Ta chodba je snad nekonečná, pomyslela si Evelie, když se plížili chodbou už dobrých šest minut. Dostat se přes stráže u dveří nebyla pro Sherea žádná výzva, když se sekera zarazila přímo jednomu z nich do hrudníku. Než se ostatní dva vzpamatovali, tak už u nich oba byli a jejich zbraně jim byli k ničemu. 

Začínala mít pocit, že se vůbec neblíží ke svému cíli a že se pořád jen pohybují v kruzích, což bylo nemožné, když si vzala v potaz, že tahle chodba se nikam nestáčela. Shereus vedle ní sprostě zaklel. Vykoukla zpoza stolku postaveného u laboratoře, na jejíchž dveřích byla veliká dvojka. Před nimi se objevila skupina vědců v bílých pláštích se složkami v rukách. 

„Já je zaměstnám a ty se proplížíš okolo," sykl k ní, když se natáhl pro svou sekeru, kterou si připevnil na záda před budovou, kde v jednom z keřů nechali své batohy. 

Popadla ho za ruku. „Nemůžeme se celou dobu schovávat. Dřív nebo později si nás někdo všimne," řekla potichu a více se skryla za stolek. „Bude lepší, když se nebudeme skrývat. Uděláme to přesně tak, jak to bylo v našem plánu." 

„Je mi to jasné, ale nevíme kolik jich tam je. Co když tam jsou agenti připravení každého podezřelého zastřelit?" zašeptal s očima jen pro skupinu nic netušících mužů. Jeho prsty se omotaly kolem topůrka sekery. „Nemůžeme to riskovat, když nevíme, zda tam někdo není." 

Evelie ho propálila pohledem. „Ale tam někde je Uddur, jsme skoro u třetí laboratoře. Teď není čas snažit se o opatrnost. Jsme přece uprostřed organizace." 

Věnoval jí kratičký pohled, kterým hodnotil situaci a ušklíbl se. „Počkej ještě chvilku. Myslím, že brzy se nám naskytne perfektní příležitost." 

Vteřiny rychle ubíhaly, ale zatím se situace nezdála o nic lepší než před minutou nebo dvěma. Bohyně už chtěla něco namítnout, ale to se na konci chodby daly události do pohybu. Nejprve vyšla zpoza ohybu chodby postava v oblečení, ze kterého díky zaschlé krvi, nešla poznat původní barva. Muži před laboratoří na ni vytřeštili oči a dali se na panický útěk ke dveřím, před kterými stáli. Jako by je snad mohli bílé dveře zachránit před monstrem, které bylo na chodbě. 

„Není to..." vydechla Evelie překvapeně. Shereus se už zvedal zpoza svého úkrytu. Vyměnil si s postavou krátký pohled. Vzduch se stal nedýchatelným, protože napětí, které se v něm uhnízdilo, naplnilo skoro celou chodbu. 

Shereus tasil sekeru a velice pomalým krokem se vydal k postavě, která zůstala stát na místě. Světla nad jejich hlavami zablikala, když Evelie zvedla ruce ke stropu a chodba se začala plnit vůní mateřídoušky. V jejích dlaních se zhmotnila koule oslnivého světla, která vykreslovala na stěny ostré stíny boha války. 

„Tohle snad nebude potřeba," Ozval se mužský hlas, který oba moc dobře znali. Uddur se ušklíbl, když ho světlo vytvořené z Eveliiny moci ozářilo. Shereus se k němu vrhl a pevně ho sevřel v objetí. Všechny jejich hádky jako by vzal čas. Teď z nich byli nejlepší kamarádi, kteří se po tolika letech potkali na ulici a byli rádi, že jeden vidí toho druhého. 

„Už nikdy tohle nedělej!" řekl s úsměvem, odtahuje ho od sebe natolik, aby se mu mohl podívat do obličeje. Jakmile spatřil rány táhnoucí se po jeho tvářích, tak mu úsměv zmrznul. „Kdo ti tohle udělal? Kterej bastard ti mohl udělat tohle?!"

„Sheree!" okřikla ho Evelie. „Nemáme čas na něco takového! Williams už jistě ví, že jsme tady. Brzy se tu objeví agenti!" 

Uddur jí věnoval krátký pohled. „Má pravdu. Teď není čas na pomstu kvůli mému obličeji," sáhl si k boku, kde se pohupoval meč v odřené pochvě a jediným pohybem ho tasil. „Teď je čas zničit ty svině a osvobodit božstvo!" zařval a vyrazil na místo, kde to všechno začalo. Na chodbu za laboratoří, jejíž dveře byli jako jediné nalevo. 

Zastavil se před nimi. Zvedl ruku do výšky, aby jim dal gestem najevo, že dál nikdo nepůjde. „Určitě na nás čekají. Vědí, že jste v budově a budou za každou cenu bránit cely, ve kterých je tvá rodina, Evelie," rozhlédl se po chodbě. Nemohl mu uniknout nikdo, kdo by se k nim chtěl připlížit ze zadu. „Musíme počítat s tím, že jakmile vejdeme dovnitř, tak se na náš můžou pustit agenti. Sheree," podíval se na boha války a jeho sekeru, která se v blikajících světlech leskla jako tisíce hvězd. „Jak dobře umíš zacházet s tou sekerou? Myslíš, že bys dokázal hodit jí dovnitř a udělat mezi nimi zmatek?" 

