Danielle
O 2 týdny později
Je pátek večer a já s Nicem a Dominikem sedíme na dece u menšího potůčku. Možná se budete divit, ale brácha se s Nicem celek začali bavit. ,,Mám-li být upřímný, nikdy bych nevěřil, že tady bude sedět zrovna s váma." povzdechl si Nico. ,,Jo to myslím, že by neřekl nikdo. Viď Danielle?" usmál se Dominik. Jen jsem zakývala hlavou a dál pozorovala nebe, které bylo bez jediného mráčku. ,,Z čeho, že to zejtra píšem?" zeptal se Nico. ,,Zemák " povzdechl si brácha. V naší rodině není nikdo dobrej v zemáku. Mamka je kadeřnice, táta truhlář a já s Dominikem jsme na gymplu. Takhle má vypadat skvělá rodinka.

,,Myslím, že asi půjdeme k nám, Dan se celá klepe." řekl Nico a přehodil mi přes ramena svou mikinu. ,,Běžte na před, já to tady sbalím a doženu vás." řekl Dominik a složil deku. Nico mě chytl kolem ramen a společně jsme se rozešli k němu domů. ,,Všechno v pořádku?" zeptal se podezřívavě. Zakývala jsem hlavou a dál sledovala písečnou cestu po které jsme šly. ,,Nepřipadáš mi tak. Jsi hrozně skleslá." zamyslel se nahlas. Protočila jsem oči a on otevřel branku od jejich domu. ,,Počkáme na Dominika." řekl a táhl mě k nim na terasu.