Zábava byla v plném proudu, když Uddur přestrojený za obsluhu proklouzl do budovy OPO. Rozhlédl se kolem sebe, aby se podle plánů, které měl v hlavě, zorientoval. Do nosu ho ihned praštila vůně alkoholu a cukroví, protože obojího bylo na stolech, stojících po obvodu místnosti, požehnaně. Uprostřed byl prostor ověšený balónky určený k tančení a rozhovorům v uzavřených skupinkách, z nichž jedna nesnášela tu druhou, protože pracovala v laboratoři č. 1 a ty zbylé v ostatních třech.

Uddur si připadal neskutečně trapně, když stál sám uprostřed dění a bylo jasně vidět, že nepatří ani k jedné ze skupin. Mohl jen přelétnout všechny přítomné tváře krátkým pohledem, aby se skutečně ujistil, že mezi nimi není žádná, kterou by poznával. Chtěl se už smířit s tím, že bude muset vyrazit na svou misi, ale to mu záhy překazila ruka, která mu dopadla na rameno. 

„Hej, Honzo! Co si jako myslíš, že děláš?!" ozval se za jeho zády veselí hlas. Sotva se pootočil, tak mu byl do náruče vražen tác se sklenicemi na tenkých nožkách. „Myslel sis, že se vyhneš své práci?" zeptal se ho muž. 

Bůh se pomalu otočil, když získal nad sklenicemi kontrolu a žádná mu nespadla na zem. Díval se do obličeje muži, který ho před pár hodinami přijal jako brigádníka na tuhle bohy zapomenutou oslavu. Nezbývalo mu nic jiného, než se falešně usmát a začít se věnovat své práci. 

I s tácem se vydal mezi zaměstnance, kteří se rozhodně dobře bavili. Slabší jedinci se již váleli pod stoly nebo raději odešli, aby si zachovali zbytky důstojnosti. Ten zbytek, co zde zůstával, znemožňoval Uddurovi práci, jak to jen šlo. Proplétal se mezi těly vlnícími se v pohybech, jež by nikdo alespoň trochu střízlivý nemohl nazvat tancem. 

Několikrát mu už skoro někdo vyrazil tác z rukou, ale naneštěstí se mu podařilo udržet všechny sklenice, bez toho aniž by jediná spadla na zem. Zastavila ho až žena, která měla už značně připito, hrnoucí se k šampaňskému. Skoro mu tác vyrvala z rukou a začala do sebe klopit jednu skleničku za druhou.

Mladý bůh jí chvilku pozoroval, poté pokrčil rameny vydávaje se mezi další zaměstnance. Rozhodně nechtěl propásnout svou příležitost přiložit ruku k porážce OPO. Podle mapy, kterou si pečlivě poslední hodiny ukládal do paměti, zamířil ke dveřím, jež měly vést na jednu z hlavních chodeb, odkud by se mohl dostat kamkoliv v budově. 

Proklouznout dovnitř nebylo nijak těžké. Nikdo mu nevěnoval ani nejmenší pozornost, protože na stolech bylo stále dostatek alkoholu, jídla a sekretářka, kterou chtěl každý sbalit, už byla rozhodně povolnější. Uddur se ocitl na dlouhé vykachlíkované chodbě. Na rozdíl od předešlé místnosti, se leskla čistotou a někde v zákoutí mysli navozovala pocit, že stojí uprostřed nemocnice. 

„Zatím to vychází," zabručel si pro sebe. Upravil si košili a vyrazil jistým krokem ke dveřím zhruba v polovině chodby. Teď se teprve ukáže, zda měla pravdu, pomyslel si, když se zastavoval u dveří po levé straně. Pokud se plány nemýlily, tak by za nimi měla být jedna ze čtyř velikých laboratoří. Musel projít jednou z laborek, aby se dostal do chodby, která vedla do části budovy, jež si Jerry Williams nechával pro sebe. 

Rozhlédl se po chodbě. Nikde nebyla ani noha, takže si nikdo nemohl všimnout, že vytahuje z kapsy tenký nůž. Zasunul jeho čepel do zámku usmívaje se, když z váčku, schovanému pod košilí, vyklouzl lesklý proužek vody. Sklouzl po čepeli do zámku, odkud se ozvalo tiché cvaknutí, a dveře se otevřely. Bůh vešel dovnitř a dveře se zase zavřely. 

Naskytl se mu pohled na skleněné ampulky pečlivě vyskládané ve stojanech na stolech, na složité přístroje, u kterých ani netušil, na co by se měly používat, na mikroskopy a hromady papírů. Uddur se ujistil, že je v místnosti sám a vyrazil uličkou ke dveřím na druhé straně. Tlumené světlo vrhalo dlouhé stíny po bílých stěnách, na kterých se mnohonásobně zvětšovaly až Uddur vypadal spíš jako obr. 

