O jeden den později

Justin

,,Bré ráno" usmál jsem se na Christine když jsem druhý den vešel do jejího pokoje. ,,Ahoj" šeptla a koukala do mobilu. ,,Děje se něco?" Zvedl jsem obočí a sedl si k ní na postel. Její tichý a smutný pozdrav mě teda pěkně znepokojil.

A mimochodem dnes se mi za celou dobu podařilo spát celou noc! Sakra, tak krásně jsem se vyspal a mám úplně skvělou náladu. A to vlastně jen kvůli Christine a tomu, že je v pořádku.

,,Proč jsem maličko aspoň doufala, že mě nechají na stáži když Paul bude ve vězení?" Povzdechla si. ,,Taky jsem si to myslel. Nebudeš?" Nechápavě jsem se podíval. ,,Ne" zamumlala. ,,Jak je to možný?" ,,Asi ještě Paul předtím než ho začala nahánět policie tak to tam nějak zařídil. Tenhle mail mi poslali z personálního oddělení a pak mi to stejné poslal i ředitel nemocnice" řekla potichu a smutně a podala mi mobil.

Zhluboka jsem se nadechl a začal jsem si číst ten mail, který mě teda neskutečně vytočil.

,,Dobrý den slečno Anderson,
vzhledem k osobním událostem, ale i kvůli kapacitnímu důvodu, vám nemůžeme nadále poskytovat stáž na oddělení chirurgie. Všechny potvrzení o stáži si u nás můžete vyzvednout kdykoliv.
Také vám zároveň můžu nabídnout stáž na oddělení gynekologie, kde ještě máme volná místa. Pokud by jste měla zájem tak budeme rádi za další spolupráci.
Omlouváme se za nepříjemnosti, s pozdravem krásného dne.
Fakultní nemocnice Toronto"

,,To jsou kokoti. Vzhledem k osobním událostem? A ta sračka, že kvůli kapacitním důvodům? To nemyslí vážně ne?" Zavrčel jsem. ,,Paul tohle určitě zařídil. Já jsem to nějak čekala. Vždyť jsem ti to i předtím říkala, že nebudu mít stáž, ale včera když mi došlo, že by mohl být ve vězení tak jsem maličko doufala, že mě v nemocnici nechají" vydechla.

,,To je fakt sráč. Moc mě to mrzí Christine" chytil jsem ji za ruku a palcem ji hladil po hřbetě ruky. ,,Nevím co budu dělat" ,,Něco vymyslíme. Pomůžu ti s čímkoliv" pousmál jsem se.

,,Ale jeden nápad mám. Můžeš být na stáži na gynekologii" uchechtl jsem se a chtěl ji nějak rozesmát. ,,Haha. Úplně není můj šálek kávy se každý den dívat na stovky vagín a hrabat se v nich" řekla a já se začal smát a ona se mnou.

,,Náhodou mně by se to líbilo" řekl jsem pomezi smíchu. ,,Ty jsi blbec!" Vyhrkla se smíchem. ,,Uvědomuješ si, že na gynekologii nechodí jen mladé krásné holky? Chodí tam i staré ženské" ,,Fajn fajn, máš pravdu" uchechtl jsem se a ona nade mnou protočila očima.

,,Bože, chyběl mi tvůj smích Christine. Fakt jsem se o tebe hrozně bál" zamumlal jsem a ona mi stiskla ruku. ,,Já vím, jsem tady s vámi a jsem v pořádku" usmála se a já se taky usmál.

Ozvalo se rychle zaklepání a pak dovnitř vešla doktorka. ,,Dobrý den slečno Anderson, pane Bieber" usmála se na nás. ,,Jak se cítíte?" Stoupla si k posteli a začala si Christine prohlížet.

,,Cítím se docela dobře, občas mě zabolí ta rána, ale dá se to zvládnout" řekla a doktorka přikývla. ,,Mohli by jste mi už dát pryč ten umělý vývod? Chtěla bych už si chodit sama na záchod" povzdechla si. ,,Slečno, včera jste se probudila. A ránu máte ještě hodně citlivou. Nevím jestli by jste si sama dokázala chodit na záchod"

,,Prosím, cítím se hrozně s tím. Já to opravdu zvládnu. Musím se nejdříve rozchodit a pak to půjde" ,,Christine, vždyť nemusíš nikam spěchat" ,,Já vím, ale já chci. Chci začít fungovat. Nebudu další dny na umělém vývodu když vím, že to zvládnu" ,,Bože, ta tvoje tvrdohlavost" uchechtl jsem se.

