Nechápete proč zrovna tento obrázek? Just you wait...

Když se malíř dostavil, král mu barvitě popsal, jak přesně má obraz vypadat a jaké detaily mají být rozhodně zvýrazněné. Poté se doprostřed oné šílenosti postavil, zaujal pózu vskutku epickou tak, jak to jen pravý aristokrat dokázal vyšvihnout. Nu a pan umělec mohl začít s uměleckým dílem století... Co století! Tisíciletí!"

"Nutno dodat, že portrétista si byl jistý, že tohke všechno se mu rozhodně jen zdá, neboť realita nemůže být tak děsivá. Avšak z jeho omylu ho vyvedlo jedno z  panovníkových prohlášení uprostřed malování. Naše Veličenstvo, jenž usilovně po dobu jeho pózování přemýšlelo, se rozhodlo, že není lepšího nápadu, než ubohého Američana poslat v tomto stavu zpět do jeho domoviny s velkou dávkou právě 'uvařeného' pudinku. Vskutku děsivé ale bylo, že majestátní pudink vypadal, že loď ani nebude k odvozu potřeba, protože mu co nevidět narostou nohy a on si tam dojde sám."

"A neboť jeho Výsosti tento nepochybně geniální a bezchybný plán nikdo nerozmluvil, také proč by to někdo dělal že ano, tak Jiřík učinil, jak si usmyslel. Když byl obraz domalován, což mohlo být i několik hodin, byla už úplná tma. Tma jenž měla jediný důvod a sice ten, že nikdo jednodušše nedošel rozsvítit ale tak což. Alespoň mělo malovací sezení/ležení v mdlobách/stání v epických pózach tu správnou atmošku. Jirka si nakázal, ať mu malbu okamžitě zarámují a připraví ji na naložení na loď společně s pudinkem v barvách Ameriky, který zatím již vylezl ze své formy. Ten se o svoje naložení ale rychle postaral sám, neboť na svých zakrsých sulcovitých nožičkách jednoduše odkráčel. O dopravení a zabalení Hamiho se měl v plánu postarat osobně."

"Hamilton, který se bohužel neprobudil ze svého otřesu, neměl o celé situaci ani tucha. Což ve výsledku pro jeho dušení zdravý bylo jedině dobře. Pokud by tušení měl, určitě by udělal vše, co je v jeho trpasličích silách, aby tomuhle ohavnému činu zabránil.

George, který si nechtěl umazat své krásné ručičky, mávnul několikrát vařečkou v naději, že Alex vzlétne a dopraví se na loď sám... Bude se divit, ale nestalo se tak."

"Jižík tedy zahodil vařečku, strhl rudý závěs z okna a zaroloval Alexandera do onoho obřího červeného kusu látky se zlatými bambulkami na konci. Stále zde ale zůstával problém s dopravou na loď, aniž by se Georgey neunavil z těžké fyzické práce.

Tuto otázku přepravi ovšem vyřešil velmi brzo Jiřího oživlý pudinkový golem: Jak jsme už viděli, pan Pudink se na loď dostal sám, tak proč neuvařit další? Avšak tento tam musel donést našeho imigranta. A tak král začal připravovat paní Pudinkovou na ležícím Alexovi.

Pan pudink, který nejprve odešel, se vrátil do kuchyně, zvedl Lexyho i s monarchou a vyrazil z paláce do ulic. Bohužel-"

"Bohudík-"

"Nepřerušuj!

Neměl George dost ingrediencí, takže za pochodu nočním Londýnem, jenž nemělo mnoho lidí to štěstí vidět, byl schopen když už ne paní Pudinkovou ukuchtit alespoň malé Pudinčátko. Ovšem i to bylo velkolepým úspěchem, vezmeme-li v úvahu podmínky vařeni."

"Groffe, kolik jsi měl už těch panáků!? Trochu to přeháníš.

