Probudil ho vyzvánějící mobil. Vyděšeně sebou trhl a rozhlédl se kolem sebe. Stále byl v místnosti s obrazovkami, které neúnavně pozorovaly bohy. Přejel si rukou po obličeji. Na bradě ucítil první náznak strniště, což mu vykreslilo na tváři ještě zbídačenější výraz. 

Okamžitě začal hledat otravný přístroj, který stále dokola vyzváněl ten otravný tón z výroby. Nahmatal ho asi na třetí pokus. Nevrle přelétl pohledem ostře osvícený displej, na kterém spatřil jméno Peter. 

„Co chceš?" zeptal se nevrle, když hovor přijal. 

Peter se do telefonu zasmál. „Nebuď tak nevrlý bráško. Snad jsem tě nevzbudil... Zníš nabručeněji než obvykle," zamyslel se. 

„Většinou tak lidi zní, když jim nějaký idiot volá ve dvě ráno," zabručel Toldreos, když se podíval na hodiny a zkontroloval čas i na svém náramku. 

„Prosím tě, jsi moc velká citlivka," ozval se z telefonu Peterův veselý hlas. „Hádej, kdo už po dnešní noci není panic!" 

Toldreos se zamyslel. „Náš brácha? Nebo tvůj křeček?" 

„Ty seš ale pitomec, Tode," řekl popuzeně. „Samozřejmě, že já. Katka se konečně rozhodla." 

„Kolik panáků si do ní musel dostat?" zeptal se Tod s úšklebkem. Natáhl se pro hrníček, ve kterém, jak čekal, zbyl ještě lok kávy. 

„Výjimečně ani jediného! Jak by taky mohla odolat někomu, jako jsem já?" odvětil stále vesele. „Počkat. Co to děláš, Kači?"

Toldreos se zašklebil a slušně čekal, až se ti dva poperou o telefon. Vypil zbytek kávy, když se z krabičky ozval jiný zvuk než hlahol zápasu a Peterovi námitky. 

„Ahoj, Tode," pozdravil ho ženský hlas. „Čekala jsem, že se Peter bude chtít vychloubat." 

Mladík se ušklíbl. Klasická Katka, pomyslel si. „Čau, Katko, oba přece víme, že přinutit Petera držet hubu je někdy nemožný úkol," odpověděl. Pohled mu padl na obrazovku s Jamesem a Oxanou, kteří spali v objetí na jedné posteli. Začal uvažovat, jaké to asi je mít někoho, ke komu by se mohl každou noc vracet a usínat po jeho boku. 

Ještě než nad tím začal hlouběji dumat, tak promluvila Katka. „Stále musíš makat pro fotřínka? Peter říkal, že jsi druhou noc po sobě vyfásnul noční hlídku."

„Už to tak vypadá..." povzdechl si. „Jak se tam s mým bráškou vůbec máte?" zeptal se, aby nemusel snášet otázky na práci, kterou musel vykonávat. 

Kateřina jeho úmysly ale vytušila. „Neodbíhej od tématu! OPO? To je zkratka pro co? Organizace proti oknům?" 

„Proti ohni," zabručel Toldreos. „Neptej se mě na podrobnosti, protože to mi otec neřekl. Pochybuji, že to má nějaký zásadní význam." 

Katka se zasmála. „Tak mi řekni, co tam hlídáš nebo koho?"

„To je přísně tajné, ale kdybys měla zájem, tak zítra nebo už vlastně dneska," dodal, když se podíval na hodiny. „Je u nás večírek pro zaměstnance. Když nebudu mít službu, tak bych tě rád pozval a při té příležitosti ti ukázal na čem OPO pracuje." 

Zvonivě se rozesmála. „Myslím, že by Peter mohl žárlit," řekla mu vážně. „Přece jsem dala přednost jemu a ne tobě, Tode. Je mi to líto, ale už tuhle hru hrát nemůžeme." 

Toldreos tupě přikývl. Neuvědomil si, že ho Kateřina nemůže vidět a hovor ukončil. Cítil se ještě osaměleji, než kdy před tím. Dokonce ztratil i svou poslední kamarádku. Smutně se podíval na kameru, kde spatřil Jamese s Oxanou. Posmutněl ještě víc. Připadal si, že celý jeho život je jedna veliká samota. 

Potřásl hlavou, aby zahnal slzy, které se mu nahrnuly do očí. Nijak netoužil najít si někoho, koho by mohl brát jako nejlepšího přítele nebo partnera, ale nyní, když viděl, jak jsou jeho přátelé šťastní, tak začínal chápat, jaké pocity z toho mají. 

„Nebudu na to myslet," zašeptal do ticha hluboké noci. Jeho hlas se odrážel od holých stěn. „Mohl bych si přece najít holku, kdybych chtěl. Tak špatně na to nejsem..." řekl si pro sebe a tím porušil svoje slovo, že o tom nebude přemýšlet. 

Telefon se znovu rozvibroval. „Nech mě na pokoji," zavrčel, když se podíval na jméno volajícího. Zvedl hovor a zaposlouchal se do Peterova hlasu. „Prosím nenuť mě být ještě naštvanější, než jsem."

„Co jsem udělal?" zeptal se Peter. „Jsi nasraný, protože ti Katka řekla, že s tebou nepůjde. Neřekla ti ale, že vůbec nepřijde."

Toldreos protočil oči. „O to mi nejde..."

„Takže tě sere, že není s tebou, co?" zeptal se. „Pochop, že někdo z nás musel vyhrát a hold jsem to byl já." Toldreos si začínal pohrávat s myšlenkou, že hovor ukončí a vykašle se na svého bratra. „Mohl bys mě alespoň poslouchat, když ti říkám, že s Katkou přijdeme?" naléhal na něj Peter. 

„Cože?!" vyhrkl. 

„Slyšel si správně. Přijdeme na ten večírek a Katka s sebou vezme svou kamarádku," vysvětlil mu, zatímco se nepřestával pochechtávat. „Mohl bys zkusit sbalit jí, ale pochybuji, že to posereš tak moc."

Mladík se zašklebil. „Zkusit bych to mohl, ale pokud si myslíš, že jí vohnu jen, protože mi ji dohazuješ, tak se mýlíš," řekl vážně. 

„To bych si nikdy nemyslel," připustil se smíchem. „Ale vsadil bych se, že jí vohneš, protože jsi nasraný kvůli Katce." 

Toldreos protočil oči. „Haha. Vážně si to myslíš?" 

„Ano." 

„Tak se vsadíme, ale měl by sis připravit prachy na pivo," řekl zvesela. Podíval se na hodiny. Už jen pár hodin a bude si moct lehnout. Večer ho potom čekala párty. 

Peter ho zarazil. „O to bych se nebál, ale ty by ses měl bát o své panictví."

Další kapitola na světě! Dneska trochu kratší, ale za to úsměvná, protože hovory Toldreose a Petera v půl třetí ráno musí být jedině vtipné- Jin. + Arys