,,Dobře, tak já řeknu sestře, aby vám to vyndala" ,,Dobře, děkuji" pousmála se. ,,Ale fakt vás upozorňuji až se poprvé postavíte tak to bude hodně bolet. Takže máte ještě čas si to rozmyslet" ,,Ne, už to nechci" ,,Dobře" kývla, něco si zapsala a pak odešla.

,,Pomůžeš mi se rozchodit?" ,,Samozřejmě, že pomůžu, ale někam moc spěcháš ne?" ,,Když to budu déle prodlužovat tak to bude pak těžší. Vím o tom hodně. Už týden jsem se nepostavila a nechodila. Musím už vstát a hýbat se" ,,Dobře, když myslíš" pokrčil jsem rameny.

*********

,,Jsem plná" podala mi tři poslední kousky sushi. ,,Samozřejmě, vždy za tebe musím všechno dojídat" uchechtl jsem se a naházel do sebe ty kousky.

,,Pomůžeš mi se teda postavit?" Zvedla obočí. ,,Jasně" kývl jsem. Pomalu se posadila a přehodila si nohy přes postel. ,,Uhhh bože" zamumlala a zaklonila hlavu. ,,Bolí tě ta rána?" ,,Uhm" přikývla. ,,Odnesu tě tam. Počkej..." ,,Ne ne, já to zvládnu. To bude v pohodě" vydechla a tak jsem ji pomohl se postavit.

,,V klidu, nemusíme pospíchat. Zvykni si" řekl jsem a ona kývla. ,,Dobrý" šeptla a začala dělat malé krůčky. ,,Do háje" zakňučela a podlomily se ji kolena a tak jsem ji pohotově chytil. ,,Do háje Christy, to nebyl dobrý nápad" povzdechl jsem si. ,,Zasranej Paul" vzlykla a já ji pomalu opřel o zeď a přidržoval ji.

,,Měla jsi ještě ty dva dny počkat" ,,Ne, říkám, že se musím rozchodit" řekla a zhluboka se nadechla. Po chvíli zase začala dělat malé krůčky a došli jsme na záchod. Nechal jsem ji soukromí a poté jsem ji pomohl se zase dostat do postele.

,,Mohla bych tě ještě o něco poprosit?" ,,Jasně, o co?" ,,Mohl by jsi mi zajet do nemocnice kde jsem dělala? Mám tam ve skříňce hromadu věcí, nějakou kosmetiku a jednu moji oblíbenou voňavku. Bůh ví, kdy se tam dostanu a bojím se, že by mi to vyhodili" ,,To přece nemůžou ne?" ,,Budou potřebovat volnou skříňku pro jiného stážistu. Takže mi to hodí do toho pytlíku, někam schovají a už se to nikdy nenajde. Vím, jak to chodí v těhlech velkých nemocnicích. Často se nenajdou ani věci pacientů" protočila očima a já pokroutil hlavou.

,,Dobře, tak já ti tam zajedu. A pak budu muset na chvíli do práce" ,,Dobře, děkuji." ,,Děti vyzvednou tvoje rodiče a přijedou sem" ,,Jo já vím" přikývla. ,,Tak já přijedu ještě nějak odpoledne" ,,Jo dobře" ,,Zatím se měj" dal jsem ji pusu na čelo a ona se roztomile usmála a já odešel.

*********

,,Dobrý den, mohl bych si vyzvednout věci Christine Anderson?" Zeptal jsem se u recepce. ,,Cože? A proč?" Nechápavě se na mě podívala nějaká doktorka na kterou jsem nemluvil. A nebo to byla taky stážistka? Vypadala hrozně nesympaticky.

,,Už tu nebude pracovat takže si jdu pro její věci" ,,A jak to, že tu už nebude dělat? Kde je Christine?" ,,Nemusím vám vůbec nic říkat proboha" řekl jsem nepříjemně. ,,Tady máte klíče, šatny stážistů jsou touhle chodbou a doprava. Skříňka Christine je hned ta první" pousmála se na mě ta doktorka na kterou jsem prvně mluvil a dala mi klíče.

