Draco

Když jsem si ten vzkaz v pokoji přečetl, sevřelo se mi srdce. Ještě jsem jí ani neřekl, že jsem se do ní zamiloval, a ona to celé zahodila. Seděl jsem na posteli a pořád dokola četl ta slova a, co bylo horší, měla pravdu.

„No, tohle vypadá jako kopačky, Draco," zamumlal za mnou Blaise a já ten kus pergamenu zmuchlal v sevřené pěsti.

„Nehodláš to vzdát, že ne?"

„Co mám dělat, Blaisi? Je konec, nic, skončil jsem..." vydechl jsem a lehl si na záda do postele.

„...a to jsem ani nezačal," dokončil jsem a Blaise se postavil vedle mojí postele.

„Hele, ten starý Draco by se jen tak lehce nevzdal. Miluješ ji tak o ni bojuj," poručil mi a já zakroutil hlavou.

„Má to cenu?"

„To, jestli to má cenu, nezjistíš, dokud to nezkusíš," založil si ruce na prsou a já se prudce narovnal. Má pravdu.

„Jo, ještě něco. Co kdybys šel místo mě ke komnatě nejvyšší potřeby? Mám tam s někým rande," mrkl na mě a já hned vstal z postele.

„Máš pravdu, Blaisi, nevzdám se. Díky," plácl jsem ho do ramene a vyšel z pokoje ven, abych mohl zamířit ke komnatě nejvyšší potřeby.

Když jsem konečně dorazil tam, kam mě Blaise poslal, uviděl jsem jí. Seděla na zemi, opřená o stěnu, kde se objevovaly dveře, a hlavu měla schovanou za koleny. Sedl jsem si vedle ní a opřel se o stěnu tak jako ona.

„Co tu chceš, Draco?" ozvala se, aniž by zvedla hlavu.

„Jak víš, že jsem to já?" řekl jsem ohromeně a ona ke mně otočila hlavu. Oči měla opuchlé a já měl chuť si nafackovat.

„Voníš jako on, ale on by se neměl zahazovat s někým, jako jsem já," vzdychla a znovu svou tvář schovala.

„Hermiono, chci abys věděla, že se nevzdám. Nevzdám se jediné dobré věci v mém životě," řekl jsem a ona ke mně znovu zvedla hlavu.

„Jsem spíš další zlo v tvém životě. Myslel jsi na to, co na to řekne tvůj otec? Nebo on?" kývla hlavou k mé ruce a já si až teď uvědomil, že mám rukáv pořád vyhrnutý. Rychle jsem ho stáhl a znovu se podíval na Hermionu, která se koukala nepřítomně před sebe.

„Nezajímá mě, co na to řekne můj otec a už vůbec mě nezajímá, co na to řekne on. Chci, abys byla šťastná, a podle toho, co vidím teď, rozhodně štěstím neskáčeš."

„Draco, tohle prostě nejde, nemůžeme spolu být. Víš, co se stane, až se to dozví Ron s Harrym? Budou tě chtít zaživa vykuchat. Přiznej si to, Malfoyi, byla jsem jen hračka, jen nástroj ke zvýšení tvého ega."

Nevěřícně jsem se na ní díval. Vlasy měla sepnuté do culíku a na sobě kostkovanou košili. Byla tak krásně obyčejná a já jí miloval.

„Co to tady plácáš, Hermiono?"

„Neplácám! Jsi Malfoy a já ti naletěla na jeden z tvých nejkrutějších žertíků!" rozkřičela se na mě, zvedla se ze svého místa, ale než stihla udělat dva kroky, vyskočil jsem na nohy i já a za ruku ji otočil k sobě.

„Okamžitě mě pusť!" prskala na mě, a při tom se mi odmítala podívat do očí. Vzal jsem jí tvář do dlaní a donutil ji, aby se na mě podívala.

„Dej ze mě ty ruce...'' nedořekla to, protože se mi podívala do očí a dočista ztuhla.

„Miluju tě, Hermiono. Miluju tě od chvíle, kdy ses na mě podívala na nástupišti," řekl jsem jí a jí se z oka vykutálela slza, stejně jako na chodbě toho vlaku. Tentokrát jsem ji ale nesetřel, sklonil jsem se a celou tu vlhkou cestičku slíbal. Když jsem se na ni znovu podíval, měla zavřené oči a já se usmál. Nezačala na mě křičet, a to se dalo považovat za dobré znamení.

„Vážně jsi to teď řekl?" zeptala se se stále zavřenýma očima, jako kdyby se bála, že když je otevře, tohle celé zmizí jako sen.

„Jo, myslím, že jo," usmál jsem se a ona nakrčila obočí. Pak ale oči otevřela a já málem padl na kolena z intenzity jejího pohledu.

„Miluju tě, Hermiono, ať se ti to líbí nebo ne. A budu bojovat klidně s celým kouzelnickým světem, abych tě získal, rozumíš?"

„Už mě políbíš?" řekla a já se znovu usmál. Pak jsem ale jednu svou ruku přesunul na její pas a políbil jsem ji.

Bylo mi jedno, jestli nás někdo uvidí, teď tu byla jen ona a já věděl, že jí miluju. Dal jsem jí sám sebe a teď můžu jen doufat, že mě nezadupe do země.