Upozornění: tenhle původně sladce a nevinně zamýšlený příběh je dlouhý převážně kvůli neplánovaným narážkám na nádhernou předvídatelnost některých holčičích způsobů, s nimiž se obecně neztotožňuji. Pokud jsou vám blízké, neberte si to osobně, protože je to jen část mého laciného humoru a nemá za účel urážet. Děkuji. :)
_____

„Disculpe," vyrušil mě snědý muž španělsky, „discuple, señorita." Rychle jsem se zvedla od stolu, že uhnu. Týna s Luckou si v cukrárně zabraly místa u zdi a na mě zbyla židle naproti, dost blbě postavená u sloupu tak, aby se nedalo projít.

„Promiňte," zasunula jsem židli pod stolek, aby se dostal na druhou stranu, a zdvořile jsem se na něj uculila.

„Eh, disculpe, ¿entiende español? ¿Habla español?" promluvil na mě, čemuž jsem nerozuměla. Español mi ještě tak z půlky docvaklo, ale to ostatní pro mě bylo naprosto cizí. Když viděl, že nechápu, co po mně chce, zkusil to ještě jinak. „Spanish?"

Celá zaražená jsem zavrtěla hlavou a začátečnickou angličtinou zamumlala, že jsem z Česka. Už i moje kamarádky, se kterými jsem přicestovala do Španělska, přenesly svou pozornost od mobilu jedné z nich na nás. Bohužel ani ony neovládaly jiný jazyk než češtinu. Vlastně jsem zatím všechno domlouvala já a to anglicky.

Muž přibližně v mém věku udělal „ts", tvořené odlepením jazyku od patra blízko horních zubů. Zatvářil se zklamaně a nejistě pokračoval, „english, then?". Na to jsem zakývala.

„Just a little bit."

„Oh," usmál se nervózně, „me too. Just a little."

„Can I help you?" zeptala jsem se ho, jak jsem to viděla ve filmu. Byla jsem rozpačitá – Španěl, můj typ, něco po mně chce, ani jeden z nás se pořádně nedomluví...

„Sí, yes, please. I was actually... looking for you," ukázal na mě a po očku se mrkl na mé společnice. Také jsem u nich hledala podporu – zbytečně. Měly jsme přesvědčit i Natku, aby jela, ta by to vyřídila. „Aquí, eh, here."

„Cože?!" vydechla jsem, když mi podával moji občanku. Rychle jsem hmátla po kabelce a zalovila v ní. Fakt tam nebyla! Opatrně jsem si OP od cizince (nebo spíš od místního) převzala a převrátila v ruce. Po těle se mi rozlil zpětný stres z toho, že jsem něco tak důležitého ztratila. „Thank you so much!"

„Yeah, you.. you drop it in the tranvía. Trolley?" usmál se mile a sáhl si na obrácenou kšiltovku na hlavě. Rozzářila se mi tvář a objala jsem ho. Jak bych tady sakra hledala občanku?! Ani neumím objednat bezlepkové jídlo pro Kristu! Musela bych nějak nechat OP zneplatnit a vůbec nevím, co bych tu kde dělala!

„Trolley je tramvaj, ne?" zamumlala Lucka směrem k Týně, čímž mě zachránila od nedorozumění, protože jsem se chtěla doptat, kde mi karta upadla.

„Thank you," zopakovala jsem.

„De nada," mávl rukou a hned to přeložil do angličtiny, „you're welcome!"

Jelikož jsem mu byla neskutečně vděčná a chtěla mu to trápení vynahradit, rychle jsem ze sebe začala dostávat další věty.

„Would you like to stay a while with us? I will pay for you. Like a thanks for your... for your.. pity," nabídla jsem mu a ukázala na stůl.

„Yes, stay, please," přetlumočila Týna.

„Have a seat," přidala se i Lucka a poklepala na ubrus. Myslím, že jim jeden pohledný kluk u stolu nevadil, ba naopak.

