabě usmál a obešel stůl. Každému ze zaměstnaců bral do rukou dlaně a pečlivě je zkoumal. Zastavil se u muže s vyhublým obličejem. Držel jeho svázané ruce ve vzduchu a prohlížel si sedřenou kůži na jejich dlaních. Poté slabě přikývl a přiložil muži zbraň ke spánku.

„Shodneme se, že vrah je tento muž, Jamesi?" zeptal se a nechal boha, ať k němu přijde. James si obvázal pruhem látky, který utrhl ze svého trička, krvácející dlaň a došel k detektivovi. Prohlédl si mužovi ruce a přikývl.

„Nikdy jsem nechtěl být vrah, ale tady není na výběr..." zašeptal, vyměnil si pohled s Michaelem. „Společně nebo jen ty?"

„Společně. Ani já nechtěl být vrahem. Mým úkolem bylo vždy vraždy jen řešit, ne je páchat, ale časy se mění." chytil zbraň do jedné ruky. James objal chladný kov prsty a společně zamířili muži na hlavu.

„Kéž si ve smrti vítězem." zamumlali jednohlasně a vystřelili. Výstřel se rozlehl místností a odrazil se od stěn. Muž padl tváří na stůl, který se okamžitě začal barvit jeho krví. Jeho kolegové ohromeně zírali neschopni nějaké jiné reakce.

James zatnul zuby a s pobledlým obličejem potříštěným kapičkami krve se odvrátil. Michael zamumlal nadávku a vzal svého kamaráda kolem ramen. Společně, i se zbraní v ruce detektiva, vyrazili ke dveřím, které se otevřeli na druhé straně místnosti. Za sebou nechávali smrt, která natahovala své pařáty po všem živém.

Místnost, ve které se ocitli byla prázdná až na prázdný papír ležící na zemi. Zastavili se uprostřed místnosti a rozhlédli se okolo. Jedna ze stěn se proměnila ve sklo a za ní stála Smrt. Tvářila se velice vážně, ale i tak se dalo poznat, že si tuto hru velice užívá.

„Jeden z vás musí zemřít, protože dál může jen jeden." řekla bez emoce. Oba dva si vyměnily pohledy. Michael chytil Jamese do kravaty a zabořil mu hlaveň zbraně do zad. „Na rozhodnutí máte pouhé dvě minuty. Pokud se do té doby nerozhodnete a ten jehož jste vybrali nebude ležet mrtvý na zemi, tak zabiju vás oba a věřte, že se zbytkem vaší rodiny nebudu mít žádné slitování." dořekla Smrt a tentokrát se usmála. Kdyby jí věnovali delší pohled, tak by zjistili, že její úsměv je strojený. Ve skutečnosti jí to trápilo. Nechtěla, aby zemřeli, ale byla to buď ona nebo oni.

„Když zabiju Jamese, dáváš mi své slovo, že mohu jít dál a osvobodit svou manželku?" zeptal se Michael, který nepřestával mířit do zad svého kamaráda.

„Mé slovo má velikou váhu, ale ano. Dávám ti své slovo." řekla bohyně za sklem.

Detektiv si prohlédl její tvář, aby mohl vyvodit nějaké výsledky. Chtěla, aby zabil Jamese, tím si byl jistý. Pustil boha ohně a sám si přiložil zbraň ke spánku. Když spatřil Jamese, jak mu v tom chtěl zabránit, tak na chvilku namířil na něj. Chabě se usmál a opět si přiložil hlaveň k hlavě. Na nevyřčenou otázku přikývl a zavřel oči.

„Posledních třicet vteřin." oznámila Smrt s vážnou tváří. Ukazováčkem cvrnkla do přesýpacích hodin na stole. Písek v hodinách se otřásl a začal padat rychleji.

Když bylo v horní baňce jen pár zrníček písku, tak detektiv namířil zbraň na Jamese a vystřelil. Zvuk se odrazil od stěn a bůh padl k zemi. Prsty si tiskl ránu v rameni a skrz zuby prskal nadávky. Nechal Michaela, ať k němu přiběhne a pokusí se zastavit krvácení pruhem látky z trička, které po cestě roztrhl.

„Šikovný tah pane Dearwitchi, ale příště už vám nevyjde." ušklíbla se bohyně smrti a mávnutím ruky nechala otevřít dveře na protější stěně. Poté se vypařila jako pára nad hrncem.

