Hermiona

„Co si to sakra udělala?!" zakřičel na mě Draco, zatímco se i on bránil proti kouzlům. Z nějakého důvodu se to celé zvrtlo v bitvu každého proti každému.

„Zasloužil sis to!" křikla jsem na něj nazpět a zároveň jsem odrazila zářící rudou kouli, která přiletěla bůh ví odkud.

„Vždyť jsem ti nic neudělal!" obhajoval se dál a já se na něj na celý okamžik podívala. To byla chyba.

Právě v tu nestřeženou chvíli mě zasáhlo kouzlo a já se v křeči zhroutila na zem.

„Hermiono!" slyšela jsem z dálky a silou vůle jsem se snažila držet oči otevřené. Kolem mě vybuchoval ohňostroj barev. Rudá, zelená a žlutá, taky fialová a oslnivě bílá. Matně jsem si uvědomovala černou šmouhu s platinovými vlasy.

„Draco ..." vydechla jsem a překulila jsem se na bok. Neuvěřitelně to bolelo. To kouzlo mě připravilo o sílu a nemohla jsem se pořádně nadechnout.

Najednou byl u mě, něco mi dal kolem krku a rty se mi otřel o čelo. Pak svět zčernal.

Když jsem se probudila byla kolem mě všude tma a mě chvilku trvalo, než jsem si dala dohromady kde jsem a co se vlastně všechno stalo. Sáhla jsem si na krk. To, co mi tam Draco pověsil byl přívěsek s lahvičkou a uvnitř byl pergamen.

„Ach Hermiono! Jsi vzhůru!" vylekala mě Poppy a rychlým krokem mezi námi překonala mezeru. Vsadím se, že čekala někde ve stínu na to až se probudím.

„Co ... co se stalo?" zeptal jsem se se skřípotem v hrdle a Poppy mi ihned podala sklenici vody.

„Nejdříve se napij, pak ti vše povím." Řekla mi se širokým úsměvem a já si od ní sklenici poslušně vzala.

„Zatímco jsi byla v bezvědomí všechno se změnilo, Hermiono! Harry Potter se vrátil! Vyhnaly spolu s ostatními učiteli Snapea a Smrtijedy a školy je zase naše!" zářila Poppy a já se snažila přimět svůj mozek, aby spolupracoval a zpracoval ty informace.

Co?

„Ty to nechápeš? Vše je v pořádku! Proč pláčeš?" zamračila se a opravdu, po tváři mi tekly slzy.

„Já ... já nevím." Rozhodila jsem rukama, ale usmála jsem se. Bylo to tak neskutečné.

„Ten rozruch, který jsi udělala jim dal možnost proniknout do hradu. Bratr profesora Brumbála jim v tom pomohl." Harry, ples ... Draco!

„Poppy! A co Draco? Lenka? Neville?!" sypala jsem ze sebe a Poppy a mírně zamračila.

„Všichni jsou odsouzeni drahá. Dnes je budou převážet do Azkabanu. Jsou obviněni z mnoha zločinů ... spousta žáků se odebere mezi Mozkomory, než se rozhodne, co s nimi bude."

Ne ... ne to jsem nemohla dovolit.

„Ale Poppy, Neville je nevinný! Je pod kletbou Imperius! Lenka ho očarovala. Vždyť to vůbec není on! Musím to okamžitě někomu říct!" naléhala jsem na ní a už už jsem se hrabala z postele. Ulevilo se mi, že na sobě nemám šaty z plesu, ale obyčejné triko a tepláky. Poppy doširoka otevřela oči a narovnala se.

„Ale ... ale kdo ti to řekl?" koktala a také se zvedla.

„Draco, to on mi to řekl, slyšel je. Poppy musíš mi říct kde jsou ... kde je drží?" vzala jsem jí za ruce a očima jsem jí prosila o rychlou odpověď.

„Ve Velké síni ... hlídají je Bystrozorové a ... a Ron Weasley." V běhu jsem se zarazila skoro na místě. Ron.

Neměla jsem ale na vybranou, někdo jim musel říct pravdu a zachránit Nevilla a ... a Draca.

Utíkala jsem, co mi nohy stačily, vlasy za mnou vlály jako závoj a bosé nohy mě na kamenné podlaze nepříjemně studily. Byla jsem k smrti unavená, ale jinak jsem nebyla vážně zraněná. Za běhu jsem si všimla, že mám obvázanou ruku pár modřin a v jednu chvíli jsem si uvědomila, že mě pálí čelo, kde jsem měla čerstvou jizvu. Nebylo to tak špatné, jak jsem si myslela.

Schody do Velké sině jsem brala po dvou a v hlavě se mi mihla vzpomínka na to, jak jsem ty schody scházela těsně před tím, než se tohle celé odehrálo.

Silou jsem rozrazila velké dvoukřídlé dveře a našla ho očima. Usmál se, když mě uviděl a postavil se. Znovu celý svět utichl.

Rozběhla jsem se a vrhla se mu do náruče. Navzdory tomu, že to byl Smrtijed, a ještě k tomu Malfoy.

„Až bude po všem, otevři to." Zašeptal mi a velkou silou si mě k sobě přitiskl.

„Dej od ní ty pracky pryč!"