„No, no, I'm sorry," zamával rukama před sebou Španěl s R, jaké drnčelo v uších i mně, „lo siento, no tengo tiempo... eh, I have to go."

„Oh, that's a pity," přepapouškovala jsem frázičku z filmu.

„Me llamo Mateo Ramirez en instagram. When you type it – Mateo Ramirez – look for my photo, you find me if you want" ukázal na svůj telefon, který vytáhl ze zadní kapsy. „I have to go, have a nice day."

„Ok, thank you again, you too have a nice day, bye," rychle jsem se rozloučila.

„¡Sí, sí, hasta pronto! Bye!" horlivě zakýval hlavou k nám všem a klusem se vydal pryč. Sledovala jsem ho, dokud nezmizel, načež jsem si sedla zpátky na místo.

„Kámo, to si děláš prdel, ty máš štěstí!" křikla hned Lucka a nahnula se víc přes stůl.

„Jono, málem jsi ztratila OP, ale on ti ho přinese pěknej Španěl!" chichotala se Kristýna, „to není fér!"

„Jdem ho hned najít!" zapnula jsem bleskově mobil a otevřela instagram. „Mateo Ramirez."

„Ukaž! Ukaž!" sápaly se po mně holky. Položila jsem telefon na stůl, abychom všechny viděly, a vyhledala jeho jméno. Rozhodně měl pár jmenovců a chvíli ani jedna z nás nedutala, jak jsme v očekávání koukaly na profilové obrázky, míjející svrchní lištu.

„Tady!" zabodla Týna prst na jeho účet a rychle ho otevřela. „Sakra, má soukromej."

„Ale má docela hezkou profilovku," uznala jsem a pohledem sjela čísla sledujících. Sledoval přibližně stejný počet lidí, jako sledovalo jeho – to bylo dobré znamení.

„Má docela málo sledujících," zabručela Lucka zklamaně. Ona schválně střežila svá číslíčka tak, aby jedno z nich bylo o hodně vyšší, což také bylo. Mně osobně to připadalo trochu zvláštní, protože často žádala o povolení sledovat, a když se o její účet druhá strana zajímala nazpět, zase ji sledovat přestala. Naštěstí se mě tento její proces získávání „oblíbenosti" netýkal.

„Je ale fakt hezkej," libovala si Krista. Pořád mluvila o jednom a tom samém kamarádovi, co se jí líbil, ale kdykoliv se přiblížil jiný pohledný muž, najednou se s ním držela za ruce a líbala ho, jakoby to byla její nalezená láska. Vlastně jsem jí to ani nezazlívala, tohle dělá neskutečná spousta lidí, aniž by si to uvědomovali. Jen ne všichni neustále někoho líbáme a už vůbec nejsme natolik úspěšní, abychom s každým, kdo se nám líbí, hned randili.

„Tak já ho začnu sledovat a napíšu mu, že ho zvu na jídlo jako takovýto prostě odčinění, že za mnou musel běhat a tak," rozhodla jsem a přesně to jsem i učinila.

.     .     .

...

Hi, ¿so your name is Anet?
Yes, I'd like to meet you again, you and your friends seem really nice :)

Yes, my name is Anet. I will
send you accounts of my
friends, too.
Great! do you live near to
place where we met today?
*Lucie* *Kristýna*

Sure, I live here, we can go to my favourite pizzeria if you want

Of course! When do you
want to go? Do you
have time tomorow?

Tomorrow all day long

Ok. So what about 2 p.m.?

Sounds good to me *adresa pizzerie*

We will see you there then.

I'll bring my dog if you don't mind Doesn't bite

We are fine with it.

Nice, see you soon :)

I'm looking forward to it.

.     .     .

Za pomoci překladače, mých začátečnických schopností a holek, jsme se s Mateem v průběhu dne domluvili takto. Hodně jsem se na tu schůzku těšila a nebyla jsem jediná. Vlastně se holky divily, že o tom vůbec nemluvím. To je však poměrně těžké o něčem mluvit, když vám pořád někdo skáče do řeči.

