„School stripp," zasmál se Patrik unaveně a zavrtěl hlavou, „děvka jedna." Jediný, vedle koho na záchodech dobrovolně chcal, byl jeho nejlepší kamarád Samuel. I ten si přečetl velkým písmem naškrábaný nápis na kachličkách před nimi.

S C H O O L
T
R +420 XXX XXX XXX
I
P ZA STOVKU
P

„Je to teplouš," odfrknul si a podíval se ke svému klínu. Samuel si zapnul poklopec a následován svým vyšším spolužákem se rozešel k umyvadlu. Nesnášel všechny kluky, co si po vykonání potřeby nedokázali opláchnout ruce. Patrik mezi ně dříve taky patřil, ale Sam si ho vycepoval.

„Třeba je to hodnej kluk," namítnul, a když vypnul vodu, otřepal si ruce, načež je usušil o kalhoty. Patrik v závěsu si pro sebe zavrtěl hlavou. Míval dny, kdy u něho převládala pochmurnější nálada. Byl pomalý, jako kdyby nad něčím přemýšlel. Snad nad životem. Samuel se ho nikdy neptal.

„Ne, je to nějakej ubožák, co má problémy a myslí, že mu je sebeprodávání vyřeší," mrmlal poněkud znechuceně po cestě do třídy a oklepával vodu z prstů. Vypadal, že neznámého v hlavě soudí.

„Třeba to s ním není tak špatný," bránil ho Samuel klidně, „nemusí to bejt nikdo zlej."

„Štětka jedna buzerantská," ulevil si Patrik pod nos tiše. Pravděpodobně nechtěl poslouchat nic o tom, že ten kluk s kontaktem na toaletách může být v pohodě.

Přibližně za dva týdny od rána panovala mezi Samem a Patrikem podobná atmosféra, tvořená Samovou tolerancí Patrikovy tiché, lhostejné, ne-li zmožené nálady. Opět obsadili dvě mušle vedle sebe, tentokrát víc na straně.

„Napiš mu," houkl do ticha (aspoň co se mluvení týče) Patrik a kývl hlavou k textu psanému černou fixou, „napiš Trippovi." Tripp se mu někdy říkalo. Jindy to byl School tripp, Stripp anebo školní štětka. Všichni věděli, co provádí po vyučování ve skladě s košťaty a hráběmi. Nikdo ale nevěděl, na koho v té budce u atletického oválu narazí, když si s ním sjedná schůzku.

„Co?" otočil se za ním částečně mladší, protože na rozdíl od kamaráda nebyl jeho močový měchýř vyprázděn tak rychle.

„Dám ti stovku, dyž to uděláš," vyzval ho ještě a z kapsy vytáhl zmuchlanou bankovku. Odhodil ji na umyvadlo a pustil kohoutek.

„Tak fajn, dávej!" souhlasil s nevýrazným úšklebkem Sam a shrábl peníze. Vyfotil si číslo ze zdi a po příchodu do třídy ho kontaktoval krátkou zprávou. Prosil o setkání. Samotného ho zajímalo, kdo by to mohl být. A taky... jak to celé probíhá. Jestli má ten kluk nějaká pravidla nebo preference. Nebo taky, jestli je vůbec pěkný. Říkalo se, že se pozná podle viditelných špičáků. To kdyby se za něj někdo chtěl vydávat.

Odpověď cinkla až večer. Byla to jen krátká nabídka datumů, nejspíš kopírovaná. Zpráva neobsahovala ani špetku osobního přístupu. Sam tedy vybral hned první termín – na další den. Přeposlal fotku obrazovky Patrikovi, aby věděl, že opravdu Strippovi napsal.

Za méně než dvacet čtyři hodin už se za doprovodu zpětných pohledů a lehké nervozity dostal do budky. Postavil se naproti dveřím a opřel se o zeď. Prohlížel si místnost. Nikde ani známka toho, že by tu měl někdo provádět rošťárny. Přesto blízko něho stál stůl, o nějž se dalo dobře někoho ohnout, a kousek dál byl starý gauč, který hodně, hodně dávno býval v jedné z chodeb u vestibulu školy.

„Fakt jsi přišel," přivítal ho najednou známý hlas. Až moc známý.

„Patriku?" vyhrkl nepřipravený Samuel, „co tady děláš?"

„Napsals, že stojíš o sex," odpověděl klidně Patrik. Už druhý den měl zase tu náladu. Míval ji čím dál víc. A teď dělal, jako kdyby se nic nedělo. Zavřel za sebou, a dokonce zamknul.

„Co-" koukal na něj zaraženě mladší, ale pevný pohled jeho nejlepšího kamaráda nelhal.

„Ty?! Ty seš School stripp?!"