Dostal se ke dveřím, které byly otevřené natolik, aby škvírou prosvítalo světlo z další části. Pootevřel je natolik, aby mohl nakouknout do chodby. Než mohl ale cokoliv zahlédnout, tak ho popadla čísi ruka a zatáhla dovnitř. Ten někdo ho přirazil zády ke stěně. Do vzduchu se uvolnila vůně rybiny a pach, který dokážou vydávat jen hadí těla. 

„Co jsi zač?" zeptal se ho muž před ním. Jeho zelené oči propalovaly Uddura pohledem, který nepřipouštěl žádné úskoky. 

„J-já jen jsem se sem omylem zatoulal..." dostal ze sebe překvapeně. Stisk se ještě zesílil, protože mladík, který mohl být možná tak o rok mladší než on, nebyl spokojený s jeho odpovědí. Černé vlasy mu napadaly do obličeje, když s ním trhl a strčil ho proti protější zdi. 

„Co jsi zač!" zavrčel, až mu v očích zahořel ohníček nenávisti. V ten moment měl Uddur pocit, že za jeho zády se zhmotňují stíny. Pak ale mrkl a stěna byla zase čistě bílá. Za tu dobu se k němu mladík zase o kus přiblížil. 

Zvedl ruce před sebe. „Jsem Honza!" vyjekl odevzdaně. „Chtěl jsem si jen skočit na záchod..." zaskučel. 

„Ale co pak to tu máme, Tode?" ozval se z druhé strany chodby další mužský hlas. Uddur se přinutil tím směrem podívat, ale vzápětí toho litoval. Ten hlas patřil muži, na kterého neměl za žádných okolností narazit. 

Je se mnou konec¸ blesklo mu hlavou, už nikdy se odtud nedostanu! Vyplašeně se na Jerryho podíval, ignoruje to, že se nad něj mladík postavil jako by ho chtěl ochránit před hněvem šéfa celé OPO.

„Je to nějaký zaměstnanec, otče," chladně a bez nějaké emoce upřel na Williamse pohled. Odstoupil od Uddura s rukou položenou na opasku, za kterým měl lovecký nůž. Jeho postoj vypadal nenuceně, ale bůh vody ze svého pohledu spatřil, že napíná snad všechny svaly v těle, aby neudělal nějaký špatný pohyb. 

Jerry si přeměřil nezvaného návštěvníka pohledem tak ledovým, že měl Uddur pocit, že voda, kterou ještě stále nesl pod košilí, musela zmrznout na kus ledu. „To vidím, co tu chce?" obrátil se zpátky na svého syna, který pokrčil rameny. „Jak zní první otázka, na kterou se máš ptát?!" 

„Kdo je a co tu dělá..." odvětil stejně chladně jako prve on. Ani sval se mu ve tváři nepohnul, když ta slova říkal. 

„Takže..."

Pokrčil rameny, jako by ze sebe chtěl shodit všechnu odpovědnost. „Je to Jan, prý hledal záchody." 

Při těch slovech sebou Uddur trhl. Bylo mu více než jasné, že to s ním musí dopadnout špatně. Před ním stál Jerry Williams, kterému se měl za každou cenu vyhnout. Počítal jen vteřiny do věty: ‚Zavřete toho zkurveného boha do cely!' 

„A ty mu věříš?" zavrčel šéf na svého syna. „Napadlo tě vůbec, že by to mohl být třeba špeh? Jseš snad úplně blbej?!" zařval mu do obličeje. 

Toldreos nehnul ani brvou a pouze se na svého otce podíval s největším opovržením, na které si troufl. „Kdyby to byl špeh tak by rozhodně nevypadal tak překvapeně, že?" 

Protočil oči a Uddur cítil, že vzduch nebezpečně zhoustl. Jako už po několikáté si povzdechl, že není nejméně deset kilometrů daleko. „Vypadni odtud! Pošli sem Tonyho, ten alespoň má v palici víc než jen slámu." ukázal ke dveřím na druhém konci chodby. Jeho syn sklopil hlavu, ale ještě než poslušně odešel, tak vrhl na boha vody neurčitý pohled. Nebyl ani nevraživý ani soucitný, ale něco mezi tím. 

„Takže... Co jsi kurva zač?!" vyštěkl na něj po chvíli ticha, které se mezi nimi rozhostilo, když se oba dívali za Toldreosem, jenž vyrovnaným krokem spěchal na konec chodby. Uddur by dal snad všechno za to, aby mohl jít s ním a nechat se dobrovolně zajmout jen proto, aby nemusel být tak blízko Jerryho. 