,,Díky" vydechl jsem a šel tam, kam mi řekla. Odemkl jsem šatnu a otevřel její skříňku. Do sportovní tašky jsem naházel několik kousků oblečení, kosmetiky a dva páry bot.

Chtěl jsem odejít, ale zastavil jsem se když jsem v jedné chodbě viděl jít tu otravnou doktorku z recepce. Šla ke dveřím, kde je primářovna a snažila se být hrozně nenápadná.

Třikrát jemně zaklepala na dveře a ty se po chvíli rychle otevřely a ona tam vlezla. Co to sakra?

Rychle a potichu jsem přešel k těm dveřím a začal poslouchat. ,,Paule, nemůžeš se tu dál schovávat" ,,Já vím sakra, ale kam jinam mám jít? Nikdo by nepřišel na to, že se schovávám na tak absurdním místě jako je moje práce. Policajti už tady byli a všichni ví, že kdyby mě někdo viděl tak to mají nahlásit. Jsem tak rád, že jsi mě sem dokázala dostat Willow, díky" slyšel jsem Paula a moje srdce začalo zběsile tlouct.

Nejradši bych tam vrazil a zabil ho, ale to nemůžu. Určitě jsou zamknutý a kdybych se tam začal dobývat tak by ten idiot určitě utekl. Jsme v prvním patře, hned by určitě vyskočil z okna.

,,Nemáš zač, ale bojím se, že ta tvoje schovka tady není moc dobrý nápad" povzdechla si. Odstoupil jsem od dveří a začal volat tomu policajtovi. ,,Policie, detektiv O'Neil, přejete si?" ,,Dobrý den, tady Justin Bieber. Našel jsem ho" ,,Koho?" ,,Koho asi? Paula sakra! Vím, kde je!" Zasyčel jsem naštvaně.

,,Kde je? Kde jste pane Bieber?" ,,Je v nemocnici, v jeho primářovně. Teď jsem ho tam slyšel!" ,,Víte to jistě?" ,,Vím to doprdele jistě, hned musíte přijet!" Vyjekl jsem. ,,Ano, hned tam jedeme. Vy nepodnikejte nic sám pane Bieber, je vám to jasný?" ,,Ano, je mi to jasný. Hlavně dělejte" řekl jsem a típl to.

Doufal jsem, že ty dva tam budou spolu dlouho vykecávat a policie tu bude za chvíli.

Uběhlo asi deset minut a za chvíli sem policie přiběhla. ,,Je tam s ním i nějaká doktorka, která mu sem očividně se pomohla dostat" řekl jsem a ten detektiv přikývl a policajti přešli ke dveřím.

,,Policie! Otevřete, pane Tylere!" Zařval jeden a začal mlátit na dveře. A pak po chvilce je i vyrazil. Jak jsem tušil tak Paul už se snažil dostat oknem ven, ale policie k němu přiběhla a svalila ho na zem. ,,Paule!" Vykřikla ta doktorka vyděšeně a já se na ní zamračil.

,,Paule Tylere, zatýkám vás za ublížení na zdraví a pokus o vraždu slečny Anderson. Máte právo nevypovídat, všechno co teď řeknete, může u soudu být použito proti vám" řekl detektiv a dal mu pouto a pak ho zvedl.

Hned se jeho pohled setkal s tím mým. Nemohl jsem to vydržet a vyběhl jsem k němu a střelil mu takovou pěst až to i mě zabolelo. ,,Proboha, pane Biebere uklidněte se!" Vykřikl detektiv. ,,Málem jsi ji zabil ty hajzle! Jak jsi to mohl udělat?! Jsi takovej nechutnej člověk Paule!" Zařval jsem a zase jsem se po něm ohnal, ale další policajt mě chytil. ,,Dost, nebo se dostanete do problému taky" zavrčel a já si povzdechl.

,,Nejradši bych tě zabil ty svině hnusná" zavrčel jsem na něj. ,,To s tebou šukala že jo? S tebou šukala Biebere?" ,,Jo se mnou a užívala si ti nejvíc jak mohla když ty jsi nebyl schopnej" řekl jsem. ,,Je to jenom děvka, všechno si to zasloužila" ,,Chceš dostat ještě jednou?!" Zařval jsem, ale ten polda mě držel pěkně silně.

