Zrovna se zabalila do ručníku a sedla si na okraj vany, když Toldreos vtrhl do koupelny jako velká voda. Sotva se zarazil mezi dveřmi, kde jí sjel pohledem od hlavy až k patě. Až po tom dlouhém pohledu, ve kterém spatřila čirou hrůzu, nechal dveře prásknout. 

Chvilku na to zarachotil v domovních dveřích klíč. Její spolubydlící se vrátila. 

Tak proto si sem vpadl jako by ti za patami hořelo, pomyslela si se zadostiučiněním.

Aniž by se nechala vyrušit, tak se natáhla pro žiletku, aby si mohla oholit nohy. Po očku se při tom podívala na Toldreose, který zůstal stát u dveří, jako by snad mohl její spolubydlící zabránit ve vstupu vlastním tělem. 

Což by klidně mohl...

Až pozdě si uvědomila, že se zase dívá na jeho rychle se zvedající hruď. Raději přesunula pohled výš, k jeho zeleným očím, které se splašeně rozhlížely po všech koutech. Hledaly úkryt, ale musely to vzdát, protože žádný nenašly. 

„Měl by ses svléknout a namočit si vlasy..." prohodila k němu. „Aby to vypadalo přesvědčivě," dodala, když koutkem oka zachytila, jak otevírá pusu k protestu. 

Je tak roztomilý, když uhádnu jeho záměry... Fajn. Bett! Začni se konečně chovat jako dospělá žena a ne jako pubertální holka, co chce balit každého alespoň trochu hezkého kluka, co potká.

Toldreos ústa rychle zavřel, zatímco se už rozhlížel po ručníku. Ještě zahlédla, jak si přetahuje přes hlavu tričko, ale to už zaslechla hlas své spolubydlící, která se vybavovala se sousedkou přes chodbu. 

Chtěla zvednout pohled, aby se mohla podívat, jak je na tom, jenže už tak si přišla rudá jako rak. Nevadilo jí, že před ním seděla jen v ručníku, ale když zjistila, že i Tod naproti ní stojí jen s osuškou nízko kolem pasu, tak se snažila dívat všude jinde, než na něj. 

Zrak jí bohužel padl na hromádku oblečení, kterou hodil k umyvadlu. Úplně nahoře ležely jeho ponožky a boxerky. Nemohla si pomoct a její hlava jí okamžitě promítla vzpomínku na to, jak ho přitáhla do svého pokoje, když byl více mrtvý, než živý. 

Znovu viděla, jak ho posadila na postel a začala ho vysvlékat. Jak mu čistila ránu na krku, kterou mu sama způsobila. Vzpomněla si dokonce i na modrý šátek, kterým ránu zakryla a který měl ještě před chvílí omotaný kolem krku. Také si pamatovala, jak se ho snažila co nejméně dotýkat, protože se bála, co všechno by mohla udělat, kdyby jí zradilo vlastní tělo. 

Stejně jsem s ním spala v jedné posteli, ozvalo se v jednom z nesčetných zákoutí její mysli. Vždycky jsem si k němu lehala a dokonce ho i jednou nebo dvakrát objala. Proč jsem si nemohla pomoct? A proč si nemůžu pomoct teď?

Podívala se na mladíka, o kterém neustále přemýšlela. Byl to on, kdo jí prozradil, že může vzít svůj osud do vlastních rukou. To on k ní mluvil a jako jeden z mnoha se dokázal dostat před neprostupnou stěnu z ledu, kterou kolem sebe postavila. 

Jakmile za tou stěnou jednou byl, tak už se tam uhnízdil napořád. Mohla křičet, mohla se tomu bránit nebo dokonce pokusit se vyspravit celou tu zeď, ale on už pronikl přes její hradby a nehodlal se vzdát vybojovaného místa v jejím srdci. 

Nehodlal se vzdát tak snadno a ulevit jí od všech těch rozporuplných pocitů, kdy ho měla v jeden moment chuť uškrtit a v druhý zulíbat po jeho neoholené tváři. 

Vždyť mě ovládá! To já jsem jeho věznitelka!

Než se stihla vymanit ze sevření svých myšlenek a vzpomínek, tak vedle sebe zaregistrovala pohyb. 

Byl to on. Vždycky to byl on. 

Naklonil se těsně vedle ní nad vanu, aby si rychle namočil vlasy. Až moc pozdě si Bett uvědomila, že to jak mu mokré prameny temných vlasů spadaly do obličeje, bylo snad ještě víc neodolatelné, než myšlenka, že pod tím ručníkem nic neměl. 