Donutil se podívat se mu do očí. „J-já jsem roznášel pití na té párty... Potřeboval jsem na záchod-a..." zarazil se, když spatřil nebezpečné ohníčky, které se přehnaly přes jeho modré oči. Moc dobře tušil, co by to mohlo znamenat. Shereus se tvářil podobně těsně před tím, než se na něj buď slovně, nebo pěstmi vrhl, aby umlčel jeho neuvážená slova. Raději zavřel oči a doufal, že rána, která jisto jistě přijde, nebude moc prudká. 

Naštěstí přikývl a odvrátil od něj svou pozornost, protože v místech, kam odešel Toldreos, se objevil další z jeho synů. Vytáhlý blonďák se ušklíbal stejně ohavným způsobem jako jeho otec, jehož byl přesnou kopií. 

„To ti, kurva, nepřišlo divný, že hledáš záchody za laborkama?!" vyštěkl na něj dříve, než se u nich objevil Tony. 

Uddur získal čas akorát na zavrtění hlavou. „Myslel jsem, že tyhle dveře..." zbytek věty zůstal viset ve vzduchu. Jeho pohled se zastavil u prosklených oken lemujících chodbu. Něco mu říkalo, že tohle rozhodně není jen nějaký průhled do další laborky. Muselo za tím být víc, protože Tony se u jednoho z oken zastavil a s úšklebkem na něj zaklepal. 

Na několik málo sekund se objevila čísi ruka, která se skla váhavě dotkla. Za ní vykoukl ztrhaný obličej muže, který už skoro celou věčnost nezahlédl denní světlo. Světle hnědé vlasy mu spadaly do obličeje zkřivenému do úšklebku. Hnědé oči se leskly jako dvě hvězdy a prozrazovaly, že jejich majitel možná vypadá zlomeně, ale že se zlomit nikdy nenechá. 

„Nech toho ubožáka a pojď sem!" křikl na svého syna Williams, když už ho začínalo štvát, že věnuje pozornost někomu, kdo si jí rozhodně nezaslouží. „Chci, abys našemu hostovi ukázal, kde jsou záchody a poté ho doprovodil zpět na večírek," řekl, když se Tony dostavil ležérním krokem k němu. Úšklebek, který se mu objevil na tváři, mohl značit jen to, že si to mladý Williams neskutečně užije. 

„A ještě něco... Snaž se to udělat bez zbytečného použití vody," prohodil Jerry přes rameno a vydal se chodbou pryč. Stejně jako jeho syn se zastavil u jednoho z oken a zašklebil se na boha času, který mu pohled, bez nějaké známky citu, oplácel. 

Bůh vody nasucho polkl a nechal se zvednout na nohy. Každou chvíli čekal, že ho zavřou k ostatním, protože zjistili, že je také bůh, ale zatím se nic takového nestalo. Tony ho pevně chytil pod paží a naposledy se podíval za svým otcem. 

„Spolehni se, otče," řekl a jeho úsměv se rozšířil při pohledu na Uddura před sebou. Prošli spolu laboratořemi a mířili rychlým krokem zpět na večírek, který se už musel každou chvíli chýlit ke konci. Zaměstnanci už začínali ve větším množství odcházet. Někteří se odebrali na záchody, aby je ztrestali přebytečným alkoholem, který si nechtěli donést domů, nebo se tam po dvojicích zavřeli a užívali si toho, že na tomhle večírku je všechno dovoleno a všechno se odpouští. 

Uddur s Tonym se objevili zrovna v době, kdy už i dvojice na záchodcích omrzela opilecká parodie na milování a rozhodli se vrátit do svých útulných bytečků a vyspat kocovinu. Ze záchodů se proto valilo tolik lidí, že kdyby jeden nevěděl, že to jsou záchody, tak by si mohl tipnout, že tam rozdávali něco zdarma. 

„Záchody jsou támhle," řekl celkem zbytečně Tony, ukazuje na dveře, které se neměly šanci zavřít. Uddur přikývl na důkaz, že slyšel a chtěl se vydat směrem, odkud všichni utíkali. Bohužel ho Tony popadl za paži. „Tam ale ty rozhodně nepůjdeš..." vzal ho směrem ke dveřím vedoucím ven. 

„Proč?" dostal ze sebe zaskočený bůh. Vyděšeně se díval do jeho obličeje, který neprozrazoval žádné emoce. Otevřel mu dveře až ho ošlehl studený vzduch tetelící se vločkami, které zvolna padaly na chodníky, silnice a pole všude kolem města. 

„Okamžitě vypadni ven, nebo ti rozbiju hubu. Je mi úplně jasné, že nepotřebuješ na záchod!" zavrčel a už ho chtěl vyhodit ven. 

