Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Pomocná ruka

Autorka: Jelikož se mi blíží maturitní sloh, chvilkami rozmýšlím, jaké téma si vybrat. V prváku jsme psali slohy na vyprávění a někdo nedávno zmínil jedno z tehdejších témat, které mi utkvělo v hlavě. Říkala jsem si, co na něco takového má člověk proboha napsat? No a jeden z vůbec prvních nápadů byl příběh níže... tak jsem to prostě zkusila dát dohromady. (Update: ve vyprávění musí být přímá řeč, aby to nebyl jen popis děje, takže tohle by mi asi neprošlo)

Téma: Můj nejlepší přítel mi podal pomocnou ruku. (min. 250 slov)

. . .

Dýchám mělce, přerývaně, ale vlastní dech neslyším. Nehty, celé paže zarývám do bahna vedle sebe. Tisknu se k němu zády své uniformy, co to jen jde. Všude kolem padají jeden výstřel za druhým, hlučné výbuchy, nelidské skřeky lidí. Oční víčka k sobě tisknu, jako by mě chránila před smrtí. Nekrytá díra mě naživu již dlouho neudrží. Poslední zbraň, která mi zbyla, je kapesní nožík.

Před očima vidím tvář svého přítele. Jediného, opravdového. Poslouchám, jak se unaveně směje, než mi slibuje, že mě v tom nenechá. Když mu odpovídám, že se zítřka bojím, třese hlavou a mává rukou. Neboj, mně snad můžeš věřit, ne? Bez tebe ani krok, mrkne na mě. Srdce se mi jen malinko ustálí, když si ty věty připomínám...

Někdo shora cosi vykřikne a mně hlas připadá povědomý. Vím, že si to jen představuji. Není to jeho hlas, to jsem se jen příliš ponořil do svých nadějí. Kolem to zaduní a já si ve vteřině špinavými prsty zacpávám uši. Tenhle padl nebezpečně blízko!

Něco dopadne nedaleko mého obličeje a ohodí mě to břečkou. Opatrně otvírám oči, děsím se představy, že by mohlo jít o nepřítele, jenž mě jistě bez otálení usmrtí. Domněnka, že to neznámé snad nebylo těžké jako celý člověk, se mi potvrzuje. Leží vedle mě pouze končetina. Není první ani poslední v mém okolí. Snad i po mně tu zbyde jen prst, nebo špička nosu.

Z nějakého důvodu musím rozmrkat slzy, než zaostřím na zápěstí, klouby, nehty. Nakonec vnímám i drobné znaménko na hřbetě ruky, které se mi tím naposledy zaryje do paměti a píchne mě hluboko v hrudi. Na okraji díry se objeví silueta se zbraní a další bodnutí do hrudi potvrzuje kamarádova slova.

„Bez tebe ani krok."

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro