Sice Troyovi slíbil, že do jejich vztahu nebude strkat nos, ale to zkrátka nebyl jeho styl. Ne, Tony se doktorovi snažil dohodit nějakou kočku, snad už od chvíle, kdy se z nich stali přátelé. Bezúspěšně, teď už mu dávalo větší smysl proč. Tohle by mohl považovat za jeden z největších úspěchů, i přestože to nebyl jeho prvotní úmysl. Proto prostě nemůže dopustit, aby se vztah těch dvou rozpadl. Protože jeho kamarád si zaslouží být peskovaný partnerem, stejně jako on.

~~~

Ley se skrčil do rohu jedné z chodeb a znova propukl v tichý pláč.

Co ho poznal, stávalo se to nějak moc často. Uvědomil si trpce. Litoval toho? Nebyl si jistý. Zajímalo ho, jak se teď cítí Troy. Je mu snad úplně ukradený?

Není tu, takže zřejmě... Ne, nechtěl si to přiznat.

Popotáhl a otřel si slzy. Vážně se choval jako malé dítě. Co jsem udělal špatně..?

Ve vší sebelítosti si ani nevšiml, že jej někdo pozoruje.

,,Páni, máš tu truchlivější atmosféru než na pohřbu.''

Ley k němu vzhlédl. ,,Há-Hádám ž-že Troy-yovi je t-to jedn-o..."

,,Z nějakého důvodu se bojí si s tebou začít hlubší vztah. Sice ano, původně to bylo něco jako úkol, ale nemyslím si, že ty city jen hrál,'' prohlásil Stark a doufal, že tím pochmurnou náladu trochu rozežene.

,,Proč m-mi o ničem ne-neřekl? Ani neví, co to st-stojí mně..." povzdechl si. ,,Nejsem tak bezstarostný, jak vypadám...'' fňukl a zakryl si obličej.

,,Být dva lidi není žádná sranda!" rozhodil mladík hystericky rukama.
,,Radši budu držet klapačku," šeptl si tiše, přesto slyšitelně a praštil se do čela.

Malinkatá část jeho duše stále doufala, že se na něj nevykašlal a přijde s omluvou. Omluva. Ano, tak málo by mu stačilo. S doktorem se totiž cítil jinak, úplný, šťastný v bezpečí a přesně to potřeboval. Potřeboval jeho. Proto ho tyto události, když na něj  křičel, když pocítil na vlastní kůži zneužití jeho důvěry, pálily jako rozžhavený řetěz obepínající jeho srdce. Prostá omluva by byla klíčem z cely utrpení, v níž jej drží jeho vlastní mysl.

,,Dobře..? Hele nebudu se v tom šťourat, pokud mi to nechceš říct. Jen se uklidni. Troy není zas tak špatný, jako nevím jak v posteli, ale to odbočuju. Zkus mu dát ještě šanci,'' snažil se jej přesvědčit.

Ley si opřel hlavu o kolena a díval se před sebe. ,,Vždyť sem ani nepřišel. Jsem m-mu ukradený... Asi bych se měl sebrat a-..." zapřemýšlel se. Co může jakožto zajatec dělat? ,,Ani nevím jak tu větu dokončit,''  uvědomil si sklesle.

Chvíli jen nehnutě seděl a díval se do prázdna. Možná přemýšlel. Najednou vytřeštil oči. ,,Kabát!"

Jak jen mohl zapomenout? Měl k tomu kusu oblečení silné pouto, byla to jediná věc, co se mu po strýčkovi dochovala. V tajné kapse, kde on teď nosí zápisník, kdysi jeho strejda nosil bonbóny pro něj. On Leyho narozdíl od otce měl skutečně rád, jak si mnohokrát říkal. Pak ale...

,,Na co je ti vůbec v létě kabát, to si nepřipadáš jako blázen?" zavtipkoval Stark.

,,Vůbec nechápeš jeho důležitost, bez něj vypadám jako úplně jiný člověk,'' ohradil se proti němu nasupeně.

,,..jako normální člověk," dodal stroze miliardář.

,,Taková urážka,'' frkl vytočeně. ,,Za tohle si vyprošuje omluvu."

,,Kdo?"

,,Majitel toho kabátu, přece," řekl stále na oko uraženě, ale miliardáři neunikla ani ta trocha hořkosti zakořeněná v těch slovech. ,,Ale ne, že by tě ještě mohl slyšet..." šeptl tichounce. Zhluboka se nadechl. Musel své city udržet na uzdě a získat strýčkův kabát zpět. Pohodil vlasy a obešel silně zmateného Starka. Chtěl se zeptat co to mělo znamenat, ale něco v té větě ho donutilo to více nerozebírat.

