Únor 15, 2017 7:53

Zbytek dne měl jako ve snu.

Takže když se další den ráno probudil v neznámé místnosti, byl to pro něj šok. Na malém stolku posetém novinami našel své brýle, zbytek jeho věcí byl přehozen přes opěrku pohovky, na které ležel. Naproti pohovce stálo křeslo na němž ležel polštář a spousta složek papírů z policejní stanice. Další křeslo, stojící hned vedle toho prvního, bylo bez jediné poskvrnky a ještě na něm ležel polštář z modré látky.

Celá místnost působila rozpolceně, neboť něco bylo na milimetr uklizené a něco se válelo v halabala postavených pyramidách a hromadách.

S námahou se posadil a čekal jestli se někdo objeví. Zničeho nic se ozvalo cinknutí nádobí. Měl tak napjaté nervy, že okamžitě vyskočil na nohy a nechal vzplanout ruce.

„Dejte pozor s tím ohněm a raději mi pojďte pomoc s čajem." ozval se hlas z další místnosti. Uhasil ruce a opatrně se vydal za hlasem.

Vešel do kuchyně. Uprostřed stál stůl s židlemi a naproti němu byl ten muž. Byl menší postavy, světlé vlasy měl učesané s velikou nedbalostí. Z obličeje zářila dvojice jasně modrých očí vystupujících ze stínu tváře. Pod očima byly hluboké kruhy. Na sobě měl obyčejný tmavý župan a pod ním bílou košili. Když uviděl, že se objevil v místnosti, tak upil čaj a věnoval mu opět ten pátravý pohled.

„Posaďte se a posnídejte." pokývl ke snídani, která rozhodně nevypadala, že by jí vařil nebo připravoval on.

„Nemám hlad." odvětil muž z pohovky a sedl si na židli. Po dlouhé době, která mu přišla jako věčnost, se odhodlal promluvit. „Kdo vlastně jste? Už tolikrát jste mi pomohl z nesnází, ale neznám vaše jméno."

Muž se pousmál a znovu upil z hrnečku. Vypadalo to, že vůbec neodpoví. Host už ztrácel naději.

„Milá Brigit, zase pozdě. Dovol abych ti představil našeho hosta, pana Pattersona." řekl k osobě, která musela stát za Pattersonem. Tam se skutečně nacházela nějaká žena s tmavými vlasy volně splývajícími na ramena. Upírala na něj hnědé oči a na své půvabné tváři neskrývala překvapení.

„Stále jste mi neodpověděl na otázku." namítl Patterson.

„Tohle přišlo." Brigit hodila na stůl dopis nadepsaný úhledným rukopisem.

Stálo na něm:

Pan Michael Dearwitch

352B Oxford Street

Londýn

Dopis zůstal ležet na stole na jehož konci se muž usmál.

„Proč jste mi už tolikrát pomohl?"

Michael zalétl pohledem k nějaké věci na stole před ním. Až v ten okamžik James Patterson spatřil svůj deník. Byl otevřený na zápisku z roku, kdy mu rozdrtily prsty.

„Už jsme se jednou setkali. To jste ale měl zrzavé vlasy, pane Pattersone." řekl bez emoce a nabídl Brigit místo.

Po snídani se obyvatelé bytu a jejich host přemístili do obývacího pokoje. Michael si pro sebe zabral své křeslo, ze kterého ještě než si sedl shodil hromadu papírů. Jeho manželka si sedla do křesla naproti němu. James se posadil na gauč a trpělivě snášel pohledy detektivovi manželky.

„Asi budete chtít slyšet, proč jsem se zase objevil tady, že?" nadhodil bůh ohně do vzduchu a čekal na nějakou reakci od manželů.

Michael slabě přikývl a jeho manželka nehnula ani brvou. Pro ni byl ten muž, který seděl na její pohovce jen pouhý bezdomovec. Byl jen problém, který hloubal jejímu manželovi hlavou a kterého se brzo zbaví. Vždy byla u toho, když její manžel někoho soukromě vyslýchal. Měla dobrou paměť, proto jí tam nechával. Nespoléhal na to, že by něco zapomněl, ale měl ji jako pojistku.

„Budeme li předpokládat, že mám nějaké nadpřirozené schopnosti, o kterých jste se zmínil již před více než dvaceti lety, tak je to celkem pochopitelné. Nezestárl jsem ani o den, protože jsem nesmrtelný. Jsem něco, čemu lidé po celém světě říkají bůh. Jsem James Patterson a jsem ohnivý bůh, stejně jako byl bůh můj otec." lehce pokývl hlavou a s vážnou tváří pozoroval výrazy svých hostitelů.

Detektiv se tvářil neutrálně zatímco Brigit div nevyprskla smíchy. Místo toho se rozesmála až jí z očí tekly slzy.

„To mi chceš říct, Michaeli, že tohle je ten James Patterson, který ti zařídil tak skvělou kariéru?" rozesmála se ještě víc. Ani James ani Michael k tomu neměl, co dodat. Oba mlčeli a snažili se neculit na sebe jako telátka.

