Každý den se člověk učí. Přesto mě to překvapilo, že chybuji v něčem, čím jsem si stoprocentně jistá.

Na rovinu X Narovinu

Celý život jsem si byla jistá, že narovinu je spřežka. Pokud s někým chceme jednat přímo, řekneme to narovinu.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že narovinu jako slovo prostě neexistuje, nejedná se o spřežku a vždy se tím pádem musí tato slova psát zvlášť - na rovinu.

Na rovinu je jediný správný tvar, ať už je význam jakýkoliv.

Příklady:
Na rovinu mi řekl, že jeho nejoblíbenější knihou je 120 dní Sodomy.
Pro cyklistu je cesta z Vysočiny do Jihočeského kraje vysvobozením. Z míst věčných kopců dojede na rovinu.

Nejsem jediná
Je docela úsměvné, že i na stránce pravopisně.cz to mají špatně. I proto mě to zmátlo. Nicméně PČP nelžou.

Dokládám odpověď na dotaz do jazykové poradny zřízené Ústavem pro jazyk český Akademie věd ČR.
Odpověď: Příručky (IJP, PČP, SSČ, SSJČ) výraz jako spřežku neuvádějí, měli bychom tedy psát jedině zvlášť: (jednat) na rovinu. Přestože se s psaním dohromady v některých textech setkáváme, doklady z ČNK potvrzují, že stále výrazně převažuje psaní zvlášť.
zdroj: dotazy.ujc.cas . cz

Jsem vděčná, že jsem na to přišla. Nebýt mé náhlé nejistoty a vyhledání si informací, stále chybovala. Dlouhá léta jsem o tom nezapochybovala.
To mi připomnělo můj oblíbený citát od Marka Twaina: ,,Neškodí nám ani tak to, co nevíme, jak to, co víme jistě a přitom to není pravda."