Evelie se cítila neskutečně dobře, když seděla na starém gauči mezi Shereem a Danielem. Všichni popíjeli čaj, který umělec odskočil připravit. Už se přes hodinu bavili o všem možném, od umění až po jejich postavení v Sídle bohů. 

Dokázali by se bavit hodiny, možná i dny, ale Evelie musela vyřešit ještě jednu věc. Musela si vážně promluvit se Shereem. Omluvit se mu za popálenou ruku a vysvětlit mu, proč ho podvedla s Uddurem. 

„Sheree? Mohl by sis se mnou promluvit?" zeptala se ho, když jí věnoval pohled. „Někde o samotě..."

Bůh války zvedl obočí. „Klidně," řekl a podíval se na Dana. „Můžeme použít tvojí ložnici?"

„Jasne," odpověděl okamžitě. „Len sa neľakajte. Zatiaľ som neupratal." 

Shereus se zvedl a vzal jí za ruku. Společně vkročili do ložnice, které vévodila veliká postel. Na ní byly poházené přikrývky a polštáře. Prostěradlo bylo shrnuté z matrace. I v téhle místnosti bylo několik jeho obrazů dalších mužů a žen, se kterými strávil jednu nebo více nocí. 

Evelie se opatrně posadila na okraj postele. „Chci se ti omluvit za tu věc s Uddurem..." zašeptala se skloněnou hlavou. Nevěděla, zda se mu ještě někdy bude moct podívat do očí, když o tom bude mluvit. 

Uplynula dlouhá chvíle plná tíživého ticha, které bylo horší, než kdyby křičel. Poté ucítila, jak si sedl vedle ní. Paží, jež jí objal kolem pasu, si jí přitáhl blíž k sobě. 

„Nebyla to tvoje chyba," řekl vážně. „Neměl jsem tě nechat v Sídle, když jsem věděl, jak na tom seš. Nikdy jsem tě neměl urazit."

Podívala se mu do očí zalitých slzami. Nikdy nevěřila, že uvidí samotného boha války prolévat slzy. Nikdy nevěřila, že by byl ochotný udělat cokoliv, aby mu odpustila a vzala ho zpátky. 

Musí mě skutečně milovat, pomyslela si. Jinak by se nikdy nebyl schopný ponižovat. Nebo jen prosit o to, abych mu prominula všechno, co ve vzteku udělal.

Povzdechla si, „Je to i moje chyba," zašeptala. „Nechala jsem Uddura, aby to udělal. Byl na tom stejně špatně jako já. Nevěděl, co má dělat, když mu schopnosti vypověděly poslušnost. Hledal odpovědi, ale vnitřní hlad ho stále víc tahal na temnou stranu." 

„Odpustil jsem mu," odvětil Shereus. „Odpustil jsem vám oběma. Protože já se jako první zachoval jako pitomec."

Položila mu ruku na tvář. „To není pravda," vydechla. „Měla jsem tě pustit, ne ti bránit v tom čím jsi." 

Zahleděl se jí do obličeje a pak se po tolika dnech ležérně usmál. „Všechno dobré?" Natáhl k ní ruku. 

„Všechno dobré," šeptla a místo potřesení rukou se mu přisála na rty. 

Chyběla jí jeho chuť. Jeho vůně kvetoucích růží, kterou nedokázal přebít žádný jeho deodorant. Chyběly jí jeho paže, rty a ten jeho neodolatelný smích. 

Prsty jí nadzvedl bradu, aby mohl jejich polibek prohloubit. Nebránila se, když jí jeho jazyk vklouzl do úst a zlehka se dotkl jejího. Nedokázala se ubránit ani jeho pažím, které jí tiskly na jeho svalnatou hruď. Celým tělem jí projelo mravenčení. 

Zaúpěla do polibku. Prsty na nohou pevně zatínala v botách, zatímco mu dovolila, aby si jí posadil na klín. Odtáhli se od sebe a ona měla pocit, že je sama. Chyběl jí jeho dotek, přestože jí pevně držel kolem pasu. Chyběly jí jeho rty, které tak důvěrně znala z měsíčných nocí, kdy se poslu dlouho milovali. 

„Nepřestávej, prosím," špitla. „Nechci být sama." 

Vzal její tvář do dlaní. „Ani já nechci být sám, ale není nejlepší mít sex v posteli svého kamaráda." 

Pousmála se. „Odkdy zrovna tebe zajímají takové věci..." vydechla, když se k ní přiblížil. Čelo opřel o to její a zblízka se díval do jejích fialových očí. 

„Zajímají mě od té doby, co mám jiné kamarády, než Uddura," odpověděl s úsměvem. 

Přitáhl si jí do dalšího polibku. 

Když se Shereovi rty dotkly jejích, tak se nemohla ubránit spokojenému zamručení. Prsty rychle sklouzla k mikině, kterou měl na sobě, a zatahala za její lem. 

Bylo to rychlé. V jednu chvíli na sobě měli oblečení a v té druhé už byli nazí a tiskli se k sobě uprostřed rozhrabaných přikrývek.

*

Daniel spokojeně upil čaje. Moc dobře věděl, co jim tam trvá tak dlouho, protože byt neměl zrovna nejtlustší stěny. 

Zatěkal pohledem k obrazům všude po místnosti a hrdě se usmál. Když s malováním začal, tak to dělal na truc svému otci, který z něj chtěl mít právníka. Nyní ho ale za pár dní čekala první výstava, která měla být jen o něm. 