Ráno jsme šly vyzkoušet trochu vzdálenější pláž od hotelu a musím říct, byla skvělá! Písek jemný, až se mi to nechtělo věřit, voda... slaná a osvěžující, slunce pálilo, na tom se vlastně ani nic nezměnilo. Ale byl tam především velmi nízký počet lidí. Byly jsme tam skoro samy!

S holkami jsme si daly jen něco malého k svačině (Lucka hubne, tak si nedala nic) a čekaly jsme na oběd až do té pizzerie s Mateem. Dojely jsme tam o čtvrt hodiny dříve, ale světe div se, Mateo už tam čekal. Vedle židle se u něj povalovalo obří stvoření.

„Ty vole, co je to za medvěda?" zhrozila se Lucka a vyděšeně se na nás podívala. Mateo si nás ještě nevšiml, tak si to mohla dovolit. Patrně si pod „my dog" a „doesn't bite" představila malého neškodného jezevčíka, jakého má její nevlastní bratr.

„Ty kráso, teď nevím, jestli Mateo venčí svýho psa, nebo ten pes venčí jeho," zamumlala si pro sebe Krista, čemuž jsem se uchechtla. Je to ten typ člověka, co je vtipný, aniž by se snažil. Mateo zkontroloval čas, vzhlédl od mobilu naším směrem a zamával na pozdrav (nebo abychom ho s tím jeho přenosným kobercem náhodou nepřehlédly).

„To chci vidět, jak si spolu hodláme povídat," drcla do mě Krista zprava.

„Máme překladač," ukázala na připravený mobil Lucka. Už to vidím: „ukaž, Mateo, já to přeložím, já pomůžu. Koukni na moje nádherné poprsí." Celá Lucka – dobrá kamarádka, ale jak jde o kluky, jeden aby se raději někam zavřel, jinak by se hanbou propadl.

„Trapný," neodpustila si Krista potichu. Zase měla svou náladu „nemám žádné emoce, protože jsem to viděla ve svém seriálu, který jsem celý zkoukla, zatímco jste spaly". Musím říct, že ať už jsem s kýmkoliv sebevíc přátelská, nikdy si neodpustím žárlivost, odsuzování a pohrdání.

„Hello," pozdravila jsem Matea a jeho pes na nás akorát zezdola mrkl unavenýma očima.

„Hi," usmál se on a stoupl si, aby nás slušně přivítal.

„I like your dog, he's cute," hned se zapojila Krista. Dneska jsme měly lepší vyhlídky na méně omezenou komunikaci, jelikož jsme se mohli psychicky připravit.

„Thank you, her name is Neva. You can pet her if you want," odpověděl se španělským přízvukem majitel medvěda a spolu s námi si sedl zpět do židle. Obecně se mi zdálo, že zatímco on lépe ovládá angličtinu, já mám lepší výslovnost.

„¡Neva, siéntate!" poručil svému mazlíkovi a ten se hbitě dostal na velké nohy.

„¡Muy bien!" pochválil ji a podal jí pamlsek. Ukázal nám ještě dva povely, než se u stolku ukázala číšnice. S holkami jsme si daly dohromady dvě pizzy z toho jednu – a to mě překvapilo – bezlepkovou. Sice bezlepková pizza byla na výběr právě jen jedna, ale byla tam a vypadala dobře. On si objednal pro nás naprosto neznámý druh, který měl podle vlastních slov ozkoušený.

Trochu jsem se bála, že nebude o čem konverzovat, ale na to, že byl sám se třemi dívkami, byl Mateo dost otevřený a v klidu. Pro pohled třetí osoby to muselo vypadat, že se známe roky (až na tu špatnou angličtinu a některé převážně Lucčiny české komentáře, které jsme s Kristou považovaly za neslušné vůči Mateovi).

