„Jsem jeho přítelkyně, Nadia," pokračovala blondýnka.

Kysele jsem se ušklíbla, a ačkoliv jsem se to snažila skrýt, ty jsi tázavě nadzvedl obočí a věnoval mi dost nepěkný pohled.

„Já vím," řekla jsem nakonec. „Alex mi o tobě taky dost vyprávěl."

„To je super," usmála se vřele. „Můžeme být kámošky. Když máme obě dvě rády Sašu, určitě si budeme rozumět."

„Já se s Alexem znám už od školky," pověděla jsem.

„To musíte být opravdu dobří kamarádi," reagovala Nadia bezelstně.

Její optimismus, dobrá nálada a nevinnost mě začínala více než štvát. Nemusela ani udělat nic špatného. Já ji dokázala nenávidět i tak.