Připadalo mu to jako tisíce let, kdy nadobro opustil Poprad a s ním i Slovensko, kde žila celá jeho rodina. Kdy se pohádal s vlastním otcem, který ho několikrát nazval buznou a zbytečnou pijavicí společnosti. Jeho mladší bratr s ním nepromluvil od té doby, co otci pěkně od plic řekl, co si o něm a jeho plánech myslí. 

Jediný, kdo mu zbyl, byla jeho matka, která měla na výstavu přijet. Jako jediná ho vždy podporovala a první měsíce v Česku mu každý den telefonovala a starala se o to, jak se má a jak se mu daří na vysoké škole. 

Podíval se na Shereův obraz. Poté vstal z pohovky a rychlým krokem zamířil k ložnici.
Později nevěděl, co ho tam táhlo, ale přísahal by, že mu nějaký šestý smysl napověděl, aby to prostě udělal.

*

Shereovi nepřišlo divné, že se otevřely dveře a dovnitř vešel Dano. Ani ho nepřekvapilo, když ze sebe stáhl všechno oblečení a sedl si k němu na postel. Nevšímal by si ho, protože měl moc práce s Evelií, která pod ním vydávala ty nehezčí zvuky, co může žena vydávat. 

Jenže umělec ho objal jednou rukou kolem ramen a natáhl se k Evelii. Zlehka jí políbil. Nejdříve na čelo, poté na obě tváře a nakonec na rty. 

Shereus měl pocit, že vyletí z kůže. Ustal v pohybu a jen si Daniela prohlížel nepřátelským pohledem. 

„Co si myslíš, že děláš?" obořil se na něj. 

Dano se na něj podíval. V očích mu svítily jiskřičky pobavení. „Pridávam sa do trojky. Čo iného by som asi robil?"

Zavrčel na něj. „Evelie je moje holka. Ne tvůj model na další obraz." 

„Keď som ti vysvetlil, čo robím, tak si hovoril rovnako. Ale po sexe si k tomu privolil." Pokrčil rameny a znovu se sklonil k bohyni. 

Shereus ho popadl za rameno. „Už se jí nedotýkej." 

„Prečo?" 

Chtěl ho pěkně od plic poslat do nejhoršího místa na Zemi, ale Evelie ho vzala za ruku. 

„Neměla bych o tom rozhodnout spíš já?" zeptala se. 

Dano se ušklíbl. „Pozri sa, dáma prihovorila."

„Je mi jedno, co dáma řekla nebo ne." 

„Sheree," ozvala se vážně bohyně. „Chci, aby tady zůstal. Je to přece jeho byt a jeho postel." 

„Technicky vzaté je to posteľ mojej spolubývajúcej, ale to nikoho nezaujíma."

Bůh války po něm šlehl nepřátelským pohledem. „Vážně se chceš uprostřed sexu bavit o tom, komu patří tahle postel?"

„Nie, ale bol by som rád, keby v tom bolo jasno. Pretože ak ju rozbijeme, tak..." Nechal konec věty vyznít do prázdna. 

Shereus protočil oči. „Chápu... Ale teď se buď přidej, nebo se jdi bavit o postelích s někým jiným."

„Som rád, že si zmenil názor," ušklíbl se umělec.

*

Evelie měla pocit, že se musí blahem rozpustit. Shereus přesně věděl, kam dát ruce a rty, aby jí dělal dobře. Aby byla upřímná, tak to věděl už od té doby, co s ním začala chodit. 

Byla zrovna na vrcholu, když se její moc vykla kontrole. Po místnosti vybuchla oslnivá záře bílého světla. Vzduch se naplnil ostrou vůní mateřídoušky, k ní se vzápětí přidala jemnější vůně růží.

Když všechno světlo zmizelo a spolu s ním i bílé vzory na jejím těle, tak na ní Shereus zůstal zírat. Rychle z ní vyšel a lehl si po jejím boku. 

„Co- co se stalo?" zeptala se vyděšeně. Vůbec se jí nelíbil jeho výraz, který měl i Dano vedle něj.
Shereus nahlas polkl. „Je možné, že bohové dobra mají... křídla?"

„Cože?!" vyjekla a okamžitě si sahala na záda. Z nich jí skutečně vyrůstala dvojice sněhově bílých křídel. Jejich peří bylo jako jemné chmýří, které se rozprostřelo všude po ní. 

„To je úžasné!" zvolal Daniel. „Ja neviem čo na to povedať... Sú nádherná ty si nádherná." Rychle vyskočil z postele a odběhl do vedlejší místnosti. 

Evelie si se Shereem vyměnila pohled. Bůh války si jí opatrně přitáhl do těsného objetí. 

Spokojeně mu položila hlavu na hruď a velice opatrně roztáhla křídla. Byl to úplně nový pohyb, který jí připadal tak cizí. 

„Pro co si myslíš, že šel?" zeptala se.

„Jak ho znám, tak určitě pro nové plátno," odpověděl Shereus. Lehce jí pohladil po stříbrných vlasech. „Jak se cítíš?"

Podívala se na něj. „Cítím se... Uvěřil bys mi, kdybych řekla, že úplně? Přijde mi, že s křídly jsem konečně celá." 

„S křídly a se mnou," dodal Shereus. „Miluju tě," vydechl. 

Jeho dech jí zašimral na tvářích. „Miluju tě."

Než se mohli políbit, tak do pokoje vtrhl Daniel s plátnem pod paží a stojanem v druhé ruce. 

„Toto bude prvýkrát, čo budem maľovať podľa živé predlohy," oznámil vesele. Stojan postavil k posteli a položil k němu plátno. „Počkajte tak chvíľou," pokračoval dál, když už mizel zase ve dveřích. „Ešte si musím dôjsť pre farby a štetce."