Nakonec ses rozhodl, že mi Nadiu přeci jen představíš jinde. Nemohl sis vybrat lepší místo než park. Všude bylo tolik lidí a já mohla kdykoliv prohlásit, že jsem zahlédla někoho známého, a utéct.

„Už jde," sykl jsi a rozzářil se. „Ahoj, zlato."

Pohlédla jsem na ni. Drobná blondýnka s přátelským úsměvem v modrých šatech a nehty s francouzskou manikůrou. Nevypadala jako žádná namyšlená fiflena, a to mě bůhvíproč štvalo.

Chtěla jsem na ní zoufale najít nějakou chybu, abych ji mohla odsoudit a nenávidět.

Ona jako by moji zášť ani nepostřehla.

„Ráda tě poznávám, Julie. Alex mi o tobě tolik vyprávěl."