Hermiona

Celý sál mi byl vzdálený, když jsem omotala ruce kolem jeho krku a on si mě přitiskl na tělo.

„Vrátil ses," zašeptala jsem a podívala se na něj. Usmíval se, ale pak se podíval na lidi kolem a já udělala to samé. Všichni přestali tančit a dívali se na nás.

„Tvoje vlasy," řekla jsem, když jsem si všimla jeho platinových vlasů.

„Chtěla si to," řekl a za ruku mě dovedl k Brumbálovi, který se usmíval.

„Tak jste se vrátil, pane Malfoyi," přivítal nás, pak si stoupl a hudba začala znovu hrát.

„Pojďte se mnou. Oba, prosím," vyzval nás a my se na sebe podívali. Bez řečí jsme ale šli a nechali celý ples za zády.

„Jsem rád, Draco, že si se rozhodl vrátit," začal, když jsme vystoupali do jeho pracovny. Ještě nikdy jsem tu nebyla a vím jistě, že bych tu strávila zbytek života, a to ráda.

„Fawkes," usmála jsem se a šla jsem fénixe pohladit po hlavě. Nezapomenu na to, jak nám s Harrym pomohl.

„Ehm, ehm," odkašlal si profesor Brumbál a já se na něj podívala. Úplně jsem zapomněla, proč tu vlastně jsme.

„Omlouvám se," omluvila jsem se a šla jsem zpět k Dracovi, který si sundal masku. Udělala jsem to samé.

„Takže, Draco, myslím, že jsi se vrátil kvůli tomu, abych ti pomohl, je to tak?" zeptal se Brumbál a já se podívala na Draca také. Zdálo se mi to, nebo se tvářil nerozhodně?

„Jistěže..." začala jsem, ale pohled bouřkových očí mě umlčel.

„Ano, pane profesore," přiznal a usmál se na mě. Dokonce i teď si mě musí dobírat.

„Dobrá tedy. V tom případě vítej zpět mezi bradavické studenty," řekl Brumbál a oba jsme se na něj podívali.

„To je všechno?" řekli jsme s Dracem jednohlasně, a dokonce i Brumbál se usmál.

„Ano, to je prozatím vše."

„Ale, pane profesore... On... mi dal úkol a očekává, že ho splním," začal zase Draco a já si vzpomněla na to, co je jeho úkolem.

„Vím o tom, pane Malfoyi, zatím se tím nebudeme trápit," odpověděl mu mile a usedl za svůj stůl.

„Myslím, že v zájmu všech by bylo dobré dole v síni sehrát malou scénku. Nemyslím si, že je zrovna teď vhodná doba na přiznání takové věci."

Uvědomila jsem si, co tím profesor Brumbál myslí. Scénku, kde se se mnou Draco rozejde. Podívala jsem se na něj, a i on se tvářil zvláštně.

„Pane profesore..." začal, zatímco se na mě díval, ale jen co se podíval na ředitele, oněměl. Profesor už totiž na svém místě nebyl.

„Co budeme dělat, Draco?" zeptala jsem se a on si rukou prohrábl vlasy.

„To, co řekl," řekl jen a podíval se na mě.

„Hermiono, budu muset říct pár hodně ošklivých věcí," dodal a vzal mě za ruce.

„To je v pořádku, vím, že to bude jen divadlo," usmála jsem se a on mě objal.

„Chyběla jsi mi," zašeptal mi do vlasů.

„Kdybys mi nevymazal vzpomínky, také bys mi chyběl," usmála jsem se vyčítavě a on se uchechtl tím svým Malfoyovským způsobem.

„Byla jsi tak v bezpečí, měl jsem štěstí, že ten zrzek narazil zrovna na ředitele. Kde vlastně je? Ginny říkala, že jdeš s ním."

Zamračila jsem se, neviděla jsem ho od té doby, co zmizel v klučičích pokojích.

„Vlastně nevím, zmizel ještě předtím, než jsem šla za tebou."

„Měla bys ho pak zkusit najít," řekl mi a já se zadívala na jeho kravatu. Pak... potom, co zahraju svou životní roli.

„Máš ještě ten pergamen?" zeptal se najednou a za bradu mi zvedl obličej ke svému. Přikývla jsem.

„Potom se ktobě tvůj Princ vrátí," usmál se a políbil mě.