Ley se snažil loudat, aby oddálil možnost setkání se s doktorem o co nejdéle. Stále nemohl uvěřit, že ho udeřil. Necítil se kvůli tomu nejlépe.

Tony ho bez nejmenší námahy dohnal, ani nemusel běžet.

,,Jak na tu facku reagoval?" Řekl ztěžka a opět se zastavil, přičemž se sklíčeně podíval k zemi.

Anthony si povzdechl. ,,Jak bys asi reagoval na fakcu?"

,,Pravda.''

,,Ale byl dost překvapený, řekl bych, že poté co si odešel, byl... dokonce smutný! Což je u něj neobvyklé. Normálně se tváří jako ignorant a taky se zdál být z toho dost v prdeli."

,,Tak proč... proč nic neřekl, čekal jsem na vysvětlení, ale mlčel...'' řekl chladně, ale stále měla jeho slova  podtón zlomeného srdce.

,,Jak to mám vědět? Hned se ho můžeš zeptat sám-"

,,-jistě," odbyl ho náhle mladík a znovu se dal do pohybu. ,,Nechci s ním mluvit. Takže ty mi ten kabát doneseš a já se s ním nemusím setkat! Dlužíš mi to, za tu urážku...'' řekl s nadějí v hlase.

,,Ne," zamrmlal.

,,Co? Proč ne?!"

Hnědovlásek vypadal dosti ztrápeně. ,,Neměl náhodou jít na nějakou- ehm, misi? Co když už odešel?" doufal mladík.

Tony se vítězně usmál. ,,Já klepu ty mluvíš."

Po několika minutách ticha, nebo to také mohly být sekundy, čas se Leymu v nervozitě vlekl jako při otcových přednáškách, se to rozhodl vzít do vlastních rukou. ,,Ehm, Troyi?" řekl sotva slyšitelně.

Když se pokusil o hlasitější zavolání, hlasivky jej zradily. Vydal ze sebe jakýsi pištivý zvuk. Tony se krátce zasmál, musel uznat, že Troy si umí vybrat. Mladík působil roztomile, úplně jako malé kotě.

Ticho.

,,Očividně tady není." Ley váhal, jestli ho to trápilo, nebo ho to potěšilo. ,,Nezajímám ho.''

cink

Starkovi zabzučel mobil. Sáhl pro něj do kapsy a přečetl zprávu na displayi. Přišla od Bruce.
Neviděl si Leyho? Troy mi svěřil navrácení jeho kabátu a já nevím kde je. Kdybys ho viděl, řekni mu, že jsem v laboratoři. Díky.

,,Vypadá to, že Troy už stihl odletět na misi, ale o kabát se ti postaral.''

,,On umí pilotovat?''

,,Vážně tě zajímá jen tohle? Netoužil si náhodou jen po tom kabátu?" dobíral si ho.

,,Crow by mě zničil, kdybych ho ztratil,'' zamumlal a snažil se skrýt rozpaky.
Sakra já to řekl nahlas?! ,,Asi už není nejvhodnější čas hrát si na blbečka, že?" povzdechl si. ,,To s tou rychlou změnou nálad byla pitomost, já vím."

,,Pokračuj,''  pokynul mu rukou, zřejmě ho zaujalo, že mu chce mladík vysolit své tajemství. Byl škodolibě rád za možnost vědět více než pirát, který mu otravuje život.

,,Jak už jsem zmínil, v tomhle těle se střídáme dva, nechci o tom moc mluvit, rozhodně ne tady, ale prosím tě na kolenou, neříkej to nikomu, ví to jen Bruce,'' prosebně se na něj zadíval. ,,Víš, Starku já tě vždy obdivoval a opravdu působíš jako fajn člověk, proto jsem se ti teď svěřil, ale jestli Crowa někdy uvidíš, radši ho moc neštvi je dosti výbušný,'' odmlčel se.
,,Teda asi, sám bych ho asi těžko potkal," řekl nervózně a dodal, ,,vždycky po něm zůstane spoušť. Nezahrával bych si s ním.''

,,Viděl jsem.''

,,Cože?!"

,,Poslali na tebe dva řadové agenty vyšší třídy, zřejmě jsi to nebyl ty, kdo je vyřídil,'' přeměřil si mladíka pohledem.

,,A ještě jedno mi řekni,'' začal vážně, ,,jaktože to ví Bruce dříve než já?!"

,,Hledal jsem vás, a-ale nebyl jste k nalezení," pípl krapet nesvůj. Nedokázal se moc soustředit, přemýšlel hlavně nad tím, co teď asi Troy dělá...

