Jak Eva rostla, pomalu jsem začínala chápat, v čem byl háček.

Divím se, že mi to nedošlo hned.

Když bylo Evě šestnáct, už nebylo pochyby. Dlouhé blond vlasy jí sahaly skoro až po ramena a pronikavým pohledem mi dávala najevo, že tuší.

Bála jsem, že ji někdy uvidíš, Alexi. Celé to bylo tak neskutečně zvrácené. Stejně jako má smrt.

Kdo by si to byl pomyslel, že se sklouznu po schodech a zlomím si vaz?

Kdo by si to byl pomyslel, že se to stane, když budeme s Evou samy doma?

Dostala mě i ze záhrobí. Ta hodná a nevinná Nadia.