Poznámka autorky: sama nevím, jestli náhodou nejsem i na holky (občas se nachytám při podezřelých myšlenkách), a tak jsem se rozhodla zkusit napsat tohle... pokud by se tu náááhodou objevila nějaká dívka, co má ráda... no, dívky, docela ráda bych se dozvěděla, jak to zjistila, co to pro ní znamená, nebo cokoliv, co by mi k tomu mohla říct. Děkuji. :)

Upozornění: je to na mé poměry dost peprný oneshot.
_____

„Nevím, prostě to bolí a nejde to dál," potichounku si stěžovala a krčila se úplně u stolu, abych ji vůbec slyšela. U ní doma je téma menstruace tak trochu tabu. Na moje doporučení zkusila tampóny (dala jsem jí asi tři balení), ale nešlo jí to a tak za mnou přišla znovu.

„A vzala sis tu nejmenší velikost," ujistila jsem se a ona s varovným prstem na rtech přikývla. Mluvila jsem úplně normálně nahlas, protože mi bylo fuk, co si myslí ostatní. Menstruaci má každá holka v celé téhle jídelně a vůbec škole a každá ji potřebuje, pokud chce plodit a zanechat ve světě něco (živého) ze sebe po další leta.

„Takže jedinej problém je, že to bolí," pokračovala jsem v prošetřování problému.

„No," zašeptala, „už jsem vyhodila půlku balení, protože se mi to podařilo jenom na půl cesty."

„Fajn," zapřemýšlela jsem se. Strčila jsem si do pusy knedlík a potichu si ho mezitím „vychutnala". Ona netrpělivě čekala, co jí k tomu řeknu. Polkla jsem a začala od základů.

„Úplně první věc, co dělá většina holek blbě, je, že jsou ve stresu. Když nejsi v klidu, celý se to tam uvnitř tebe sevře a nedostaneš tam ani jehlu... au. Ale čím víc tam budeš něco strkat, tím uzavřenější budeš a tím míň to půjde," všechno mi skoro brala z úst, jak dychtivě naslouchala. „Takže si pust svůj nejoblíbenější playlist, zajisti si volnej záchod, zamkni se, aby tě nikdo nerušil, mysli na to, co máš ráda, co já vím. Mysli na to, že pokud ten tampón (vykulila na mě oči, abych se ztišila) dovnitř nedostaneš, nestane se vůbec nic. Budeš muset nosit vložky (rozhlédla se kolem jako kriminálník), ale to nebolí."

„No, a co když si protrhnu panenskou blánu," vyzvídala tak ustrašeně, že jsem nad tím musela prokroutit oči – málem jsem si ozdobila vlasy špenátem, jak urputně jsem se nahla dopředu, a stejně jsem si musela půlku té věty domyslet.

„Víš o tom, že tu si můžeš protrhnout třeba i při jízdě na koni? A nějaké holky ji nemají vůbec. A kdo ji má, tak většinou děravou. A i kdyby se ti protrhla, co by ti na tom vadilo?" pokrčila jsem rameny. Ani jednou jsem neřekla nic, za co by mě mohla napadat, že by to někdo slyšel, a byla jsem za to na sebe pyšná. A možná jsem vypadala jako odborník a přeborník a světoborec, ale ve skutečnosti jsem se ve své mysli snažila především neztvárňovat hloupé představy o tom, jak se dívka přede mnou sama sebe dotýká...

„Co když to bude bolet? Já si to nechci protrhnout," protestovala.

„Dívej," vztyčila jsem malíček na pravačce a ukazováčkem levačky na něj zaťukala, „takhle velkej je tvůj tampónek (semkla rty). Takhle tlustý," z ukazováčku a palce jsem udělala kroužek, „může bejt třeba péro (zatnula čelist). První sex (protočila oči) – podle toho, co vím od jinejch – někdy bolí víc, někdy míň, ale někoho nebolí vůbec. Taky u toho můžeš krvácet, ale nemusíš. To všechno záleží. Každopádně mám na mysli to, že pokud NÁHODOU by tě protrhnutí blány (cukl jí koutek směrem dolů) bolelo, nebylo by to na dlouho a nebylo by to smrtelný, chápeš?" polopaticky jsem jí podala svůj názor a odsunula talíř, místo něhož jsem si pod nos přišoupla z kraje tácku jogurtík. Ten vždycky vypadal nechutně, ale když se to rozmíchalo, jako zázrakem nebyl špatný.

„Asi jo," odkývala nervózně, „ale furt se bojím."

