Zašla jsem tě navštívit do tvého domu. Poslední dobou jsi skoro vůbec nechodil ven, tudíž nebyla jiná možnost, jak se s tebou setkat.
Stal se z tebe samotář.

Ke mně jsi naprosto přestal chodit. Byly to totiž schody mého panelového domu, kde se to stalo. Ve zdi byla doteď malá prohlubeň, kterou tam udělala Nadia, když padala a zlomila si páteř.

Čekala jsem, že to bude den jako každý jiný.
Že z tebe vypáčím půl slova a zklamaná se vrátím zpět domů.

Dnešek byl ale jiný.
Konečně ses po dlouhé době odvážil vzpomínat.
A znovu jsi začal mluvit o Nadie.