Zastavil se před celou boha času. Stále nemohl uvěřit tomu, co četl v sešitu svého otce. Nechtěl se smířit s tím, že celé roky Jerry dovoloval svému synovi znásilňovat Lianu. Bylo mu z toho zle. Potřeboval si promluvit s někým, kdo jako jediný mohl pochopit jeho pocity. 

Podíval se přes sklo na Johna, který mu pohled bez nějaké emoce oplácel. Počítal s tím, že jedině bůh času mu dokáže poradit, jak by se měl zachovat. Nechtěl zradit svého otce, ale když četl řádky, které napsal, tak mu došlo, o co celou dobu šlo. Nechtěl být součástí nenávisti vůči bohům.

Počkal, až ucítí známý dotek Johnovi mysli a poté mu oznámil, že s ním potřebuje mluvit. Rozhlédl se po chodbě. Jeho pohled okamžitě padl na boha ohně sedícího u okna. Jako každý den se díval na svou ženu a neskrýval slzy, které mu to vehnalo do očí. Toldreos kolem něj prošel. Věnoval mu povzbudivý úsměv a pokračoval ke dveřím, jež ho měly dovést za cely. 

Skener tiše potvrdil jeho vstup a dveře se neslyšně otevřely. Naproti Toldreosovi stál John s výrazem, který napovídal, že už ví všechno, co se stalo. Kdyby se ale pozorněji podíval do jeho hnědých očí, tak by mohl spatřit malou jiskřičku nové naděje, ale mladík si jí nevšiml. 

„Přišel si kvůli tomu sešitu," konstatoval bůh okamžitě. „Věděl jsem, že tě to vyděsí. Bohužel neznáš ani polovinu z toho, co nám Williams provedl..."

„Proč jste s tím něco neudělali?!" obořil se na něj Toldreos. „Jste přece bohové, tak proč jste s tím něco neudělali?! Můj otec je jen člověk! Jak by mohl porazit vaše schopnosti?! Jak by se mohl ubránit, kdyby se tvůj otec rozhodl, že ho spálí?! Jak?!"

John sklopil pohled. „Nic není tak jednoduché, jak to vypadá," zašeptal. „To musíš velice brzy pochopit. Stejně, jako jsem nemohl odejít z OPO, tak nemohl James spálit Jerryho na popel. Svazuje nás vůle Osudu, který nikdy nechtěl ukončit naši společnou hru tak rychle."

„Proč se skláníte před nějakým osudem, když jste bohové," zavrčel Tod. Lezly mu na nervy neustálé výmluvy, kterými ho bůh času zahrnoval. Stále dokola se vymlouval, že nemohl nic udělat, protože ho svazoval Osud, ale nikdy mu neřekl, že se o to pokusil. 

„Bohové nejsou nejvyšší mocnost ve vesmíru," odvětil prostě John. „Nad námi stojí Osud, který ustanovil božstvo. Nemůžeme neposlouchat svého pána. Stejně, jako ty se nemůžeš vzepřít svému otci, který stojí ještě o kus nad tebou."

„Není to můj otec," řekl naštvaně. „Odkdy otec nechává své syny dělat podřadné práce?! Proč by kterýkoliv otec nutil své syny znásilňovat bohyně?!" 

John se smutně usmál. „Tak mi řekni, který otec by dobrovolně poslal své děti pryč, aby je ochránil před zlem, jež stvořilo samo božstvo?"

Toldreos se na něj překvapivě koukal. Nevěřil, že mu John prozradil jen zlomek své minulosti. Vždy si myslel, že si to bůh nechá pro sebe a nebude o ní mluvit zrovna s ním. Nyní ale řekl, že poslal svou dceru pryč. Potvrdil mu to, co viděl napsané v sešitu Jerryho Williamse. 

„Svého syna si ale nechal organizaci," zavrčel Tod. „Proč si i jeho neposlal pryč, když si měl tu příležitost?! Proč si ho nechal trpět pod nadvládou OPO?!"

„Vybral jsem pro něj menší zlo..." zašeptal s pohledem zabodnutým do země. Ztěžka si sedl na postel, jakoby toho na něj bylo moc. „Bohužel jsem zvolil špatně. Osud všem bohům několikrát ukázal, koho měli ochránit před hněvem Jerryho Williamse, ale všichni jsme se zachovali jako hlupáci..."

Toldreos se na něj díval. Spatřil, jak mu po tváři stekla osamocená slza. Pochopil, že neměl žádné právo na něj křičet, když John musel obětovat své dítě. Došlu mu to až příliš pozdě. Už nemohl svá slova vzít zpátky. Mohl se jen modlit, aby mu John všechno odpustil. Aby mu odpustil ta slova, která neuváženě řekl a tím ho odsoudil za jeho činy.

„Já se ti omlouvám," řekl do ticha, které naplnilo místnost. „Neměl jsem žádné právo na tebe takhle vyjet..."

John se na něj podíval. „Měl si na to plné právo, protože jsem ublížil svému synovi. Nechal jsem padnout do rukou organizace malé dítě, které nemělo šanci se rozhodnout. Nechal jsem ho celé organizaci, přestože jsem své Martině slíbil, že ho budu chránit..." zašeptal s rukama sevřenýma v pěst. „Odsoudil jsem vlastního syna k nejhoršímu dětství."