Převalil se na druhý bok. Zabručel pár nadávek na slunce, jehož paprsky pronikaly skrz špatně zatažené žaluzie. Nejraději by se převalil na druhý bok a ještě si pár hodin pospal. Hlava ho bolela jako střep a při každém pohybu měl pocit, že neudrží obsah žaludku, který už několikrát vyhodil na záchodě. 

Někdo zaklepal na dveře. Toldreos si přehodil deku přes hlavu. Neměl náladu na návštěvy, které si ho budou určitě dobírat. Zaklepání se zopakovalo. Nejraději by toho člověka vyhodil a vykašlal se na všechno, co by po něm mohl jeho otec chtít. Třetí klepání se neozvalo a neznámý otevřel dveře. Dovnitř vešel Peter, který se usmíval, na rozdíl od svého bratra, jenž se držel za hlavu a proklínal svou blbost. 

„Vypadáš, že ti vůbec neudělalo dobře to chlastání do pozdních hodin," řekl, když si sedl na stolek vedle postele. 

„Řekni mi, kdo mě sem dotáhl a nemohl mě nechat dál chlastat?" zabručel Toldreos. Deku odhodil na druhý konec postele a nyní si zmučeně prohlížel svého bratra, který se snažil tvářit vážně. Nejraději by mu jednu vrazil a poslal ho pryč, ale tušil, že on je jediná osoba, která za ním přijde.

Jeho otec se nikdy nestaral o to, co dělá nebo s kým, ale vždy mu to dal sežrat, když ho potřeboval dostat tam, kam chtěl. Využít slabost svého nepřítele proti němu samotnému byla vždy jeho přednost. Nejraději si podával své zaměstnance, ale když měl tu možnost a jeho synové něco provedli, tak jim to dával sežrat ještě mnoho dní poté. Snad do té doby, než provedli něco dalšího, co by zastínilo předešlou hloupost. 

Peter se ušklíbl. „Já s Kateřinou," odvětil důležitě. „Víš, jaký to byl voprus tě sem tahat, když jsem si chtěl užít? Myslel si vůbec na někoho dalšího, než na sebe?" 

Sklopil pohled ke svým nohám. „Zašukal sis potom..." 

„To jo, ale nejdřív jsem musel táhnout svého bráchu pryč od skleniček s vínem. Co se vůbec stalo, že ses musel tak opít? To ti náš fotr řekl, že budeš celý měsíc hlídat bohy nebo co?" 

„To je jedno," zabručel opět Tod. Nechtěl myslet na předešlý večer, který se pokazil snad úplně ve všem. Byl rád, že si nepamatoval polovinu z toho, co se stalo, když odešel od z cely bohyně, ale přece jen jednou za čas pronikly na povrch jeho vědomí malé střípky událostí. 

„Není," ozval se okamžitě Peter. „Jak to mám vysvětlit fotrovi, když se bude ptát? Mám mu snad říct, že si chlastal jen tak pro radost?!"

„Třeba," prohodil bez výrazu a pokrčil rameny. Bylo mu jedno, co řekne, když z toho vynechá jeho selhání u Liany. Mohl si říct cokoliv, co ho napadlo, stejně už měl trest jistý, protože Jerry Williams nepatřil mezi lidi, kteří by nechávali takové věci být. 

Jeho bratr mu věnoval naštvaný výraz. „Víš, že mi to neuvěří," namítl. „Oba víme, že ty nepiješ jen tak. Takže, co se stalo? A pravdu." 

Toldreos se na něj nedůvěřivě podíval. Dlouho přemýšlel, zda by mu měl říct pravdu, ale moc dobře věděl, že kdyby se uchýlil ke lži, tak by to Peter rychle odhalil. Byl synem Jerryho a jako ten dostal nejlepší učení. 

„Pamatuješ si na to, jak si mluvil o Lianě..." začal neochotně. 

„Samozřejmě..." odvětil zamyšleně. „Ty si jí chtěl vohnout?!" vyjekl a seskočil ze stolku. „Já si říkal, že v tom musela být ženská!" 

„Petere..." zamumlal Tod s rukama držící si hlavu. Nejraději by po něm hodil nějaký těžký předmět a umlčel tu jeho nevymáchanou hubu, co mluví moc nahlas. „Buď trochu tišší." 