Paula rychle odvedli a pak si odvedli i tu doktorku, která mu sem pomohla. ,,Už jste v klidu?" Přišel ke mně ten detektiv a já kývl. ,,Snad musíte chápat, že bych ho nejradši zabil" řekl jsem naštvaně. ,,Já to chápu, ale mohl by na vás taky podat trestní oznámení za napadení" ,,Cože? Jako fakt?" ,,Ano bohužel. Proto jsem vás radši zastavil" řekl a já kývl.

,,Co bude teď?" ,,Teď si ho odvezeme na stanici a budeme vyslýchat. Je to doktor takže určitě má nějakého svého právníka. Budeme taky potřebovat mluvit se slečnou Anderson co nejdříve a pak bude termín soudu, kde soudce rozhodne o výši trestu"

,,Christine ještě úplně nemůže z nemocnice" ,,Klidně jestli by to nevadilo tak bychom přišli za ní a udělali výslech tam" ,,To by asi bylo nejlepší" ,,Tak my bychom zítra dorazili" ,,Dobře" kývl jsem.

,,Myslíte, že dostane nějaký vysoký trest?" ,,Byl to pokus o vraždu, určitě to nebude nic malého. To se nemusíte bát. A ještě se tam přičte to, že slečna přišla o plod, protože byla těhotná. Máme spis od doktorky takže víme její celkový stav" řekl a já přikývl. ,,Jo, to je pravda. Tak dobře, snad teda dostane něco vyššího, aspoň se ho Christine zbaví" řekl jsem. ,,Já věřím, že ano. A vám děkujeme za to, že jste ho našel. Bůh ví jak dlouho by nám utíkal" řekl. ,,Byla to dost velká náhoda" uchechtl jsem se.

,,Tak se zatím mějte, musím jít" ,,Nashle" kývl jsem a on odešel. A já na nic nečekal a šel odtud rychle pryč, nastoupil do auta a jel zpátky za Christine.

*********

,,Christy! Mají ho!" Vyhrkl jsem když jsem vběhl do jejího pokoje. ,,C-co?" Zakoktala překvapeně. ,,Paula, mají ho. Je na policii" řekl jsem rychle a ona vykulila oči. ,,Opravdu?" ,,Jo" ,,Panebože" vzlykla. ,,Proč pláčeš?" ,,Štěstím, hrozně jsem se bála, že mě odtud pustí a on bude pořád na svobodě" znova zavzlykala a já ji hned pevně objal.

,,Neboj se, už je konec. Mají ho" vydechl jsem a ona kývla a pevně se mě držela. ,,Kde ho našli?" ,,Já jsem ho našel" uchechtl jsem se. ,,Cože?" ,,Šel jsem do té nemocnice pro tvé věci a pak jsem viděl k primářovně jít nějakou doktorku. Na recepci byla hrozně zvědavá a nesympatická. A tak jsem přešel ke dveřím a slyšel jsem je tam mluvit. Říkala mu, že tohle není moc dobrá schovka a on ji děkoval, že ho sem dostala. Že tohle je takový absurdní místo, kde ho nikdo hledat nebude. Což je pravda, primářovna je zamknutá s tím, že tam primář není a nikdo by ho tam nehledal" řekl jsem a pokroutil hlavou.

,,To je fakt blbec. Jak vypadala ta doktorka?" ,,Měla dlouhé černé kudrnaté vlasy, hrozně nesympatická a taková namyšlená" ,,To byla určitě Willow, stážistka, hrozně po Paulovi jela. Ani bych se nedivila kdyby spolu něco měli" řekla a já pokrčil rameny.

,,Ale už jsi se ho zbavila Christy a to je nejdůležitější" znova jsem ji objal. ,,Ano, děkuji, že jsi ho vlastně ty našel" vydechla a přitulila se ke mně.

O pět dní později

,,Tak slečna Anderson jde domů" usmál jsem se když jsem vešel do pokoje. ,,Jo" kývla a stála u zrcadla. ,,Chceš s něčím pomoct?" Zvedl jsem obočí. Stála u zrcadla s nadzvedlým tričkem a koukala na sebe.

,,Ne, jen... podívej se na tu jizvu. Je obrovská" řekla rozklepaně. ,,Není zas tak obrovská" ,,Pro mě jo. To už nikdy nebudu moct nosit dvoudílný plavky" šeptla. ,,Ale no tak, to určitě ne. Za několik týdnů se to ještě zlepší a nebude tam skoro nic vidět. V létě už budeš moct nosit normální dvoudílný plavky" ,,Vypadá to hrozně" zamumlala.

