Toldreos přejížděl pohledem z jedné obrazovky na druhou. Jerry Williams se musel dozvědět o jeho rozhovorech s bohy, protože jinak by už druhý den po sobě neseděl na hlídce a nehlídal bohy. Unaveně se podíval na prázdný hrnek s kafem. Tohle byly chvíle, kdy svého otce ze srdce nesnášel. Stačilo jen pár slov s někým špatným a měl hlídku i další noc, i když to všem zaměstnancům zakazoval. 

Podíval se na hodiny po své pravici, aby zjistil, jak dlouho ještě bude trpět. Bylo teprve půl jedenácté. Zauvažoval nad tím, že by se prostě zdejchnul a vyrazil s Peterem na párty, kam šel společně s jejich kamarádkou Kateřinou. Mohl by se opít do němoty, aby alespoň na pár hodin zapomněl na slova, která mu řekl bůh ohně. 

Nemohl ale opustit své stanoviště, protože k němu ještě stále nepřišel jeho otec, aby ho zkontroloval. Kdyby přišel a on tu nebyl, tak by měl zase měsíc domácí vězení a musel by vykonávat podřadné práce, jako třeba nosit bohům jídlo a uklízet v jejich pokojích. Nikdy ale ani jednomu ze svých bratrů neřekl, že už byl takhle potrestaný alespoň pětkrát. Vždy schovával svůj trest a chodil dělat vše v době, kdy nebyl žádný Williams nablízku. 

Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. Do místnosti vstoupil Peter s tácem jídla a dalším vytouženým hrnečkem kafe. 

„Myslel jsem, že budeš mít hlad, když si u večeře skoro nic nesnědl," řekl s úšklebkem. „Ti bohové ti asi dali pěkně zabrat, když ses ani nedotkl svého oblíbeného salátku." Sebral z talíře list salátu. Zamával mu s ním před obličejem za hlasitého smíchu. 

Toldreos vyloudil na svém obličeji trochu křivý úsměv. „Dá se to tak říct... Chápu, proč otec chtěl, abychom s nimi co nejméně mluvili..."

„Snad si nekecal s tím bohem času?" zeptal se udiveně. „Toldreosi, tohle není žádná prdel, ten cvok by ti mohl udělat snad cokoliv, na co pomyslíš." 

Mladík se ušklíbl. „To je nesmysl, Pete," řekl vážně. „Je v cele se stěnami z kobaltu a na rukou má ty náramky. Nemůže ti ublížit. Spíš tě může dohnat k přemýšlení o úplných hovadinách. Ale mám pocit, že tobě by už víc ublížit nemohl."

Peter se na něj vrhl. Se smíchem se začali rvát a mladý Williams vykřikoval něco o tom, že je Toldreos pěkný pitomec. Když se celí zadýchaní, ale stále s úsměvy na tvářích, začali chovat jako dospělí, tak se Toldreos podíval na živý přenos z kamer. 

„Otec zase dovolil dát Jamese s Oxanou do jedné cely?" zeptal se svého bratra. 

Přikývl. „Stále chce zjistit, jak probíhá těhotenství u bohyně plodnosti. Asi nepochopil, že když mu vědci i doktoři tvrdí, že ta bohyně nemůže být děti, tak to rozhodně nenapraví, když k ní bude posílat jejího manžela."

„Slyším tady nějaké pochybnosti o našem otci?" zeptal se s úšklebkem Toldreos. „Kdyby tě tak slyšel Tony. To bys pak měl měsíc útrum s vycházkami za Katkou." 

„Když mluvíš o naší úžasné Kateřině, tak ti musím říct, že s ní dneska jdu na párty a jelikož je dneska řada na mě s pokusem o balení, tak se s ní rovnou můžeš rozloučit, bratře," řekl vážným tónem. Hned poté se začal společně se svým bratrem smát. „Ale nemusíš mít strach, bratře," pokračoval stále s úšklebkem. „V noci si tu pěkně pohoníš a budeš se cítit jako já, až naši milou Kateřinu konečně dostanu do postele." 

Toldreos se usmál. „Být tebou, tak nezapomínám, kdo z nás od ní dostal jako první pusu." 

„Na nějaké puse nezáleží, bráško," odbil ho Peter. „Tady jde o to, kdo se dřív dostane mezi ty její štíhlé nožičky a podívá se, zda je tam dole stejně zrzavá jako nahoře."

Druhý mladík se zašklebil. „Čím rezavější strop, tím vlhčí sklep, co?" 

Peter se od srdce zasmál. „To se dnes v noci uvidí," řekl a podíval se na kamery. „Ale ty taky nebudeš mít klidnou noc. Kdybys byl gentleman, tak půjdeš za chudinkou Lianou a pomůžeš jí s její svrbějící panenskou blánou osobně," dodal při pohledu na obrazovku, kde byla vidět cela bohyně, o které mluvil. Liana seděla na posteli a jednu ruku měla mezi nohama. 

Toldreos odvrátil pohled, když zjistil, že mu jsou kalhoty jaksi malé. „Myslíš, že bych chtěl vysvětlovat našemu otci, proč jsem vojel bohyni, kterou jsem dopoledne zachránil před znásilněním od Tonyho?" 

„Já si říkal, že nikdo takhle hezký už nemůže být panna," zamumlal Peter, který pohled stále neodvrátil. „Nakonec jsem s tím honěním měl asi pravdu."