~~~

,,Jistě, díky za ohlídání,'' usmál se vděčně a uchopil jej do rukou. Tmavě modrá látka byla příjemná na omak, tak jako vždy. Rychle si ho oblékl. Ten kabát k němu prostě patřil.

Zatím co on se kochal svým znovu získaným kusem šatstva se dali doktor a miliardář do řeči. Ley jim do toho nechtěl zasahovat, proto se ležérně opřel o zeď a ruce zabořil do kapes.

O to větší překvapení to bylo. Pravá kapsa nebyla prázdná.
Věděl jistě, že předtím byly jeho kapsy prázdné. Onen kus papíru okamžitě vytáhl.
Byl přeložený na půl a na vrchu stálo jeho jméno.

Že by..?

Rozevřel ho. Zmrzla mu krev v žilách, když přečetl první větu.

Crowley, vlastně jen Ley, že? Takto jsi rád oslovován. Chci, aby si tohle věděl.

Ze začátku jsem bral tvé "svádění" jen jako úkol. Něco co je nutné. Ale první bodový zlom pro mě byl tvůj útěk z toalet. Díval jsi se na mě vyděšeně. Tvé oči, byl v nich strach. V tu chvíli jsem si uvědomil, že ten v nich vidět nechci. NECHCI v nich vidět nic jiného, než tu jiskru, kterou jsem tam viděl prvně.

Naše schůzka mi jen potvrdila mé city k tobě. Byl jsi mi najednou tak blízko... V tvé blízkosti mě zaplavují vlny štěstí. Cítíš to stejně?

Vím chybuji. A to často. I já mám strach, byl jsem sám tak dlouho. Choval jsem se k tobě tak strašně nefér, a to jsem tě vlastně ani neznal... Chápu tě, ale když jsem věděl, že vše slyšíš byl jsem... vyděšený. Vyděšený z pomyšlení na tvou ztrátu. Na ztrátu někoho pro mne tak drahého. Možná i toho nejdražšího.

Jsi prostě dokonalý, ale jsem tě hoden?

I kdyby ne, vím co cítím. Je to láska.

Miluji tě, Ley Fry Coopere.

Tvůj a jen tvůj, Troy.

