Ahoj chci jen říct pár slov na začátek. Tohle bude taková moje oddechovka, tak se nezlobte když tu kapitoly nebudou tak často jak čekáte. Je to moje První Dramione story, tak snad se mi aspoň trochu povede :D

Hermiona

Je to tady, přichází první den šestého ročníku a s ním i setkání s mými nejlepšími přáteli. Harrym, Ronem a taky Ginny. Tolik mi o prázdninách chyběli, nebyl den, kdy bych si s nimi nepsala, ale je to jiné než si s nimi opravdu povídat.

Nesmím taky zapomenout na svého snad jediného nepřítele... Malfoye. Ten kluk mi dokáže pocuchat nervy. On je ten důvod, proč se netěším. Jediný důvod. Jeho urážky na moji osobu nepřestaly a mně se zdá, že se ještě znásobily. Nechápu, že ho to pořád baví, a nechápu také sebe, že mě to dokáže po tolika letech dohnat k slzám.

„Hermiono! Musíme jít nebo nám to ujede!" volala na mě mamka a já zaklapla svůj padesátikilový kufr narvaný až k prasknutí knížkami. No co, ony jsou jediný únik ze světa urážek nebo závistivých pohledů. Co na tom, že mi říkají šprtka. Šprtka Grangerová, jak by řekl Malfoy. Když se chci stát bystrozorem, něco mě to holt musí stát.

„Už jdu, mami!" zavolala jsem jí nazpět a pokusila se aspoň o zvednutí svého kufru. Neúspěšně, a tak jsem ho s poraženeckým výrazem táhla po schodech a neuvěřitelně mě rozčilovalo to, jak o každý schod bouchl.

„Drahoušku, proč jsi neřekla? Tatínek by ti s tím pomohl," řekla mamka starostlivě, ale to už si ode mě kufr bral táta a já si odhrnula zpocené hnědé vlasy z obličeje. Měla jsem štěstí, ta střapatost je přešla a teď se mi jen mírně vlnily kolem obličeje. Střapoun, Střapatka anebo taky Koště, tím vším mě Malfoy pojmenovával. Zatřásla jsem hlavou, popadla bundu a příruční tašku s hábitem.

„Díky tati." usmála jsem se a oddechla si. Pak jsem se naposledy podívala směrem do našeho domu a nasedla do auta směr nádraží.

Draco

„Mami, nemusíš mě objímat před všemi," zabručel jsem do jejího drahého kožichu a ona mě propustila ze své náruče. Měl jsem ji rád, ale tady přede všemi jsem si musel zachovat svou masku.

„Dej na sebe pozor, Draco," vzlykla a já neovládl protočení očí. Když si otřela slzy z tváře, políbila mě na čelo a já se otočil k otci.

„Nezapomeň, co jsem ti říkal, Draco. Nezapomeň, že jsi Malfoy. Tak se podle toho chovej a pamatuj, co říkal temný pán," zašeptal ta poslední slova a já se hořce usmál. Tenhle rok se ze mě o prázdninách stal Smrtijed a já to až z duše nenávidím. Udělal jsem to jen kvůli matce, a ona zase kvůli otci. Začarovaný kruh. Jak ironické.

„Nezapomenu," zabručel jsem a on mi potřásl rukou. Ó, jak přátelské gesto, otče, nějaká kletba by tam nebyla? pomyslel jsem si. Celé léto mě vychovával kletbou, která se nepromíjí. Snažil se ze mě udělat lepšího Smrtijeda, nepovedlo se. Kletba Cruciatus pro mě nebyla ničím výjimečným, používal ji na mě odmala, ovšem ta četnost, se kterou ji používal až do dneška, se nedala s ničím srovnat.

„A ještě něco, Draco. Vyhýbej se Grangerové," zamumlal otec, když jsem nastupoval do vlaku a já se rozhlédl kolem, nezmínil by se o ní, kdyby tu někde nebyla. A ano, jen co jsem otočil hlavu doprava, uviděl jsem ji. Objímala se s matkou a já viděl slzy na její tváři. Chtěl jsem si odfrknout, ale jen co se podívala mým směrem, prostě jsem ztuhl a byl jsem schopný jen dýchat. Ty oči. Viděl jsem je už tolikrát, a přesto mi teď přijdou jiné.

„Draco!" probudil mě otcův hlas a já se na něj znechuceně podíval.

„Budu se jívyhýbat. Je to přece mudlovská šmejdka," zavrčel jsem a bez dalšího slovajsem se otočil zpět do vlaku s úmyslem zalézt si do nejbližšího volného kupé. Ahlavně sám.

♥♥♥

Ahojky, tak snad se vám prolog líbí a zůstanete se mnou. 

Vím, že mám teď hodně věcí rozpracovaných, ale už příliš dlouho přemýšlím nad touhle story a tak jsem jí sem dala.

Popravdě...vůbec nevím jak to bude postupovat, takže...no hlavně doufám, že se vám to bude líbit. 

To je můj prvotní cíl :)

♥♥♥