Jeho bratr mu luskl prsty před obličejem. „Reálný svět volá ztraceného Petera, který má pravděpodobně v kalhotách zbraň. Jinak si totiž nedokážeme vysvětlit tu bouli," ohlásil Toldreos se smíchem. 

Peter ho praštil do ramene, „Tady Peter, mám pocit, že reálný svět má asi taky zbraň mezi nohama, protože kdyby nás takhle rád viděl, tak se vzdálíme do svého světa."

Oba se dali do smíchu. Peter si musel sednout na desku stolu, aby nespadl na zem. Trvalo jim opravdu dlouho, než se přestali smát, protože několikrát už skoro přestali, ale podívali se na sebe a dali se do ještě většího veselí. 

Nakonec Peter přece jen zvážněl. „Jak je libo," řekl klidně. „Potom ti přeji krásnou noc a hlavně neusni. Nechci tě zase vidět, jak nosíš bohům jídlo. Není pak s tebou žádná řeč."

*

Toldreos byl zvyklí, že během jeho hlídky se nikdy nic zvláštního nestalo, proto i nyní pomalu jedl večeři a jen jednou za dlouhou dobu se koukl na kamery. Vedle ruky měl postavený hrnek s kafem, které provonělo celou místnost a dávalo mu pocit, že to možná do rána vydrží. 

Zrovna se po něm chtěl natáhnout, když se podíval na obrazovku, která představovala přímý přenos z kamery umístěné v cele ohnivého boha. Jeho ruka se zastavila napůl cesty k hrnku. Díval se, jak se James sklání nad Oxanou a líbá její šíji. Okamžitě zalétl pohledem jinam. Vybral si obrazovku, která mu ukazovala Johna, jenž si četl v knize, kterou mu před pár hodinami donesl. 

Z ničeho nic zvedl bůh pohled od knihy a podíval se přímo do kamery. Jakoby tušil, že ho Toldreos sleduje. Pokývl mu hlavou a opět se začal věnovat knize. Na její obálce byl obrázek vesmíru tak vzdáleného, že Toldreos někdy pochyboval, zda doopravdy existuje. 

Raději stočil pohled jinam. Bohužel zavadil o Jamese s Oxanou. Povzdechl si, jakmile se podíval na bouli v kalhotách. Možná, že měl Peter přece jen pravdu, blesklo mu hlavou. Některé dny jsou přece jen těžší než jiné. 

Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že na stejném místě, jako vždy leží kapesníky. Zaposlouchal se do ticha na chodbě, které prozrazovalo, že v dohledné době nikdo nehodlá dorazit, a rozepnul si kalhoty. 

Potřebuji se uklidnit, opakoval si po celou dobu, co se snažil ulevit si od svého problému. Najednou se na chodbě ozvaly kroky. Vyděšeně si uvědomil, že jeho otec u něj stále ještě nebyl a že to musí nýt určitě on.

Rychle se natáhl pro kapesníky, aby setřel všechno, co se mu dostalo na ruce, když byl před pár vteřinami hotový. Kapesníky odhodil do koše v moment, kdy někdo bez zaklepání otevřel dveře. Byl to samotný Jerry Williams, který si ho přeměřil pohledem. Zastavil se u jeho obličeje, který byl bledší než obvykle. 

„Takže ještě nespíš?" zeptal se chladně. „Smrdí to tu, jakoby si ho někdo honil... Ale když ti to tak vyhovuje." 

Sebral hrnek ze stolu a upil ještě horké kafe. Poté se znovu podíval na svého syna, který mlčel s pohledem zabodnutým do desky stolu. 

„Jak si vede náš James s Oxanou?" zeptal se Jerry. „Myslíš, že bych se už mohl dočkat nějakých pokroků, Tode? Nebo o čem sis to s ním dopoledne povídal?"

Oslovený zvedl pohled. „Začal se navážet do mé matky..." procedil skrz zuby. Nedodal, ale že se s Jamesem usmířil a hodlal za ním zajít i v dalších dnech, aby se dozvěděl něco o jeho rodině. 

„Říkal jsem ti přece, abys s těmi zmrdy nemluvil. Nemají jen božské schopnosti, ale umí i mistrně manipulovat s našimi city," oznámil mu Williams ještě chladněji. „Chtěl tě jenom nasrat tak, jak to dělá vždycky, když s ním mluvím já." 

Toldreos pouze přikývl. Věděl, že hovory s jeho otcem jsou zřídka kdy příjemné a už vůbec ne krátké. 

„Víš, proč tu budeš celou noc?" zeptal se ho škodolibě Jerry. 

„Hmm..."

„Protože jsi mluvil s tím zkurvysynem a já chci, aby ti hlavou přestaly létat ty kokotiny, co ti nekecal," pokračoval rozzlobeně. „Moc dobře vím, že bys chtěl jít za Peterem a tou vaší holkou, kterou se snažíte sbalit, ale jelikož si mě zklamal, tak budeš dřepět tady!"

Toldreos nepřítomně přikývl, což jeho otce ještě víc naštvalo. Propálil ho pohledem a vlepil mu pohlavek. 

„Chci, abys mi odpovídal celou větou. Je ti snad pět, abys mu jen pokyvoval hlavou jako ti idioti z laborek?!" 

Podíval se mu do obličeje. „Ne, otče."