„Víš, co jsem udělala já, když mi to nešlo podobně jako tobě? (Zavrtěla hlavou) Nechtěla jsem ti to říkat, protože by to asi nemělo bejt standardní řešení, ale já jsem ten tampón (kupodivu bez reakce) prostě zarvala dovnitř (zděšený výraz). Jednou se dostal přes tu bariéru, což podle mě byla stejně psychická překážka, a už tam prošel vždycky. A teď už jedu i kalíšek (zvedla obočí) a nemám s tím nejmenší problém. Šetřím životní prostředí, svojí peněženku a čas a určitě je toho víc. Jo a taky je oproti támpónu (zase nic) menší pravděpodobnost, že dostanu infekci nebo něco (náznak strachu), ale tím se zas nestresuj, se správnou hygienou je hodně malá šance, že se ti to stane," pokračovala jsem. O menstruaci jsem věděla hodně, protože jsem se o ní poměrně zajímala. Bylo pro mě přirozené o ní konverzovat a konečně kvůli tomu pořád někdo nedělal ducha. To je vždycky: „kámo, dneska jsem poprvé ve škole s kalíškem, je to mega nezvyk, že nemusím na záchod každou druhou hodinu." A nic. „Trochu se bojím, jestli neproteču, ale mám k tomu ještě ty speciální kalhotky, takže v pohodě snad." Chvíle ticha a následné „jo.. nevíš, jestli jsme už dostali známky ze zeměpisu?" Dobře, téma škola je asi pohodlnější, nebo fakt nevím.

„Jestli to nechceš dělat morbidní cestou jako já, tak to bych asi doporučila zkusit si tam strčit prst, popřípadě prsty (,já tady nejsem' výraz). Koukám, že sis asi ještě nezkoušela prstit, co? (Tak nevinné zavrtění hlavou, že bych se na ni nejradši vrhla hned teď) No, to nevadí, nemusíš si dělat dobře nebo tak, stačí sama sebe trochu poznat. Ze začátku je to strašně trapný a vyčerpávající (chápavé kývání hlavou, které dává mým představám na síle), ale jak si zvykneš, je to hned lepší. Tohle jsem četla už milionkrát: vemte si zrcátko, udělejte si pohodlí a začněte objevovat (pohled z očí do očí a musím si poposednout). Jako jo, zrcátko je super, ale ty první pohledy pravdě do očí jsou nesmírně bolestivý. Si říkáš: panebože, já jsem monstrum! Co to je, tohleto?! (Prťavý úsměv, který se uložil v mé paměti) Ale i tak bych to doporučila, jinak to prostě nejde, musíš si zvyknout. To zrcátko je pak dobrý v tom, že fakt vidíš, kam šaháš a kde co je. Pak si to přiřadíš k tomu hmatu a hned máš lepší představu o tom, jaký to tam dole je a jak to asi celý funguje. Prostě se zkus dotýkat sama sebe, no," dořekla jsem a zacpala si pusu další lžičkou jogurtu. Ona zase chápavě... skoro spíš krotce kývala a zpracovávala informace.

„No, tak já to asi nějak zkusím," stydlivě šeptla, ale poznala jsem na ní, že v ní vířila pozitivní motivace k objevení toho tajemného systému tam dole. Bůh chraň moje já, které je právě teď v týdnu před menstruací a je v jednom kuse nadržené...

„Já bych ti kdyžtak pomohla," vypadlo ze mě a hned jsem si zakryla ústa. Fuj. Fuj! To jsem neřekla. Proboha, tohle jsem neřekla! To se mi snad jenom zdá! Proč mi to muselo sklouznout z jazyku tak rychle?! Proč ze sebe vždycky vyzvracím takový blábol?!

„Jo, když něco budu potřebovat, zajdu za tebou," přitakala s úsměvem a já začala předstírat, že jsem si jen od něčeho utírala pusu. To bylo těsné.

. . .

Klíče jsem zavěsila vedle dveří, boty mrskla do botníku a pozvala ji dále.

„Nikdo není doma," usoudila jsem podle srovnaných papučí v chodbičce. Doufala jsem, že bude v bytě prázdno, aby nás nikdo nerušil. Poslední týden jsme se spolu hodně bavily o rozdílech v našich životech, protože jsme shledaly, že je jich až podezřele moc, a já ji dnes vzala k sobě domů, abych jí ukázala pár her na počítači, ke kterým by se jinak snad v životě nedostala. Překvapilo mě, že jí to zajímalo, ale byla jsem za to ráda.

„Chceš něco k pití nebo k jídlu?" zeptala jsem se a mířila do svého pokoje. Ona mě následovala.

