Cestou zpět k zasedačce uslyšel za rohem jeho hlas. Hlas jeho doktora. Bolestivě přivřel oči.

Tak tohle jsi mi chtěl předtím říct, Troyi?

,,O-on...co když už mě nebude chtít vidět? Anthony, ty přeci víš, kvůli čemu jsem začal tehdy pít. Teď už víš, co je Ley zač? J-já.. chtěl jsem mu to říct, vážně..." ztrápeně si přikryl obličej dlaní, ,,ni-nikdy bych to předtím nepřiznal, však víš, jaký jsem... Ale mám strach..."

,,Neboj, Troydo, Ley není hloupý a když mu to vysvětlíš, určitě to nějak přijme, přece jen ses mu otevřel a teď už tě zná,'' řekl Tony povzbudivě, ale když viděl, že je jeho dlouholetý kamarád stále na pochybách, silně ho obejmul.

Ley se cítil špatně, že je jen tak odposlouchává za rohem, ale nechtěl jim tu chvilku kazit. Třásl se, mohla to být pravda? Dává vůbec smysl, že muž, který mu teď tak nečekaně vstoupil do života, ho kdysi i pokazil? Nebo se mýlí? Byl jen u toho? Přihlížel Troy všem těm hrůzám, kterých se na něm jeho otec dopustil?

Odmítal tomu věřit.

Zdráhavě vykročil zpoza rohu, dívajíc se k zemi. Co mám vůbec říct? Co chce, abych mu řekl?

Stark, jakmile si mladíka všiml, pustil Troye a na důkaz víry, že to všechno dobře dopadne, ho poplácal po rameni. Prosebně se na Leyho zadíval a lehce kývnul. Poté je nechal v té zapadlé chodbě osamotě.

,,Hádám, že ti nakonec vážně ležím u nohou,'' posadil se na chladnou podlahu, opřel se o zeď a počkal, jestli jej bude nervózní černovlásek následovat.

,,Nemůžu být naštvaný, pokud nevím, co se tehdy stalo... Mám ty vzpomínky v mlze, což se asi nedá říct o Crowovi, hm?" Troy si k němu pomaličku přisedl. ,,Řekni mi prosím, co si mi chtěl říct v tom pokoji,'' opřel si hlavu o doktorovo rameno.

,,V podstatě mě můj tehdejší mentor a tvůj biologický otec, Cameron, zatáhl do strašné špíny,'' promluvil dutým hlasem, ,,nevěděl jsem, že by byl schopen dělat experimenty na lidech, a už vůbec ne, že na vlastním synovi... Ley, já vážně nechtěl, nikdy bych nevinnému neublížil, jenže nebylo úniku, neměl jsem na výběr, než ho slepě posluchat, jinak by..."

Ley mu stiskl ruku, aby věděl, že tu s ním je a bude.

,,Jednoduše řečeno bych tu už nebyl. Ale potom, jeden mladík, tehdy už Crow, rozpoutal peklo, bylo to úžasné, mohl jsem zmizet, ale později na mne váha mých činů dopadala. Neměl jsem kam se vrátit a snažil jsem se své provinění utopit v alkoholu. Byla ze mě troska. Tony mi hodně pomohl, vytáhl mne z toho, ale pak, když jsme tě toho večera v Stuttgartu zajali... Víš, byl jsem na tebe tak zlý, bál jsem se Crowa. Bál jsem se, že si mne budeš pamatovat i ty."

,,Naštěstí ne," zašeptal hnědovlásek a otočil se k muži vedle něj.

,,Jak se na mě stále dokážeš dívat tak zamilovaně?" vydechl Troy a nastavil ruce tak, aby ho jeho hnědovlasý andílek mohl také stisknout v dlouhém objetí.

,,Ty nejsi smrt."