,,To je dopis?" Leyho šťastná chvilka byla přerušena Starkem, opět. Aniž by stihl zareagovat, Tony mu dopis sebral. Mladík bleskově natahoval ruce a snažil se ho získat zpět. Stark se mu však dokázal vyhýbat dost dlouho na to, aby si přečetl obsah. Tedy až na poslední řádek, kde se zarazil, i tato chvíle stačila. Ley mu ho vytrhl ze spárů a se vší opatrností se lehce pokrčený papír snažil narovnat.

,,Tak tvoje příjmení je Cooper?"

,,Překvapuje mě, že se Troy, sám, beze mě, dokopal k napsání milostného dopisu. Nikdy k nim neměl zrovna vřelý vztah,'' vybavila se mu vzpomínka jak doktor pálí na Valentýna všechny dopisy určené jemu, ,,vidíš říkal jsem to. Náš Troyík se zamiloval!" ukazoval na Leyho nadšeně a tahal Bruce za rukáv.

Hnědovláskovy tvářičky zrudly. Snažil se zamyslet nad tím, jestli mu své příjmení řekl v opilosti, nebo jestli už to věděl. Každopádně až Troye uvidí, musí se ho na to zeptat.

Až. Vlastně neví, kdy s ním zase bude. Sakra, pomyslel si, neměl být na Troye tak zlý. Kdyby jsem si to jen nechal vysvětlit.. Mohl bych slyšet jeho 'miluji tě' na vlastní uši. A mohl bych ti odpovědět...

S tímto uvědoměním se mu nahrnuly slzičky do očí. Doufal celým srdcem, že své pochybení bude mít možnost napravit co nejdříve. ,,Kdy se vrátí?"

Anthony a Bruce si vyměnili pohledy, jakoby se hádali, kdo z nich chlapci odpoví.

,,Upřímně? Nevím..." Řekl poraženě Bruce hlasem, který Leymu vůbec nedělal dobře. Začínal z toho mít divný pocit.

,,Oh,'' vyšlo z mladíka. ,,A bude v pořádku? Že mu nic nehrozí?" vyhrkl, hrozně chtěl slyšet ujištění, on se vrátí, musí. Už jen z pomyšlení, že to poslední co doktorovi udělal... Píchlo ho u srdce.

,,Pochybuju o tom, že by se jemu něco stalo. Spíš bych se bál o lidi, kteří se mu připletou do cesty," zavtipkoval Stark, ,,takže hlavu vzhůru.''

Chlapec opravdu hlavu trochu zvednul, bohužel se nedokázal zbavit pocitu viny. Rozhodl se to nechat na sobě, proč by tohle měl řešit zrovna s těmito muži?
Změn téma. Proletělo mu hlavou. ,,Proč o ty lidi?"

,,Eh," povzdechl si Bruce, ,,Troy má jistou superschopnost a dalo by se říci, že docela nebezpečnou... Měl by ti to říct raději sám."

,,To doufám. Aaa.. Proč je ten muž, kterého Troy sleduje, tak důležitý?" zamrmlal nespokojen s odchodem jeho...nevěděl jak měl doktora vlastně nazývat.

,,Spolupracuje s Lokim, když jsme u muflona, byl si už za ním?" zeptal se Tony.

Na podivína v zeleném úboru úplně zapomněl. ,,No, nebyl. Asi bych to měl... napravit?" zeptal se sám sebe nahlas.

,,Napravil bych to co nejdříve, flirtování s agenty není zrovna nejlepší způsob, jak si zajistit volný pohyb po základně. A Furyho by to asi taky nepotěšilo."

Do jejich diskuze se vložil Bruce. ,,Ley, mohl bych se tě na něco zeptat?"

,,Jasně, proč by ne.''

,,Jak funguje tvoje schopnost?" zajímalo ho to. Agent, jenž ji okusil na vlastní kůži, vypověděl jen to, že se ho zmocnila neskutečná úzkost a v hlavě mu zněl ohlušivý bolestivý křik, zároveň se mu však na malý okamžik za Crowovými zády objevila silueta něčeho neznámého. Jediné co zvládl rozpoznat byl úsměv od ucha k uchu.''