„Promiň... Ale to je-" začal, ale v polovině se zarazil. „Ona ti nedala?" prozřel okamžitě a začal se smát. „Takže si měl zase hovno?! To je teda kurva smůla, brácho!" 

Podíval se na něj s ublíženým výrazem. „Nedala..." zabručel, když Peter mlčel jako zařezaný, tak se donutil pokračovat. „Nemáš k tomu žádný další komentář, pichlavou poznámku nebo dokonce něco vtipného?" 

„Spíš bych se rád zeptal, jak takového panice, jako si ty, dostala pryč..." řekl s úšklebkem. 

„Kopla mě do rozkroku," zabručel naštvaně. Nechtěl na to vzpomínat. Ještě nyní ho bolelo stehno po její druhé ráně, která šla vedle. 

Ušklíbl se. „Někdo měl hold špatnej den." 

„Hodláš si z toho dělat srandu?" 

„Spíš ti chci zlepšit náladu," odvětil zvesela. „Protože náš fotr je štěstím bez sebe." 

Toldreos mu věnoval tázavý pohled. „Proč?" 

„To je to, co nevím..." odpověděl zamyšleně. „Vůbec netuším, co mu mohlo tak zlepšit náladu, ale nebyl nasraný, když si ráno nepřišel k němu do kanclu. Jen ti mým vzkázat, že pro tebe má dárek k narozeninám. Prý opožděně..." 

„To je snad zázrak," vydechl Tod. 

„Nechtělo se mi to věřit, ale máš si pro to přijít. Nejlépe do poledne, protože pak chce projít budovu s tím chlápkem, co mu chybí noha," vysvětlil mu jednoduše. Usadil se zase na stolek a podíval se na svého bratra z vrchu. 

Tod protočil oči. „Myslíš Johnsona?" 

„Jestli je to ten maník, co nemá nohu, tak jo." 

Zavrtěl hlavou nad tupostí svého bratra. „Tak mi řekni, kdo jiný za naším fotrem chodí..." zabručel. „Je tak nesnesitelnej, že se divým, že za ním chodí tenhle chlápek." 

„Takže jsem ti přece jen zlepšil náladu," usmál se a poplácal Toda po rameni. 

„Řekněme, že už mi není na blití," řekl nadšeně. „Ale i tak mi přines něco na bolest hlavy. Mám pocit, že jinak asi umřu." 

Peter seskočil ze stolku a vyrazil ke dveřím. „Hned jsem zpátky, ale nezaručuji, že s práškem," oznámil s rukou na klice. „Mohl bych u tebe schovat Katku? Tony si nedovolí šmejdit ve tvém pokoji." 

Toldreos přikývl a pokusil se usmát na bratra, který vyklouzl na chodbu. Opatrně se posunul na posteli, aby si mohl prohlédnout svinčík, do kterého Peter přivede Kateřinu. U dveří ležely jeho boty rozhozené tak, jak ho z něj museli stáhnout v noci, a přes židli byla přehozená jeho košile tak, že vypadala, že každou chvíli sklouzne dolů. 

Přemýšlel o všem, co se předchozí noc stalo. Ještě stále nemohl uvěřit, že ho Liana sama vykopla z cely. Dlouho to pro něj byl jen sen, ale když si přejel rukou po tváři a ucítil pohmožděnou pokožku, tak se ten sen stal realitou. Uvědomil si, jak moc všechno pokazil. 

„Měl jsem se líp ovládat," zabručel do ticha pokoje. Chtěl se zvednout a jít do koupelny, ale mobil položený na okraji nočního stolku, zavibroval. Pro Toldreose to byl tak strašný zvuk, že si připlácl ruce na uši a nestaral se o to, kam mobil zapadl. Hlava ho bolela tak nesnesitelně, že měl pocit, že mu někdo zatlouká žhavé úlomky střepů do mozku. Modlil se ke všem bohům, ať už se vrátí Peter s práškem. 

Po dvou neúspěšných pokusech se mu podařilo vstát a dojít do koupelny. Sehnul se nad umyvadlo a pustil studenou vodu. Když mu ledové kapky dopadaly na tvář a utišily bolest hlavy, tak si uvědomil, co hrozného provedl. Nejenže se pokusil znásilnit Lianu, ale porušil i zákaz nejvyššího z bohů. 

Věděl, že je s ním konec, protože John není z lidí, kteří by takové věci odpouštěli. Bolest hlavy se vrátila s novým elánem a dávala mu za vinu vše, co ve své zaslepenosti udělal. 

