
5.Kapitola - Crucio
Hermiona
Velmi opatrně jsem se na něj podívala. Stál nade mnou a ruce měl založené na hrudníku. Dnes neměl svůj obvyklý černý oblek, měl jen bílou košili a černé kalhoty. Vlasy měl stejně neupravené jako včera večer, kdy jsem je nachytala s Pansy na chodbě. Pár pramenů jeho platinových vlasů mu padalo do čela a mě se to, kdo ví proč, líbilo. Nepůsobil tak moc jako jeho otec.
Měla bych něco říct?
„Mě by zajímalo, jak se někdo dokáže dostat do koleje, ke které nepatří." Zamumlala jsem a sklopila jsem pohled. Pak mě ale polil, dosud neznámý pocit, jakási odvaha a tak jsem si vzala tašku a postavila jsem se.
Stála jsem tváří v tvář zlu v podobě Malfoye a i když jsem byla o hlavu menší než on, už mi kupodivu nenaháněl takový strach. Sledovala jsem, jak se mu napínají čelisti a jak je mojí odvahou zaskočený. Ještě nikdy jsem se mu nepostavila čelem a tohle bylo horší, protože jsem to udělala před ostatními.
„Někdo by ti mohl ublížit." Promluvil konečně, ale nevypadalo to tak, že tím myslí sám sebe.
Na to jsem dostala okamžitou odpověď, protože jsem se s křikem sesunula Malfoyovi k nohám a bolestí jsem nemohla dýchat.
„Pansy!" pronikl ke mně Malfoyův hlas a kletba okamžitě ustala. Hlasitě jsem vydechla.
Jestli se ptáte, proč nikdo z učitelů nezasáhl, je odpověď jasná - tvoří je Smrtijedi. A ti nemají zájem na tom, ochraňovat mudlovské šmejdy.
„Ta růže je znakem slabosti, mojí slabosti." Zašeptal mi Malfoy, když se ke mně na okamžik sklonil, a pak odešel.
Namáhavě jsem se zvedla na všechny čtyři. Celé tělo mě bolelo. Sice to nebylo poprvé, kdy na mě někdo kletbu Cruciatus použil - vždy to byl Malfoy, ale nikdy jsem si na tu bolest nezvykla, zvlášť proto, že síla takové kletby se odrážela v síle nenávisti, nebo zlobě čaroděje, který ji použil.
Položila jsem si hlavu na kolena, jen co jsem se posadila. Potom mi došlo, že Pansy mě musela nenávidět mnohem víc než Malfoy, protože jeho útoky poslední dobou nebyly tak silné. Sama pro sebe jsem se zašklebila. Snad Malfoy nevyměknul.
„Jsi v pořádku?" ozvalo se mi najednou nad hlavou a já překvapeně vzhlédla. Přede mnou nervózně postával, Neville a poočku sledoval svoje okolí.
První co mě napadlo, bylo to, aby vypadl dřív, než si ho u mě někdo z tyranů všimne. On byl čistokrevný, a tak mu prozatím nehrozilo žádné nebezpečí, ale když ho uvidí, jak se se mnou baví, může se to velmi rychle změnit. Pak jsem si ale povzdechla. Zoufale jsem se potřebovala o někoho psychicky opřít.
„To bude dobrý." Zašeptala jsem a po krátkém váhání jsem přijmula jeho ruku. Zvedl mě ze země a podal mi tašku.
„Neměl bys tu být." Pronesla jsem a Neville, se nepatrně usmál.
„To je pravda, ale myslím, že ti něco vypadlo z tašky." Řekl rychle a ukázal mi malou knížku o bylinkách. Nechápavě jsem se zamračila. Vím jistě, že tuhle knížku jsem v tašce neměla.
„Měla by ses podívat na účinky, ehm, slz z Mandragory..." zakoktal se a podíval se kolem sebe právě ve chvíli, kdy se k nám blížila Pansy.
„Co u ní chceš, Longbotome?!" vyštěkla na něj a já zaskřípala zuby. Neville, se nervózně ošil a postrčil ke mně knížečku, kterou jsem vzala do ruky.
„Vypadlo jí to z tašky." Odpověděl ji a Pansy se podívala na knížku v mojí ruce.
„Nechutná knihomolská šmejdka."
Div, že si na můj účet neodplivla, ale knížce nevěnovala žádnou zvláštní pozornost a tak jsem jí, stále ještě rozklepanými prsty, vložila do tašky.
„Ještě jednou uvidím, jak se mu postavíš tváří v tvář a budeš se modlit za Cruciatus." Pohrozila mi polohlasně a pak odešla.
Měla jsem takovou chuť jí na to něco odpovědět, ale nemělo to smysl. Neville vedle mě, nervózně přešlápl z nohy na nohu.
„Bál jsem se, že si ji nevšimneš a rozmačkáš ji." Zamumlal a pohledem zabloudil k mým vlasům, ve kterých jsem měla růži.
Ohromeně jsem se na něj podívala, ale než jsem stihla cokoliv říct, byl pryč.
Takže to znamenalo, že mi tam tu růži dal on? Ale vždyť jsem si naprosto jistá, že je to ta, kterou měl Malfoy! A dokonce ty jeho slova - Ta růže je znakem slabosti, mojí slabosti.
V tuchvíli zazvonilo a já věděla, že na hodinu přeměňování přijdu pozdě a to senašemu novému učiteli - Peterovi Pettigrewovi, nebude líbit.
Omlouvám se jestli jsem jméno Petera špatně vyskloňovala :)
Když tak mě prosím opravte :)
B.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro