,,A hlavně-"
,,-se ti budu co půl hodiny hlásit, já vím.''

,,Miluju tě," hlesl černovlasý smutně. Bylo to jen tiché přiznání skutečnosti, které ale Ley takhle v hovoru nečekal.

,,Agente Armitage, pospěšte si prosím,'' zahučel za nimi tiše Steve.

,,Ještě chvíli," Troy se pobaveně usmál, vypadal, jako kdyby mu Leyho bývalé "chůvy" snad bylo líto.

Ley nemohl z Troye spustit zrak. Z jedné strany se těšil na to, jak s Troyem bude moct začít nový život, a na tu druhou... Hrozí mu nebezpečí.

Jen vydržet v téhle uličce... Zapadlé slepé uličce, do které byste měli i ve dne strach byť jen vkročit. Troy ji měl však ověřenou. Brunetovi by to kvůli studu nikdy neřekl, ale párkrát, když přebral, se zde vzbudil. Teď se to náramně hodilo. Byla dostatečně daleko od možné hranice "bojiště", ale zároveň dostupná, kdyby se něco přihodilo, aby to Troy ke svému milovaném stihl za kratší dobu.

,,Už musím jít. Bude to v pořádku, uvidíš," mrkl na něj.

Hnědovlásek měl na krajíčku. Za chvíli mu jeho láska zmizí z dohledu a vydá se vstříc osudu. A jak chce vůbec bojovat? Co má přesně za úkol? Vrátí se v pořádku? Vrátí se...?

Černovlasý ho pohladil po tváři. Všiml si paniky a obav skryté v chlapcových očích, ale zároveň i lásky. Chtěl ony obavy rozptýlit, ujistit Leyho, že tu pro něj zůstane.

Na tváři měl zamilovaný úsměv. Namotal si na prst pramen kaštanově hnědých vlasů. Byly sametově hebké, zastrčil mu je za ucho a nechal svou dlaň, aby setrvala na jeho karmínových tvářích ještě o něco déle. Volnou rukou mu lehce nadzvedl bradu. Ley byl krapet nižší než on. Přitáhl si ho za bok co nejblíže to šlo a své rty prudce přitiskl na ty Leyho.

V mladíkovi, jakoby vybouchnul ohňostroj. Všechna láska a nutnost být spolu vyslovená beze slov pouhým něžným polibkem. Každý pohyb rtů mu v břiše způsoboval příjemné šimrání motýlích křídel.

Steve od líbajícího se páru odvrátil zrak. Z pomyšlení, že v těle toho kluka je i Crow, který mu za jeho názor rovnou natáhl a který si ho i přeměřoval se mu udělalo krapet nevolno. Avšak nic neřekl. Věděl, že doktor by mu na to něco nepěkného odvětil a že mladíka by se jakýkoliv komentář velmi dotkl.

Troy ho tu nechtěl nechat samotného a  nadále se naplno věnoval mladíkovým rtům. Přestože mu dal pusu již několikrát, teď byly okolnosti jiné. Toto se dalo označit jako něžný polibek, ne dravý spíše intenzivní. Nemohl se Leyho rtů nabažit. Klapání Stevovy boty o zem ho nijak netrápilo. Brzy se zase uvidí a můžou si své city vyznat naplno... A víc se poznat...

Brunet úplně osvobodil svou mysl od všeho, co ho trápilo. Měl zachránce, díky kterému nebyla třeba na své trable myslet. Věděl, že bez něj by teď nejspíš seděl v knihovně a tiše plakal nad tím vším, co ho v životě potkalo. Druhý muž mu pomohl najít odvahu a sílu přijmout sám sebe takového jakým skutečně byl. A už to bude jen a jen lepší...

V tichosti se od sebe odtrhli, aby jejich plíce nasály potřebný vzduch.

Troy sáhl do kapsy u kalhot, vzal Leyho pravou ruku a vložil mu do dlaně malé kapesní hodinky. Druhou rukou mu dlaň uzavřel, tak, aby je mladík držel pevně.

Ley naň zmateně pohlédl.

Černovlasý se zpříma zadíval do kaštanových očí. ,,Hlavně buď opatrný."

Rychle mu ještě daroval letmou pusu na rty a s těžkým srdcem vykročil k netrpělivému kapitánovi. Ten mu bezeslov podal dva kožené popruhy, které si měl upevnit do kříže kolem hrudníku. Obsahovaly ochranné obaly na vrhací nože, jejichž rukojeti z nich vyčnívaly k snadnému uchopení a použití. Troy kvůli svému bezpečí sám vždy nosí alespoň jeden pár s sebou. Jelikož jsou asi patnáct centimetrů dlouhé, lehké a dají se snadno schovat, vybudoval si k nim jistou oblibu.

,,Posílá ti je Stark, prý s nimi často zacházíš na misích,'' řekl blonďák pochybovačně.

,,Je hezké, že si Anthony vzpomněl, když už mě sem vytáhl." Koutky mužových úst sebou cukly krapet nahoru, jak se snažil skrýt své vlastní pochybování o Captainovi za milý úsměv. Otočil se na Leyho, jakoby snad čekal nějaké uklidnění, pak byl však nucen následovat blonďáka.

,,Dávej na sebe pozor, prosím," šeptl si pro sebe.

~~~

Doktor se zájmem sledoval zvláštní stvoření před ním. Humanoidní postava s rádoby zbraněmi v rukou? Už zažil i mnohem, mnohém horší protivníky. I Leyho otec, Cameron, ho občas děsil více.

Ale něco stvoření upřít nemohl. Ošklivějšího emzáka ještě neviděl.

,,Trošku si prohrajeme," usmál se lišácky, nebude těžké si jednoho z nich podmanit, je to jen chatrnější člověk, napadlo ho.

Stačila chvíle, zahledět se do očí té primitivní věci, a přes ně se dostat dál, převzít kontrolu nad prostým tělem tvora stejně tak, jako se počítačový virus. Nepotřeboval více, než-li představivost, brát tělo tvora za své, zkráceně jeho schránku využít namísto té své

Škubl mu rukou a donutil jeho nohy, aby jím vytočily a aby rychle napadl své spolubojovníky, začal je jednoho po druhém napadat, dokud neutržilo příliš zranění, díky kterým padlo v bolestech k zemi.

Troy se k němu sklonil, a rychlým pohybem mu zlomil vaz. Tělo pod ním teď mrtvolně leželo vedle dalších padlých a trosek budov.

Musel pokračovat, byť se mu to ani za mák nelíbilo.

~~~
Otec už ti ubližovat nikdy nebude, jsi volný, nemusíš mít strach. Zapomeň, kdo jsi byl a čím jsi byl nucen být, vše cos byl nucen dělat je pryč, vítej v New Yorku, Ley.

Zařídil jsem nám mešní byt, s prací ti ale asi nepomůžu, promiň. Zápisník nikomu neukazuj a dohlédni, ať je vždy ukrytý v tajné kapse kabátu, prosím. Piš mi o čemkoliv, s čím budeš mít problém, jsem tu pro tebe. Doufám že si na sdílení těla zvykneš... Je to zvláštní, budeš teď častěji unavený a občas budeš mít velké okno, stejně, jako já. I pro mne je to nové, prakticky ani nevím, kdo jsem, takže nechápu tvé pocity ani to, jaké to musí být zjistit něco takového. Vím jen to, co mě ona naučila. Doufám, že to bude stačit.

-Crow

,,To má být chladnokrevný vrah? Hloupost," odfrknul si. I beton, na kterém ve chládku rohu uličky seděl, byl chladnější, než srdce jeho ochránce.

Ley listoval zápisníkem jednoduše proto, že se nudil. Kapesní hodinky prostudoval již nesčetněkrát a mohl by vám přesně vykreslit každý jednotlivý detail.

Uběhlo něco přes hodinu a třičtvrtě a on se poslušně hlásil vždy na čas.

Zavřel zelený sešit a sledoval malou ručičku putující po ciferníku. Opatrně je zaklapl, stříbrný lesk obklopoval celý předmět a dodával mu vizáž drahého šperku.

Prsty nevědomky přejížděl po rytině monogramu T.A.A. jeho milovaného doktora, alespoň trochu ho to uklidňovalo. Musí mu je přeci vrátit, ne? Jinak by mu je přeci nepůjčil.

Až se zase uvidí, obejme ho a už nikdy nepustí.

Mohli bychom si pořídit malý byt, nebo žít v tom jeho... Jeho tvář zdobil zamilovaný úsměv.  Byli bychom spolu častěji, tak často, že už bych ho opravdu nemusel pustit. Myšlenka na usínání v objetí doktora se mu více než zamlouvala. Letmé polibky během dne i noci, by se mohly stát součástí Leyho každodenního života, stejně jako muž, který by mu je daroval. Konečně měl někoho, komu svěřil své city a on je opětuje. Zachází s nimi jako s klenotem, nejcennějším šperkem nedozírné hodnoty. Tolik to pro hnědovláska znamenalo, i proto svého Troye miloval ještě víc. Cítil se s ním jako někdo výjimečný.

Skoro cítil mužův dotek na svém těle a musel se tiše, až roztomile zasmát, když si vzpomněl, s jakou něžností se k němu černovlasý choval.

Z jeho myšlenek ho vyrušily hlasité zvuky. Neznal jejich původ, nikdy nic takového neslyšel, ale rozhodně nebyly lidské. Byly blízko, uvědomil si. Už už chtěl sáhnout pro vysílačku, ale-

~~~

Ley. Neozýval se. Vytáhl jeden z vrhacích nožů a sekl jím mimozemšťana, který se k němu přiblížil zezadu. S obavami se znovu podíval na vysílačku, kterou držel v druhé ruce. Notak... pomalu začínal mít o hnědovlasého obavy.  Kocourku...

Zastrčil vysílačku do kapsy a pěstí udeřil posledního stojícího mimozemšťana v dosahu.

Je v pořádku, musí! Jeho myslí otřásaly hrozné představy, ve kterých se tyhle stvůry dostaly k Leymu. Ne. Nic takového by nedopustil.

Rozběhl se, co nejrychleji mu nohy dovolily a nezpomalil, ani když mu do cesty vběhla nějaká nelidská kreatura. Jestli ho Ley teď potřebuje, tak ho zachrání. Kdyby ne, tak ho alespoň zase uvidí a Ley mu bude věřit, že je v pořádku, jak už se ho mladík přes vysílačku nespočetněkrát vyptával.

V tom spěchu a v myšlenkách jen na bezpečí hnědovláska si ani nevšiml, že ho pozoruje postava ve stínech, čekající na vhodnou chvíli k útoku.

~~~

Už už chtěl sáhnout pro vysílačku, ale ztuhl při pohledu na ozbrojenou, nebezpečně vypadající kreaturu. Dívala se přímo na něj. Instinktivně začal couvat.

Málem zakopl a přitom nešikovně upustil vysílačku.

Vzdaloval se od ní s každým krokem, ale vrátit se pro ni nemohl. Už nebylo cesty zpět.  Hledal něco, čím by se mohl bránit, jenže mu docházelo, že k sofistikovanému boji se určitě nezmůže. K tomu je tu Crow. Zrychleně dýchal, ta potvora naproti němu se s hlasitým výkřikem přiblížila ještě blíž. Málem se mu zastavilo srdce, když narazil do cihlové zdi. Nebylo úniku. Když byl minule v nebezpečí, Crow nepřišel. Co když se to stane znovu? Pomyslel si zděšeně. Tentokrát Troy nepřijde, ne... Nemůžu umřít, sakra! Příšera rozpřáhla svou obrovskou paži, zřejmě si byla jistá svým snadným vítězstvím. Vyhnul se ruce té zrůdy, přimáčkl se ke stěně uličky a zamrkal.

Crowe!

°°°

Během mrknutí oka byl Ley pryč. První, co Crow ucítil, byla panika, co se rozléhala jeho tělem, byla tím jediným, co po sobě Ley zanechal.

Bleskově zhodnotil situaci. A jen tak tak se skrčil při dalším útoku neznámého stvoření. Co bylo však důležité, všiml si, že je má zpět. Šťastně vytasil své motýlí meče a na přivítanou monstru zasadil hlubokou ránu do ramene. Konečně je zase má, bez svých věrných zbraní se cítil zranitelný a nesvůj.

Hnědovlasý se dočkal očekávané reakce - věc před ním vyjekla a stáhnula pohled ke zranění. Rychlým seknutím po ruce si zajistil odzbrojení svého soka a mohl ho dorazit.

Co takhle si s ním trošičku pohrát?

,,Eh?" zamračil se zmateně, když už stál nad onou kreaturou, chystajíc se jí definitivně zbavit.

Přece bys to neudělal takhle rychle, chtěl Leymu ublížit, pomsti se! Kapka mučení ještě nikoho nezabila-

,,-až na ty mučené," vyhrkl Crow odměřeně. Cítil zášť a tušil, co po něm nejspíš Lyd chce.

Vražda tu už dlouho nebyla.

Mladík se sklonil k zrůdě pod sebou o něco níže a dlouze si ji prohlédl. Přiložil jí meč k hrdlu. Nebránila se. Pomalu stvoření přimáčknul svou zbraň až na kůži.

Výborně. Pamatuješ si, jaks zabil svého tatíka? To bylo zbytečně uspěchané... Měl si ho nechat více trpět, zasloužil si to!

Crowa se zmocnila čirá nenávist. Mečem stvoření pomalu, přerušovaně řízl. Měl do mysli vyrytý každý pohrdavý úšklebek, který kdy Cameron Leymu daroval. Viděl to, Lydying mu vše ukázal a v tomto ohledu neměl důvod mu nevěřit. Věděl, že toho Cameron byl schopen. Zakusil jeho šílenství, posedlost astrálním stvořením na něm samotném. To on jim způsobil tolik bolesti. Jeho zabití a zničení všeho, co po sobě muž zanechal bylo to nejlepší, co mohl mladík udělat. A už zbývá jen Muerte.

Proč se tak ten záhadný muž nazýval mu stále bylo záhadou. Ale brzy? Brzy, už se takto nepředstaví, neoznačí se tím odporným přízviskem... Zemře, zabije ho a odstraní z tohohle světa, už nikdy Leymu ani nikomu jinému neublíží.

Správně! Už se těším, až mu rozřízneme hrdlo a-

,,My?"

Chceš to snad udělat beze mne? Raníš mé city, hraně zanaříkal.

Brunet se měl chuť praštit do čela.

Tak si to alespoň vyzkoušej na tom zaostalém stvoření. Podívej na něj, jak se svíjí a naříká... Možná tě žádá o milost...

Crow sebou cukl, nejistě se podíval na ruku svírající meč. Co to dělám?

Nebo ti nadává, kdo ví.

,,Mohl by ses laskavě alespoň jednou zprostit komentáře?!" zavrčel podrážděně. Začal si plně uvědomovat své činy. Byl sebou zhnusený, opět jím bylo manipulováno pomocí citového nátlaku. Ale stále v podvědomí cítil chuť ukončit mimozemšťanův život.

,,Zabít ho chceš jenom ty," pokrčil rameny a zvláštní stvoření opřel o zeď. ,,Nějak se z toho zkus dostat, jo?" Vypadal spíše duchem nepřítomen, jako by mu snad mohl emzák rozumět, že?

Nějak se z toho zkus dostat? To jako vážně? Teď nevím, jestli jsi k smíchu nebo k pláči.

,,Asi od každého trochu," vydechl mírně, z jeho hlasu odkapávala bolest a  flustrace. Lydying ho vždy jen provokuje. Ale on už si více méně zvykl. Hlavní je, že chrání Leyho. Nemusí se starat o urážky nějakého parazita, kvůli Leyho bezpečí je schopen přinést jakékoliv oběti. Ztráta soukromí byla to nejmenší.

Kolik jich tu- V ulici viděl plno živých, občas i mrtvých nebo umírajících stvoření.

Vidíš, jednoho si nechal žít a co se stalo? Vránooo...

Jedno z živých stvoření po něm vystřelilo zbraní. Rychle se ukryl za převrácený automobil, až málem zakopl o jeho urvané dveře válející se nedaleko. Snažil se nalézt něco, čím by příšeru odzbrojil, protože se mu nelíbila představa po ní hodit svůj drahocenný meč. Chtěl se podívat dovnitř auta, jestli zde není něco použitelného.

Rukou si překryl ústa, aby zabránil výkřiku. Majitel onoho auta, se nestihl dostat pryč včas a jeho mrtvola s prostřelenou hlavou visela stále připoutaná pásem k sedačce hlavou dolů.

Z Crowova prvotního šoku se stal hněv na ty příšery. Lesklý meč prořízl vzduch a zbarvila ho nelidská krev. Ruka onoho stvoření se teď válela po zemi, jako bezcenný kus masa.

Najednou ti to vadí? Já jsem taky emzák, ty midgsrdská kryso! Smál se opět hlas v jeho hlavě.

Ale no tak. Teď nebo nikdy!

Crow věděl, že nemá moc šancí. Jeho hlavní nedostatek byl, že pokud zrovna nevrhá meče, které má jen dva, tak se soustředí jen na boj z blízka, tváří v tvář nepříteli. Což kvůli střelám bylo nemyslitelné. Leda že... Doufal, že to bude fungovat.

Byla tu jedna věc, kterou se mohl krýt. Nebyl si však zcela jistý, zda vydrží. Uchopil pevně urvané dveře od auta. Měl to jen jako krytí, alespoň tím se snažil uklidnit.

Přestože Crowovo rozhodování netrvalo víc než půl minuty, jemu to připadalo jako věky. Srdce mu divoce tlouklo, byť nevyskočilo z hrudníku. Bude rychlý, rychlejší než střely.

Nejbližší stvoření smetnul, když do něj pomocí dveří vrazil. Tentokrát se nesoustředil na jediného protivníka a měl co dělat, aby ho ostatní nestačili postřelit nebo jinak zranit.

Meč, který mu ještě zbýval zaseknul do stvoření stojícího předtím, ze zadu ho ale náhle chytila další stvůra. Dříve než s ním praštila o zem, však Crow vystřelil svou ruku proti její končetině. Pevně ji uchopil a soustředěně v mysli odemkl svou schopnost.

Věděl, že na ni nebude stačit pár sekund, tudíž se nemůže spolehnout na kontaktní a jednodušší formu. Přece jen podmínku doteku na kůži již splnil.

Nestvůra se v křečích svalila na zem, z toho, co zřejmě měly být uši, se jí valila krev.

Crow nehlídal svou schopnost, nebyl ohleduplný, bylo to buď on nebo oni. A ve hře o život, svůj i Leyho, nehodlal prohrát. Nevýhoda byla, že dokud neukončí bezkontaktní formu, nemůže se ani pohnout, jen upřeně sledovat svou oběť.

Už jen z potěšení Lydyinga měl vždy sledovat, jak jeho oběť trpí.

Rychle zamrkal, čímž přerušil řev v hlavě mimozemského stvoření.

Věděl, že její rozum nebo cokoli tomu podobného je ten tam. Sluch měla nenávratně poškozený a nezbylo jí nic jiného než se svíjet v bolestech. Nemělo smysl ji nechat trpět.

Nohou zatlačil na její krk, aby si ji přetočil zády vzhůru a nehýbala se, ne, nedokázala se pohnout, natož vzdorovat. O ruce mít starost nemusel, tiskla je k postiženému místu jako divá. Crow si upravil  meč v ruce, musel mít jistotu, že bodne přesně. Upřímně doufal, že se její anatomie od té lidské moc neliší.

Ostrá čepel projela tělem stvůry z jiného světa. Přerušil aortu. Za pár sekund přijde smrt.

Těžce se zvedl, nechtěl to dohnat k odpravení jí tímto způsobem.

Nikdo na něj neútočil. Nezbyl nikdo, kdo by toho byl schopen. Bytost, které usekl jednu ruku nedaleko předloktí, musela utéct.

Povzdechl si, jeho nálada byla na bodu mrazu. Pomalu se rozešel pro chybějící meč.

Jakmile se pro něj sklonil, nevěděl, jak zareagovat. Obrovské monstrum, jež se objevilo zpoza mrakodrapu plulo vzduchem, nahlas vyjeklo, hlasitý odporný zvuk mrazil až do morku kostí. Netušil však, co příšeře ublížilo. Ale vypadalo to, že boj pokračoval.

Rychle odběhnul a vyšplhal po požárním schodišti až na vrchol menší budovy.

,,T-to není..." vydechl.

Nebyl si jistý, jestli vidí toho muže, kterého hledá už od svého útěku a ironicky i vzniku, toho, kterému se touží pomstít ze všech lidí nejvíce, pravou ruku Camerona. Mohl to být klam, odporná hra mysli, ale nemyslel si to. Byl to on. Muerte.

Nom... Budeme rády za názory, teorie...