,,Miluju tě,'' v tom blaženém okamžiku si ani nevšimli, kdo z nich slova vypustil z úst. Mohli to říct třeba i oba najednou, v tuhle chvíli ale vnímali jen jeden druhého. Věděli, co k sobě cítí.

Troyovy ruce pomalu klouzaly po zádech mladíka v kabátu, a ten se jen stěží snažil Troye chytit ještě silněji. Čím jsi blíž... Hnědovlásek zvedl hlavu a políbil ho. Tím lépe. Nechtěl ho nikam pustit ani na pouhý okamžik.

cvak

Polekaně sebou trhli, tento jednoduchý zvuk, který sem rozhodně nepatřil, je vrátil do reálného světa.

,,Jejda, nevypl jsem si zvuk."

Troy se s tichým povzdechem podíval na Starka. ,,Proč to musíš být vždycky ty?"

,,To víš, moje přítomnost obohacuje prostor,'' zašklebil se.

,,Jasný..." povzdechl si, věděl, že teď bude muset jít na pomoc Avangers, namísto toho, aby byl se svým milovaným.

,,Ale... Tu fotku mi pak pošli."

,,Spolehni se.''

Škoda že nemám mobil.

Doktor Leyho posunul mírně od sebe a společně vstali. ,,Teď, ale k tomu proč jsem tady, Troyi, musíme hned vyrazit, ten zatracený muflon si dělá piknik na střeše mého mrakodrapu, no chápeš to?! Ta drzost!'' Tony kolem sebe prskal jednu nadávku za druhou, ale pak zvážněl, ,,opravdu bychom měli jít, bereš i Leyho?"

,,Rozhodně,'' vyhrkli oba, ale zatímco Ley už to co chtěl řekl, Troy ještě neskončil: ,,Ne.''

,,Chci jít s tebou," zazářila mu očka.

,,Je to nebezpečné..." pohlédl na mladíka zničeně. ,,Co bys tam vůbec chtěl dělat?"

,,Prosím. Chci na tebe dohlédnout, mám kurz první pomoci," snažil se znít nadšeně, ale skutečnost byla taková, že se bál černovláska znovu opustit, přeci jen jeho mise ještě neskončila. Proto doufal, že může zvrátit osud a potlačit Crowovy zlé úmysly. Přesvědčit ho, že Troy si smrt nezaslouží, protože přece jen nikdo nemá právo k ukončování života druhých. Kromě osudu a smrtky není nikdo oprávněn být soudcem a katem v jedné osobě.

,,Ano a Troy je dvojitý doktor," zasmál se Stark.

,,Jistě, ale jde tam jako agent, jako Avanger, na takové věci nebude mít čas."

,,Já nejsem Avanger," zavrčel Troy uraženě.

,,Ale jsi hrdina! Zachránils mi život a přesně to hrdinové dělají, nech mě na tebe alespoň dohlédnout..."

Troy si nahlas povzdechl. ,,Tohle mi neděleeej,'' zakňučel táhle při pohledu na Leyho psí oči.

,,Jen by se měl převléct, jestli teda půjde s námi," poukázal Stark na Leyho oděv.

,,A jo, ale já nemám do čeho..."

