Zdál se mi krásný sen, který však přerušil hlasitý výstřel.
Hned jsem doširoka otevřela oči a rozhlédla se po dlouhé místnosti ve které byla podlaha pokrytá pískem, takže už od pohledu se v něm špatně chodilo.
Po místnosti se rozlehl zvuk hlasu, který hlásal "vítám vás na běžeckých závodech. Jediný účastník bude muset doběhnout na konec tohoto velkolepého stadiónu" ozvalo se sebevědomé uchechtnutí "a vlézt do místnosti aby byl v bezpečí." Rozesmál se kluk který křičel do megafonu, byl to tmavovlásek.
Ozval se výstřel a já vyběhla, nohy se mi bořili do písku ale mě to i tak připadalo lehké. To se ale změnilo v okamžiku když se hlas ozval znovu. "jelikož je to docela nudné" poznamenal "tak to trochu okořeníme". Hned na to se ozvalo otviraní nejákých hodně starých dveří, protože hodně vrzaly. Neohlížela jsem se, pokud to chtejí "okořenit" a pravě se něco otvírá, nechci zjišťovat co.  Zrychlila jsem krok a hnala se špatným terénem. Za mnou se ozvalo štěkání, polkla jsem....vždyť proti psům nemám šanci!
Do očí se mi vedraly slzy, ale nezastavovala jsem.
Psí štěkot se blížil ale i dveře za kterými byl úkryt se rychle přibližoval.
Natáhla jsem ruku a chytla kliku.
Trhnutím jsem dveře otevřela a hned za sebou zavřela dveře.
Štěkání a vrčení se tlumeně ozývalo celou místností.
"Gratulujeme, postupujete do dalšího kola!"