Zmučeně si sedl na velikou lavici postavenou u dlouhého stolu. Podíval se na Benedikta, který si sedl naproti němu a vůbec nedával najevo, že by ještě před pár minutami vedli cvičný boj. Mladý bůh se ale tvářil, že už nemá sílu zvednout ani pohár, jenž před něj postavil jeho učitel. 

„Napij se," řekl klidně. „Pomůže ti to." 

Toldreos popadl pohár do ruky a vypil jeho obsah. Když se mu ale tekutina dostala do krku, tak začala pálit jako nespoutaný požár. Odhodil pohár na stůl a začal hledat něco, čím by přebil to pálení. Popadl do ruky hrnek, ale nikde na stole nebyl džbán, ze kterého by do něj mohl nalít vodu nebo cokoliv jiného. 

„Co to u všech bohů je?!" vyjekl na Benedikta, který se lehce usmíval. Což se Toldreosovi ani trochu nelíbilo. 

„Je to líh," ozval se za ním hlas jeho otce. „A také jediná látka, po které se může bůh opít. Stejně jako třeba víno, tak otupuje smysly. Pomůže ti od pocitu, že si úplně vyčerpaný." 

Bůh zla na něj upřel prosebný pohled. John mávl rukou a hrnek, který držel v ruce, se naplnil až po okraj průzračnou vodou. S vděkem vypil chladnou tekutinu, díky které ustupoval žár rozlévající se mu ještě před pár vteřinami krkem. 

„Děkuji," vydechl pokládaje hrnek na stůl. 

John mu děkovně pokývl a sedl si do čela stolu. „Každou chvíli se objeví i ostatní," oznámil Benediktovi, jenž si mazal na krajíc chleba máslo. „Měli bychom si promluvit o tvé svatbě. Rád bych s vámi oběma prohodil odpoledne pár slov."

Tmavovlasý bůh nestihl odpovědět, protože se ke stolu přihnal Shereus s Uddurem, kteří vypadali úplně stejně jako prve Toldreos. Oba měli vlasy přilepené k čelům lesknoucím se potem a další krůpěje potu jim stékaly po krku dolů. Sotva pozdravili oba starší bohy, tak si sedli k Toldreosovi a začali hltavě pít z připravených pohárů. 

„Vypadá to, Tode, že si nebyl jediný, komu dal dnešní trénink zabrat," řekl bez nějaké emoce Benedikt. Prohlížel si oba mladé bohy pohledem, kterým je odhadoval. Ve skutečnosti mu ani tak nešlo o ně, ale o jeho snoubenku, která se musela každou chvíli objevit. Vždycky ho zajímala dříve ona, než kdokoliv jiný. 

„Už mě samou nedočkavostí vyhlížíš?" zeptala se ho, když si ladně sedla na lavici vedle něj. „Chováš se hůř, než tihle dva dohromady," poznamenala a pokývla k Shereovi s Uddurem, kteří se už začali sápat na jídlo. „Myslela jsem si, že máš vychování, ale jak vidím, tak chováš úplně stejně, jako oni." 

Benedikt se k ní naklonil a něco jí pošeptal, tak potichu, že u toho sotva pohnul rty. Toldreos, který ho celou dobu pozoroval, si nemohl nevšimnout, jak se přívětivě usmál, když mu vtiskla letmý polibek na čelist.

Po celé ty roky, kdy chodil kolem jejich cel, tak by ho ani náhodou nenapadlo, že tihle dva by mohli být pár. Oba se vždy tvářili nepřístupně a neodpovídali na žádný z dotazů vědců ani doktorů. Jediný, kdo je přinutil mluvit, byl Jerry Williams, který k tomu používal úplně jiné prostředky, než ostatní. Jedině on z nich dokázal vypáčit, proč vyměnili svou dceru za Evelii a odsoudili jí tak ke smrti. 

Byla to jedna z věcí, které se Tod dozvěděl, když prolistovával sešitem. Zjistil, že jsou spolu zasnoubení a také, že jejich dcera zemřela, aby mohli zachránit Evelii. Přišlo mu to nelidské, ale když je nyní viděl spolu a znal celý plán svého otce, tak mu došlo, že oba musí mít nějaké city. Byli pár a bez citů by tak těžko mohli fungovat. 

