► sanji, zoro
► důvěra, bezpečí, porozumění
► malinký střípek života dvou odlišných lidí, alternativní realita

💀💀💀

Klapnutí dveří. Sanji se usmál, otočil hlavu ke dveřím. Slyšel z chodby tiché kroky, cinknutí klíčů o sklo, jak byly hozené do květované misky. Jeho úsměv se ještě rozšířil, když Zoro vešel do kuchyně.

"Vítej doma," odložil utěrku na dřez, přispěchal k muži, cestou hmátl po lékárniče.

Zoro se mlčky posadil na židli, věnoval muži pohled. Sanji poklekl, otevřenou lékárničku položil vedle sebe. Táhlá rána na obličeji krvácela, pramínek karmínově rudé stékal po líci a krku, vsakoval do černého trika. Vytáhl jehlu, ruce pevné a zkušené. Zoro nehnul brvou, když hrot propíchl kůži. Voda v hrnci tiše bublala, marináda v misce na lince voněla bylinkami.

"Budou těstoviny s masem, dělám toho víc, něco mi říkalo, že přijdeš..." mluvil, zatímco sešíval rozřezané místo.

Vařil více každý den.

Čtyři roky. Tolik času uběhlo od doby, kdy ho potkal poprvé. Našel ho u vchodu, seděl na zemi, oblečení stejně krvavé jako jeho obličej. Ruka s mobilem klesla, když se setkal s jeho pohledem. Tísňová linka tehdy odpověď nedostala.

Pečlivě očistil obličej od krve, pohladil ho bříšky prstů a na okamžik setrval. Zavřel oči, užíval si tepla sálajícího z lidského těla. Byl živý.

"Jsi ještě někde zraněný?" zeptal se, když vhazoval krví nasáklou vatu do pytlíku.

Pohledem zachytil pohyb, Zoro beze slova vyhrnul rukáv, odhalil levé zápěstí, kůže sedřená do krve. Nebylo to tak zlé. Vzhlédl, usmál se.

"Jdi se umýt, dodělám večeři. Ručník máš tam, kde vždy," vstal, otočil se mu zády, vyhodil pytlík do koše a položil lékárničku na své místo.

Židle vrzla, Zoro odešel. Sanji se vrátil k vaření. Vysypal těstoviny do hrnce, přikryl pokličkou. Promíchal maso v pánvičce, ochutnal, přidal trochu soli. Připravil si pánev a olej, pracoval v tichosti s náznakem úsměvu na rtech. Šum sprchy uklidňoval.

Když poprvé uviděl zbraň, kterou u sebe měl, vyděsil se. Uložil katanu vedle postele, ošetřil mu rány. Nezeptal se. Dříve neměl odvahu. Později už na tom nezáleželo.

Silné paže sklouzly po jeho bocích, vyvolaly husí kůži a zároveň pálily. Zoro překřížil ruce na jeho hrudi, vtiskl mu tvář do vlasů. Mlčel. Sanji ho slyšel mluvit zřídka, přesto věděl, že jeho hlas nikdy nezapomene. Opřel se do jeho hrudi, vnímal horkost zvlhlé kůže. Jako by kolem něj vířila pára. Obrátil plátky masa na pánvičce, kořeněná vůně se nesla celou kuchyní. Olej tiše syčel.

Přese všechno nebezpečí, které Zoro představoval, se Sanji v jeho přítomnosti nikdy necítil ohrožen.

Povečeřeli v tichosti. Jako vždy. Jen příbor cinkal o porcelánové talíře. I tento zvuk Sanji shledával za uklidňující. Sklidil nádobí do dřezu a na okamžik zvažoval, že ho hned i umyje. Otočil se. Zoro stál ve dveřích, pozoroval ho. Pohledem lovce. Nechal se vtáhnout do mocného stisku, dlaně na bedrech ho přiváděly do extáze.

Když ho držel poprvé, mrazilo ho v páteři. Za zády zbraň, smrtící, krvavá. A ty ruce, které taktéž hanila krev, kdoví kolik krve, kdoví čí krve, ty ruce svíraly jeho boky, pevně, majetnicky. Vražedně. Cítil se v bezpečí.

"Zoro..." prohnul se v zádech, když jím prostoupil, když si ho bral, pohled zaklestěný do jeho očí.

Ruce kolem jeho krku, napůl ležel, napůl seděl uvězněn v pevném objetí, vplétal mu prsty do vlasů a sténal jeho jméno tak dlouho, jak dlouho ho měl hluboko v sobě. A možná i poté, laskán po celém těle, zmítající se v orgastické křeči. Zoro uměl být pečlivý.

Nikdy ho nenapadlo určovat podmínky. Nutit Zora volit. Věděl, že to, co dělá, není správné. A věděl, že nic z toho pro něj nebylo důležité. Dokud ho mohl mít.

Nespal. Díval se. Tvář klidná, uvolněná spánkem. Bříšky prstů hladil vzduch sotva milimetr nad sešitou ránou. Zůstane po ní jizva. Stejná jako všechny ostatní. Dotkl se světlého pruhu kůže nad levým obočím, táhl se až k uchu. Často si představoval, jakým způsobem ke svým zraněním přišel. Ale lepší nevědět.

Hladil spící tělo, dotýkal se jizev, mnohé z nich sám léčil. Pamatoval si již každou z nich, a každou další pečlivě uchovával ve své paměti. Kolik jizev se na to tělo vejde?

Doufal, že hodně.

💀💀💀

Přestože nemám moc času na psaní, rozhodla jsem se podělit alespoň s touto kratičkou jednohubkou. :3 Snad někoho z vás potěšila.