„Doufám, že zase nebudeš hodinu v koupelně, Bett. Já se chci taky vykoupat!" ozval se za dveřmi ženský hlas jen o něco málo vyšší, než byl ten její. 

Než se mohla vzpamatovat, tak už se otevřely dveře a dovnitř nakoukla hnědovlasá hlava. Zelené oči se okamžitě zastavily na Toldreosovi, který si sušil vlasy. Jakmile zvedl pohled a spatřil dívku, tak se zastavil a nepřítomně odložil ručník vedle sebe na okraj vany. 

Bett si odfrkla, aby na sebe přilákala pozornost. Později si nalhávala, že to bylo jen kvůli jeho vyděšenému výrazu a ne protože někde hluboko uvnitř ucítila osten žárlivosti. Rychle se zvedla, zkontrolovala, zda jí ručník po cestě k hnědovlásce nespadne a vydala se ke dveřím. 

S velikým sebezapřením, aby jí neřekla něco ošklivého, svou spolubydlící objala. „Tak ráda tě zase vidím. Úplně jsem zapomněla, že se máš vrátit už dnes." 

Byla tak ráda, když ucítila Toldreose jen kousek od ní. Rychle ho popadla za ruku. Užívala si ten pocit, když její drobná dlaň zmizela v jeho veliké a doufala, že si toho žena před ní všimla. 

„Kláro, tohle je Tod," řekla s hraným úsměvem. „Tode, Klára, moje spolubydlící." 

Proč se zrovna on tvářil, jako by se tady vůbec nic nedělo? Kdykoliv jindy bych to taky dokázala, jenže... Jenže tohle není normální situace a Klára to moc dobře ví! Jestli na něj bude ta mrcha ještě chvíli koukat, tak jí vydloubnu oči!

Od takového činu jí odradil Toldreos, který natáhl ke Kláře ruku. „Těší mě, že tě poznávám. Bett mi o tobě pověděla," řekl s širokým úsměvem a potřásl si s ní rukou. 

Bett v ten moment měla pocit, že vyskočí z kůže, už se rozhodovala, že popadne svojí spolubydlící za hnusnou šálu, kterou měla kolem krku a na místě jí uškrtí. 

„Vy spolu spíte?" vyhrkla bez uvážení Klára. Když postřehla výraz, který na ní upřel Toldreos, tak rychle dodala: „Bett totiž nikdy moc na vztahy nebyla."

V ten moment měla pocit, že jí musí na místě uškrtit. Byla jen krůček od toho, aby spáchala vraždu své spolubydlící, když jí Tod položil ruku kolem pasu. 

Všechen vztek byl pryč a nahradil ho úplně jiný pocit. 

Do prdele! Do prdele...

Přinutila se rychle přikývnout. „Jasně, že spolu spíme. Proč si myslíš, že bych si jinak pořizovala kluka? Když si chci udělat radost, tak si něco koupím, když chci chlastat, tak jdu chlastat! Na co bych jinak potřebovala kluka?"

Klára se udiveně podívala na Toda. „Myslím, že si to přesně vystihla..." zašeptala. „Teda pokud nesháníš parťáka do tanečních, protože tam je lepší mít kluka. Pamatuješ si, jak to dopadlo se mnou, když jsem tam přišla sama, že?" 

Bett se falešně usmála. „Muselo to být hrozné, Kláro, ale pokud mě omluvíš, tak mě čeká ještě česání a Tod se nabídl, že mi pomůže." Vrhla na boha vedle sebe rychlý pohled, kterým mu jasně říkala, že jestli něco namítne, tak by měl čekat peklo. 

Toldreos přikývl, naklonil se k ní, jako by jí chtěl políbit na tvář. Místo toho jí ale pošeptal: „Nemysli si, že když jsem tvůj vězeň, tak si ze mě budeš dělat otroka." 

„Přesně takhle jsem to myslela, zlato," odvětila sladkým tónem a poplácala ho po tváři. „A když už budeš u zrcadla, tak se ohol, protože nehodlám mít poškrabanou celou..."

„Pusu?" doplnil za ní nevinně. 

Je mazaný a rozhodně se nenechá jen tak nachytat, pomyslela si spokojeně. 

Takže hned na začátku tohohle krátkého... (Co to vlastně je?) no to je vlastně jedno. Hned na začátku bych se za Jin. rád omluvil za dlouhou neaktivitu. Nebylo to tím, že by neměla čas na psaní, ale trochu zlobil internet. (Hehe, připojení jsou prostě svině) Za druhé doufá, že se kapitola bude líbit a možná i trochu pobaví. S pozdravem Arys, který stále ještě žije a Jin. ho nezardousila