Bůh války se ušklíbl. „Na to se můžeš spolehnout. Stačí, když na chvilku otevřeš ty dveře." 

„Mysli ale na to, že dokud se nedostaneme dovnitř, tak si bez zbraně," upozornila ho Evelie s rukou položenou na té jeho. „Snaž se nepřijít k nějakému zranění dřív, než se dostaneme k Williamsovi." 

Díval se jí do očí, když přikývl a natáhl se k ní, aby jí políbil. „Spolehni se na to, hvězdičko. Budu na sebe opatrný, ale ty budeš ještě opatrnější za nás tři." 

Uddur si odkašlal. „Takže na tři... Raz!" 

Shereus stiskl sekeru pevněji a naposledy se podíval na bohyni dobra vedle sebe. Její fialové oči se leskly slzami. Až nyní si všímal každého detailu její krásné tváře. Každičký rys sledoval s takovou pečlivostí, kolik mu nabízely vteřiny do útoku. Chtěl si zapamatovat její tvář do každičké podrobnosti, aby věděl, za co bojuje. Za lepší budoucnost, kterou chtěl strávit po jejím boku v Sídle bohů. 

„Dva!" 

Proč jen byly ale její oči plné slz? Proč se bála, když konečně nastal jejich osud, na který tolik let čekali? Zbývali jen setiny vteřin do okamžiku, kdy se dozvědí, zda nad nimi Osud drží ochrannou ruku a vykreslil jim budoucnost, ve které má božstvo ještě šanci. Jen setinky, kdy se mělo rozhodnout o osudu celého božstva a jeho řemeny drželi oni tři. 

„Tři!" 

Dveře se otevřely. Sekera letěla vzduchem a našla svůj cíl v podobě muže, který jako jediný vystrčil hlavu zpoza úkrytu. Dveře se zase zavřely. Střelba se rozléhala po chodbě. Ve vzduchu byl cítit zápach střelného prachu a dveře se otřásaly pod údery kulek, které na ně pršely. Bohové se krčili po stranách dveří a dívali se jeden na druhého. 

Uddur ukázal tři prsty. Pevněji sevřel meč a jeden z prstů pokrčil. Střelba stále neustávala. Pokrčil i poslední a v moment, kdy otevřel dveře, tak všechen hluk ustal. Shereus stanul po jeho boku a společně vyrazili do boje proti mužům, kteří se snažili horlivě přebít. Z hrdel obou bohů se vydral bojový výkřik, po kterém následovala první skupina ran. 

Meč se míhal vzduchem a prokrajoval si cestu mezi těly agentů, jako by to bylo jen máslo. Shereus se oháněl pěstmi snaže se dostat k tělu, ve kterém byla zaseknutá jeho sekera. Zaskočení muži neměli šanci proti bohům, které hnalo odhodlání a bojový duch, který je posedl. Když Evelie vkročila do místnosti, tak sice stále probíhal boj, ale bylo jasné, že během pár minut bude po všem. 

Vykročila rychlým krokem ke dveřím, které měli muži chránit, a tím vykročila i ke svému osudu. Neohlížela se, když došla ke dveřím a uslyšela poslední výkřik dalšího muže, který padl pod sekerou jejího přítele. Nebyl čas řešit životy, které musely zhasnout, když před ní byl ten jediný pravý úkol, pro který podnikli tuhle šílenost. 

Před ní byla její rodina, která celých dvacet let jejího života, čekala na tento okamžik. Za ní vybuchla nějaká tekutina, která se dostala do kontaktu s vodou, kterou okolo sebe rozprostřel Uddur jako nejlepší štít. Už jen jediný krok jí dělil od toho, aby naplnila svůj osud a vymanila se z jeho pout. Aby přestala být vázaná k jedinému úkolu, který jí provázel celý její dosavadní život. Jen krok a mohla strhnout tyhle okovy a konečně rozhodovat o svém životě a nebýt jen pouhá loutka v rukách vyšší moci. 

Položila ruku na kliku a otevřela. Tohle byl její osud a ona se mu hodlala postavit se zdviženou hlavou. Tohle bylo to místo, které spojovalo všechna její rozhodnutí. Tohle místo, tenhle čas a tento úkol, který měl být konečně splněn. 

Opět se hlásím s novou kapitolou! A ne, nezabil mě ještě Arys a ani já jsem nezabila jeho. (Což je škoda- pozn. Jin.) Jak jste asi pochopili, tak jsme se dostali na začátek celého příběhu. Nemusíte ale smutnit, protože Evelie není jediná postava, která má co dělat s útěkem bohů. Další kapitola samozřejmě bude o Toldreosovi, který ve stejný čas jako Evelie, prožíval zase svůj příběh. 

S velikým obdivem, že dokážete tak dlouho čekat
                                                                                                          Jinecra a Arys