„Nene, děkuju," odmítla zdvořile, přesto jsem jí však nalila alespoň vodu. Jen zběžně jsem si udělala pořádek na posteli a už jsem se jí věnovala. Zapnula jsem počítač a dala jí na výběr, co by si chtěla zahrát nejdřív. Další hodinu jsme postupně zkoušely hry jednu po druhé a už to chtělo přestávku. Udělala jsem nám nějaké to ovoce a trochu jsme si povídaly. Ona mi sdělovala dojmy z jednotlivých her, já jí říkala vlastní názory o nich. Pak se konverzace stočila k jejím domácím mazlíčkům. V jejím pokoji bydlely dvě andulky, jeden pes, želva, morčátko a dva malí králíci. Jenže další zvěrstvo bylo také v pokoji vedle, v pokoji jejího mladšího bratra.

„Ty se máš," záviděla jsem jí, „můj táta má alergii skoro na všechny druhy chlupů, moje máma nesnáší cokoliv podobný myším a ani jeden by mi nedovolil nic, co si žije vlastní život, nezávazně, jako třeba had, želva, ještěrka nebo tak. Ani rybičku mít nemůžu."

„Chudáku," soucítila se mnou a já se semknutými rty pokývala hlavou, ačkoliv jsem se zrovna nachytala, jak přemýšlím, o jejích roztomilých slabých ručkách a nádherné pleti. Jak to, že já s akné vypadám jako idiot a jí to sluší úplně stejně jako každý jiný den? To není ani trochu fér! A proč já musím mít tak chlapské a žilnaté ruce? Mohla bych si s ní proplést prsty, vyfotit to a sdílet z jejího účtu se zámkem, klíčkem a srdíčkem v popisu a všichni by jí gratulovali k nalezení sexy kluka!

„Je to sice mimo konverzaci, ale..." rozhodla jsem se, že kousek toho, na co myslím, vypustím ven – čistě pro její úsměv, „máš hrozně hezký ruce."

„Fakt? Díky," zakřenila se roztomile a mně zrychlilo srdce. Nech mě tě políbit, božínku! „Mně se zas líbí tvoje vlasy. Tohle," hrábla mi mezi prameny a vytáhla jeden světlejší, „vypadá úplně jako melír, což je ultra hustý."

Cítila jsem krev ve tvářích a snažila se nekoukat příliš překvapeně na její ruku v mých vlasech. Myslela jsem, že snad prasknu štěstím! Možná to zní divně, ale pocit, že se mě nebojí dotknout se mi neskutečně líbil.

„Dík," usmála jsem se. Ona stáhla tu úžasnou ručku zase zpět k sobě a vzala si měsíček jablka. Kousla si do něj, ale dívala se mi přitom do očí. Ani mě nenechá vydechnout!

„Všimla jsem si tý vlaječky u počítače," řekla jemným hlasem a ve mně hrklo. Normálně by ve mně hrklo právě kvůli jejímu hlasu, ale zrovna v tuhle chvíli se to stalo proto, že jsem zapomněla sklidit jasný důkaz o mojí sexuální orientaci. „Není to nějaká lgbt vlajka?" V první vteřině mě napadlo lhát, ale hned jsem to zavrhla. S pravdou ven, jinak se těch lží už nezbavíš.

„Jo, je to lesbická vlajka," přiznala jsem jak nejnormálněji to šlo.

„Jo ajo vlastně," kývla a já čekala, kam to povede, „já jsem si tím nebyla jistá."

„Jo," zamumlala jsem, abych se tam jen trapně netopila v tichu.

„To tady máš jenom tak, nebo...?" vyzvídala opatrně. Je kolem takových věcí děsně korektní, aby někomu neublížila. Nedivím se jí – na internetu je spousta lidí, co ze své unikátnosti dělají standart a hanbí kohokoliv, kdo to na nich nevidí nebo něco takového nezná. Na druhou stranu jsem viděla i hromadu takových, co si z někoho utahovali za to, že si je špatně přiřadil (např. pokud si někdo o holce myslel, že je lesba, když nebyla). Je to celé komplikované a je těžké nešlápnout vedle.

„Ne, dá se říct, že mě to vystihuje. Líbí se mi holky," upřesnila jsem a vyhnula se jejím očím.

„Hmh," zabručela zamyšleně a následovalo ticho, které mě donutilo si vzít ještě pomeranč. Nevypadá, že by jí to nějak moc vadilo, nemohu si však troufnout nic odhadovat.

„Jo, chtěla jsem ti vlastně ještě dát ten lubrikant," vyskočila jsem na nohy a rychle zmizla v koupelně. Než se stihla sžít s tampónem, skončila jí menstruace, tak to nechala na tu další, která by jí měla přijít tak do týdne. Napadlo mě, že by se jí mohl hodit lubrikant, jelikož se zmínila o tom, jak to tam dole dře a vůbec to neklouže.