Michael ovázal ránu v rameni a co nejvíc jí utahoval. Bůh cedil skrz zuby nadávky a snažil se nekřičet bolestí. Když byla rána ovázaná, tak se měl sto chutí schoulit do klubíčka a vyčerpáním usnout.

„Musíme pokračovat." řekl naléhavě detektiv a pomohl mu vstát. S podpíráním boha dovlekl do další místnosti.

Jakmile vešli do místnosti, tak se dveře za jejich zády zavřely a jejich zrak padl na deset lahviček stojících v řadě na podlaze. U nich ležel papír popsaný nějakým textem a Smrt stála vedle něj. Jamesovi se před očima dělalo černo, ale i přes to se snažil nepodléhat bolesti a sladkému bezvědomí. Věděl, že kdyby se k němu nechal ukolébat tak, už by se z jeho černých spárů nemusel dostat živý.

„Klidně se posaďte. Na tento úkol je zatím času dost." řekla mile bohyně a pokývla na zem před ní. Oba k ní nedůvěřivě přisedli a pohlédli na sebe. James se zuby zatnutými, aby nevykřikl bolestí a Michael s nepřítomným pohledem.

„Tento úkol by byl větší zábava, kdyby jeden z vás byl již po smrti, ale takhle máte určitou výhodu." usmála se v ruce se jí objevil dlouhý nůž. „Ale i tak vám to nepomůže. Dvě minuty a tvůj přítel je po smrti!" řekla a bleskově sekla Michaela přes zápěstí. Detektiv vyjekl a tiskl si na krvácející ránu prsty.

James na něj vytřeštil oči a rychle popadl papír ležící na zemi. Přelétl pohledem řádky a zaklel. Lahvičky před ním se zatřpytily ve svitu zářivek, ale nehodlaly mu prozradit, která z nich obsahuje protijed, který by Michaela zachránil.

Ani první zleva, ani ta mezi jedy,

nepomůže tvému příteli.

Teprve ne modrá nebo první zprava,

jeho smrt by byla špatná zpráva.

Čtvrtá od té modré, jeho smrt sladká bude.

A ta další ob dvě, stále bude na dně.

Malá žlutá jeden z jedů,

ani ta není plná medů.

Jedna nalevo zbývající,

je na rozdíl od té předposlední smrtící.

Jedna pravá druhá levá,

jen v jedné z nich je úleva.

Ta blíž k jedům třím,

nezastaví postup vteřin.

Bůh ohně se snažil postupovat, co nejrychleji, ale zároveň systematicky. Předem vyloučené lahvičky šoupal ven z řady a zbývající si měřil pohledy. Michael vedle něj zesinal v obličeji a začal se příšerně potit. Vteřiny plynuly nepředstavitelně rychle. Jedna lahvička po druhé byly vyloučeny ze správné odpovědi na hádanku. Detektiv stále ztrácel síly a krvácející zápěstí dostávalo modrý nádech. Krev, která tekla na podlahu nebyla jasně červená nýbrž s nádechem zelené. Bohovo rameno při každičkém pohybu bolelo, jakoby se do něj zarývaly další a další kulky. Tiskl zuby k sobě a sebral ze země lahvičku, kterou pokládal za správnou.

„Jestli to nevyjde, tak mi to neměl za zlé." zašeptal k Michaelovi a zuby otevřel zátku láhve. Nahnul se nad detektiva a nalil mu obsah lahve do úst. Donutil jej polknout a tiše se díval, co se stane. Pár vteřin sebou ještě Michael házel na podlaze, ale poté se uklidnil a zůstal nehnutě ležet. Rychle oddechoval a natahoval k Jamesovi ruce, které se klepaly.

„Děkuji." zachraptěl detektiv a převalil se na bok. Začal mocně kašlat, ale i přes to se pokoušel ovázat si krvácející zápěstí. James mu vytrhl látku z rukou a nechal ránu otevřenou. Chabě se usmál a kontroloval detektivův tep.

„Nemohl jsem tě nechat zemřít." odvětil a když usoudil, že krev dostává již správnou barvu, tak ránu ovázal obvazem, který pečlivě utáhl. Postavil se na nohy a natáhl ke svému příteli zdravou ruku. Michael ji přijal a nechal si pomoct na nohy. Za podpírání jeden druhého opustili místnost, aby mohli stanout před dalším úkolem.