Naše schůzky se stali takovou naší rutinou. Každý večer jsme se potkali, dali jsme si čaj, popřípadě jsme něco snědli, hodně jsme mluvili a trávili jsme spolu spoustu času. Začali jsme spolu posilovat a také chodit běhat. Někdy byli dny, kdy jsme spolu cvičili jógu, dokonce jsem ho přesvědčil aby se mnou i uklízel.

Jednoduše se z našeho erotického sexuálního vztahu po čase stal, dalo by se říct, až normální. Nebo ne... Já vlastně nevím. Doteď mě tahle otázka nějak netížila, byl jsem prostě spokojený s tím kde jsme. Před pár dny jsem na to ale po jednom incidentu začal myslet. Konkrétně teda to byl incident s Ackermanovou. Vím, že pro Erena je jako sestra a jsou si spolu velmi blízcí, tráví spolu dost času a jsou na to prostě zvyklí. Avšak když jsem je minule spolu viděl, zrovna ho držela za ruku a líbala na tvář. Možná to byl jen neškodný sourozenecký polibek a nemělo by to ve mě vyvolávat žárlivost ale.. Opak byl pravdou.

Uvnitř jsem zuřil, ale nedal jsem to na sobě znát. Zaprvé, možná ani není důvod abych byl naštvaný a zadruhé, nikdy jsme si nic neslíbili, nedali jsme si žádný závazek, takže prakticky si mohl dělat co chtěl. Vždyť je vlastně svobodný. Atraktivní a mladý, holky by se o něj porvali. Vždyť co pro něj můžu já znamenat.

Hlasitě jsem si povzdechl a začal jsem se svou prací na dnešní den. Od onoho procitnutí, že nic hezkého netrvá věčně, byl celý můj den velice šedý a pochmurný. Už od začátku mi mělo být jasné, že nám to nemůže vydržet. On je mladý hezký kluk, já jsem starý nepříjemný vyhořelý kapitán. Jak by mi to s takovým klukem mohlo vydržet.

Radši jsem se snažil na to nemyslet, protože by mě to mrzelo ještě víc. Nechtěl jsem, aby to mezi námi přerostlo v něco víc, avšak já sám jsem to nedodržel. Když on byl na mě vždy tak milý a hodný, tolik jsme si rozuměli a ten sex byl skrátka něco nepopsatelného. Nejspíš mi to bude chybět až se rozhodne mi dát košem úplně.

"Hola hola, ahoj Leviiiisku~"vstoupila Hange najednou a v ruce držela talíř s jídlem, který položila i s příborem na stůl.

"Ahoj Hange."

"Ale copak? Proč tak sklesle? Poslední týdny si přece úplně zářil. Problémy v ráji?"

"Hange nech si to."

"Vždyť přece víš, že mě se můžeš svěřit. Nikomu to neřeknu. Slibujuuuuuuu~"

Mohlo by mi to uškodit? Svěřit se jí... Nemusí nevyhnutně vědět s kým něco mám, jen bych jí to mohl povyprávět. Možná z ní vypadne i nějaká užitečná rada. Takovou bych teď opravdu uvítal, i když to se asi nejspíš nestane.

" Fajn, tak máš pravdu. Problémy v ráji." přiznal jsem neochotně.

"Ooh, a je to moc zlý?"

"Já ani nevím. Prostě mě popadl splín."

"No jo, ale proč? Pohádali jste se s ní?"

"Eh, ne, nešlo o hádku s... Ní.."

"Ou, tak teda s ním?"

"Jo, on..."

"Hm, to je dobrý. No a co se teda stalo? Když teda říkáš že o hádku nejde?"

Vylíčil jsem jí svou nejistotu a strach o to, že mě můj o dost mladší milenec opustí pro hezkou holku v jeho věku. Celý čas mě poslouchala, nic neříkala co je na ní dost neobvyklý, jen jemně kývala hlavou. Nechala mě se 'vybrečet' na její rameno a pak chvíli tiše seděla.

