„Tam daleko v širém vesmíru jsou další světy, o které se jako bohové musíme starat," řekl John s pohledem upřeným do další galaxie, která se před nimi rozprostřela, když prošli Toldreosovým pokojem. 

„Ony existují další světy, než ten, kde jsou lidé? Kdo v těch světech žije?" vyhrkl bůh zla. Zelené oči upíral na všechny strany. Chtěl z toho nekonečného množství hvězd a planet spatřit co nejvíce. Evelie po jeho boku se zasněně dívala spolu s ním a nemohla uvěřit, že ve všech těch světech záleží na její moci. 

„Ano, existují i další světy," odpověděl klidně nejvyšší z bohů. „Jeden celý svět patří jen ohnivým obrům, další třeba bytostem hodně podobným lidem, ale od nich se liší tím, že mají křídla. Jsou tu ale i další světy a další bytosti, které spoléhají na naše síly."

„Nad námi ale stojí ještě Osud, který jako jediný dokáže spravovat celý vesmír sám," pokračoval, když přelétl všechny nové přírůstky pohledem. Delší pohled věnoval Evelii se Shereem, kteří se drželi za ruce. „Naší povinností je udržovat mír ve všech světech a poslouchat Osud, který nám daroval naše schopnosti."

„Co se stane, kdy nebudeme poslouchat?" zeptal se Toldreos. Obával se trestu bytosti, která by mohla jediným pohnutím prstu zbavit celé božstvo jejich schopností. Rozhodně se nechtěl znelíbit někomu, kdo by ho mohl bez milosti zabít. Podíval se na svého otce, který se nezaujatě díval před sebe. 

„Nic," zašeptal bůh s rukama za zády. „Když nebudu poslouchat já, tak se stane něco strašného. Jakožto nejvyšší z bohů, tak se zodpovídám jako jediný přímo Osudu, vy všichni posloucháte mně." 

Toldreos se snažil podívat do jeho obličeje, který byl jako maska zahalující všechny pocity, jež by se mohly dostat na povrch. Tenhle výraz viděl už mnohokrát u Jerryho, který se tak tvářil těsně před tím, než někoho vyhodil nebo mu dal trest. Nevědomky se dotkl jílce meče vráceného od Uddura. Nechtěl nic riskovat, protože věděl, jaké to bylo, když se naštval Jerry a rozhodně nechtěl riskovat naštvaného boha času. 

John se na něj ani neotočil. „Být tebou, tak sundám tu ruku z meče," řekl klidně. „Někdo jiný by si to mohl vyložit jako nepřátelské gesto. Musíš se toho ještě hodně naučit, synu, ale tohle bys měl pochopit hodně rychle nebo budeš mít veliké problémy hned ze začátku." 

Mladík zahanbeně stáhl ruku ze zbraně. Jeho otec se pousmál a vyrazil dlouhým krokem po okraji zahrad. Všichni se vydali v jeho stopách, které do vzduchu uvolňovaly vůni citrusů. Minuly jezírko, jehož voda padala do nekonečných hlubin vesmíru, kde okamžitě mrzla ve veliké závoje kousíčků ledu unášených do vzdálených koutů galaxie. 

Bůh času se zastavil až na prostranství porostlém ohnivými růžemi. Oči se mu zaleskly slzami, které tohle místo donutilo prolévat. Jako doběla rozžhavené střepy se mu do podvědomí začínaly dostávat vzpomínky na ty hrůzné hodiny, kdy přišel o svou matku, bratra a jeho přítelkyni. Opět si připadal jako srab, který je mohl všechny zachránit, ale byl natolik paralyzovaný tou krutostí, že se nezmohl ani na zvednutí prstu.

Věděl, že si to bude vyčítat do konce svých dnů, ale teď musel dokončit to, co ten den začalo. Musel zabránit tomu, aby se něco takové opakovalo. Byl to jeho úkol, který dostal v den, kdy mu Otec Čas předal své místo a s ním i veškeré povinnosti náležící nejvyššímu z bohů. John své dědictví přijal a s tím i úkol zničit všechny, kteří by chtěli mařit práci božstva. 

„Proč jsme se zastavili tady?" zeptal se Shereus s rukou kolem pasu své přítelkyně. Ohnivé růže si měřil nic neříkajícím pohledem, který ztratil všechnu drzost, jež v něm vždy byla. Stejně jako na Johna, tak i na něj působila atmosféra toho místa, které se stalo společně s vrbou vzpomínkou na prolitou krev rodiny Pattersonových. 

„Protože ne všechno, co v Sídle je, je krásné," odpověděl klidně John. Oči se mu leskly slzami odrážejícími okolní vesmír jako veliké zrcadlo. „Tyhle růže jsou vzpomínka na mou matku a bratra, kteří se stali prvními oběťmi organizace."

Evelie se podívala na Toldreose jehož výraz byl ještě temnější, než jeho myšlenky. Nelíbilo se jí to, jak si měřil květiny tím temným pohledem, který neříkal vůbec nic o tom, jak se cítí. Překonala vzdálenost, která je od sebe dělila, jen aby se ho mohla dotknout. Položila mi ruku na rameno. Do vzduchu se uvolnila ostrá vůně mateřídoušky a hadího odéru. 

Trhl sebou. „Co jsi to udělala?" vydechl, když se mu po rukou vykreslily temné vzory a jeho moc zareagovala na tu sestřinu. 

„Jen jsem tě chtěla zbavit těch myšlenek..." řekla se slzami na krajíčku. Na pár sekund zahlédla temné myšlenky, které se mu honily hlavou. Spatřila jeho strach, ale také odhodlání a vztek s jakým chtěl dosáhnout svého cíle. Zalekla se ho. Okamžitě chtěla zapomenout na to, co spatřila, ale všechno to bylo natolik živé, že to nedokázala. 

Jediný, kdo byl schopný se pohnout z místa, byl John překonávající vzdálenost, která jej dělila od jeho dětí. Vzal Toldreose kolem ramen a odvedl ho dál od skupiny. „Zbytek vám vysvětlím zítra. Můžete jít do svých pokojů," řekl přes rameno. Když si byl jistý, že všichni odešli a jsou daleko z doslechu, tak se starostlivě podíval na svého syna. 

„Co jsi viděl?" zeptal se ho bez nějakého obalu. Věděl, že pokud mu nepomůže, tak by to mohlo mít za následek mnohem horší věci, než jen neschopnost zvládnout jeho schopnosti. Díval se na jeho ruce, kde měl stále vykreslené temné vzory a do vzduchu se uvolňoval hadí odér. 

Toldreos se mu podíval do očí. „Viděl jsem krev, cítil bolest, strach a smrt," zašeptal, když cítil, že se mu začíná zklidňovat dech. Vzory začínaly pomalu blednout a jeho moc se stáhla zpátky do jeho vědomí. 

„Zahlédl si jen střípky toho, co se tady ten den stalo," odpověděl John s pohledem upřeným daleko do minulosti. „Jen střípky, které ti ale ukázaly pravou podstatu krveprolití ničící naše duše. Ta krev patřila mé matce, bratrovi, jeho přítelkyni a jejich dceři. Fyzická bolest byla jejich, ale ta psychická moje a tvého dědy. Strach jsme měli všichni, ale smrt postihla jen ty, co krváceli pro božstvo pomalu padající na hluboké dno." 

„Co jste s tím dělali?" vydechl. Oči měl plné slz a mysl zatoulanou daleko do minulosti, která nechala Sídlo bohů smáčet krví nevinných.