,,Pro mě jsi pořád stejně krásná" pousmál jsem se a přišel k ní. ,,I s tímhle jo?" Uchechtla se. ,,Jo, vůbec mi to nevadí. Je to jen jizva, hlavně že jsi zdravá" chytil jsem ji za ramena a ona pomalu přikývla a přes zrcadlo jsme si koukali do očí.

,,Víš Christy..." ,,Justine..." ,,Tak začni" kývl jsem. Vlastně ani nevím, co jsem ji chtěl říct. Jen jak jsem tu s ní každý den byl tak mám hrozné nutkání na ní zase vysypat, co všechno k ní cítím, ale nechci ji ztratit.

,,Budu do té svatby Sarah bydlet u rodičů" ,,Cože? A proč?" Nechápavě jsem se na ní podíval a ona se na mě otočila. ,,Stejně nemám žádnou práci a chci nějakou dobu být s rodiči" ,,Myslel jsem, že tě přestěhujeme do toho mého minulého bytu" i když nejradši bych byl, aby jsi bydlela se mnou a nejlépe se mnou každou noc spala v jedné posteli.

,,Toho ráda využiju potom. Jen teď chci být do té svatby s rodiči" ,,Jasně, chápu to. Jak to bude s dětmi?" ,,Pokud by to šlo tak bych je aspoň týden měla u sebe. Nevadí ti to?" ,,Nevadí mi to. Chápu, že s nimi chceš být teď pořád" pousmál jsem se.

,,Je pátek takže bychom je vyzvedli ze školy a odvezl by jsi nás tam?" ,,Určitě" přikývl jsem. ,,Já je pak na ten týden omluvím a budeme jen spolu. Jednou se nic nestane. Učitelka mi jejich všechny úkoly pošle. Už jsem si s ní o tom psala" řekla a já znova kývl.

,,Zdáš se mi nějaký smutný" pohladila mě po rameni. ,,Nejsem jen..." ,,Co?" ,,Nic, všechno v pohodě. Pojedeme, děti budou za chvíli končit ve škole" řekl jsem, dal ji pusu na čelo, vzal její tašku a šel ke dveřím. ,,Ještě, že tě mám" usmála se a vyšla z pokoje.

Bože. Bude mi ten týden, co ji neuvidím extrémně chybět. Ach jo. Jsi jak zamilovanej puberťák Justine!

Ahooooj❤️ tak nová část je venku❤️ snad se vám líbila🙏 vůbec jsem nevěděla, co dát na konec na Instagram takže bohužel zase není. Ale od příště se zase budu snažit dávat i Instagram❤️

Co na tuto část říkáte? Paul je ve vězení! Jupí!!😍🙌🏻 a Christy může jít pryč z nemocnice a jede rovnou k rodičům.

A ti dva si zase navzájem nevyznali city😬😬 miluje ho vůbec Christine a nebo to tam ještě úplně není?🤔

A co by se nám asi ještě mohlo tak pokazit? A nebo že by už byl konec příběhu?😂

Budu moc ráda za vaše názory❤️❤️ moc moc mi pomáhají❤️

Jinak vám moc chci poděkovat za vaši pomoc při hlasování, jaký by jste chtěli další příběh. Nečekala jsem tolik komentářů😂😂 fakt jste mě potěšili a jsem vám vděčná❤️

Hodně jste hlasovali pro příběh číslo 5❤️ a mám k němu nejvíce nápadů takže to vypadá, že to bude tento příběh❤️

Vím, že jste si tam psali i o první příběh. Ten může být hodně zajímavý, ale nevím ještě, jak bych ho uchopila a nemám k němu žádné extra nápady zatím tak to prosím pochopte a nebuďte na mě za to naštvaní. Bála bych se totiž, že kdybych začala psát ten příběh 1 tak by to skončilo tak, že bych ho zase hezky vymazala, protože bych nevěděla co s tím. Potřebuji na to mnohem více času a určitě časem ho jednou psát budu, tak se nebojte🙏❤️

Takže ti, kdo vyloženě nechtěli příběh číslo 5 tak doufám, že mu aspoň dáte malou šanci a podíváte se❤️ protože by mě to jinak moc mrzelo. Víte, že já se snažím psát originálně takže to určitě nebude to stejné, jak už jste několikrát četli a třeba budete překvapení❤️

Mějte se krásně!❤️