Druhá věc, kterou jsem si nedokázala odpustit (a jsem si jistá, že ani při ní jsem v tom nebyla sama), byla žárlivost na holky a tendence ukradnout si Španělovu pozornost jen pro sebe. Dobře, Lucko, vím, že máš také doma psa, ale já se zrovna s Mateem bavila o jeho oblíbeném jídle! A ty, Kristo, na něj přestaň takhle pomrkávat, na cizince to nefunguje. A vůbec, přestaňte tady neustále předhazovat, jak moc dobrou pizzu si objednal, zase tak vynikající není a měly jste jen tři sousta!

Ale zase abych nebyla nefér, musím Mateovi přičíst k dobru, že se pokaždé vracel ke každé z nás a ani jednu nenechal na ocet. Přesto mu za to nějaké ty bodíky i odečítám, jelikož by se měl věnovat nejvíc mně. To já jsem ztratila OP, to já ho pozvala na jídlo. Ano, chutnalo to velmi dobře, ale taky to nebylo zadarmo. Až na konci jsem zjistila, že si holky myslely, že pozvu i je. A až na konci mi došlo, proč se pořád ptaly, jestli si mohou dát ještě malý zákusek a jestli mají zkusit ještě domácí limonádu, když pily už třetí sklenici.

A přesto všechno se mi tam moc líbilo a nechtělo se mi s Mateem loučit. Neřekla jsem vám totiž, že mě nejedenou (vlastně každou třetí minutu) obdarovával zvláštním pohledem. Takovým filmovým pohledem, který jsem dosud nezažila. Jako by to nebyl jen kluk ze Španělska, se kterým se bavíme o všem čtyřikrát déle, protože máme rozlišnou slovní zásobu, a který mi hrdinsky přinesl můj doklad. Jako by to byl přesně ten, s nímž jsem se měla potkat. Připadalo mi, že nám nic nebrání a že si dokonale rozumíme. A taky měl velmi pronikavé oči.

„Já vám to tak přeju!" hulákala Lucie jako na lesy, když nám můj budoucí manžel zmizel z dohledu, a já jí za to děkovala s nahranou stydlivostí. Možná jsem jí oponovala a říkala: „Ne, to se ti jen zdálo, určitě se díval na něco za mnou," ale ve skutečnosti jsem tím myslela spíš nadšené „nepovídej, já jsem slyšela, jak ti skřípaly zuby závistí".

„Zklidni to," umlčela ji Kristýna a já si uvědomila, že naopak chci, aby se o tom mluvilo. Nech ji mluvit a mluv taky!

„Já bych si Nevu nejradši vzala domů!" měnila téma Krista, aby nevypadala, že ji štve, že se sním už dnes nelíbala. Fajn, ty si vezmi Nevu, já budu mít Matea a Lucka ať si vezme třeba ten zbytek pizzy, co nedojedla, i když měla stále hlad.

„Žejo!" povykovala Lucie a už zase mi to vadilo. Taky často používám ječivější hlas, ale ona to přehání a navíc to ani není k věci! Má být okouzlená Mateem, ale jen tak, aby mi ho záviděla, nemá se rozplývat nad jeho psem!

„Víte, co si myslím?" utla vysokou tóninu Týna, znovu zasazena do role některé z jejích oblíbených charakterů seriálu, na kterém byla po dobu naší dovolené nezdravě závislá.

„Co?"

„Že Mateo je teplej," řekla sebejistě. Jo a já jsem Tarzan. Tys neviděla ty jiskřičky všude kolem, když se mi díval do očí?

„To, že po tobě neskákal, neznamená, že není na holky," vysmála se jí Lucka a já jsem si též dovolila trochu radosti. A máš to.

.     .     .

Hello again, it's Mateo here :)
I just wanted to let you know that I enjoyed time with you a lot
Maybe we could meet again?

Hi! I also enjoyed it! I would
love to meet you again!

Well, if you and your friends want to I can show you a beautiful beach and we can swim together, what do you say?

Ah, yes. Of course!
But we are leaving in
five days. I hope you have
time untill then.

Sí, any day you want, any time you want

Wow, really?

Yes

So we can go tomorow

Ok, tomorrow 9 a.m.?

Ok.

.     .     .