Uddur se chytil za rám dveří. „A co bych podle tebe měl chtít?" zeptal se. Oči mu rychle těkaly z jeho obličeje a ruce, které stále ještě držely jeho paži v ocelovém stisku. 

„To nevím," připustil. „Ale radím ti dobře, vypadni odtud a už se nevracej, protože pokud sem ještě strčíš nos, tak se osobně postarám o to, abys sbíral zuby po zemi," odtrhl mu ruku od rámu a chtěl ho vyhodit ven do zimy. Z každé strany se vedle něj objevil jeden agent. Přelétli pohledem dění a jeden z nich popadl Uddura pod paží. 

„Williams si to rozmyslel, chce toho chlapa dotáhnout zpátky," oznámil ten druhý, upravuje si brýle na nose. 

Tony na něj vrhl nevraživý výraz a strčil do něj. „Proč?! Jsem jeho syn a tvrdím, že tohohle chlapa chce Williams vyhodit," popadl Uddura pod paží a chtěl ho přitáhnout k sobě. 

„Ano, pane," ustoupil ten moudřejší a udělal dva kroky zpátky. 

Jeho kolega si přeměřil Tonyho pohledem. „Ale Williams-" začal, ale syn jeho šéfa ho rychle přerušil. 

„Je mi jedno, co ti můj otec řekl, protože mě řekl něco jiného," odvětil naštvaně a vytrhl mu Uddura. Vrátil se k původnímu plánu, aby ho mohl vyhodit na ulici, když se ale za ním objevil jeho otec. 

Jerry popadl svého syna za rameno. „Okamžitě toho nechte!" zařval tak mocně, že všechny oči v místnosti se na něj obrátili. Nikdo si nedovolil říct ani slovo a v celé místnosti opilých lidí bylo větší ticho, než na pohřbu. 

Bůh to už nevydržel a povolily mu nervy. Do vzduchu se vznesl poslední zbytek vody, který zůstal v sáčku. Vodní pěst se zastavila kousek od Williamsovy tváře, která se rozzářila ohavným úšklebkem. Všechny oči se upřely na vodu, jež visela ve vzduchu a na boha, který se tvářil zděšeně, když si uvědomil, že je s ním konec. Rozhlédl se kolem sebe, zda by přece jen neexistoval způsob, jak se z téhle nevýhodné situace dostat. 

„Nikdo se nemusí ničeho bát, vše máme plně pod kontrolou a tento mutant se brzy vrátí do své cely," oznámil Jerry a pokývl agentům, kteří se připravili Uddura chytit a uvrhnout do kobky. Nabité zbraně se okamžitě zaměřily na bohovu hlavu a vzduch zhoustl ještě o pár stupňů, když se uvolnil pach rybiny. 

Voda se ale pohnula rychleji než bůh a natekla do namířených zbraní. Ozvalo se několik cvaknutí, ale kukla nevyletěla ani jedna. Uddur udělal dva kroky zpátky, aby získal prostor potřebný pro zvednutí šampaňského ze všech skleniček. 

„Všichni ode mě ustupte nebo z vás nadělám kupu pěkně hnusných mrtvol!" zakřičel bůh s rukou zvednutou, aby mohl kontrolovat tvoření veliké bubliny z alkoholu. Přelétl místnost pohledem získávaje tak představu, kde kdo stojí a kam bude muset poslat část svých schopností. 

Jako první zareagoval Jerry, který se tvářil stále velice spokojeně. „Jestli se k němu některý z vás kreténů přiblíží, tak vám uřezán ptáky a pošlu je vaším ženám!" zařval na agenty, kteří se raději zastavili a vrhli na sebe zděšené pohledy. Každý z nich si byl jistý, že jejich šéf nikdy neblafuje, protože ten poslední chlap, který si to myslel, se už alespoň měsíc neobjevil v práci. 

„Když mě necháte odejít, tak se nikomu nic nestane," oznámil Uddur pevně, ale v duchu se snažil najít nějakou cestu, kudy by mohl utéct, kdyby jeho vyhrožování nepadlo na úrodnou půdu. Za sebou měl dveře, ale obával se, že by za nimi mohli číhat další agenti, kteří by ho přivedli přímo do náruče Jerryho Williamse. 

Při svém zamyšlení si nemohl všimnout rychlého pohybu, který se mu mihl před obličejem. Vzduch se naplnil plameny a zápachem pálící se kůže. Bolest, nesnesitelná bolest, která ho rozervávala na kusy. Tohle nemůže být konec, blesklo mu hlavou před tím, než se sesunul na zem a ztratil vědomí.