Dny plynuly, stejně tak jako mé myšlenky na tebe. Doslova jsem stalkovala tvé sociální sítě, kam jsi přidával všemožné fotografie s Nadiou. Nevím proč, ale nešlo mi přestat. Neustále jsem si je musela prohlížet.

Bylo to jako nějaká obsese. Bolelo to, ale nemohla jsem si pomoci. Přejížděla jsem pohledem po tvém obličeji s upřímně šťastným úsměvem. Víc jsem si ale prohlížela ji.

Její oči, které zářily jako dvě jiskřičky. Široký úsměv a dlouhé blond vlasy.

Podle jednoho z popisků fotografií jsem zjistila, že se znáte teprve dva měsíce. Já tě znám celý život.

Proč jsi jí dal přednost přede mnou?!