Zcela upřímně jsem zapomněla, že se v angličtině „you" používá i pro množné číslo. Velká škoda, Mateo, velká škoda. Chtěla jsem si to nechat pro sebe, vymluvit se holkám, že je mi špatně, a sejít se s tebou osamotě, ale nevadí. Holt asi budu muset provozovat nahé koupání a náhlé topení, abych se ujistila, že se mě dotkneš dřív, než odjedu do Česka.

Trochu mě to štvalo, ano. Následujícího rána se však uskutečnilo něco neočekávaného a za mě velmi vítaného:

Hola, Anet, I'm sorry to ask you this but could you please tell the girls that I'm sick and that I won't make it today?

Oh my God. Yes, I can tell
them. What happend?

Nothing really, I just felt like you might enjoy the nude beach more only with me :)

Wow, are you a mind reader?
I mean, yeah? I did not know
we will go to the nude beach...

Nude beach is always better than normal beach, there is more space for less people

That's right.

Have you ever been to a nude beach?

No, not really.

Even better

Are you sure about that?

Pretty sure, yeah. But if you don't want to go there, we can go somewhere else and take your friends as well

No, I guess it's fine.

Nice! I'm looking forward to it. Let's meet here *kousek od té pláže*

.     .     .

A tak jsem doopravdy holky přesvědčila, že si půjdu po svých. Zní to zákeřně a je to něco jako podraz, ale nebudeme předstírat, že by to samé neudělaly taky. Možná proto se jim to moc nechtělo věřit... Samozřejmě mým hereckým výkonům nakonec podlehly (nebo k tomu použily zase své herecké výkony) a nechaly mě jít, zatímco odpochodovaly nakupovat suvenýry pro těch dvě stě lidí, co s námi nejeli do Španělska (ale na Maledivy a na Seychely), a oblečení pro sebe.

Na sraz u zmiňované nuda pláže jsem se dostala o deset minut později, než jsem měla, ale lépe pozdě než nikdy. Mateo už tam byl a vzal s sebou toho svého psa obra.

„Hello, Anet, I'm sorry I brought Neva, but she'd go crazy if she stayed at home," pozdravil mě a už jsme mířili na pláž. Já s sebou měla jen menší ručník a pár nezbytností, a proto jsem ocenila, že s sebou Mateo přitáhl deku pro nás oba, jídlo a chlazené pití. Na nic nečekal, a jakmile položil deku, svlékl se. Nebudu lhát, zaskočilo mě to, ale rozhodně jsem si ho hned prohlédla. Celého.

Každopádně jsem si najednou nebyla jistá, jestli to byl dobrý nápad. Rozhlédla jsem se kolem. Vážně byli všichni nazí. Sice to dávalo pocit přirozenosti, ale stejně jako jsem já sjela pohledem Matea, bála jsem se, že někdo bude sjíždět pohledem mě.

„If you're nervous, you can keep your panties. Like to cover it down there," usmál se na mě mile, zatímco polosehnutý drbal Nevu za uchem. Znělo to jako velkorysost sama, ale i ten vršek byl pro mě trochu problém.

„You take your time, I'll be back in a minute," vztyčil ukazováček a seběhl těch pár metrů dolů ke břehu. Neva ho následovala. Opatrně ji vzal do náručí a šel s ní do vody. Dobrá zpráva: v takových pažích by mě jako nevěstu dokázal odnést od místa předání prstýnků až ke stolu se zákusky. Na levém rameni měl tetování a nad zadkem jizvu s několika stehy.

Tyhle lidi tě v životě už neuvidí, říkala jsem si, a pokud to s Mateem neklapne, stále bydlíš v Česku, což je dost daleko. Klídek, není co řešit. Přetáhla jsem si přes hlavu triko a složila ho na deku. Zbavila jsem se kraťasů a složila je na deku. Ano, jak řekl, dávala jsem si načas. Nakonec jsem se odhodlala a svlékla si podprsenku. Hned na to jsem si hrudník zakryla a pelášila za Mateem do vody.