Podíval se k Sídlu, odkud právě přicházel James s Oxanou. Oba se tvářili šťastně, což u nich nikdy v OPO neviděl. Vždy je viděl zlomené se slzami v očích a rukou nataženou k tomu druhému, který byl za skleněnou přepážkou, ale ve skutečnosti to bylo, jakoby je od sebe dělil celý vesmír. Jen v případech, kdy se Williams rozhodl zjistit, zda je bohyně lásky stále neplodná, je oba viděl šťastné. Nezáleželo jim na tom, že dělají to, co po nich šéf organizace chce. Záleželo jim jen na tom, že jsou spolu. 

„Dobré ráno," řekl s úsměvem bůh ohně sedaje si po pravici Johna. Vyměnil si s ním pár slov, ale to už Toldreos sklopil pohled k desce stolu. 

Vzpomínal. Bylo pro něj těžké uvěřit tomu, že ještě před jediným dnem bylo všechno jinak. Snažil se zatnout zuby a nemyslet na to, ale jeho neposedná mysl si dělala, co chtěla. 

Hlavou mu vířily myšlenky na jeho bratry, jenž ne vždy měl úplně v lásce, ale byli to ti bratři, kteří ho vždy dokázali rozesmát. Chyběl mu Peterův smích. Jeho tón pokaždé, když se mu vysmíval, že udělal něco špatně. Tenkrát ho za to nesnášel, ale nyní by dal všechno za to, aby ho slyšel. 

„Dobré ráno, bráško," ozvalo se vedle něj. Na rameno mu dopadla Eveliina paže. „Tváříš se, jakoby ti někdo ublížil. Stalo se něco?"

Zavrtěl hlavou. „Ne, jen jsem... vzpomínal," zašeptal s hlavou skloněnou. Bylo mu trapně, když se měl svěřovat dívce, o které se teprve včera dozvěděl, že je jeho sestrou. 

„Chápu, jak se cítíš..." odpověděla mu. „Taky jsem vzpomínala, když jsem odešla od Michaela s Brigit a od svého bratříčka. Bylo to hrozné, ale musela jsem se s tím vyrovnat, pokud jsem chtěla osvobodit naši rodinu."

Než mohl Tod něco odvětit, tak se k jejich rozhovoru přidal Shereus. „Měl by sis najít holku," řekl vážně. „Pak by si neměl čas myslet na minulost a mnohem víc by ses věnoval přítomnosti," naklonil se k němu a pošeptal mu do ucha: „A taky tomu, kdy jí zase zatáhneš do postele." 

Evelie, které okamžitě došlo, jak by mohla rada jejího přítele pokračovat, se zatvářila nevrle. „Samozřejmě, Sheree a pak mu ještě doporuč, aby začal pít," řekla sarkasticky a napila se z hrnku s čajem. 

Toldreos se usmál. „Myslím, že na líh si asi nezvyknu. Ale děkuji za radu, sestřičko."

Bůh války se dal do smíchu. „Tohle jsem chtěl celou dobu vidět," prohlásil. „Zkus se smát častěji, protože pak bys mi připomínal tady Uddura." Sotva to dořekl, tak praštil boha vody loktem, až mu vylil polovinu poháru. 

„Tak mi řekni čemu se mám smát, když je můj kamarád neskutečný pitomec..." ušklíbl se Uddur. Nechtěl si nechat líbit urážku, kterou mu Shereus vmetl do obličeje. 

„Ale za to je se mnou sranda," odvětil se smíchem bůh války. „Na rozdíl od tebe se dokážu i smát a co na tom, že jsem pitomec? Kdo v téhle době není?" řekl, rozhazuje rukama. „Mě by třeba nenapadlo držet bohy v celách, ze kterých se dá tak snadno utéct, ale jsem tu snad od toho, abych soudil něčí chytrost?"

Nestihl si ani užít Toldreosův trpký úsměv, když se u něj objevil John s nepřátelským výrazem. „Ještě řekneš jedno slovo o Williamsovi a půjdeš si se mnou pohovořit o tom, co zde chci slyšet a co ne," řekl mu tiše, ale za to s dostatečnou výhružkou, že i Shereovi došlo, jak to je vážné. 

Sklonil hlavu. „Omlouvám se... Asi jsem měl lépe vážit slova..."

„To bys měl," potvrdil mu nejvyšší z bohů. „Protože to by tě při poradách mohlo stát místo. Nezapomeň, že všechno, co se týká OPO mají všichni ještě čerstvé paměti. Neotevírej rány, které se teprve začaly zacelovat. Netrhej jejich radost na cáry, protože si nechceš udělat nepřátele do konce Věků."