„Jo, máš s tím problém?" povytáhl nedbale Patrik obočí a skoro vypadal, jako kdyby si něco vzal.

„Jo!!!" rozčílil se Sam, „dals mi stovku, abych tě ojel?! Seš normální?"

„Nemyslel jsem, že to fakt uděláš," bránil se chabě Patrik.

„Tohle nejsi ty!" ukázal na něj kamarád a vypadal, že sám odmítá přijmout realitu.

„Ne?" trochu dotčeně se uchechtl starší.

„Ty seš normální kluk, slušnej, žádná kurva! Navíc seš na holky!" rozohnil se Sam a mračil se, až mu to neslušelo.

„Ne! Tohle jsem přesně já!" vyštěkl najednou Patrik, jako kdyby už nemohl vydržet hrát, že je mu to jedno, „jsem bisexuál, prodávám se za pár kaček a všem se to líbí!"

„Tak ukaž špičáky!" vyprskl Samuel argument hned, jak ho napadl.

„Nikdy sis nevšiml, že je mám?" zašklebil se Tripp, ale bolest stejně nedokázal skrýt. Učinil, oč byl žádán, a ostrý zub na jedné straně se nebezpečně zaleskl. Samuel na něj chvíli jen nevěřícně zíral.

„Jak něco takovýho můžeš udělat?! Vždyť je to pod tvoji úroveň!" takřka zaječel. Popadla ho hysterie, když zkusil byť jen pomyslet na to, že školní děvka je ve skutečnosti jeho nejlepší přítel.

„Nenene," zasmál se bez emocí Patrik. Nešlo vlastně ani o smích.

„Je to pod tvoji úroveň," pohodil k němu rukou. „Já nejsem jako ty."

„To už vidím! Jdi mi z očí, nemůžu tě vystát!" šílel Sam. Žil ve lži?!

„Ty mně? To je nějaký divný, ne?!" Patrikovi zhrubl hlas, „týden dva zpátky jsi mi vyvracel, že by Tripp musel bejt nutně špatnej. A co teď?! Najednou jsi proti, když jsem to já?"

„Dyby to byl někdo jinej, vyspal by ses s ním? Možná bys pak za mnou šel a vyprávěl, že vlastně není vůbec špatnej, že jo!" do očí se mu už tlačily slzy a on se je mermomocí snažil zastavit, „že má jenom debilní rodinnou situaci a nemůže za to, že se to na něm podepisuje takhle! Ale dyž jsem to já, je to hned všechno postavený na hlavu!"

„Jakou kurva rodinnou situaci?! Co to meleš?!" Samuel zněl, že si to celé bere osobně. Vůbec nechápal, proč by někdo jako Patrik měl něco společného s... tím vším.

„Nechci se vracet domů, radši se nechám ojebat do zadku, abych nemusel poslouchat, jak je to na hovno, že se brácha zabil!" rozhodil vyčerpaně paže starší, „už je doprdele pryč dva roky! Nemá cenu se v tom hrabat!" Nato se otočil zády a rychle počal stírat neposlušné slzy.

„Jak- jak- o čem to mluvíš?" hledal slova Sam. O ničem takovém dosud nikdy nic nezaslechl.

„Super, tak teď to víš," bouchl si do stěny před sebou Patrik a posmrknul. „Můžeš o tom teď mluvit i ty, abych na to náhodou nezapomněl."

„Počkej, to jako fakt? Štefan je mrtvej? Jak to, že o tom nevím?" lítostivě ztlumil hlas mladší a všechna agrese z něj rázem opadla. Štefan, Patrikův starší bratr vypadal jako fajn kluk. Míval unavené oči, ale jinak opravdu působil přátelsky a bezproblémově. Ano, Sam ho potkal jen párkrát a strašně dávno, ale přece... dva roky?

„Tak chceš ten sex, nebo ne?!" vzmužil se Stripp a tvář mu zkameněla. Na obličeji se mu leskla jedna nebo dvě slané kapky, ale všechny emoce tupě zašil zpátky hluboko dovnitř.

„Co-"

„Jestli jo, tak zaplať, jinak se měj," zavrčel a už skoro začal odcházet.

„Počkej, chci sex," ztišil se Samuel a sám svým slovům nevěřil. Byl to jediný způsob, jak Patrika zastavit. Ten se otočil a napřáhl ruku s nekompromisně zamračeným obočím. Mladší zalovil v kapse, vtiskl mu stovku a sledoval stažené svaly v Trippově obličeji. On ji zmuchlal do zadní kapsy a automaticky, s nezměněným výrazem si přes hlavu přetáhl tričko, které nechal dopadnout na podlahu. Kdyby Sam mohl, zacouval by.

„Proč se Štefan zabil?" pokoušel se z něj vymámit informace, přestože tušil, že to kamaráda může bolet. Nemohl to nechat plavat.

