Pozdější vysvětlivka k Makarónkovi... Užijte se Jeffersonův zpět o gumové kachničce...

Jak se to jeho výsost divila. V momentě, kdy otevřela víko zdobné krabice na čaj a uvnitř spatřila nebohého Hamiltona se značně naštvaným výrazem na tváři, neměla co říct.

Bylo to snad proto, že celou cestu do Anglie byl zavřený v krabici po tmě a kdykoliv na moři byly vlny, kutálel se jeho papírový 'pokoj' v podpalubí ze strany na stranu. Pravým důvodem, ale byl s největší pravděpodobností fakt, že ač byla krabička vcelku malá, Alex v ní stále měl dosti místa.

Což je přece nepřipustitelné, normálně vzrostlý člověk by si neměl být schopen v takovém vězení z voňavého kartónu natáhnout pohodlně nohy. Za to mohly stoprocentně nějaké čáry prohnaných anglánů, určitě za to nemohl fakt, že Alexander byl prcek.

Nutno dodat, ač král čekal v ozdobeném balíčku mnohé, mrňavého skrčka nadávajícího rychlou americkou angličtinou vskutku ne. Překvapeně na něj tedy hleděl a netušíc co dál, snažil se přijít na to, jak se onoho otravného stvoření, jenž mu bylo poněkud nesympatické, zbavit, či jestli se dá alespoň nějak rozumně využít-"

"Ale nooo tak, Line. Ty to říkáš úplně špatně. Přeci stejně jako já víš, že si George Hamiho okamžitě zamiloval. Byl tak rozkošně malinký a s těmi nafouklými naštvanými tvářičkami byl jednoduše k sežrání.

A samosebou není ani pochyby o tom, že si i Alex vladaře oblíbil na velmi, na velmi vysoké úrovni. Mohl za to jistě Jiřího šarm, božský hlas, ta perfektní chůze-"

"Jonathane, dřepni si na zadek a nepřerušuj.

Za to zalíbení mohl dozajista to, neboť v paláci nebylo ani stopy po Jeffersonovi, který Hamiho, když jej naposled viděl, zval na oběd. Musí být rovněž podotknuto, že k onomu jídlu o dvanácté, se měly podávat ty úděsné žluté těstoviny, jež Thomas tak miloval. A o kterých tvrdil, že je s Makarónkem (pozn.: Vzpomínáte si na začátek kapitoly? -C ), jenž vydatně pomáhal, vařil celé dopoledne a dal do toho ze sebe absolutně všechno. Co děsilo Hamiltona víc, zda usměvavý TJeff v zástěře od sýra s nápisem 'Pusu kuchaři' nebo fakt, že o gumové kachničce prohlašoval, že mu byla při kuchtění pomocníkem, zůstává otázkou. "

"Ale Line, co to plácáš? Jiřík začal již od začátku Hamiltona milovat snad tolik jak jeho oblíbenou a 'loajální' Ameriku.

Koukal jak Alexander vylezl z té malé, papírové krabice a čekal, až se mu ten roztomilý a nadávající skrček pokloní jakožto svého králi a hostiteli."

"No což taky Hami po nějaké době udělal... Tedy z části.

Nejprve vystrčil hlavu přes okraj krabice, aby se kompletně ujistil, že ten šílený afro maniak, který má místo mozku misku nudlí, vskutku nikde není a až poté opustil svou truhličku.

O tom, že mu dalo dost práce, dostat se přes stěnu onoho 'vězení' a venku nakonec skončil jen díky, dalo by se říci šťastnému, převrhnutí bedýnky, kdy se vykutálel ven přímo k nohám George, se zmiňovat nebudeme.

Historici se dodnes hádají o tom, jak to přesně bylo, ale je naprosto jisté, že jakmile se Alex postavil a stanul tváří v tvář králi, spustil smršť nadávek jak z kulometu.

Jirka se na něj jen nadšeně usmíval a tleskal rukama asi jen proto, že jeho zdegerovaný panovnický mozeček nestíhal vnímat význam všech Hamiltonových slov. "I'm not throwing away my shot!" proneslo nakonec to ukvičené stvoření, které při své mluvě házelo rukama jak divé. Samo veličenstvo muselo ustoupit, aby jej Alex nepřetáhl přes tu krásně načesanou hlavu s korunou tak velkou, že se často jeho sluhové divili, jaktože stále nemá zlomený vaz."

"Možná proto, Line, že byl Jiřík naprosto dokonalá postava, která byla excelentní nejen ve vladaření ale i v nošení této zdobné koruny."

"Určitě, Groffe. Stejně tvrdím, že ji tam měl George přilepenou k bílé napudrované paruce.

Hm... Pokračujme. Jiří brzy popadnul Hamiho za ruku a i přes neustávající vlnu protestů, se slovy 'Just you wait', začal tahat, s poněkud děsivým úsměvem od ucha k uchu, nebohého Alexandera po zámku, ukazujíc mu každý jednotlivý obrázek Ameriky. Mnohé z nichž měly na rámech červené otisky rtů, jak je král často pusinkoval.

Asi si všichni umíme představit Hamiltonovu tvář, když si tuto galerii, kterou nazývali zámkem, prohlížel. Pokud ne, představte si to jako váš pohled na tuhle přednášku - netušíte jakého idiota to mohlo napadnou a jak mohl tak lehce zdevastovat mistrovské dílo.

Po té, co mu George zazpíval písničku, jejíž význam Hamitonovi částečně unikal, jelikož si nemohl zvyknout na Jiříkův britský a panovačný krá-"

,,Myslíš samozřejmě krásný, líbezný a příjemně znějící britský přízvuk našeho veličenstva."

"Jistě, jistě, samozřejmě. Jeho nejvyšší Výsost přeci bylo perfektní andělské stvoření, kterému poté co se Amerika vzbouřila, vůbec mírně nešplouchalo na maják. Kdepak.

Ten obrovský portrét Washingtona v trůním sále, na němž byly posměšné nápisy, stále se opakující věta 'You'll be back' a dvě desítky šipek zabodaných v jeho obličeji, byla pouze iluze."

"Ano Line, přesně jsi to vystihl.

Jiří, který by neublížil ani mouše, pokud by se tedy netvářila jako Washington, se Hamiltona pěkně ujal, nařídil, aby ho jeho sluhové převlékli do podoby vhodné události, jakou jest večeřet s králem. Poté nakázal pisateli, ať pošle dopis do Ameriky pro drahého Washingtona, že jeho malý a uřvaný synáček odpočívá a večeří v sídle a pokojích jeho Milosti."

Myslíte si, že už to nemůže být horší? Tak to jste ještě nečetli další kapitolu 😈

Úsměv Vám sluší tak ho noste!

*Poznámka autorky* Wattpad se zase začíná bouřit proti mě, jelikož mi smazal všechny kapitoly... Naštěstí tady máme ale Pikachua, který si vše ukládá... Smůla, Týme Wattpad #ClarrandPikachustrikeback!