„Tode?" ozval se Peterův hlas, který ho vytrhl z kruhu bolesti. „Kde jsi? Nesu ti ten prášek."

Toldreos zvedl hlavu od umyvadla. Potřeboval si urovnat vzpomínky a předchozí noc a ten, kdo mu v tom mohl pomoci, se dožadoval jeho pozornosti. 

„Jsem v koupelně," řekl klidně. Chápal, jakou hloupost provedl a nyní se za ní proklínal. Měl jsem se lépe ovládat, opakoval si stále v hlavě. Ale nějaký jiný hlásek mu šeptal, že za to nemohl. 

Dveře se otevřely a dovnitř nakoukl Peter. „To jsem rád, že ses ještě nevyblil z podoby," řekl s úšklebkem. „Opravdu bych to po tobě nechtěl uklízet..."

„Nech si těch fórů a radši mi dej ten prášek," zabručel Toldreos. Nechtěl, aby vtipy jeho bratra začaly být ještě útočnějšími, než zatím byly. 

Prášek, který se mu dostal do rukou, chutnal sice otřesně, ale když po pár minutách začala bolest ustupovat, tak si uvědomil, že to bylo menší zlo. Peter zatím nakoukl zpátky do pokoje. Když se obrátil zpátky na bratra, tak mu na tváři hrál široký úšklebek. 

„Takže Kateřina už je tady?" zeptal se Toldreos, přestože odpověď byla jasná.
Peter přikývl. „Myslel sis, že jí nechám samotnou delší dobu? Oba známe Tonyho a jeho choutky. Nebudu riskovat, že jí něco udělá."

„Spíš bych se bál, aby Kateřina neublížila Tonymu," zasmál se Tod. Sice mu ještě nebylo úplně dobře, ale představa, kdy Katka pošle pryč jejich bratra, ho opravdu rozveselila. 

„Takže tohle si o mě myslíte?" zeptala se Kateřina stojící mezi dveřmi do koupelny. Přejela tvrdým pohledem z Petera na polonahého Toldreose a zase zpátky. Pochvíli její výraz změkl a blonďatý mladík se opatrně přiblížil k ní.

„Samozřejmě, že si o tobě myslíme jen to nejlepší," začal Peter. „Ale také víme, že jsi schopna seřvat na místě i našeho fotra." 

Výraz jeho přítelkyně se změnil do úsměvu. „Máš jediné štěstí, že to je pravda," řekla a dala mu pusu na tvář. „Měl by ses oholit," zamumlala. Podívala se na Toldreose, který vyloudil na svém obličeji úsměv. „A ty by ses měl obléct," rozhodla. Vrátila se zpátky do pokoje, kde se okamžitě začala přehrabovat ve skříni. 

Po dlouhém hledání něčeho, co by bylo alespoň z velké části čisté, mu hodila do náruče tričko a kraťasy. „Pořád ti říkám, Petere, že v boxerkách má každý dobrej zadek," prohodila jen mezi řečí a podala je Toldreosovi. „Nechápu, proč o každém, kdo je nosí, tvrdíš, že je-"

„Ale no tak, Kači," skočil jí do řeči její kluk. „Myslím, že Tod se určitě rád převleče a nechce u toho poslouchat naše rozhovory." 

Popadl jí kolem pasu a odtáhl do pokoje. Toldreos se sám pro sebe musel usmát. Jeho bratr byl prostě nepoučitelný, když se jednalo o věci, které říkal bez rozmyslu. Rychle se oblékl a chtěl se vrátit do pokoje, ale s rukou na klice si vzpomněl na telefon, na který mu přišla zpráva. Vtrhl do pokoje, vůbec si nevšímal Petera, jenž odskočil od Kateřiny, a začal se přehrabovat v knihách vedle nočního stolku. Když vítězně nahmatal telefon, tak se svalil na postel a začal si pročítat zprávu. 

„Tak co ses dozvěděl? Muselo to být dost důležité, když si mi skoro přivodil infarkt a rozházel své oblíbené knížky," zabručel Peter, který si opatrně sedl na desku stolku. Třel si naraženou holeň a po očku se díval na Kateřinu, která se usmívala. 

„Musím za otcem," vyhrkl Toldreos a už se hnal ke dveřím. „Nečekejte na mě."