„You're brave," pochválil mě s velikým úsměvem. Nevu držel v náručí tak, aby mohla hýbat tlapami. „Neva is not as brave as you are. She needs me to go to the water with her. Look what happens when I stop holding her."

Pomalu ji pouštěl a dosud spokojená Neva sebou začala házet, funěla a párkrát i štěkla.

„Her first owner almost drown her so now I'm very catious. She knows I don't do anything to her, but she's scared. I carry her now and then I'll leave her on the ground," informoval mě a já chápavě přikývla. Doufám, že jsem se nespletla v tom, co říkal.

„Ok, wait here," řekl po pěti minutách, kdy se on staral o to psisko a já se otáčela všemi směry, abych se ujistila, že mě vážně (ani pod tou vodou) nikdo nevidí.
Mateo se už brodil ke břehu. Propustil obrovitou mokrou kouli chlupů a ta se hned otřepala. Nechal Nevu Nevou a šel zpět za mnou.

„So you've never been to a nude beach before," zopakoval, aby navázal konverzaci, na což jsem kývla, přestože jsem si nebyla jistá, jestli náhodou neřekl něco jako „solo never bean to a dude bitch be four".

„Well, you learn something new everyday," vytasil na mě naprosto sluníčkový úsměv.

„Yeah," nervózně jsem se pousmála, protože nevím, jestli jsem se něco naučila, spíš jako objevila nový strach.

„Do you want to swim around maybe?" zeptala jsem se, abychom jenom nestáli (nazí tak blízko). Nerozuměl mi a větu jsem musela přeříkat asi pětkrát, ale nakonec souhlasil. Tak jsme plavali kolem a mně připadalo, že den je mnohem hezčí, když v něm je Mateo, ačkoliv ho sotva znám. Dokonce ani ty trapné momenty mi moc nevadily a ta obří zeď, tvořená obtížným dorozumíváním se holt musela přetrpět.

„You know," řekl když jsme zase jen postávali víc u břehu, „on a nude beach people don't look at your body much. However, I think you're really beautiful."

„Oh," zalapala jsem anglicky po dechu, „you're also eh.. handsome. Thank you for your honesty?" Na jednu stranu mě štvalo, že se na mě vážně díval a nekrytě to přiznal, na druhou mi jeho názor lichotil, na třetí jsem mu to nemohla zazlívat, protože i já se přece koukala, a na čtvrtou jsem měla neskutečnou chuť ho políbit teď a tady – tu jsem měla už v té pizzerii.

„Thanks," také poděkoval, zatímco srdce v mé hrudi nestíhalo dobíjet, co během první sekundy po jeho komplimentu zameškalo.

„Man, am I the only one who feels a constant tension between us two?" vypadlo z něj a já se nestačila divit. Bože, tenhle chlap je tak otevřený, že stačí jen nalistovat správnou stránku a víte o něm vše. A proč mě to tak strašně vzrušuje? A jak to, že to vyslovil tak dokonale uměřeně situaci? Nebylo to nic moc svádějícího ani trapného, bylo to řečeno nevinně, s vtipným podtónem.

„No," slyšela jsem svůj velmi zaražený hlas. Dívali jsme se navzájem do očí a najednou všechno kolem samo od sebe mizelo. Neva nepobíhala po břehu, to dítě dva metry od nás mi necákalo na hlavu a v dálce nehrálo něčí vyzvánění. Ani nevím, kdy se to stalo, ale dál už jsem cítila jen jeho. Jeho slané rty, jeho ruce na mých bocích, své ruce na jeho tvářích a naše mokré kůže, otírající se jedna o druhou.

„Wow," uniklo mi z úst, když jsme se od sebe odtrhli.

Už jsem se líbala nesčetněkrát, měla jsem sex, kouřila jsem kdekomu, nějaké ty ruční práce jsem už také měla za sebou, ale tohle, tohle bylo moje poprvé, můj vstup do nové reality. První polibek tak silný, že mi vygumoval zbytek světa a nahradil ho něčím mnohem silnějším a nádhernějším. Děkuji, Mateo.