„Mám tady dva. Tenhle by měl být spíš na sex, tak jsem myslela, že bych ti dala tenhle. Ten jsem koupila ke kalíšku, měl by bejt víc uzpůsobenej na tyhle věci," ukázala jsem jí obě lahvičky. Jedna, z té jsem dávno strhla plastový obal, takže zůstala prázdná, a druhá, taková dorůžova. „Řekla bych, že je to asi jedno, co na co použiješ, ale stejně si myslím, že s takovouhle nádobou by tě rodina neměla z ničeho podezřívat, tak je to stejně lepší." Odložila jsem růžovou lahvičku na stůl a vykápla si z té druhé na ruku trochu gelu. Rozmázla jsem ho v prstech a ukázala zblízka.

„To mi asi nemusíš dávat, stálo tě to peníze a tak," stydlivě se bránila. Natáhla dva prsty a dotkla se mazlaviny.

„Ne, já to vůbec nepoužívám, klidně ti to..." zastavila jsem se, protože na mě nahoru upřela zrak tak pronikavý, že jsme si navzájem koukaly až do duší. Viděla jsem toho tam tolik, že jsem se neudržela a stiskla její ruku ve své. Obě naráz jsme se k sobě natáhly a už jsem cítila chuť jejích rtů, smíchanou s ovocem. Položila jsem jí čistou ruku na tvář a následně s ní sjela na její labutí krček. Ona si stoupla a já se díky tomu mohla narovnat, ale jen proto, abychom se společně svalily na postel. Podařilo se mi ještě poslepu odložit jeden lubrikant a nahmatat druhý (pro jistotu, aby byl po ruce).

„Já mám doma trochu jinou vlaječku," udýchaně promluvila, když jsem jí vášnivě líbala na krk, „jsem bi s preferencí na kluky."

„Co tím chceš říct?" pokračovala jsem v polibcích, ale trochu jsem se té preference lekla. Co když jsem jenom nějaký její důkaz, že je mokrá i z holek? Ještě v sobě nikoho neměla, co když jí jde jen o nějaké osobní přesvědčení?

„Že se ohlížím za klukama víc, ale ty jsi pro mě vzácnější než všichni," řekla a já se jí znovu vrhla na rty. Panebože, to zní naprosto neodolatelně! Ruka mi sjela na její bok a společně jsme jí sundaly tričko. Prohlédla jsem si jí jen na vteřinu, protože jsem znala ten zvláštní pocit. Ležet pod někým bez trička, když on ho má, a čelit vkrádavému pohledu cizích očí, to se mi nikdy nelíbilo. I proto jsem si také přetáhla kus oblečení přes hlavu. Prsty nás obou putovaly po holé kůži té druhé, zatímco jsem jí líbala na klíční kosti. Moc jsem chtěla vytvořit cucflek, ale zaprvé jsem ho nikdy nedělala a za druhé jsem si nebyla jistá, jestli by se jí to líbilo.

„Můžu?" zeptala jsem se s pravačkou nedočkavě zabořenou jen půl centimetru pod (naštěstí velmi volnými) kalhotami. Jasné hmh, mi jako odpověď stačilo a zajela jsem rukou dovnitř. Hmatem jsem poznala chlupy a jemnou kůži. Myslím, že už jsem jí také dávala přednášku o tom, jak nespravedlivé a hloupé je odsuzovat něčí ochlupení. Snad proto se jinak stydlivá holka nechala osahávat v této poměrně dost ochlupené a především citlivé části těla.

Na chvíli jsem se od ní odtrhla, abych jí (i sobě) rozepla poklopec, malinko stáhla kalhotky a rychle si prdla gel do ruky. Obě jsme dýchaly rychle jako po maratonu a mé srdce bušilo silněji, než bych si kdy dokázala představit. Ochutnávala jsem její hrudník, zatímco jsem strčila ruku do jejích kalhotek. Zkoušela jsem dělat to, co by se líbilo mně, ale dávala jsem si záležet hlavně na tom, co mi přineslo nějakou její reakci. Občas sebou škubla, občas víc natáhla nebo pokrčila nohy, ale co mě neskutečně nakoplo, byl její první vzdech, který nedokázala zadržet, když jsem se dostala malinko do jejího nitra. Nebyla jsem hluboko, ale už tak jsem tam byla schopná dát dva prsty.

„Teď už ten tampón půjde určitě dobře, co myslíš," dostala jsem ze sebe téměř bez dechu, aniž bych přestala pracovat prsty. Místo odpovědi znovu dlouze vzdychla a vložila mi prsty do vlasů...