Hermiona

Cestou do Velké síně jsem zaslechla spoustu znepokojujících věcí. Tak za prvé, podle pár lidí, které jsem potkala je Neville na ošetřovně, což byla hrozná zpráva a já byla rozhodnutá za ním hned po večeři zajít. Za další, na ošetřovně je i Malfoy – pokud se tedy těm drbům dalo věřit. A v neposlední řadě, prý tam jsou proto, že se jeden druhého pokusili zabít.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že byl Neville tak hloupý a šel sám proti Malfoyovi. Doufám, že mu alespoň Neville dal, co proto.

I když na druhou stanu, všechno to, co se s Malfoyem stalo v poslední době – byla jsem zmatená. Něco mi tady očividně uniká a já nevím co to je.

Byla jsem jen pár kroků od Velké síně, když jsem zaslechla hlasy, které vycházeli ode dveří. Byly to nějaké dívky. Schovala jsem se ve výklenku okna a poslouchala.

„Slyšela jsem, že je teď z Nevilla Smrtijed." Řekla jedna a já nevěřícně vydechla.

„Já jsem to udělal, Hermiono."

„Taky jsem to slyšela" souhlasila druhá.

„Lenka po mě chce abych se stal Smrtijedem."

„A co Malfoy? Prý se spolu utkali." Šeptala zase ta první a já musela pomyslně natahovat uši, abych je slyšela, ve všeobecném hluku, který vycházel z Velké síně.

„No jo. Draco ho prý odnesl na ošetřovnu a tam oba padli."

Tohle už bylo moc a já musela nutně zjistit pravdu. Čert vezmi večeři. Rychlým krokem jsem vyrazila směrem na ošetřovnu.

Měla jsem štěstí, že tu pořád sloužila madam Pomfreyová. Občas jsem jí chodila pomáhat a nepochybovala jsem o tom, že mě pustí dovnitř.

„Madam Pomfreyová?" zašeptala jsem, jak nejhlasitěji jsem dokázala jen co jsem otevřela dveře na ošetřovnu. Bez jejího svolení jsem se ani já neodvážila vejít dovnitř. Poppy mě měla ráda, ale pořád to byla stejně přísná dáma jako předtím. Hned po pár vteřinách jsem uslyšela rychlé kroky.

„Ach to jsi ty Hermiono, čekala jsem kdy se tu objevíš." Řekla znepokojeně a jen co jsem vešla dovnitř zavřela za mnou dveře.

„Slyšela jsem zvláštní věci madam..." začala jsem, ale ona mě ani nenechala domluvit a táhla mě za ruku ke dvěma obsazeným postelím. Ostatní byli prázdné.

„Tato škola je čím dál tím horší, drahá. Jsem zvyklá na různé věci, ale aby se tak hodný chlapec..." selhal jí hlas a obě jsme se zastavili. Před sebou jsem měla Draca a Nevilla. Oba nehybně ležící v bílých postelích.

„Už to zvládnu Poppy." Usmála jsem se na ní a ona vděčně odešla do své kanceláře. Cestou jsem jí ještě slyšela, jak se vysmrkala do kapesníku.

Člověk by řekl, že okamžitě zamířím k Nevillovi, ale já jsem to neudělala. Stačil mi jeden pohled na oba dva abych viděla, kdo je tady ten zlý a že všechno co jsem považovala za sen byla pravda. Neville se opravdu stal Smrtijedem a celého ho to změnilo. Dokonce i teď byl jeho výraz krutý, takový, jaký jsem vídala u...zarazila jsem se a pohledem jsem obrátila k Malfoyovi. Ležel na zádech a obě předloktí měl ovázané obvazem. Nepoznávala jsem ho.

Zatímco Neville měl ve tváři pohrdání a zlobu, kterou jsem, no ano, kterou jsem vídala u Draca. Draco naproti tomu, měl ve tváři bolest. Jako by se nějakým kouzlem prohodili jejich povahy.

Popošla jsem k Dracovi z levé strany – nechtěla jsem být nablízku Nevillovi a pohledem jsem znovu sklouzla k jeho rukám. Z pod obvazu u prstů mu vyčnívali jakési černé čáry. Jako velmi viditelné žíly a tepny. O tomhle už jsem četla. Je to znamení od velmi mocného kouzla.

„Má vysokou horečku." Ozvalo se za mnou a Poppy mě obešla, aby na noční stolek položila čistý ručník.

„Co se tady děje? Neville...je opravdu..." nedokázala jsem to říct, ale zdálo se, že mě pochopila a přikývla.

„Ano je to pravda. Musela jsem ho svázat kouzlem a uvést do spánku. I vyčerpaný skoro až k smrti byl nebezpečný. Pořád útočil. Nepoznávala jsem ho."

Znovu jsem se otočila k Dracovi.

„On je přeci taky Smrtijed." Řekla jsem a opatrně jsem se dotkla jeho prstů.

„Hermiono, slyšela si někdy o kouzle Arma immeritus? Je to velice silné štítové kouzlo. Někteří tvrdí, že dokáže odrazit i smrtící kletbu, nicméně ji proti ní ještě nikdo nepoužil."

Vzpomněla jsem si na duhu v mlze, ale i tak jsem zavrtěla hlavou.

„Proč jí nepoužil profesor Brumbál?" zeptala jsem se.

„Nebo kdokoliv z těch stovek, které ta kletba zabila? Proč není v žádné učebnici?"

„Moje milá, profesor Brumbál umíral a proč není to kouzlo v učebnicích? Podívej se na něj, na jeho ruce. Ke všemu má horečku a je k smrti vyčerpaný. Dá se to přirovnat k tomu jako kdyby tě napadlo hejno Mozkomorů. Ty ses musela nejspíš cítit podobně. Mluví o tobě." Usmála se a položila mi ruku na rameno.

„K tomu, aby to kouzlo fungovalo je potřeba velká spousta pozitivní energie a jeden moudrý muž by řekl, že nic není pozitivnějšího nežli láska." Mrkla na mě a pak zase odešla. Osaměla jsem. Zmatená a trochu naštvaná.

Proč mě zachránil? Vždyť on sám na mě kletbu mučení používal. A ke všemu ho nenapadne nic lepšího, než použít kouzlo, které není v učebnicích a které ho skoro zabije.

„Neměla bys tu být." Ozvalo se velmi tiše pode mnou a já se posadila na vedlejší postel. Dívaly se na mě stříbrné, unavené oči a já neodolala a prsty jsem mu z čela odstranila vlasy, které se tam usadili kvůli horečce.