,,Vidíš, takže nikam nemusíš,'' zaradoval se Troy, ale jeho pomyslný vítězný taneček zkazil Tony, který mladíkovi nabídl, že mu něco půjčí, což hnědovlásek hned odkýval. ,,A vůbec.. kdes vzal sukni mé přítelkyně?"

~~~

Pásy, kterými se pevně připoutal k sedadlu, do sebe vklouzly a s hlasitým cvaknutím upozornily, že plně plní svou funkci. Ley se uvelebil co to šlo, nesnášel létání, ale co teprv vzlétnutí z létající lodi? Byl jako na trní a Troy, který do něho hučel, aby si to rozmyslel už od chvíle, co vyšli ze Starkova pokoje, kde mu Tony půjčil nějaké obnošené tepláky, mu zrovna nepomáhal. Rozhodně to oproti sukni byla příjemná změna, byli měkké, pohodlné a hrály jeho oblíbenou barvou - černou.

,,Vážně si to ještě nerozmyslíš?" zeptal se s poslední nadějí černovlasý, i když předem tušil odpověď. Tu také následovně dostal.
,,Tak se alespoň dohodneme,'' řekl smířený se skutečností, že rozmlouvat mu to, by bylo jako mluvit do dubu.

,,Tak kde to vázne? Myslel jsem, že letíme tajně a sami, to bychom si měli máknout, ať to stihnem,'' slyšel doktůrka zabrblat.

,,Dobrý, vyrážíme."

Letadlem to cuklo a brunet nadskočil. Je to bezpečné... Nic se nemůže pokazit... Přivřel oči, dnešní den musí být pro jejich tělo ještě náročnější, než ten předchozí.

Troy si k němu opět přisedl, ale Ley si mohl všimnout, že s sebou něco přinesl. Starší model vysílačky?

,,Nat s tebou nepočítala a jediná tahle, kterou jsem tu našel, je naladěná na stejnou frekvenci,'' vysvětlil muž, jakmile cítil ve vzduchu nevyřčenou otázku.

,,A k čemu?"

,,Každou půlhodinu mi nahlásíš situaci, jestli jsi v pořádku..."

Mladík chtěl protestovat, ale Troy ho rychle utnul slovy: ,,Je to jedna z mých podmínek.''

,,Dobře, ještě něco?'' zanaříkal Ley.

,,Ano, vysadím tě v nějaké uličce, kde na mě v bezpečí počkáš a kdyby se dělo cokoliv, okamžitě mi to řekneš a zdrhneš nebo se schováš. Je to jasné?"

,,To ti tam ale pak budu k ničemu aaa.. c-co když se ti něco stane? Chci být s tebou."

,,Ne, souhlasil si, že přjmeš mé podmínky, když tě vezmu s sebou a na těchto dvou bodech trvám,'' ukončil nekompromisně debatu.

,,Chci se ujistit že ti nikdo neublíží."

,,Jak jsem řekl, budu v pohodě. Navíc, když se vyhneš nebezpečí, vyhneme se i prozatímní komplikaci jménem Crow.''

,,Můžou ti ublížit i jiné věci! Třeba.. co když ti něco udělá Loki nebo..." Přemýšlel. ,,Jaké jsou vlastně tvé superschopnosti?"

,,Co si předtím udělal s tím Hulkem... Bylo to úžasné!" chválil ho hlasitě.

,,Mhm..." Nepřítomným výrazem sledoval zem před sebou. ,,Víš jak jsem ti říkal, že jsem po tom incidentu s Crowem začal chlastat?"

,,A-ano..." Nechápal, kam přesně tím muž míří.

,,Předtím bych každého donutil udělat cokoliv, co jsem chtěl a dokázal jsem superschopnosti nepřátel obrátit proti jim samotným." V očích se mu zalesklo i něco jiného, než byla ta pokora a něžnost, kterou na něm hnědovlasý tak zbožňoval. ,,Začal jsem pít a moje schopnost zdivočela, stal jsem se nebezpečným pro své okolí a ztratil roky budovanou kontrolu, sice jsem je v sobě dokázal znovu uzamknout a opět používat některá odvětví, ale pořád nedokážu to co předtím, ovládat cizí schopnosti a tak... Když jsem tě předtím zachránil před Hulkem, sám jsem se bál že tě ztratím, že to poseru a ně-něco se ti stane..." složil si obličej do dlaní.

