Prstem posouvá komentáře pod svým videem. Nenachází ani jednu zprávu, která by ho jakkoliv urážela. Už takhle sedí patnáct minut a jeho prst sebou po displeji mele rychleji a rychleji. Oči místo aby přeskakovaly vodorovně, seskakují rovnou po řádcích. Stačí takřka jedno slovo z každé zpětné vazby, již dostal.

                                    krásný!

        chytrý
                     *dokonalý*
                                              Nejlepší zpěvák

Milujeme
                          PeRFekTní

Lajk, kdo souhlasí
                                             ANDĚL

                 nejchytřejší a nej-

         boooožíííí
                                                        nádherný

                                bezchybný!!!
Zbožňuju

            originální hudbu. Protože on je nejlep-

      MI-LU-JU

Tisíce slov, ale žádná neřeknou víc než těch prvních pár, která přečetl celá. Od srdíček a smajlíků se jeho zrak odráží snad ještě rychleji. A přitom napsal písničku s ne až tak skrytým významem. Doufal, že probudí mysli a zastaví je na chvilku v zajímavém prostoru, který mohou prozkoumat. Místo toho ale mysli vypnul a ony mu vyjadřují bezmeznou lásku. Na čem je však postavená, pokud ne na myšlence, již vyslal do světa? Na čem, když ne na obdivu samotného umění?

Není snad postavená na množství? Množství lajků na komentáři. Množství komentářů se stejným vyzněním. Množství snahy najít na samotném zpěváku cokoliv, co ještě by mohlo být sexy a atraktivní a nejlepší a nejskvělejší!

Utopí se v tom, jestli se nepřestane koukat. Naplňuje ho čím dál hustší nechuť. Měl by se radovat, že ho všichni žerou. Pracoval tvrdě, aby se dostal do takového bodu. Do bodu, kdy by ho nikdo zuby nehty nestahoval na dno. Do bodu, kdy ho všichni jen vynáší nahoru. Opravdu ho vynáší, doslova až do nebe. Aniž by se museli zaobírat tím, jestli je jeho tvorba stále tak kvalitní, jako když poprvé dosáhl vrcholu slávy. Někdo tak dokonalý je sotva normálním člověkem. Je to škoda, rád by si tak připadal.

Trhnutím v zápěstí odhodí mobil na peřinu postele, do níž vpadl s úmyslem odpočívat. Neodpočinul si. Je stále unavený, jen víc a frustrovaný navrch. Musí prostě tvořit pro sebe. Nemá smysl hledat na sociálních sítích lidi, kteří by ho chápali a které by skutečně zajímal. Jako tvůrce.