Jako první svoji vážnost vzdal Michael a usmál se. James se jen trochu pousmál, ale poté zase nasadil vážný výraz. Trápilo ho pomyšlení na jeho rodinu, kterou nechal samotnou v Sídle bohů.

„Jsem to já a nikdo jiný. A pokud si myslíš, že jsem pouhý lhář tak ber na vědomí, že ti stále mohu dokázat svou pravdu." zabručel James. „Ale nerad bych někomu ublížil a nebo zničil váš byt. Jak asi víte, pane Dearwitchi, tak jsem vám nikdy nelhal a ani s tím nehodlám začínat. Pokud se vaší manželce zdá něco vtipného na tom, že jí v obývacím pokoji sedí člověk, který vypadá jako bezdomovec a tvrdí o sobě, že je bůh, tak myslím, že ví, kde jsou dveře." bůh pokývl ke dveřím do kuchyně s výrazem, který napovídal, že to myslel zcela vážně. „Pokud si uvědomí, že by něco z toho, co jsem řekl mohla být pravda, tak ať laskavě zůstane a nechá mě mlu-"

„Není třeba vyprávět dopodrobna, co jste za celé ty roky zažil." promluvil detektiv s deníkem v ruce, druhou ruku držel před Brigit, aby se nemohla vrhnout na jejich hosta. „S vaším odpuštěním jsem četl váš deník a moc dobře vím v jaké jste situaci."

James pokývl a zvedl se z pohovky. „Proto také víte, jak moc jsem na tom poslední roky špatně. Žiji se svou rodinou ve stálém strachu ze Smrti."

„Smrti se přece bojí každý! Co je na tom zvláštního?" neudržela se Brigit a zlostně se podívala na svého manžela, který jí jediným pohybem ruky umlčel.

„Nebojím se smrti... bojím se bohyně, která touto mocí vládne." řekl James, který se zastavil u okna a vyhlédl na ulici. „Určitě jste slyšel o jisté Tině Moris." podíval se na detektiva.

Michael pokývl hlavou. „Je to jistá američanka. Je to ta žena, která vás před dvaceti lety střelila do hlavy. Pokud vím, tak má stálé bydliště hlášené v New Yorku. Ale pokud vám i po těch letech jde stále po krku, tak se nedivím, že se skrýváte za bezdomovce."

„Není to tak úplně můj nápad. Ale je nezbytný pro mé přežití. To jste ale z deníku pochopil." trpce se usmál. Na ulici proudily davy lidí spěchající za prací, za rodinou nebo jen tak se procházející po ulicích Londýna. „Víte, mě nikdy nebylo dopřáno svobody. Vždy jsem měl v patách někoho, kdo mě měl zabít. Už mnohokrát jsem přemýšlel nad tím, že bych opustil svou rodinu. Beze mě by jim bylo lépe, říkal jsem si, ale celou dobu bych si lhal do kapsy.

Přemýšlel jsem i nad sebevraždou, jen abych je ochránil, ale... Osud minedovolí zemřít, protože mě potřebuje pro své plány." poslední slova zašeptal sotva slyšitelně a otevřel okno na ulici. Ošlehl jej studený vzduch a pocuchal jeho vlasy. Smutně se podíval ven a poté na manželský pár. Zavřel oči, po tvářích mu stekla samotná slza a vykročil z okna.

Pád ze třetího patra by byl smrtelný. Lámal by kosti a drtil páteř, ale James byl bůh. Když se šílenou rychlostí řítil k šedému chodníku, tak ani nepocítil strach. Pro něj by byla smrt vysvobozením.

Před pádem na chodník, který by mu rozdrtil nejen nohy, ho zachránila stará matrace, kterou zrovna nesli po ulici dva stěhováci. Dopadl přímo doprostřed a svalil se na zem. Pád byl zabržděn a on si jen lehl na chodník s pár odřeninami. Po lehkém otřesu se zvedl na nohy a pohlédl nahoru.

Z okna koukala Michaelova hlava bez výrazu, Brigit, která stála vedle něj měla na tváři vyděšenou grimasu. James zvedl ruku k pozdravu a zamával jim. Na tváři se mu objevil nenucený úsměv.

„Já ti říkal, že není čeho se bát. Skákal už přece i z mrakodrapu." řekl Michael své manželce a odešel od okna.

*

Únor 15, 2017 8:17

Manželé Dearwitchovi seděli ve svých křeslech v malém obývacím pokoji v jejich bytě. Na proti nim seděl na pohovce James, který si v tento okamžik omýval sedřené koleno ze svého skoku z okna. Manželé ho pozorovali, Brigit zaujatě, protože už věřila, že tento otrhanec je bůh a Michael přemýšlel nad rozhodnutím, které ho čekalo.

Dlouho vládlo v místnosti hrobové ticho, přerušované jen Jamesovým syknutím pokaždé, když se nešetrně dotkl sedřeného místa. Brigit mu nabídla, že mu pomůže ale on si nenechal na zranění sáhnout. Ticho přerušila až Brigit přemýšlející nad bohy.

