~Postavy v tomto díle tančí na písničku nahoře, doporučuji vyslechnout ❤️~

Eren mě líbá na krku a dlaněmi bloudí nahoru a dolů po mém těle. Z nějakého důvodu se ale nedokážu soustředit. Všechny jeho doteky cítím jen matně. Všechnu slast co běžně přijímám, jsem přijímal jen z části. Žádný jeho dotek mě dnes nedokázal dostat do té správné nálady.

Pořád jsem přemýšlel nad tím, co mi Mikasa řekla. Ani nevím proč. S Erenem se nechci rozcházet, nemám v plánu mu ublížit. Miluju ho, on mě také, není důvod si vzájemně lámat srdce. Přesto vím, že s někým jako je Mikasa by mu bylo lépe, měl by stabilnější budoucnost, ženu, a všechno kolem toho.

"Levi tak co je..? Ty nemáš chuť? Nebo dělám něco špatně?" zeptal se Eren frustrovaně, když ani po silném dráždění a něžnostech se mu nepovedlo ze mě dostat ani vzdech.

"Hm..? Oh, ne, promiň, to je v pořádku jen... Přemýšlím."

"Někdy až příliš přemýšlíš, lásko. Měl by sis dát i pauzu." řekl a pohladil mě po hrudi. Lásko... Tyhle jeho přezdívky byli pořád ještě nové. Neříkal mi tak často, asi to nechtěl přehánět. Ale bylo to... Magické. A také velmi romantické. Vždy když mě nazval nějakou sladkou přezdívkou, cítil jsem se jako na obláčku.

"Vím, promiň."

"Stalo se něco? Anebo tahle nálada prostě přišla?"

"Asi... Prostě prišla. To je dobrý Erene, promiň, že jsem zkazil náladu." radši jsem mu to nechtěl říkat. Nebudu kydat na jeho sestru, nemám vlastně důvod. Tenhle problém byl výhradně u mě. Takže ne. Nebudu ho tím zatěžovat.

"Ale neblbni! Nic jsi nezkazil. Nemůžeš mít vždy náladu, to se stává. Nic ti nevyčítám." usmíval se dál a silně mě objal. Poté mě opět políbil, ale jinak. Něžněji, jemněji a pomaleji.

Objímá mě, hladí po celém těle, drží mě u sebe a věnuje se mi v celkem jiném směru než před chvílí. Snaží se mi poskytnout podporu a všechen čas co potřebuji. Je tak dokonalý a chápavý, až je to někdy zvláštní. Je zvláštní, že se mu chce vypořádávat se s mými problémy, s mými náladami a pocity, které v mnohých případech nedávají smysl ani mě. Já bych neměl ty nervy. Neměl bych nervy sám na sebe a na mé vlastní sračky. Eren byl ale trpělivý. Trpělivější než já kdy budu. Ale jen se mnou. V mnoha věcech byl horká hlava, nedočkavý, dychtivý. Jsem snad něčím výjimečný, že se ke mě chová jinak než k ostatním? Ovšem, pro něj nejspíš ano.

Další jeho krok by mě nikdy nenapadl, takže mě dost vylekal.

Na krku, kde mě doteď jemně líbal, mě najednou začal lechtat. Celým mím tělem trhlo a já se začal proti mé vůli smát. Prosil jsem ho aby přestal, nic to s ním ale neudělalo. Pořád pokračoval v mém tríznění a nechal mě se svíjet jako hada. Smál jsem se tak moc, až mi z očí tekly slzy.

"Erene už dost, fakt, dost! Dost, prosím!!!!!!" křičel jsem pomezi smích. Na tuhle prosbu už skutečně přestal a strašně se na mě tlemil.

"Co to sakra mělo být!?" vydýchával jsem se.

"Měl jsem pocit, že ti to pomůže upustit páru. A myslím si, že jsem uspěl, protože přesto, že mě teď chceš asi zabít, se směješ." vyplázl na mě jazyk a políbil mě. Polibek jsem mu opětoval a ruce jsem si uložil na jeho zátylku. Má tak sladké rty, že bych byl schopný je líbat věčně.

