Hermiona

„To samé bych mohla říct já tobě." Odpověděla jsem mu a on se otočil na bok směrem ke mně.

„Co si to udělal Draco?" zeptala jsem se ho mírně, ale on místo odpovědi zavřel oči.

Byla to dlouhá chvíle, kdy měl zavřené oči a já ho jen sledovala. Myslela jsem si, že snad usnul a rozhodovala jsem se, jestli mám odejít, nebo zůstat. Na druhou stranu jsem chtěla znát důvod proč se Nevillovi postavil. Ono to totiž vypadalo, že měla Uršula pravdu a myslím, že kdyby tu byla, řekla by, že to udělal z lásky ke mně, což bylo ... no prostě zvláštní. Přinejmenším.

„Opravdu si myslíš, že jen tak odejdu? Z jediného člověka, který mi tu zbyl jste udělali monstrum. Už nemám nikoho." Řekla jsem tvrdohlavě.

Věděla jsem, že nespí. To byl celý Malfoy. Moje přítomnost ho obtěžovala, ale já jsem se nehodlala vzdát. Teď už ne.

„Co chceš slyšet, Grangerová?" odpověděl mi konečně a pomalu otevřel oči.

„Chci slyšet pravdu. Jsi Malfoy, Smrtijed a tak dál ... a kvůli mně uděláš tohle? Vždyť se podívej na svoje ruce Draco! Já ... já to nechápu." Rozhodila jsem odevzdaně rukama.

„Už se ti nelíbím?" zašklebil se a otočil se na záda. Na zpocené čelo se mu znovu lepily vlasy a vypadal opravdu unaveně. Nehledě na veliké, tmavé kruhy pod jeho šedýma očima.

„Jistě, že líbíš! Tedy ... ne, vlastně ... vždyť jsi Malfoy!"

Bože tak tohle jsem nezvládla a Draco se nepatrně usmál. Trapas.

„Na to, v jakém jsi stavu máš pozoruhodně velký smysl pro humor." Řekla jsem a jen tak mimochodem jsem z nočního stolku sebrala malý ručník.

„Můj smysl pro humor mě přežije, Grangerová. Jsem veselá kopa." Zašeptal a znovu zavřel oči.

Jistě. Malfoy a veselá kopa – asi tak jako Snape.

Po pár vteřinách váhání jsem Dracovi začala utírat zpocené čelo. To ho donutilo znovu se na mě podívat. Zaváhala jsem.

„Mám toho nechat?" zvedla jsem obočí.

„Ne." Zněla odpověď a jeho oči znovu zmizely za zavřenými víčky.

„Jen jsem myslela, že bys mohl protestovat, když na tebe sahá mudlovská ..." V tu ránu, mou ruku, kterou jsem mu otírala čelo, chytila ruka v obvaze a propalovaly mě šedé oči. Vyděsilo mě to.

„Tohle, už nikdy neříkej." Řekl tvrdě a podíval se na svou ruku ve které svíral mé zápěstí. Bolelo to, ale v tu chvíli mě ani nenapadlo protestovat.

„Promiň." Řekl po dlouhé chvíli a pustil mou ruku. Dosedla jsem k němu na postel.

„Draco, co se to děje?"

„Běž pryč Hermiono ... prosím." Dostala jsem místo odpovědi, ale on sám se na mě nepodíval.

„Ale ..." začala jsem, jenže jsem nevěděla, jak to dokončit.

„Máš pravdu. Měla bych jít." Rezignovala jsem a postavila se.

„Co bude s Nevillem?" napadlo mě a Draco se na něj na malou chvíli znechuceně podíval.

„Co se stalo mě, když jsem proti tobě používal tu kletbu?" zeptal se.

„Nic." Odpověděla jsem a Draco pokrčil rameny což znamenalo, že tohle bylo zbytečné a Neville to nejspíš udělá znovu a pak zase.

„Ublížil sis zbytečně." Hlesla jsem a odložila jsem ručník, který jsem ještě pořád držela v ruce, zpět na noční stolek.

„Draco, proč si to udělal?! Proč, když on to udělá zase? A Pansy? A ostatní?! Proč ses proti němu postavil a použil to hloupé kouzlo? Podívej se na své ruce! Proč to všechno? Proč kvůli mně? Nejsem nikdo Malfoyi! Moji jediní kamarádi mě tu nechali! Nikomu na mě nezáleží! Komu by asi tak záleželo na špinavé mudlovské šmejdce?!" skoro jsem zakřičela a v tu vteřinu byl Draco na nohou. Silou mi chytil ruce, a protože jsem před ním instinktivně ucouvla, objal mě.

Byla jsem uvězněná na jeho nahém hrudníku. Srdce mu divoce bušilo a zhluboka dýchal stejně jako já, ale něco mě donutilo zavřít oči. Prostě jen tak.

„Mě na tobě záleží Grangerová, stačí?" řekl prostě a trochu mu povolily nohy. Neměl sílu stát a sálalo z něj teplo jako z mého ohřívače v pokoji. Podívala jsem se na něj.

„Myslím, že máš vysokou horečku." Odpověděla jsem a sklopila jsem oči. Nedokázala jsem vydržet jeho pohled.

Povolil své sevření, kterým mě držel na svém těle a zvedl levou ruku. Opatrně mi jí položil na tvář a donutil mě k tomu, abych se na něj podívala. Viděla jsem kolik síly ho stojí držet se na nohou. Jenomže ten jeho pohled ... tímhle pohledem mě už jednou spoutal. Tehdy před učebnou černé magie, kdy jsem měla ruku na jeho srdci.

„Víš, jaké kouzlo jsem použil?" zeptal se a s výdechem si opřel čelo o moje. Zavřel oči.

„Ano. Nikde jsem ho sice nenašla, ale Poppy mi vysvětlila, co je to za kouzlo i co je k němu potřeba a taky to, jakou daň si za něj zaplatil." Podívala jsem se dolů na jeho ruku, kterou měl kolem mého pasu.

„Pořád nechápu, co tě to napadlo." Zašeptala jsem a dotkla jsem se obvazu.

„Já tam byl Hermiono. Celou tu dobu, co tam byl Longbotom jsem tam byl taky. Slyšel jsem je s tou šílenou Láskorádovou. Zaklela ho. Neville je pod kletbou Imperius. Víš, co by se stalo, kdyby potom zjistil, že ti ublížil?"

Vše to říkal se zavřenýma očima a já ho nevěřícně sledovala.

„Kdo jsi a co si udělal s Malfoyem?" vypadlo ze mě a on se pousmál.

„Nejspíš má vážně horečku." Řekl a otevřel oči.

„Hermiono já ..." začal, ale z neznámého důvodu nedokončil to, co chtěl říct. Jen se mi zadíval do očí a pohladil mě po tváři.

„Asi budu zvracet." Přerušil ho pohrdavý hlas za jeho zády a oba jsme se tam podívali. Neville byl vzhůru.