„Před dvěma lety?" vyhrkl a ustoupil ještě o krok, ač se nikam neposunul. Patrik na otázky nereagoval a vykročil k němu.

„Proč o tom vaši pořád ještě-" podíval se na ruku položenou na svém rameni.

„Kdy přes-" ruka mu vyjela na krk a Patrik si ho přitáhl do polibku. Sam ho ale odstrčil a znovu se nalepil až ke zdi.

„Co to děláš," utřel si pusu a bránil mu v dalším přiblížení. „To se jako líbáš s každým?"

„A já pak po tobě dojídám stejným příborem?!" znechuceně si odfrknul. „Odporný."

„Samueli, mohl bys-" Patrik si otráveně prohrábl vlasy, „držet prosím hubu, když už jsi zaplatil?"

„Ne, vždyť je to hnus!" odsekl, „myslel jsem, že jsme nejlepší kámoši."

„Jsme, s tebou se líbám, abys zmlknul!" založil si starší ruce na hrudi, „jestli nestojíš o sex, laskavě vypadni. Tu stovku si ale nechám."

„A tobě to jako nevadí dělat se svým nejlepším kamarádem?" nechápavě zvýšil hlas Samuel.

„Očividně ne tolik jako tobě," protočil oči Patrik, který už ztrácel pojem o tom, s kolika lidmi se sešel, „ale prachy už mám, můžu se sebrat a odejít." Opravdu se znovu rozešel. Shýbl se pro triko, odemkl dveře a už vycházel ven.

„Opravdu tě to tak bolí?" zamumlal Sam, čímž druha zastavil na místě – štvalo ho, že ho jako nejlepšího kamaráda vynechal z něčeho tak důležitého, ale zároveň se nedokázal dlouho zlobit.

„Je mi líto, že si tím musíš procházet," pomalu se mu rozešel vstříc. Našlapoval tak opatrně, jako kdyby byl Patrik srna, co se každou chvíli lekne a vezme nohy na ramena. Zezadu kolem něj obmotal ruce a objal ho. „Jsem na tvojí straně, dobře? Chci, abys byl šťastnej. Zasloužíš si bejt šťastnej."

„Chceš jít k nám domů?" nabídl za pár minut, když cítil, že se Patrik konečně uvolnil a překonal pláč.

.

„Tak co s tím uděláme?" přisedl si k Patrikovi další den.

„S čím?" zabrblal starší, zatímco šmrdlal domácí úkol.

„No, nevím, jestli chci, aby se můj nejlepší kamarád takhle prodával," naznačil potichu, „jak jsi k tomu vůbec přišel?"

„Celkem náhodou," pokrčil rameny, „zjistil jsem, že při sexu nemám čas myslet na to, co se děje doma."

„Opiš si to ode mě," podal mu rovnou sešit, který vytáhl z tašky, a teprve potom odpověděl, „jasný, ale jako... s kým? Myslel jsem, že jsi panic stejně jako já."

„Jo tak. S Káťou," přiznal bez jakýchkoliv zábran Patrik. Dlouho se jí líbil, ale nikdy nebyli spolu.

„Aha, a jak se to překlopilo v tohle?" doptával se Samuel. Smířil se s tím rychleji, než by byl čekal. Se vším.

„Udělala si srandu z toho, že by si mě klidně koupila," úsečně odvětil Patrik, když dopsal tři poslední čísla. „Ale jestli se mnou nehodláš mít sex každej druhej den, tak s tím asi nic nezmůžeš."

„Vážně?" pokusil se rychle přijít s nápadem Samuel. Samozřejmě marně – když to má člověk doma těžší, holt se toho jen tak nezbaví. 

„A ty bys se mnou jako doopravdy..." nedokončil větu mladší, protože ho až taková lhostejnost překvapovala.

„Úplně v klidu. Vím, že seš čistotnej a věřím ti, vždyť je to jasný," shrnul krátce Patrik a zapřel se do židle. Moc toho nenaspal.

„Wow, tak díky," uchechtl se nejistě Sam.

„Není zač, ale hádám, že to nebude oboustranný," pohodil k němu hlavou. Samuel se vyhnul jeho očím.

„Ne, že bys byl ošklivej nebo špinavej, ale seš kluk..." sjel si ho pohledem. Nikdy by do něj neřekl, že se někým nechá opíchat.

„To jsem no," zasmál se Patrik, „ty taky."

„Já taky," uchechtl se Sam. „Ale tvýho ptáka bych v prdeli neuvítal."

„Já tvýho jo," mykal na něj obočím Patrik s velkým úsměvem.

„Fuj, nepřibližuj se ke mně," odstrčil ho za pusu Sam, „po tobě už nikdy nic nedojím."