Jak dny ubíhaly, nic se neměnilo. Stále jsi byl s Nadiou velice zadobře a se mnou ses snažil o totéž. Ale stále jen tím přátelským způsobem.

Ptal ses mě, co se se mnou děje, proč jsem pořád tak melancholická, a proč jsem tolik zhubla.

Ano, měl jsi pravdu, zhubla jsem. Kdykoliv jsem tě zahlédla s Nadiou, nebo jen spatřila vaši novou fotografii na sociální síti, přešla mě jakákoliv chuť k jídlu.

Žvýkala jsem kousky pečiva tak dlouho, až z nich bylo nechutné bláto. Ze špenátu se stala plíseň a z bramborové kaše řídký hnis.

Znechutit si jídlo bylo tak snadné.