"Levi Ackermane, miluju tě. Chci se o tebe starat, chci tě u sebe, chci tady být vždy pro tebe, chci tě rozesmívat, chci tě držet a nikdy nepustit, chci tebe se vším všudy. Si moje všechno.. Budu se o tebe rvát, bude li to třeba. " vyslovil, když se ode mě odpojil. Zrychlil se mi tep, s ním i frekvence mého dechu. Zastřelo se mi vidění, nakolik do očí mi vyhrkli slzy, tentokrát dojetí.

Taková vyznání nikdy dřív nedělal. Většinou nebyl velmi výřečný. Tyhle řeči na mě měli jistý účinek. Dostali mě dokonale do rozpaků.

"Když je to vážně tak... Tak mi něco slib."

"Cokoliv."

"Slib že mě neopustíš... Slib, že neumřeš, slib že mě tady nenecháš."

"Slibuji."

Vpil jsem se do jeho rtů a vášnivě jsem ho líbal. Každá malá mezera mezi námi byla nepříjemná a přímo až nesnesitelná. Musel být jen u mě. On je celý můj svět.

***

"Všechno nejlepší!!!" vykřikli jsme všichni zároveň, když Erwin vstoupil do kompletně nazdobené jídelny. Jeho překvapený výraz byl na nezaplacení. Hned ho zaplavil dav lidí a gratulantů. Každý mu chtěl dát svůj dárek jako první. Musel jsem se nad tím uchechtnout. Já si v pořádku počkám.

První se k němu samozřejmě dostavila Hange, která mu v daném obchodě koupila novou vázanku. I z dálky bylo poznat, že se mu líbí. Srdečně poděkoval, podali si ruce a políbil ji na tvář. Hange se však jen podání rukou málilo, proto ho ještě i pevně objala. Postupně se u něj vystřídali všichni. Armin, který mu dal nějakou knihu; Mikasa, která se rozhodla obdarovat ho bílými rukavicemi, a později i Eren, který mu koupil balení luxusních doutníků. Můj nápad. Vystřídalo se u něj i pár dalších lidí, než se zdálo, že je konečně volný.

Tak jsem vzal svůj dárek a rozešel jsem se za ním. Napřáhl jsem ruku před sebe a gratuloval.

"Tak teda všechno nejlepší Erwine."

"Děkuji Levi." usmál se široce, podání ruky přijal a převzal si můj dárek. Dvacetiletá whiskey v křišťálové láhvy.

"Oooh, tohle se bude dnes hodit."

"Tak to ne, tu si schovej pro sebe. Je až příliš dobrá na to, abys ji tady rozléval všem. Nech je se nalít tím levným chlastem, co jsme nakoupili. Ten je taky třeba vypít."

"Nuže dobrá, ale ty, já a Hange si s ní musíme pak později připít. V takovém úzkém kroužku."

"S tím souhlasím." uchechtl jsem se a nechal jsem ho strhnout hloučkem žen, které na něj házeli chtivé pohledy. Evidentně každá z nich mu chtěla ještě jednou popřát. Jestli ho dnes nějaká neobšťastní, budu muset přehodnotit všechno co vím o životě, lidech a o všem mezi nebem a zemí.

Večer pomalu plynul. Prešli jsme sfoukávaním svíček, lidé se mezi sebou bavili, pili, jedli dort, chlebíčky, zase pili a tančili na hudbu z malého rádia, které stálo opodál. Na to, jaký to byl krám hrál celkem slušně. Později se dokonce i zpívalo.

Celková atmosféra byla velice příjemná a zábavná. Kolem jedné hodiny ranní obecenstvo pěkně prořídlo. Polovina lidí už zmizela spát, nějaká část z nich spala zde na zemi nebo na stole a při vědomí jsem tady zbyl akorát já, Erwin, Hange, Jean, Eren, Mikasa, Connie, Armin a Sasha, samozřejmě ještě pár neznámých individuí na tanečním parketu.