Pásy se hlasitě rozeply, mladík se takhle na Troye nemohl dívat. Jeho přítel nemohl být takto smutný jen kvůli němu. Přitáhl si ho k sobě co nejblíž to šlo. Teď ho chtěl mít u sebe, protože až bitva započne, ne, na to nechtěl raději myslet. Jen si opatrně prsty pohrával s černými prameny krátkých vlasů. Vlastně, díky všemu dění okolo něj, si nevšímal, jak unavený ve skutečnosti je. Troy se uvolnil. Pak sebou trhl. Uvědomil si, že Ley není připoutaný. Na jeho tváří se začal rýsovat úšklebek.

,,Nemáš pásy,'' konstatoval a odtáhl se z jeho objetí.
,,Mohl bys například spadnout a já musím udělat vše, abych tě ochránil~!" přitáhl si ho na klín a ruce omotal kolem jeho pasu.

Mladík znachověl, nemohl však potlačit stesk a strach z možných budoucích událostí.

,,Mhm... Musíš tam vážně jít?" řekl s ospalým tónem a zaklonil svou hlavu, aby Troyovi viděl do tváře. Lehce přivřel oči, ale hned je zase otevřel, protože jinak by asi usnul.

,,Jakobys neznal odpověď."

,,Škoda, myslel jsem, že to alespoň trošičku zabere."

,,Mám tě prokouklého. Jen mě zkus něčím překvapit!" Pohladil ho po boku, musel tak nějak tušit, co se asi hnědovlasému honí hlavou.

,,Jen mi slib že nebudeš riskovat, vrátíš se ke mně a navždy necháš nebezpečných misí..."

,,Když to udělám, nastěhuješ se ke mně?''

,,A co pak s Crowem?" vyhrkl hnědovlásek. Co kdyby ti chtěl ublížit?

,,Co s ním?" zopakoval po něm doktor polohlasem. ,,Nějak ho zvládnu."

,,Nechci abyste si navzájem ublížili,'' šeptl, ale poté nepotlačil zívnutí. Troy vycítil Leyho únavu a s úsměvem na tváři mu vískal hnědou hřívu.

Leyho oči se samovolně zavřely.

//Sotva dvanáctiletý hnědovlásek nadšeně seběhl schody. Vždy byl drobnější než jeho vrstevníci, ale když se pro něco nadchnul nebyl k zastavení. Jeho táta měl přijet každou chvíli a on si nemohl pomoct, taky že už jej neviděl ani nepamatoval. Od doby co už s maminkou nebydlí spolu. Ale teď, když máma odjela na dovolenou, ho znovu potká, slíbil, že na něj dohlédne.

Od svých spolužáků ve škole slýchával, jak spolu s jejich tatínky chodí na zmrzlinu, hrát fotbal a jiné způsoby trávení společného času. Tolik toužil něco takového zažít. A teď má konečně tu možnost.

Dveře se začaly otevírat a chlapec se chystal muže obejmout. Setkal se však jen s kufrem a pohrdavým odfrknutím.

,,Odnes ho do mé pracovny.''

Vzpomínka se rozplynula, v té době ještě netušil, že se jeho maminka už nikdy nevrátí...

,,Tati? Ty se zlobíš?"

Tentokrát před sebou Ley viděl, jak okolo Camerona nervózně chodí a dožaduje se pozornosti.

Ne, tohle nedělej... Tohle si pamatoval. Nechápal však, co si tehdy myslel. Proč..? Vše před ním bylo až děsivě živé. Tohle se stalo...

Udělal krůček blíže k té scenérii před sebou. Neustálé noční můry pro něj byly jako prokletí, nejhorší na tom však bylo, že ve všech viděl své mladší já a svého otce.

Muž měl obličej zakrytý svou rukou a druhou se opíral o kuchyňskou linku.

,,Bál jsem se o tom mluvit s mamkou a navíc," přistoupil k němu blíže. ,,Tys maminku taky opustil."