ŽÁDNÝ pudink si pro ně NEPŘIŠEL a ani je neodnesl. Veličenstvo pokračoval ve "vaření" v KUCHYNI, když do ni vtrhl jeden ze sluhů. Ten se mu snažil jemně sdělit, že pokud na palubu naloží více pudinku, asi nevyplují. A tak král po dlouhém přemýšlení a neustálém vysypávání všeho možného na Hamiltona prohlásil: "Tak připravte ještě druhou loď!" Sama Výsost se za tento brilantní nápad pochválila a sluha v mdlobách šel novinu sdělit jeho kolegům."

"Rozhodně ne dost na to, abych nevěděl co říkám! Tohle se stalo! Přesně takhle! To je jako bys chtěl popírat, žes mi dva roky za sebou na narozeniny dal pusu.

Ale tak že jsi to ty... Jižík poté co nechal připravit druhou loď, poručil, aby už naložili i zamotaného Alexandera, jenž bude jistě v budoucnu smutný, že o tak zajímavý večer přišel.

Sám poté ukuchtil ještě armádku mini pudinčíčků a nechal je s vidličkami v ruce napochodovat na loď, aby během plavby dělali jeho prvnímu Pudinkovému velvyslanci v Americe osobní stráž.

Bylo to vskutku dojemné loučení."

"Ham si naštěstí nic z tohohle bizarního loučení nepamatoval, jelikož byl stále v bezvědomí. Zda to bylo tou ranou, smradem nebo psychickým vyčerpáním zůstává záhadou. Ale jasné je, že teprve doma ho čekalo to největší peklo."

"*fňuk, fňuk* Buuuuuhhuu, to je taaaaak děsně smutné! Jirka ho měl tak rád a teď mu Hami odjíždí. A ani se spolu pořádně nerozloučili, protože Lexy byl mimo! *fňuk* To je romantika! Buuuhu."

"Vyloženě a prosím tě, zvedni tu svoji hlavu z mého ramene, děkuji.

Jak jsem říkal, Hammie neměl o celé situaci nejmenší tušení. Proto se divil, že se objevil u pobřeží jeho úžasného domova. Pomocí stráží, které nechal Washington pro svého synáčka poslat, se dostal do svého sídla. Celou cestu tam stravil v mírném tranzu, jak se snažil vzpamatovat z surealistického výletu. Doma se mu ale místo vřelého uvítání od Elizy a Philipa dostalo něčeho úplně jiného. Naskytl se mu pohled na Jeffersona s bryndáčkem, vidličkou v ruce a velmi děsivým výrazem na tváři.

"Čekal jsem na tebe, Hamiltone. Makaróny už vystydly." "

" *Epický tón* A v tu chvíli vtrhla do sídla armáda pudinků a napadla toho šíleného milovníka makarónů! Po dlouhé bitvě, která vskutku otřásla dějinami, se pudinkové vydali k Alexanderovi, vzali ho na ramena a- "

"Jone, nepřeháněj, vždyť tohle se nikdy nestalo! Buďme realní.

Sečteno, potrženo, takhle se Alexander 'I'm not throwing away my shot' Hamilton vrátil z jeho velkolepé výpravy do Británie."

*U vedlejšího stolu*

Pikachu, zaznamej, natáčej, foť! Kdo a kdy má příležitost uvidět ve 3 ráno opilého Lina-Manuela Mirandu s Jonathanem Groffem vyprávět partě melounů historii vztahu Alexandera Hamiltona a krále George III.?!

This is the end... But we are not throwing away our shot! Just you wait...

Pro ty, co jsou tu se mnou už déle, víte, že nějaké to děkování a loučení mi nejde, ne tak jako našemu veličenstvu! Ale co k tomuto veledílu říct?
Ani jedna z autorek nemá nejmenší tucha, jak a proč tohle vzniklo, ale buďme upřímní - ještě že se tak stalo...
Clarr si to opravdu užila a i když se mnohdá Wattpad postavil mezi nás a publikováním, dostali jsme se až ke tomuto dni... Takže děkuji všem.
A Pikachu? *le citace* Co dodat? Asi nic, jen by bylo ctí tohle napsat...
No, každopádně, je načase tuhle zrůdnost ukončit! Konečně volná!
Takže se uvidíme zase příště, v jinačím fandomu, s dalším střelným nápadem a v jinou časovou dobu. A zatím...
RAISE THE GLASS TO FREEDOM!