Hange měla horlivou opileckou debatu s Erwinem, nejspíš asi o vesmíru a smyslu života. Eren a Jean se skoro začali rvát a Armin, Connie a Sasha se je snažili odtrhnout. Já to všechno jen sledoval z povzdálí, stejně jako Mikasa. Popíjel jsem svůj rum a užíval jsem si vlídnost onoho večera. A také jsem jen pobaveně sledoval, jak se Jean a Eren dohadují. Nebylo to moc, aby pokazili celý večírek, ale tak akorát na to, aby pobavili všechny kolem. Erena to ale evidentně přestávalo bavit.

"Víš co, jdi do prdele!" zakřičel na něj a pohodil rukama na náznak nezájmu. Jeho pohled mě rozchechtal dostatečně na to, aby si všiml, že se mu vysmývám. Taky že jsem se to nesnažil nijak zakrývat, otevřeně jsem se smál. Zpražil mě vražedným pohledem a rozešel se ke mě. K mému překvapení šel hezky rovně. Nezdál se být ani trochu opilý.

"A ty taky nezačínej." řekl jen a usadil se vedle mě. Sebral mi moji skleničku a kopl do sebe celý její obsah.

"Vždyť já jsem ani nic neřekl a mimochodem, to bylo moje." zamručel jsem, ale možná i dobře. Už jsem začínal být dost opilý. Ale trochu toho alkoholu by čas od času nemělo uškodit.

"Jak se vlastně dnes bavíš..? Celý večer jsem s tebou nebyl."

"Ale jo, celkem to ujde. Byla celkem sranda. Taky byla legrace sledovat vás dva voli jak se hádáte. Fakt podívaná. O čem to celé vůbec sakra bylo?"

"Já... Já teď už vlastně nevím..." řekl tiše a zamýšleně se zamračil. Potom se bláznivě rozesmál. Žeby toho vypil víc než jsem si myslel?

"Ooooh, Levi Levi Levi! Tahle písnička je strašně krásná! Poď si zatančit!" začal radostně křičet. Zrovna začal hrát nějaký pomalý slaďák.

"Pššt! Erene zlato já bych rád, ale vždyť víš že by nás lidé spolu vidět neměli. Mohl by z toho být průšvih." zašeptal jsem a stáhnul jsem ho zpátky na dřevěnou lavici. I když nikdo z nás tady na tyhle věci moc nedá, pořád je svazek mezi muži neakceptovatelný. Jak společností, tak církví.

"Ale no tak, jaký průšvih! Všichni jsou na mol, támhle kousek si to nějaké holky rozdávají přímo na stole a taky si jich nikdo nevšímá! Tak proč by si někdo všímal nás jak tančíme?" jak to řekl, podíval jsem se opodál a opravdu si to tam nějaké dvě holky společně užívali. Povzdechl jsem si ale dál jsem nenamítal.

Eren mě vytáhl za ruku že sedu a už mě tahal na taneční parket. Přitáhl si mě co nejblíž k sobě mohl a začal legračně hýbat boky. Držel si mě natlačeného na své tělo a spokojeně se tlemil. Nejdříve jsem měl takový blbý pocit, ale později jsem se rozhodl přestat kontrolovat. Uvolnil jsem se a přitulil jsem se k mému milému. K jeho šťastné pevné hrudi, že které se linulo teplo.

Měl pravdu. Skutečně se na nás nikdo nedíval. Jen Hange, Mikasa a Erwin. Hange tak nějak zasněně. Mikasa totálně vražedně, zase ta její aura. A Erwin, tak ten trochu vyjeveně. Hned začal brunetu vedle sebe bombardovat otázkami, tak jsem radši zavřel oči a nechal jsem se unášet rytmem, jemným a přesto hlubokým hlasem zpěváka, a teplem těla mého přítele.

Hey little train!We are all jumping on
The train that goes to the Kingdom
We’re happy, Ma, we’re having fun
And the train ain’t even left the station

Hey, little train!Wait for me!
I once was blind but now I see
Have you left a seat for me?
Is that such a stretch of the imagination?
Hey little train!Wait for me!

I was held in chains but now I’m free
I’m hanging in there, don’t you see
In this process of elimination