Při loučení s tebou a Nadiou, jako by moje špatná nálada vyprchala.

Nezajímalo mě, že jsem starší.
Nezajímaly mě ani dárky.
Zajímalo mě, zda se splní mé přání.

Kéž by ano.

Nadia nad sebou podepsala vlastní ortel.
Ani si to neuvědomila.
Mohla jsem jí poděkovat.

Víš, začala jsem věřit, že když jsem si to přála, tak se spolu skutečně rozejdete.
Začala jsem věřit, že narozeninová přání se splní.

Kdykoliv jsme se spolu potom bavili, styděla jsem se, že jsem si přála zrovna tohle.
Přesto ta žárlivá část mě doufala, že se tak stane.
Promiň mi to.

Nikdy jsem nepřestala doufat.