Leyho to zaskočilo. ,,Schopnost? A já? Obávám se, že nevím o čem mluvíš." Zamračil se uraženě.

,,Crow ti o tom... nenapsal?" optal se zmateně, když viděl, jak Ley zatnul pěsti a zamyšleně se na něho mračil.

,,Pravda, nepíše mi skoro vůbec. Nechápu, na co Crow furt myslí, proč nás z New Yorku táhnul někam do Německa? Posledně mi psal něco o nějakém-" sklapl, radši. Neřekl toho moc?

,,Prostě píše kraviny, vždycky to zní jak od nějakého proroka!" Snažil se zamluvit své pochybení.

,,Aha, dobře, jen mě to zajímalo. V tom listě je napsáno Crowley Fry Cooper, vím, jméno Cooper je sice časté, ale musím se zeptat, protože vzhledově jsi mu docela podobný. Máš něco společného s Doc. Cameronem Cooperem? Dělal pro S.H.I.E.L.D dost slavných výzkumů, pak ale zmizel, vše co zkoumal taktéž a  celá jeho rodina jakoby zmizela z povrchu zemského,'' povzdechl si, ,,i když dle toho, co jsi mi předtím říkal, to pravděpodobně- "

,,Je to on,'' šeptl stěží. Stále mu bylo toto téma nepříjemné. ,,Otec...''

,,Ale vždyť se k tobě choval hrozně, nemůže to být tentýž člověk, jako byl pověstně milý doktor Cooper...''

,,Herectví, když už nic, se v naší rodině dědí po generace,'' uchechtl se trpce, ,,hraju si na to, co nejsem, jen kvůli tatíčkovi, kterému přišlo snad cokoliv, co jsem kdy udělal, špatné. Ještě, že už není mezi živými."

Laboratoří se rozhostilo ticho.

Oba muži na něj v šoku zírali.

Vážně to řekl? Nahlas?
,,Ehh... Takhle jsem to říct nechtěl! Je to.. složitější...'' Vybavil si tu nešťastnou vzpomínku, které nemohl přijít na kloub. Jeho poslední setkání s otcem.

Stále si nechtěl připustit, že se snížil k tomu, aby Leyho zdrogoval. Další události má v mlze, sem tam postřehl nějaké nesouvislé spojení slov, nedůležité věci, jediná zřetelná vzpomínka byla matoucí, ale ostrá. Otec se s někým vítal, poplácal ho po rameni? Nevím jistě, ale to co řekl se mi dostává do mysli pokaždé když zavřu oči: ,,Nyní ti leží u nohou. Muerte.''

To všechno jen protože synek nebyl povedený? Naskočila mu husí kůže, nad tématem děctví už tak dlouho nepřemýšlel. Vše se mu začalo vracet až teď, po tom, co potkal Troye.

,,Né vše bylo zlé, měl jsem husu například,'' řekl hrdě s úsměvem na tváři. Tony se na něj zadíval, stále mu nešlo do hlavy, jak ten kluk mění nálady v pár okamžicích. Možná ta změna nálad nebyla jen blbost.

Bruce se naopak zatvářil nevěřícně. Hrál to na ně opět? Předstíral, že je v pořádku, aby se vyhnul otázkám...

Ley byl už moc dlouho potichu, musel s tím něco udělat, jinak by měli podezření, že není v pořádku.

,,Je to pravda!" vyhrkl stále s tou nevinnou radostí v očích. Stejně jako jeho strýc byl i John jedna z těch šťastných částí jeho děctví.

Anthony se opět zahleděl na display svého značkového telefonu, zato Bruce moc přesvědčeně jeho slovy nevypadal. ,,Ley-''

Do místnosti vtrhla Natasha.,,Tak konec výslechu, Brucei, tento vězeň jde dostat informace z někoho jiného,''