"Hm, nemyslím si, že by ses měl čeho obávat Rivaille. Je přece s tebou, ne s ní. Kdyby s ní chtěl něco mít, tak by s ní prostě byl. Navíc si myslím, a to je jen můj osobní dojem, že Eren je kluk jen pro jednoho partnera a že o Mikasu nestojí."

"Počkať ty-huh!? Jak víš že jde o něj, vždyť jsem přece neřekl že by Eren -"

"Zlato, řekl. A to právě teď. Navíc to bylo z tvého vyprávění jasné. Jako, no tak! Kolik mladých kluků tady v legii, co jsou k tobě tak skvělý, úžasně ti rozumí, a o které se ty reálně zajímáš, ale mají kamarádku se kterou se znají už od dětství, že jim je skoro až jako sestra, asi tak může být? Navíc, pořád vás někde vidím spolu - minule v telocvičně, viděla jsem vás spolu běhat, Eren ti dokonce přinesl vodu, pak i v jídelně, taky se pořád motá kolem tvé pracovny a tvého pokoje. Jednoduše se k sobě dost máte, kámo."

Jen jsem hekal. Fakt jsem tak průhledný. Asi jsme se to nesnažili tolik zakrývat jak jsem si myslel. Nebo je Hange jen sakramentsky dobrá!

" Fajn, chápu, si chytrá! Takže vlastně jsem to i tak nemusel zaobalovat! Prostě spím s Erenem, který se na mě vykašle kvůli své sestře! " vyjekl jsem frustrovaně a zamračil jsem se. Tak já se tady snažím vyřešit problém a ta husa se směje!

"Dobře dobře, tak se uklidni ano. Bože, ale si vtipný když takhle vybouchneš! Hah! Hele, já si myslím, že žádný problém tady vlastně ani není. Děláš si ho jen ty sám, ve své hlavě. Eren je fajn kluk, navíc Mikasa je pro něj fakt jenom sestra. Alespoň to opakoval pořád dokola. Co kdyby sis s ním prostě promluvil? Vždyť možná nemáš pro co plašit. Jeden rozhovor tě podle mě naprosto uklidní."

" Nejspíš máš pravdu.. "

" Ah, ovšemže mám. Já mám vždycky pravdu. Nenech své vlastní nejistoty aby vám to pokazili." usmála se a odešla z mé pracovny. Vydechl jsem a podíval jsem se na jídlo, co mi přinesla. Je jako má starší sestra, aneb nejlepší kámoška. I když je trochu šáhlá, mám ji rád. A asi má vážně pravdu. Jen si s ním promluvím a bude to v pohodě.

Najedl jsem se a s už lepší náladou jsem se ponořil do práce. Než jsem se nadál, byl opět večer. Odešel jsem ze své pracovny přímou čarou do pokoje. Převlékl jsem se do volných šedých tepláků a usadil jsem se do postele s romantickou knížkou.

Čekal jsem, kdy Eren konečně dorazí a já si s ním budu moct promluvit. A možná se mu trochu vyznat... Chtě nechtě jsem k němu začínal něco cítít a radši bych si s ním ujasnil, na čem jsme.

Dnes však nějak nechodil. A už bylo dost pozdě, venku už byla tma a můj pokoj osvětlovalo jen světlo z olejové lampy. Začínal jsem o něj mít strach, jindy už by tu dávno byl.. Kde se mohl tak zdržet?

V tom se na mé dveře ozvalo klepání. No konečně! Tohle už nebylo legrační, měl jsem fakt strach.

Až příliš nadšeně jsem se rozběhl ke dveřím a otevřel jsem. A opravdu za nimi stál Eren. Avšak dost špinavý, zablácený a strhaný.

"Levi! Ahoj, omlouvám se.."

"No ahoj, už jsem měl o tebe obavy."