,,Co si o mně myslíš, ty spratku?!" Rychle se otočil a vykročil k zmatenému Leymu.

,,Neopustil jsem ji protože bych byl Buzna!"

V chlapcových očích se zaleskla první slza. Všechen ten odpor a nechuť úkrytý v jediném slově. Leymu z toho začal běhat mráz po zádech.

Scenérie se opět rozplynula a Ley měl taktéž na krajíčku.

,,Tati, ty mě nenávidíš?" zeptal se už poněkud starší chlapec, když vešel do otcovy velké pracovny.

,,Ale vůbec ne..." ani s chlapcem nenavázal oční kontakt, ,,když se hezky budeš držet protokolu a budeš hodný kluk, zdůrazňuji kluk ne odpad.''

,,Al-alee..."

,,Jaké pak ale, máš snad s dodržováním mých pravidel nějaký problém?" Tu falešnou něhu v jeho hlase chlapec poznal.

,,T-tati..." v očích měl slzy.

,,Tak už se vymáčkni,'' poručil mu netrpělivě a vzhlédl od rozděleného papírování. Jeho pohled Leyho zamrazil. To už je za mnou...

,,J-já za to ne-nemůžu. Při-přijmi mě pro-osím." Přiblížil se k muži za stolem a rychle ho obejmul. Nemohl si pomoci, ale objetí a slova útěchy od matky mu strašeně chyběly.

Muž ho od sebe hrubě odtrhl, jakoby se mu snad osobní kontakt s vlastním synem hnusil.

,,Chovej se už konečně jako muž! Jsi jako ufňukaná ženská, přijmi mě,'' napodobil posměšně Leyho slova, ,,pche, to tak.''

,,Chy-chybí mi mam-minka.."

,,Tak maminčin mazánek by chtěl, aby ho z jedné strany objímala maminka a z druhé nějaký radiátor, to jsem to tedy dopracoval.''

Ley začal vzlykat. ,,Cht-těl jsem j-je-en aby mě m-můj t-táta-a měl rrád.."

,,Oh, tak já mu to vyřídím, až ho někdy potkám, protože tahle kreatura nemůže být ani plnohodnotná bytost, natož pak můj synek, ale to napravíme, uvidíš,'' řekl sladce.

Ley ztratil řeč, seskládat smysluplnou větu se mu zdálo jako nadlidský úkol. Z očí mu stékaly vodopády slz a se zlomenou vůlí jen hleděl na muže před ním.

Ten se zvedl od pracovního stolu, pomalým krokem k němu došel. Jelikož byl vyšší než chlapec před ním, musel se sklonit, aby mu pohlédl do očí. Ano, těšil se až zhasnou všechny jiskry v nich. Jeho tvář neopustil jedovatý úsměv. Vztáhl k němu ruku. Mladík sebou cukl, než ho Cameron poplácal po hlavě a dal se k odchodu.

Zkoprněle hleděl před sebe, tak tohle je děs? Noční můra z masa a kostí...

,,Kocourku, už jsme tady," Troyův sladký hlásek mu v uších zněl donekonečna, zachránil ho od jeho noční můry a on konečně otevřel své uslzené očka. Kocourku... Ucítil jak ho ze sebe muž opatrně zvedá.

,,Tady?" Nechtěl uvěřit tomu, že vážně usnul. ,,N-ne, to není..." rozespale se postavil, Troy si nemohl nevšimnout, jak se mu třesou ruce, ,,-pravda."

Zaspal jsem možnost být déle s Troyem...

,,Copak se stalo?" všiml si jeho zarudlých očí.

Mladík se celý nevědomky chvěl. Jeho přítel byl naopak naprosto klidný, jen v očích měl lítost. ,,Copak se ti zdálo?"

,,T-to nic, stává se mi to často, když jsem ve stresu,'' řekl rozpačitě mladík a sklopil zrak, ,,samozřejmě, že se vrátíš, že ano?"

,,Za tebou? I ze záhrobí,'' snažil se zažertovat, ale chlapec pobledl. ,,Jen vtip, neboj zvládneme to.''

Doktor rychle vstal. Dal hnědovláskovi rychlou pusu na čelo. ,,Půjdeme?"