„Co takový bůh vlastně-"

„Můžeš se laskavě přestat ptát na takhle hloupé otázky?" zeptal se neurvale její manžel, který vypadal, že už má promyšlenou celou situaci.

„Jen jsem se chtěla zepta-" zaprotestovala, ale detektiv ji opět přerušil.

„Chtěla si se zeptat, co takový bůh vlastně dělá. Bohové jsou v mnoha ohledech stejní jako lidé. Každý má na starosti nějakou sílu a o tu pečuje. Jednou za nějakou dobu se scházejí ve svém sídle, kde pořádají porady. K této poradě se mohou připojit jen bohové s takovými schopnostmi jako je například: oheň, voda, země, vzduch, smrt, život, či sám čas. Mají nejvyššího z bohů, což je zpravidla bůh ovládající čas. V tento okamžik Otec Čas, který zasedá všem radám a vlastní hůl, kterou může libovolně měnit čas podle svého uvážení." zaregistroval bohův pohled, pokrčil rameny a zvedl jednu ze složek na podlaze a hodil ji bohovi. Ten ji pohotově chytil v letu a otevřel ji. „Kopie knihy, kterou jste měl tenkrát v nemocnici. Omlouvám se, ale nemohl jsem si pomoci. Byl jsem za vámi již dříve než jste se probudil a ta kniha mě zaujala."

James otevřel složku a zkoumal zkopírované černobílé stránky z knihy jeho otce. Netvářil se zrovna potěšeně, ale detektivovu omluvu přijal bez dalšího komentáře. Vrátil složku jejímu majiteli a ovázal si pruhem látky koleno. Ještě pár dní bude trochu kulhat, ale brzy už bude moct chodit úplně normálně.

„Proč jste mě sem dostal?" zeptal se po chvilce James, když si stáhl nohavici a příjemně se opřel o opěrku pohovky.

„Z čeho soudíte, že jsem vás sem přivedl za nějakým účelem? Třeba jsem vás jen měl schovat před dalšími útočníky, jako byla všemi milovaná bohyně smrti." odvětil klidně Michael bez výrazu.

„Třeba. Ale třeba je za tím něco víc." pokrčil rameny bůh a nevědomky se mu na obličeji objevil úsměv. Už dlouho nezažil nějaké dobrodružství. Naposledy předminulý rok. „Když jste mě spatřil na stanici, tak jste mě okamžitě poznal. Nechal jste mě jít do vězení jen kvůli tomu, že mě potřebujete. A proto se ptám, k čemu potřebujete moje služby, pane Dearwitchi?"

Detektiv položil složku na podlahu, k nelibosti své manželky, a usmál se. Byl to velmi vzácný úkaz, který nezažívala tak často ani jeho žena. Podíval se Jamesovi přímo do očí. V detektivových očích se zaleskl plamínek odhodlání.

„U lidí, i bohů samozřejmě, jsou důležité oči. Můžete o sebe nepečovat tolik let nebo se oblékat podle nejnovějších trendů, ale oči tím nelze změnit. Když jsem na stanici spatřil vaše hnědé oči, tak jsem si okamžitě vybavil vás před tolika lety v nemocnici. Na vaše oči jsem celá ta léta nemohl zapomenout.

Věděl jsem, že jste velice spolehlivý člověk, pane Pattersone, a proto jsem vás dovedl sem." ukázal na prostor kolem sebe. „Už mnoho let mám spadeno na jistého George Johnsona, který je zodpovědný za spoustu vražd mých významných předchůdců. Bohužel, ale na něj není usvědčení o trestném činu. Zametl za sebou stopy tak dokonale, že někdo, kdo by nevěděl, co má hledat by je nenašel. K mému štěstí a jeho pádu, jsem pročítal zápisky jednoho z mých předchůdců.

Nikdo ale mým důkazům nevěří a ani otevřené přiznání s nikým nic neudělá. Dokud nebudu mít na Johnsona podložitelný důkaz, tak mi nikdo neuvěří. Mohl bych jednoduše proniknout do jeho osobní stráže nebo služebných, které se mu starají o dům, ale potíž je v tom, že ví jak vypadám.

Již několikrát se objevila moje fotka na titulních stranách novin. Několikrát jsem se s ním setkal tváří v tvář. Nemám šanci se dostat do jeho blízkosti bez toho aniž by měl podezření. V této části mého plánu měla nastoupit v případě jiného řešení Brigit, ale i přes to, že se nenechám jen tak vyvést z míry obyčejnými pocity, jsem si ke své manželce vybudoval určitou náklonnost. Bylo by sobecké ohrožovat její život.

Proto nastupujete na jeviště vy. Opona se již zvedá a vy se brzy ocitnete tváří v tvář jednomu z nejbrutálnějších lidí na světě. Vaším úkolem bude Johnsona najít a sledovat jej. Dokud vám nedám jiné rozkazy. Jestli jen na pár vteřin začnete Johnsona podceňovat kvůli jeho vzhledu, tak se může stát, že vám zabodne nůž do krku." dokončil své vyprávění Michael. Tvář měl stále netečnou, ale jeho manželka moc dobře poznala, že si dělá o Pattersona starosti.