"Já vím, promiň, dnes jsem toho měl nad hlavu, celý den jsem uklízel stáje a byl u koní, musím děsně páchnout! Přišel jsem se ti jen omluvit, že dnes bych pro tebe asi nebyl nejlepší společnost, navíc jsem špinavý, spocený, smrdím stájemy a jsem děsně unavený - takže půjdu k sobě, dám si sprchu a půjdu spát. Ještě jednou promiň, ale věděl jsem, že kdybych se neobjevil, celou noc bys nespal. " mluvil děsně rychle a zadýchaně. Nejspíš sem běžel. Dal mi rychlí polibek na tvář a už se chystal k odchodu. Tak to ne! Nečekal jsem na něj zbytečně.

Popadl jsem ho za rukáv a vtáhl ho k sobě. Na jeho obličeji byl dost zmatený výraz, ale nevšímal jsem si to. Postavil jsem ho před sebe a začal ho svlékat.

"Levi, nech toho, dnes toho bylo fakt hodně, jsem mrtvej, fakt nezvládnu podat výkon jako jindy a navíc, umažeš se, tak-"

"Sakra stůj tiše!" zastavil jsem ho. Donaha jsem ho svlékl a dostrkal ho do koupelny.

"Dej si sprchu. Já se ti postarám o věci." řekl jsem a zavřel jsem za sebou dveře. Hodil jsem jeho špinavé věci do mého vlastního koše s prádlem a počkal jsem, než se v koupelně zapne voda. Potom jsem šel přes prázdné sídlo do jeho pokoje a vzal jsem mu košili a kalhoty na zítra, plus ještě tepláky aby měl v čem spát. Ještě jsem se zastavil v kantíně, kde jsem si na tác vzal nějaký chleba, sýr a máslo, a samozřejmě konvici s čajem a dva hrnky. Pak už jsem se mohl spokojeně vrátit do pokoje.

Voda ve sprše pořád tekla, takže jsem mohl všechno hezky uložit a nalít nám čaje. Netrvalo dlouho a Eren vyšel ze sprchy jen s ručníkem kolem pasu.

"Huh? Co to je?"

"Co by? Přece náš čaj. Vzal jsem ti i nějaký chleba, myslel jsem že bys po těžkém dni něco snědl. A taky jsem ti byl pro věci." řekl jsem jakoby nic a napil jsem se horkého nápoje. Eren se jen usmál a přešel blíž ke mě. Sednul si vedle mě na postel, vzal mi hrnek a položil ho na stůl. Položil dlaně na můj krk a přitáhl si mě do polibku. Ale tentokrát to bylo... Jiné. Tak jemné, jako když jsme se líbali poprvé. Žádný erotický podtón, nic. Prostě jen polibek.

"Děkuji." zašeptal, když se ode mě odtáhl. "Hezky se o mě staráš. Ale musím to říct, jsem šokovaný. Kdybych se před rokem objevil celý umazaný a zablácený před tvými dveřmi, skopal bys mě do kuličky a poslal mě se vydrhnout tak, až si sedřu kůži." zachechtal se a pohladil mě po tváři.

"To sice ano ale..." nedokončil jsem a celý zrudl.

"Ale?"

"Teď si přece můj, i když špinavý." zrudl jsem ještě víc. Bál jsem se, co mi na to odpoví. Co když to necíti stejně?

"Hm, to rád slyším. Protože ty si také můj. A jen můj, aby bylo jasno."

Překvapeně jsem se na něj podíval a on se jen zářivě usmál.

"Takže... Když tě líbala Mikasa, znamenalo to co..?" Sakra, já a ta moje debilní povaha! Já to prostě nemohl nechat být, že ne!?

"Oh, tys to viděl? To mě mrzí. Ale neměj obavy. Vysvětlil jsem jí, kde jsou hranice a už se to nebude opakovat." řekl klidně a upil z čaje. "Upřímně, trochu jsem se lekl když to udělala, vůbec jsem to nečekal. Ale první myšlenka, která mi proletěla hlavou byla, že tohle chci už jen od tebe."